Bitva na Piavě

Bitva na Piavě

Po předcházející úspěšné ofenzívě rakousko-uherských a německých sil ve dvanácté bitvě na Soči (Bitva u Caporetta) v říjnu až listopadu 1917 byla italská vojska nucena ustoupit z obraných pozic na řece Soči na novou obrannou linii na řece Piavě. Její prolomení a další postup rakousko-uherských sil do nitra Itálie měla zajistit právě ofenziva zahájená 15. června 1918. Již od počátku se však celá operace potýkala s nedostatečným zásobováním a nepřízní počasí (řeka Piava byla rozvodněná). Konečně ani rozdělení útočících sil do dvou směrů, kdy jedné skupině vojsk velel polní maršál Conrad von Hötzendorf a druhé polní maršál Svetozar Boroeviće de Bojna, nebylo ideální, jelikož nebyl určen směr hlavního úderu a mezi oběma veliteli panovala značná rivalita. První skupina útočila z hor směrem na Vicenzu, zde proti rakousko-uherským vojskům stály nejen italské jednotky, ale i britské a francouzské. Útok v tomto směru ztroskotal již 15. června, kdy se nepodařilo prolomit jádro italské obrany na Monte Grappa, a následujícího dne iniciativu převzala spojenecká vojska. Těžiště bojů se přesunulo na řeku Piavu, kde útočila Boroevićova skupina. V řadách italských obránců zde bojoval i I. prapor 33. československého střeleckého pluku a 6. rota 39. československého střeleckého pluku (doplněná z 31. československého střeleckého pluku). Hlavní směr útoku této skupiny směřoval na Treviso. Po počátečních úspěších a získání předmostí na pravém břehu řeky Piavy se rakousko-uherské síly vyčerpaly a ve dnech 19. – 20. června navíc musely odolávat silným italským protiútokům. Dne 20. června vydal císař Karel I. rozkaz k ústupu na levý břeh Piavy, který byl proveden ve dnech 22. – 23. června 1918. Rakousko-uherská ofenziva tím definitivně skončila. 

Rakousko-uherská strana měla celkové ztráty cca 115 000 mužů, obránci ztratili cca 85 000 mužů. V rámci ztrát rakousko-uherské armády se odhadují počty vojáků původem z našeho území na 45 000 – 50 000, tedy skoro 50 procent celkových ztrát rakousko-uherských sil v této osmidenní bitvě. Ztráty legionářů byly taktéž vysoké vzhledem k jejich počtu, z 33. československého střeleckého pluku padlo 83 mužů a 18 bylo zajato, z nichž 1 přežil a zbytek byl popraven. Zmíněná 6. rota 39. československého střeleckého pluku byla zničena celá, a ti kteří nepadli, byli ubiti nebo popraveni (15 mužů), z celkového počtu 40 mužů přežili jen 3 legionáři.

V místech bojů vzniklo mnoho různě velkých vojenských pohřebišť obou znepřátelených stran. Ve třicátých letech italská vláda prováděla soustřeďování ostatků všech padlých bez rozdílu příslušnosti k bojující armádě do velkých osárií. Připomeňme si tedy dvě z nich, ve kterých se nachází ostatky padlých z Bitvy na Piavě. První z nich je největší italské vojenské osárium z první světové války, které se nachází na vrcholu Monte Grappa (Sacrario militare del monte Grappa), o nějž se vedly těžké boje, jak bylo výše uvedeno. Celkově se v horském masivu podle průzkumu z roku 1920 nacházelo na 140 menších hřbitovů s ostatky cca 40 000 padlých. Stavba byla dokončena a slavnostně otevřena 22. září 1938. Památník stavělo na 3 000 dělníků dle návrhu architekta Giovanniho Greppi a sochaře Giannina Castiglioni. Stavba je rozdělena na dva sektory, v rakousko-uherském je pohřbeno 10 295 padlých a jen 295 je známo jménem. V italském sektoru se nachází ostatky 12 615 padlých, z toho jménem je známo 2 283.

Odkaz do Evidence válečných hrobů:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=ITA-39322&coid=239&con=It%c3%a1lie&lid=31&lim=Monte%20Grappa&st=0&

Druhé osárium se nachází v Roveretu (Sacrario Militare di Castel Dante), jsou zde pohřbeni nejen rakousko-uherští a italští vojáci, ale i českoslovenští legionáři. Osárium bylo postaveno na místě původního vojenského hřbitova taktéž podle návrhu architekta Giovanniho Greppi a sochaře Giannina Castiglioni. K slavnostnímu otevření došlo dne 4. listopadu 1938. Je zde pohřbeno přes 20 000 padlých. 

Odkazy do Evidence válečných hrobů:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=ITA-370&coid=239&con=It%c3%a1lie&lid=611&lim=Rovereto&st=0&

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=ITA-369&coid=239&con=It%c3%a1lie&lid=611&lim=Rovereto&st=0&

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=ITA-37543&coid=239&con=It%c3%a1lie&lid=611&lim=Rovereto&st=0&

Na závěr je třeba připomenout osud popravených československých italských legionářů, jejich ostatky byly po válce vyzvednuty a se všemi poctami byly uloženy na Olšanských hřbitovech v Praze. Vzniklo tak Čestné pohřebiště popravených italských legionářů, které se dochovalo do dnešní doby. 

Odkaz do Evidence válečných hrobů:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-lokality?id=7a0bb4db-9762-4aaf-96e8-e0321d394fa5

Osárium na Monte Grappa

Osárium na Monte Grappa
Zdroj: CEVH

Osárium na Monte Grappa

Osárium na Monte Grappa
Zdroj: CEVH

Osárium Rovereto

Osárium Rovereto
Zdroj: CEVH

Osárium Rovereto desky se jmény pohřbených československých legionářů

Osárium Rovereto desky se jmény pohřbených československých legionářů
Zdroj: CEVH

Osárium Rovereto desky se jmény pohřbených rakousko-uherských vojáků

Osárium Rovereto desky se jmény pohřbených rakousko-uherských vojáků
Zdroj: CEVH

Osárium Rovereto nápis nad vchodem a počty pohřbených

Osárium Rovereto nápis nad vchodem a počty pohřbených
Zdroj: CEVH

Osárium Rovereto fragment dochovaného náhrobního kamene čs. legionáře podporučíka Josefa Adamce v pomníku před budovou

Osárium Rovereto fragment dochovaného náhrobního kamene čs. legionáře podporučíka Josefa Adamce v pomníku před budovou
Zdroj: CEVH

Původní vojenský hřbitov v Roveretu

Původní vojenský hřbitov v Roveretu
Zdroj: Wikipedie

Původní vojenský hřbitov v Roveretu

Původní vojenský hřbitov v Roveretu
Zdroj: http://legie100.com/krev-legionare/34032/

Původní vojenský hřbitov v Roveretu

Původní vojenský hřbitov v Roveretu
Zdroj: http://legie100.com/krev-legionare/34032/

Čestné pohřebiště popravených italských legionářů na Olšanských hřbitovech

Čestné pohřebiště popravených italských legionářů na Olšanských hřbitovech
Zdroj: CEVH

Proslov R. Medka na Olšanských hřbitovech při pohřbu popravených italských legionářů

Proslov R. Medka na Olšanských hřbitovech při pohřbu popravených italských legionářů
Zdroj: VHA

Úspěšné zapojení československých vojáků do obrany Tobruku

Dnešní den si připomínáme 84. výročí zapojení 11. československého pěšího praporu pod velením podplukovníka Karla Klapálka do obrany libyjského přístavu Tobruk, obléhaného od dubna do prosince 1941 německo-italskými silami. Jednotka vznikla v Palestině z československých exulantů a dobrovolníků, kteří po boku spojenců prokázali mimořádnou statečnost. Jejich hrdinství jim zajistilo místo mezi legendárními „Tobruckými krysami“.

Želechovice

Prvního října 1938 obsadil Wehrmacht československé pohraničí, přičemž Německo později zabralo i tzv. páté pásmo s převahou českého obyvatelstva. Po odstoupení území se jednotky Stráže obrany státu stáhly k demarkační linii. Dne 19. října 1938 však skupina SOS překročila hranici do Želechovic, kde došlo ke konfliktu s německou přesilou. Incident skončil tragicky – padli čtyři příslušníci SOS a starosta Novotný, další Češi byli zatčeni a ztýráni.

Rosice

Asi dva kilometry východně od Rosic na Chrudimsku stojí v místě zvaném „U Mrtvých“ pomník obětem napoleonských válek. Byl postaven v roce 1911 na místě masového hrobu vojáků, kteří zemřeli po bitvě u Lipska roku 1813. Po letech zanedbání prošel pomník v roce 2024 kompletní renovací díky finanční podpoře Ministerstva obrany ČR a znovu důstojně připomíná oběti napoleonských válek.