Zrádcův synovec – Oldřich Máca

Zrádcův synovec – Oldřich Máca

Oldřich Máca se narodil 19. května 1924 v Dolním Jiřetíně jako druhé dítě do rodiny ruského legionáře úderného praporu, horníka a později školníka Antonína Mácy a jeho manželky Marie. Jeho matka Marie Mácová se narodila 15. září 1897 jako nejstarší dítě v rodině Čurdových ze Staré Hlíny. Její nejmladší bratr Karel Čurda, budoucí agent-parašutista, rodinu Mácových často navštěvoval a dle různých náznaků viděl v hlavě rodiny, Antonínu Mácovi, silný osobní vzor. Syn Oldřich vyrůstal v Dolním Jiřetíně a navštěvoval místní Sokol. Během okupace pak žil spolu s rodiči a sestrou ve škole v Kolíně-Zálabí. 

Rodina se během nacistické okupace zapojila do odboje. Ukryla jednoho z agentů-parašutistů vysazeného z Velké Británie. Bohužel šlo o Karla Čurdu. Byla to hned druhá Čurdova adresa úkrytu po vysazení do „Protektorátu“. V bezpečí kolínské školy se ukrýval asi týden v dubnu 1942. Vyčkával na smluvený signál v Národní politice. Zbavil se zde své anglické pistole. Podle jedné z výpovědí nechal pistoli zakopat na zahradě u Rudolfa Zálužanského přímo osmnáctiletý Oldřich Máca, vzpomínaný jako Zálužanského spolupracovník. Podle jiné verze Čurdovu pistoli nechal u Zálužanského zakopat spolupracovník-učeň Josef Tichý. Čurda o navrácení pistole nepožádal a po bezvýsledném čekání odjel do Lázní Bělohrad na záchytnou adresu a zapojil se do organizovaného odboje.

Rodinu Mácových Čurda podruhé navštívil v den atentátu na Reinharda Heydricha 27. května 1942. O atentátu se dozvěděl právě až od své sestry Marie a urychleně se vrátil do Prahy. V Praze Karel Čurda 16. června 1942 rodinu Mácových na pražském Gestapu spolu s mnoha dalšími udal. Mácovi byli od 17. června krátce vězněni. Marie Mácová po válce vypověděla: „Z počátku jsme popřeli styky s mým bratrem, ale když mě zapisovatel na gestapu sám řekl, že jsme byli celá rodina, zatčena pouze na udání mého bratra a slíbili nám, že když se doznáme, půjdeme všichni domů, tak … jsem se doznala. … Když jsem se dozvěděla, že moji rodinu udal bratr, přerušila jsem s ním veškeré styky.“ Gestapo celou rodinu skutečně za týden, 21. června 1942, propustilo, pravděpodobně za příslib spolupráce. Mácovi v okolí získali nálepku sympatizantů s Němci. Otec Antonín údajně ostentativně zdravil nacistickým pozdravem a syn Oldřich byl obviňován z udávání spolupracovníků gestapu v muniční firmě Sellier & Bellot. Tuto zištnou nálepku Oldřichovi přisuzuje například i autor Miloš Doležal v povídce Čurda z Hlíny. Podle výpovědí přeživších členů Obrany Národa vyzvedl v blíže nespecifikovaném období Oldřich Máca u Zálužanských na zahradě Čurdovu ukrytou pistoli s tím, že se chce přidat k partyzánům. V září 1944 se pokoušel s kamarády přejít na Slovensko a zapojit se do SNP. Na hranicích byl zatčen. Druhá varianta uvádí, že byl zajat až po přechodu hranic během bojů na slovenském území.

Po zajetí byl v listopadu 1944 vězněn na Pankráci. Rodiče směli synovi dovézt prádlo, ale na Pankráci je nepřijali. Antonín Máca ve výpovědi z roku 1945 vzpomínal: „Manželka šla proto ke Karlu Čurdovi a prosila tohoto, aby syn prádlo obdržel. Čurda jí slíbil, že prádlo mému synu dodá, ale nedodal ho vymlouvaje se, že se nehodí, aby chodil mezi vězně s prádlem.“ Oldřich Máca skončil 13. února 1945 ve věznici gestapa v Malé pevnosti Terezín. Dožil se osvobození Československa a pravděpodobně mezi 8. až 14. květnem se vrátil za rodinou do Kolína. Terezín byl kvůli tyfové nákaze karanténně uzavřen právě 14. května. Přes dva tisíce osvobozených vězňů onemocnělo. Asi pět set bývalých vězňů a desítky ošetřujících nákaze podlehlo. 

Oldřich Máca byl při návratu domů již také nakažený. S tyfem se léčil v kolínské nemocnici, kde ale 23. května 1945, krátce po svých 21. narozeninách, nemoci podlehl. Pochován byl o tři dny později na městském hřbitově v Kolíně. Jeho otec Antonín Máca spolu s manželkou ještě 19. července 1945 vypovídal proti Karlu Čurdovi. Následujícího dne spáchal sebevraždu oběšením v Dolním Jiřetíně. Marie Mácová zemřela v roce 1951. Osud sestry nám není znám. Oldřich Máca je jakožto oběť nacistické okupace zapsán na pomníku pro zaniklý Dolní Jiřetín v Litvínově. Nepřesně je zde uvedeno, že byl popraven 23. dubna 1945 v Terezíně. V Duchcově je zmíněn na pomníku umučených a padlých Sokolů pro lokalitu Dolního Jiřetína. 

Vlastimil Křišťan

Pomník obětí z Dolního Jiřetína v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE4206-36560

Pomník připomínající padlé a umučené Sokoly z okolí Duchcova se jménem Old. Máca pro Dolní Jiřetín: 
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE4213-54419 
 

Summary
Oldřich Máca, born in 1924 in Dolní Jiřetín, came from a family involved in resistance during the Nazi occupation. His uncle, Karel Čurda, a paratrooper from Britain, hid with the family in 1942 but later betrayed them to the Gestapo after the assassination of Reinhard Heydrich. The Mácas were arrested but released shortly after, likely due to a promise of cooperation. Oldřich faced accusations of collaboration, though testimonies suggest he later tried to join the partisans and the Slovak National Uprising. He was captured and imprisoned in Pankrác and later in Terezín, where he contracted typhus. He died on 23 May 1945, shortly after the liberation, aged 21. His father committed suicide in July 1945 after testifying against Čurda. Oldřich is commemorated as a victim of Nazi persecution.

Ústřední památník obětem nacismu z let 1939-1945 v Kolíně.

Ústřední památník obětem nacismu z let 1939-1945 v Kolíně.
Zdroj: CEVH.

Školní budova v Kolíně - Zálabí, kde rodina Mácových žila během okupace.

Školní budova v Kolíně - Zálabí, kde rodina Mácových žila během okupace.
Zdroj: Regionální muzeum v Kolíně

IV. dvůr Malé pevnosti Terezín po osvobození

IV. dvůr Malé pevnosti Terezín po osvobození
Zdroj: TYL, Otakar, KULIŠOVÁ, Táňa. Terezín: malá pevnost: ghetto. Praha: Naše vojsko, 1955.

Karel Čurda, strýc Oldřicha Máci, před Mimořádným lidovým soudem v Praze.

Karel Čurda, strýc Oldřicha Máci, před Mimořádným lidovým soudem v Praze.
Zdroj: VHÚ

Pomník obětí nacistické okupace ze zaniklého Dolního Jiřetína umístěný dnes v Litvínově.

Pomník obětí nacistické okupace ze zaniklého Dolního Jiřetína umístěný dnes v Litvínově.
Zdroj: CEVH

Pomník padlých a umučených Sokolů v Duchcově a okolí.

Pomník padlých a umučených Sokolů v Duchcově a okolí.
Zdroj: CEVH

Zdroje:

Matrika zemřelých Kolín 10. On-line: https://ebadatelna.soapraha.cz/d/14536/151   

Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, KLeg, Antonín Máca *30. 5. 1892

PLACHÝ, Jiří. Osudné selhání čs. zpravodajské služby?: k předpokladům pro zařazení rt. Karla Čurdy do speciálních operací. Historie a vojenství: Časopis Historického ústavu Armády ČR. Praha: Magnet-Press, č. 4 roč. 62 (2013). On-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:b0dd8cc6-64ac-41ea-af2b-29dee26df73a 

JELÍNEK, Zdeněk. Vzpomínky na okupaci – 1. díl: Kolín a Kolíňané v době nacistické okupace, protinacistické rezistence a boje za národní svobodu v letech 1939-1945. Kolín: OV ČSPB, 1886. Str. 162 a 167-168.

2. vlna Obrany národa v Kolíně. On-line: http://www.bojovnici.cz/?page=tisk&idc=19 

Matrika oddaných Třeboň 38. On-line: https://digi.ceskearchivy.cz/8052/68/1608/1800/70/0 

Oldřich Máca v Památníku Terezín. On-line: https://www.pamatnik-terezin.cz/vezen/mp-maca-oldrich 

Z kalendáře: květen In: Sokolský věstník: List československé obce sokolské. 11.5.1948.

Dům na Zálabí. In: Hlas revoluce: Týdeník českého svazu protifašistických bojovníků. 26.11.1977. On-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:c2caf10c-ab29-11ea-b4aa-001b63bd97ba

STEGUROVÁ, Karolína. „Rozhodovali se jinak...“ Chování československých parašutistů zatčených na území protektorátu 1941-1943. Diplomová práce. Praha: FF UK, 2012.

ŠUSTEK, Vojtěch. Zrod a konec zrádce. Karel Čurda pomohl nacistům a vydával se za Němce. Po válce skončil na šibenici. In: Reflex, 16.6.2022. On-line: https://www.reflex.cz/clanek/historie/113764/zrod-a-konec-zradce-karel-curda-pomohl-nacistum-a-vydaval-se-za-nemce-po-valce-skoncil-na-sibenici.html

JELÍNEK, Zdeněk, KOPEČNÝ, Petr. Operace Out Distance. In: Pražský sborník historický 1988. Str. 35.

ČVANČARA, Jaroslav. Anthropoid, Příběh československých vlastenců. Praha: Centrum české historie o.p.s., 2016. Str. 23.

Výpověď Karla Čurdy 15. 6. 1945, Praha. In: ŠUSTEK, Vojtěch. Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava. Edice historických dokumentů. Praha: Scriptorium, 2012. Str. 363-364.

KALENDOVÁ, Helena. Největší popravu v Malé pevnosti provedli nacisté šest dní před koncem války. On-line: https://www.pametnaroda.cz/cs/magazin/stalo-se/nejvetsi-popravu-v-male-pevnosti-provedli-naciste-sest-dni-pred-koncem-valky

Zformování 311. stíhací perutě a nejvýznačnější hrobová místa

„Teď jsme zatím v boji sami. Stíhači si svoje udělali, ve Francii i předloni v Anglii, a naše armáda tu šanci nemá, s invazí se jistě spěchat nebude. Jen třistajedenáctka může teď Němcům vracet za všechny, za celý náš národ jim můžeme splácet. Jen třistajedenáctka, pane, zatím nikdo jiný.“ (úryvek z knihy Nebeští jezdci). Dne 29. července uplynulo od založení legendární 311. československé bombardovací perutě 85 let.

Rozhodnutí konference velvyslanců o rozdělení Těšínska, 28. července 1920

Před 105 lety určilo rozhodnutí konference velvyslanců z 28. července 1920 hranici mezi Československem a Polskem po sporech o Těšínsko. Sedmidenní válka v lednu 1919 skončila obsazením části území československými jednotkami. Konflikt si vyžádal přes 140 obětí. Ústřední pomník československým padlým vznikl v Orlové v roce 1928. Hroby polských obětí zůstaly rozptýleny na obou stranách hranice.

Vzpoura na Lesonickém panství v roce 1775

V roce 1775 vypuklo v českých zemích poslední velké nevolnické povstání jako reakce na bídu, hladomor a rostoucí feudální povinnosti po sedmileté válce. Jedno z nejvýznamnějších se odehrálo 25.–26. července na lesonickém panství. Sedláci požadovali zrušení ruční roboty, ale byli vojensky potlačeni. Šest z nich přišlo o život, vůdci byli potrestáni. Událost připomíná pamětní deska na zdi lesonického zámku, odhalená v roce 1935.