Zformování 311. stíhací perutě a nejvýznačnější hrobová místa

Zformování 311. stíhací perutě a nejvýznačnější hrobová místa

Bitva o Británii, do které se v nemalé míře zapojili i českoslovenští stíhači, zuřila již třetím týdnem, když byla 29. července 1940 na letecké základně Royal Air Force v Honingtonu založena jedna ze čtyř československých leteckých perutí v rámci RAF. Šlo o 311. československou bombardovací peruť. Prvním velitelem se stal bývalý italský legionář brigádní generál Karel Mareš a do výbavy letka dostala letouny Vickers Wellington Mk.IA a C (v květnu 1943 se členové 311. přeškolili na letouny Consolidated B-24 Liberator). Posádka letounu se skládala z 6 členů, a to prvního pilota, druhého pilota, navigátora, radiotelegrafisty a dvou střelců. Prvního bojového nasazení se 311. dočkala na počátku září 1940. V noci z 10. na 11. září tři letouny provedly nálet na nádraží v Bruselu a koncem měsíce se peruť účastnila jednoho z prvních náletů na Berlín. Kromě náletů na cíle v Belgii, Nizozemsku, Itálii a Německu se letka podílela i na vyhledávání a ničení ponorek a lodí ve vlnách Atlantického oceánu. 

Znak „Třistajedenáctky“ odkazoval na husitskou tradici v československé armádě. Krom ústředních cepů se odráželo i v heslu: „Na množství nehleďte“. Motto zcela naplňovali. Od září 1940 do května 1945 provedla 311. čs. bombardovací peruť 3 160 letů v celkové době 27 000 hodin. Na 70 cílů svrhla na 1 220 tun pum a zhruba 93 000 kusů zápalných pum. Výsledky perutě patřily k jedněm z nejlepších v rámci celé RAF, ale za cenu značných ztrát. Za dobu působení jediné československé bombardovací perutě v rámci RAF padlo do zajetí 35 členů posádky a 250 jich zahynulo. Byli pohřbeni na dvaadvaceti hřbitovech ve Spojeném království, devíti v Nizozemsku, dvou ve Francii a Německu a jednom na Bahamách. Jeden z nejznámějších členů slavné 311. našel místo posledního odpočinku v Polsku, konkrétně v Poznani. Jedná se o radiotelegrafistu Arnošta Valentu, jednoho z hlavních organizátorů a účastníků „Velkého útěku“ v zajateckém táboře Stalag Luft III, který byl po útěku dopaden a pro výstrahu protiprávně zastřelen.

 

Nejvýznamnější pietní místa v rámci 311. čs. bombardovací perutě:

Velká Británie 

Brookwood

Největší hřbitov ve Spojeném království, též známý jako Londýnská nekropole, se nachází jihozápadně od Londýna a jeho 15 hektarovou část tvoří i největší vojenský hřbitov v Commonwealthu. Velká část vojenského hřbitova obsahuje místa posledního odpočinku mužů a žen ze zemí Commonwealthu a Spojených států amerických. Lze zde nalézt i pohřebiště vojáků z Francie, Itálie, Nizozemska, Belgie, Polska a Československa. Československé části dominuje velký památník s čs. lvem a zápisem Czechoslovakia, který je obklopen 49 hroby našich vojáků, z nichž 37 patří příslušníkům 311. čs. bombardovací perutě.

Tain

Na počátku srpna 1944 se 311. letka přesunula do městečka Tain na severu Skotska, aby mohla operovat nad Severním mořem. Zde také 4. června 1945 oficiálně ukončila svou činnost. Na tamním vojenském hřbitově spočinulo 18 příslušníků 311. čs. bombardovací perutě.

Runnymede

Nedaleko Londýna se nachází Památník leteckých sil (Air Forces Memorial), který je věnován přibližně 21 000 mužům a ženám ztracených během vzdušných operací 2. světové války a jejichž ostatky nemohly být pohřbeny. Jejich jména jsou vyryta do zdí památníku, seřazena podle země a letky. Dnes je zde připomenuto 96 příslušníků 311. čs. bombardovací perutě.

 

Nizozemsko

Bergen-op-Zoom

V roce 2022 mohla být ze zdí britského památníku v Runnymede vymazána jména 5 pohřešovaných členů 311. čs. bombardovací perutě. Na vojenském hřbitově v nizozemském Bergen-op-Zoomu se podařilo najít a identifikovat posádku Wellingtonu Mk.IC T2990 (KX-T) a s vojenskými poctami ji pohřbít vedle dalších 6 členů čs. bombardovací perutě pochovaných na tamním hřbitově.

Marcela Volfová 

Odkazy na Evidenci válečných hrobů:

Hroby příslušníků 311. perutě na londýnské hřbitově Brookwood: https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/vysledky-hledani-v-zahranici?coid=48&con=Spojen%c3%a9%20kr%c3%a1lovstv%c3%ad&lid=749&lim=Brookwood%20-%20Surrey&unid=290&unin=311.%20squ%20RAF&st=0

Pohřebiště v severoskotské obci Tain: https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-lokality?id=875b9e31-895d-4fe8-8f4e-0b918368b195

Příslušníci 311. perutě uvedení v britském Runnymede: https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/vysledky-hledani-v-zahranici?coid=48&con=Spojen%c3%a9%20kr%c3%a1lovstv%c3%ad&lid=35&lim=Runnymede%20-%20Surrey&unid=290&unin=311.%20squ%20RAF&st=0

Hroby příslušníků 311. perutě na nizozemském vojenském hřbitově Bergen-op-Zoom: https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-lokality?id=aa9ed469-a735-4b11-b2d7-de0ccb873108

Všechny příslušníky zanesené v Evidenci válečných hrobů pro zahraničí naleznete pod tímto odkazemhttps://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/vysledky-hledani-v-zahranici?unid=290&unin=311.%20squ%20RAF&st=1

 

Summary
No. 311 (Czechoslovak) Bomber Squadron RAF was formed on July 29, 1940 at Honington. Led by Brigadier General Karel Mareš. The squadron completed its first operational mission on September 10, 1940 during a raid on the railway station in Brussels. The squadron became one of the best in the RAF. From then until the end of the war, the squadron participated in attacks on more than 70 targets, flew 3,160 sorties, dropping over 1,220 tons of bombs, during which 250 of its members were killed and 35 were captured. Notable is Arnošt Valenta, one of the main organizers of the “Great Escape”. He was executed after being captured. The unit's emblem and motto, “Never regard their numbers”, reflected its Hussite heritage. 

Schválený návrh znaku 311. československé bombardovací perutě, říjen 1941.

Schválený návrh znaku 311. československé bombardovací perutě, říjen 1941.
Zdroj: VHÚ.cz, on-line: https://www.vhu.cz/exhibit/navrh-znaku-311-cs-bombardovaci-perute-1941/

K výročí 311. čs. bombardovací peruti.

K výročí 311. čs. bombardovací peruti.
Zdroj: Naše noviny, 9.8.1942, on-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:62f5485c-0f59-11eb-8702-001b63bd97ba

Osádka 311. čs. bombardovací perutě při předletové přípravě, v pozadí jejich Wellington Mk.IC.

Osádka 311. čs. bombardovací perutě při předletové přípravě, v pozadí jejich Wellington Mk.IC..
Zdroj: MO ČR

Posádka s letounem Liberator.

Posádka s letounem Liberator.
Zdroj: Wikipedia

Československý vojenský hřbitov v Brookwoodu.

Československý vojenský hřbitov v Brookwoodu.
Zdroj: CEVH

Československý vojenský hřbitov v Tainu.

Československý vojenský hřbitov v Tainu.
Zdroj: CEVH

Československý památník na vojenském hřbitově v Tainu.

Československý památník na vojenském hřbitově v Tainu.
Zdroj: CEVH

Památník v Runnymede.

Památník v Runnymede.
Zdroj: CEVH

Československý část památníku v Runnymede.

Československý část památníku v Runnymede.
Zdroj: CEVH

Místo posledního odpočinku posádky Wellingtonu Mk. IC T2990 (KX-T) na hřbitově v Bergen-op-Zoom.

Místo posledního odpočinku posádky Wellingtonu Mk. IC T2990 (KX-T) na hřbitově v Bergen-op-Zoom.
Zdroj: CEVH

Zdroje
311. československá bombardovací peruť, Wikipedia, on-line: https://cs.wikipedia.org/wiki/311._%C4%8Deskoslovensk%C3%A1_bombardovac%C3%AD_peru%C5%A5_RAF

ODEHNAL, Věroslav. 311. Bombardovací peruť RAF, Ministerstvo obrany ČR, on-line: https://lznamest.mo.gov.cz/311-perut-raf

RAK, Michal. Příběh Wellingtonu T2990 se uzavřel, Československá obec legionářská, on-line: https://www.csol.cz/z-cinnosti-csol/archiv/2022/pribeh-wellingtonu-t2990-se-uzavrel/

JÁNSKÝ, Filip. Nebeští jezdci. Praha: Mladá fronta, 1990.

Návrh znaku 311. čs. bombardovací perutě; 1941, Vojenský historický ústav, on-line: https://www.vhu.cz/exhibit/navrh-znaku-311-cs-bombardovaci-perute-1941/

Rozhodnutí konference velvyslanců o rozdělení Těšínska, 28. července 1920

Před 105 lety určilo rozhodnutí konference velvyslanců z 28. července 1920 hranici mezi Československem a Polskem po sporech o Těšínsko. Sedmidenní válka v lednu 1919 skončila obsazením části území československými jednotkami. Konflikt si vyžádal přes 140 obětí. Ústřední pomník československým padlým vznikl v Orlové v roce 1928. Hroby polských obětí zůstaly rozptýleny na obou stranách hranice.

Vzpoura na Lesonickém panství v roce 1775

V roce 1775 vypuklo v českých zemích poslední velké nevolnické povstání jako reakce na bídu, hladomor a rostoucí feudální povinnosti po sedmileté válce. Jedno z nejvýznamnějších se odehrálo 25.–26. července na lesonickém panství. Sedláci požadovali zrušení ruční roboty, ale byli vojensky potlačeni. Šest z nich přišlo o život, vůdci byli potrestáni. Událost připomíná pamětní deska na zdi lesonického zámku, odhalená v roce 1935.

Válečné hroby v Republice Kazachstán, 12.–18. 7. 2025

Od 12. do 18. července 2025 navštívila delegace Kazachstán. Uctila památku padlých a zemřelých československých legionářů a válečných zajatců. Prohlédla si historická místa v Petropavlovsku, Öskemenu, Semeji, Pavlodaru a v okolí Karagandy. Cestu zakončil kulatý stůl v Národním muzeu Republiky Kazachstán v Astaně.