Bitva tří císařů u Slavkova

Bitva tří císařů u Slavkova

Bitva u Slavkova, neboli bitva Tří císařů, z 2. prosince 1805 byla rozhodujícím střetnutím ve válce Napoleona Bonaparta proti státům třetí koalice. Napoleonův původní útok směřoval proti Anglii, avšak po vstupu Ruska a Rakouska do války na straně Velké Británie změnil své úmysly a zahájil velkou ofenzivu proti Rakousku. Ta byla velmi úspěšná. Začala obklíčením a kapitulací asi třicetitisícové armády generála Macka v jihoněmeckém Ulmu v říjnu 1805. Toto vítězství samo o sobě Rakousko neporazilo, ale zabránilo spojení ruských posil s hlavními rakouskými silami. Při ústupu před Napoleonem musela být vydána i Vídeň a spojenecké armády se zastavily až na Moravě.

Bojiště u Slavkova si vybral Napoleon. Proti jeho 75 000 mužům mohli spojenci postavit 91 000 vojáků a měli také převahu v dělostřelectvu. V rusko-rakouské armádě však byli přítomni car Alexandr I. a císař František I., takže Michail Illarionovič Kutuzov měl vrchní velení jen formálně. Spojenci se nechali oklamat Napoleonovým předstíráním slabosti a manévrovali přesně podle jeho očekávání. Vyčerpali své síly bojem na levém křídle a umožnili tak Francouzům provést zničující útok na střed sestavy v oblasti Prateckého návrší.

Podle záznamů ve Válečném archivu ve Vídni činily rakouské ztráty v bitvě 5922 mužů, z toho 1700 zajatých; ztratili také 18 děl. Francouzské ztráty dosáhly 1389 padlých, 7260 raněných a 539 zajatých, tedy celkem 9188 mužů. Největší ztráty utrpěli Rusové. Ti přišli asi o 10 700 vojáků zabitých a raněných a zhruba 9700 zajatých, což představuje celkem asi 20 400 mužů a 168 děl. Krátce po bitvě byl 26. prosince 1805 uzavřen prešpurský mír mezi Francií a Rakouskem, zatímco Rusko pokračovalo ve válce s Francií až do roku 1807.

Slavkovské bojiště zahrnuje oblast o rozloze asi 120 km². V roce 1992 byla vymezená část území o ploše 72 km² vyhlášena krajinnou památkovou zónou „Bojiště bitvy u Slavkova“. Nachází se zde množství památek spojených s bitvou – pomníků, křížů, kapliček, hromadných hrobů, míst významných z hlediska velení a dalších nemovitých objektů. V Centrální evidenci válečných hrobů (CEVH) je evidováno více jak 30 válečných hrobů a pietních míst mající přímý vztah k bitvě u Slavkova. Toto číslo bude pravděpodobně v budoucnu ještě narůstat, jelikož nové pomníky stále přibývají, jako např. pomník padlým vojákům uherských pluků zřízený v Telnici v roce 2006 (ev. č. CZE6216-28959). Některé pomníky však nenaplňují zákonnou definici válečného hrobu či pietního místa, například pomník padlým koním sochaře Nikose Armutidise, odhalený v areálu Staré pozořické pošty 15. srpna 2010, protože není věnován padlým vojákům.

Nejvýznamnějším památníkem a současně hromadným válečným hrobem je bezesporu Mohyla míru, umístěná na nejvyšším bodě slavkovského bojiště – Prateckém kopci (ev. č. CZE6216-29017). Záměr postavit na Prateckém kopci tento první mírový pomník svého druhu v Evropě je spojen se jménem katolického kněze P. Aloise Slováka (1. 8. 1859 – 23. 3. 1930). Tento boskovický rodák působící v Brně se ve volném čase intenzivně věnoval studiu bitvy u Slavkova. Často se procházel po bojišti a uvědomoval si, že vzpomínka na padlé vojáky, odpočívající v roztroušených a mnohdy již zaniklých hrobech, upadá v zapomnění.

Již v roce 1899 vznikl z jeho podnětu v Sokolnici komitét (výbor), který si vytkl za cíl zřídit na bojišti památník. Ten byl po získání potřebných finančních prostředků postaven architektem Josefem Fantou v letech 1910–1912. Otevření památníku plánované na rok 1914 paradoxně oddálila první světová válka, takže slavnostní ceremoniál proběhl až 25. března 1923.

Mohyla je realizována v secesním stylu a zpodobňuje staroslovanskou mohylu. Je vybudována z lomového kamene a tvoří ji čtyřboký komolý jehlan vysoký přes 26 metrů. Zakončena je 10 metrů vysokým měděným starokřesťanským křížem spočívajícím na zeměkouli (geoidu) a zdobeným reliéfními motivy ukřižovaného Krista, Boha Otce, Panny Marie, svatého Jana a Adamovy hlavy. Pelikán na zadní straně kříže symbolizuje Vykupitele. Kříž doplňují jména čtyř evangelistů – Matouše, Marka, Lukáše a Jana.

Čtyři štítonoši v rozích stavby jsou dílem sochaře Čeňka Vosmíka a jejich štíty symbolizují Francii, Rakousko, Rusko a Moravu. Uvnitř památníku se nachází čtvercová kaple o rozměrech 10 × 10 metrů s mramorovým oltářem a mozaikou zobrazující adorující anděly. Pod podlahou kaple je umístěno ossarium, neboli kostnice, v níž jsou uloženy ostatky nalezené na území slavkovského bojiště.

Jiří Řezníček

Číslo válečného hrobu: CZE6211-41985, CZE6216-17459, CZE6210-13879, CZE6219-17705, CZE6215-42786, CZE6216-17458, CZE6216-28740, CZE6215-17353,  CZE6216-29017, CZE6216-17428, CZE6215-33125, CZE6203-28468, CZE6216-28959, CZE6216-28891, CZE6216-17411, CZE6216-28763,  CZE6203-32474, CZE6216-28762, CZE6216-28777, CZE6216-29049, CZE6216-17386, CZE6216-29011, CZE6215-17360, CZE6215-17379,  CZE6216-17395, CZE6216-17414, CZE6203-28332, CZE6215-33126, CZE6203-34049, CZE6216-29022, CZE6216-17412,  CZE6203-34099,     CZE6216-17429, CZE6216-28783,  CZE6215-17377,  CZE6216-17416.

Odkaz na pomníky v Evidenci válečných hrobů zde: 

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/vysledky-hledani-v-cr?rgid=5&rgn=Jihomoravsk%c3%bd&hid=2&hin=Napoleonsk%c3%a9%20v%c3%a1lky

Summary:

The Battle of Austerlitz, fought on 2 December 1805, was a decisive victory for Napoleon over the Third Coalition. After defeating General Mack’s army at Ulm and forcing the fall of Vienna, Napoleon lured the larger Russo-Austrian army into battle on the Pratzen Heights, where his main forces crushed the weakened Allied center. Austrian losses reached 5,922 men, French 9,188, and Russian about 20,400. The battlefield is today a protected heritage zone with numerous memorials, the most significant being the Peace Mound on Pratzen Hill, built between 1910 and 1912 and housing an ossuary with remains of fallen soldiers.