František Oliverius (1893–1916), sokolský cvičitel z Radnice na Rokycansku, odešel roku 1913 k české menšině na Volyň a po vypuknutí války vstoupil mezi prvními jako dobrovolník do České družiny v Rusku. Účastnil se řady rozvědek a výcviku novodružiníků. V noci na 1. února 1916 byl těžce raněn při průzkumné akci u Haluzí a zůstal nezvěstný. Rozvědka u Haluzí byla první bojová akce československých dobrovolců zmíněna ve svodce hlavního stanu velitele ruské armády.