Výroční zpráva za rok 2023

Výroční zpráva 2023

Představujeme naše hlavní aktivity v oblasti péče o válečné hroby v roce 2023. Ve zveřejněné výroční zprávě se zaměřujeme především na péči o válečné hroby v České republice, péči o válečné hroby v zahraničí a na dotace v rámci programu Zachování a obnova historických hodnot I.

Zásadní změna se udála k 1. červenci 2023, kdy došlo ke vzniku samostatného Oddělení pro válečné hroby a pietní místa. To umožnilo rozvoj dalších činností spjatých s péčí o válečné hroby. V roce 2023 byla domluvena spolupráce s Vojenským historickým archivem a Vojenským historickým ústavem a započala kompletní digitalizace a zpracování fondu Evidence válečných hrobů. Rozšířili jsme dosah naší osvětové činnosti s cílem oslovit širší a různorodější publikum.

Podařilo se také navýšit dotace na podporu válečných hrobů v České republice z 12 na 15 milionů korun ročně. V zahraničí pokračoval na Slovensku projekt obnovy válečných hrobů z období bojů s Maďarskem v roce 1918 – 1919, na Ukrajině projekty podpořily obnovu hrobů z I. a II. světové války. V Mnichově jsme jednali o ostatcích členů skupin Iridium a Bronze a v Kazachstánu došlo k rekognoskaci hrobů válečných zajatců z I. světové války.

O tom všem si můžete detailněji přečíst v předložené výroční zprávě, která je dostupná v následujícím odkaze:

Výroční zpráva 2023

English translation – Annual report 2023

Titulní strana Výroční zprávy 2023

Titulní strana Výroční zprávy 2023

85. výročí smrti posádky letounu 311. československé bombardovací peruti RAF

Připomínáme si 85. výročí hrdinské smrti posádky bombardéru Vickers Wellington Mk.IC (R1371, KX-F). Při návratu z nočního bombardování Hannoveru byl letoun 311. čs. bombardovací perutě RAF poblíž nizozemského pobřeží sestřelen německým stíhačem a zřítil se do Severního moře. Pozůstatky tří z šesti členů jeho posádky nebyly dosud nalezeny.

160. výročí bitvy u Visu

Připomínáme si 160. výročí námořní bitvy u ostrova Vis, která se odehrála v rámci třetí italské války za nezávislost, probíhající souběžně s prusko-rakouskou válkou. Rakouské loďstvo pod velením Wilhelma von Tegetthoffa zde porazilo početně i technicky silnější italskou flotilu Carla di Persana. Bitva se zapsala do dějin jako první velké střetnutí obrněných parních lodí a zároveň jako poslední významné nasazení taktiky taranování v námořním boji.

Tovačov

Bitva u Tovačova z 15. července 1866 představovala poslední významné střetnutí prusko-rakouské války na Moravě a uzavřela rakouské Severní armádě cestu k Vídni podél řeky Moravy. Její průběh dodnes připomínají Ústřední pomník tovačovského bojiště a pomník setníka Emanuela Sauczka. Obě památky prošly v roce 2024 náročnou restaurátorskou obnovou, na kterou významně přispělo Ministerstvo obrany ČR z dotačního programu ISPROFIN.