Vládní vojsko v Itálii
Vládní vojsko v Itálii
Po okupaci zbytku českých zemí v březnu 1939, jejíž začátek si dnes 15. března připomínáme, povolilo německé politické vedení návrh na postavení početně omezené protektorátní vojenské jednotky, která se oficiálně začala nazývat Vládní vojsko (německy Regierungstruppe des Protektorats Böhmen und Mähren). Vzniklo vládním nařízením č. 216/1939 Sb. z 25. července 1939 a představovalo ozbrojenou složku, která byla ponechána okupovanému Protektorátu Čechy a Morava.
Jedním z důvodů byla snaha ukazovat navenek nově vzniklý protektorát jako svébytný celek s vlastními ozbrojenými silami. Maximální stav činil sedm tisíc vojáků (dvanáct praporů různě dislokovaných v posádkových městech na území protektorátu), kteří se povětšinou rekrutovali z řad příslušníků bývalé československé armády. Ti byli limitováni absencí jakékoli těžší výzbroje i automatických zbraní.
Z likvidované československé armády bylo převedeno 280 důstojníků, 2 935 rotmistrů a 2 515 poddůstojníků. Velitelem (generálním inspektorem) se stal generál Jaroslav Eminger. Organizace vládního vojska byla zajištěna administrativní silou včetně civilních úředníků.
Vedle obvyklých kritérií pro výběr nových dobrovolníků (bezúhonnost, minimální výška apod.) byla požadována i „rasová čistota“. Z řad vládního vojska byli také postupně propuštěni bývalí členové československých legií. Příslušníci vojska byli nasazování k různým strážním a pracovním činnostem. První prapor z celkových dvanácti pak sloužil jako hradní stráž. Součástí praporů byly také poměrně známé a viditelné hudební čety. Odtud pocházelo i ironické označení „Háchovi Melody Boys“.
Na sklonku druhé světové války nacistické Německo řešilo dilema, jak využít členy vládního vojska. Důvodem bylo mimo jiné i poměrně časté zapojení „vladařů“ do odbojové činnosti. Vyslání do Itálie bylo odůvodňováno také jazykovou odlišností, která měla ztížit přebíhání vojáků na stranu italských partyzánů. Ostatně z obdobných příčin (jazykové odlišnosti) byli v Itálii během první světové války nasazováni čeští vojáci rakousko-uherské armády. Na počátku května 1944 byl proto vydán rozkaz k přesunu, přičemž vladaři měli především střežit důležité objekty a plnit další obdobné pomocné úkoly.
Celkem bylo do Itálie přesunuto jedenáct z dvanácti praporů. V protektorátu zůstal první prapor (hradní stráž), jehož příslušníci se později účastnili Pražského povstání. Ve dnech 23.–25. května 1944 bylo do Itálie odesláno 215 důstojníků a 4 763 vojáků. Velení sídlilo ve Veroně. Jednotlivé prapory byly rozmístěny v Cremoně, Bologni, Albě, Fossanu a Aostě.
První zběhnutí nastala již před odjezdem i během cesty. Rotný Alois Všetička se tak připojil k výsadku CARBON. V italském Varese pak uprchl svobodník Antonín Rottrekl z 10. praporu. Po něm ze stejného praporu uprchli i vojíni Jaroslav Brabec, Břetislav Otava a Oldřich Gut.
Po vysazení na stanovištích a dozbrojení (samopaly, kulomety a granáty) příslušníci vládního vojska odevzdávali svou výzbroj partyzánům nebo se k nim sami přímo připojovali, někdy i po několika desítkách najednou. Další prchali přes Švýcarsko a Francii ke Spojencům. Někteří se následně účastnili bojů o Dunkerque. Jen do poloviny července tak zběhlo patnáct důstojníků a 538 vojáků. Přes uvedené však mělo vládní vojsko při střetech s italskými partyzány své ztráty. Velká část příslušníků pak padla v řadách partyzánských oddílů či při pokusech o zběhnutí, ale také v důsledku nemocí, náletů a nehod.
V reakci na tyto události byli vladaři od října 1944 odzbrojeni a dále určeni k pracovním činnostem (budování obranných linií a udržování železničních tratí). Na konci dubna 1945 pak generál Vítěz (tehdejší velitel) se svým štábem přešel k Američanům.
Lukáš Havel
Z padlých vladařů v naší evidenci válečných hrobů evidujeme ve Veroně tři popravené členy partyzánského oddílu Vrána. Ludvíka Sečkáře, Jaroslava Bohuslávka a R. Reisingera.
https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-lokality?id=5c71e79a-0ccf-493f-bec7
Dalece nejvíce padlých evidujeme na německém hřbitově v Costermano sul Garda. Odpočívá zde celkem jednatřicet příslušníků vládního vojska, často převezených z jiných hřbitovů (Borgoforte, Brescia, Cirié, Chianocco, Cremona, Pontone, San Donà di Piave). V budoucnu bychom je chtěli připomenout pamětní tabulí vysvětlující historický kontext nasazení vládního vojska v Itálii. Čtrnáct z nich zemřelo v důsledku náletů.
https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-lokality?id=ba819315-c9dd-4f0f-b108
Jan Sladkovský, narozený 6. 4. 1914 ve Střelicích (okres Brno-venkov), nastoupil k prezenční službě již v listopadu 1933. V rámci hraničářského praporu 5 dosáhl hodnosti četaře. V červenci 1939 byl převeden do vládního vojska k 11. praporu (Rychnov nad Kněžnou). V únoru 1942 byl povýšen na rotného a dne 24. 5. 1944 byl odeslán do Itálie. Zde zahynul dne 13. 7. 1944 v důsledku náletu na leteckou továrnu Breda v Brescii.
Podle vyjádření nadřízeného důstojníka, kapitána Jindřicha Bartoše, Sladkovský během nasazení v Itálii na čas přeběhl k partyzánům, byl však zajat a Němci vrácen k útvaru. Při dalším pokusu o zběhnutí následně zahynul v důsledku náletu.
https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=ITA-56281
Summary:
"To be as effective as the government army in Italy." This saying is often used to ironically summarize the engagement of the protectorate Government Army. While a small number of the soldiers were able to participate in the Prague Uprising, the majority were forced to move to Italy at the end of the war. Due to frequent desertions and numerous defections to the Italian partisans, the number of their casualties is counted in the dozens.
Odjezd příslušníků vládního vojska do Itálie.
Uniforma vojáka vládního vojska v expozici VHÚ.
Skupina vládních vojáků partyzánského oddílu „Pudlo z Alp“ nad piemontským městečkem Coazze.
Hrob Jana Sladkovského na německém hřbitově v Costermano sul Garda.
Hřbitov Costermano sul Garda
Kniha Za Háchu i za Beneše od historika Ivo Pejčocha. Celý obsah knihy se nachází v Digitální knihovně Ministerstva obrany.
Zdroje:
HALADA, Andrej: Vládní vojsko a osudy jeho příslušníků v knize historika VHÚ, 27. 11. 2013, dohledáno dne 10. 3. 2026 na https://mocr.mo.gov.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/vladni-vojsko-a-osudy-jeho-prislusniku-v-knize-historika-vhu-92112/
PEJČOCH, Ivo: Vládní vojsko a jeho „platné“ nasazení v Itálii, 20. 5. 205, dohledáno dne 10. 3. 2026 na
PEJČOCH, Ivo: Za Háchu i za Beneše, ztráty příslušníků vládního vojska 1939-1945, Vojenský historický ústav Praha 2013,
https://digitalnistudovna.army.cz/view/uuid:bc8ee723-4e25-4b1c-9f3d-64a4d0affc14
