Válečný hrob ve Fort Ševčenko

Válečný hrob ve Fort Ševčenko

Na hřbitově ve Fort Ševčenko (dříve Fort Alexandrovsk) u Kaspického moře byli pohřbíváni zajatci z první světové války. Zajatecký tábor, do kterého byli odesíláni zajatci za trest, většinou kvůli pokusu o útěk z jiného tábora, vznikl v bývalé trestanecké kolonii. Hřbitov se nachází na silnici při příjezdu do města, kromě rakouských, polských a maďarských zajatců zde byli pohřbíváni i vojáci pocházející z českých zemí. V Centrální evidenci válečných hrobů evidujeme čtyři jména.

Válečný hrob tvoří kamenný obelisk složený z podesty, soklu, podstavce, římsy a komolého jehlanu na vrchu zakončenému jehlanovou špicí. Kolem kamenného obelisku je položena kamenná dlažba ve dvou výškových vrstvách. Vrchní vrstva dlaždic je vyskládaná do rovnoramenného kříže. Na obelisku jsou nápisy ÖST-UNG SOLDATEN 1915 a VON EUREN KAMERADEN.

Před několika lety plánoval Rakouský černý kříž komplexní rekonstrukci stávajícího válečného hrobu. Nakonec k ní ale nedošlo. Současný stav vyžaduje opravu, o čemž jsme jednali také s regionální vládou v Aktau. Ta náš úmysl podpořila.  Odbor pro válečné veterány a válečné hroby Ministerstva obrany ČR si nechal vypracovat stavebně-technický záměr na opravu válečného hrobu. Oprava by měla proběhnout v roce 2025 a její součástí bude přidání desky se jmény čtyř vojáků pocházejících z českých zemí.

Válečný hrob ve Fort Ševčenko, Kazachstán

Válečný hrob ve Fort Ševčenko, Kazachstán
Zdroj: vlastní

Celkový pohled na válečný hrob na hřbitově ve Fort Ševčenko

Celkový pohled na válečný hrob na  hřbitově ve Fort Ševčenko
Zdroj: vlastní

Zformování 311. stíhací perutě a nejvýznačnější hrobová místa

„Teď jsme zatím v boji sami. Stíhači si svoje udělali, ve Francii i předloni v Anglii, a naše armáda tu šanci nemá, s invazí se jistě spěchat nebude. Jen třistajedenáctka může teď Němcům vracet za všechny, za celý náš národ jim můžeme splácet. Jen třistajedenáctka, pane, zatím nikdo jiný.“ (úryvek z knihy Nebeští jezdci). Dne 29. července uplynulo od založení legendární 311. československé bombardovací perutě 85 let.

Rozhodnutí konference velvyslanců o rozdělení Těšínska, 28. července 1920

Před 105 lety určilo rozhodnutí konference velvyslanců z 28. července 1920 hranici mezi Československem a Polskem po sporech o Těšínsko. Sedmidenní válka v lednu 1919 skončila obsazením části území československými jednotkami. Konflikt si vyžádal přes 140 obětí. Ústřední pomník československým padlým vznikl v Orlové v roce 1928. Hroby polských obětí zůstaly rozptýleny na obou stranách hranice.

Vzpoura na Lesonickém panství v roce 1775

V roce 1775 vypuklo v českých zemích poslední velké nevolnické povstání jako reakce na bídu, hladomor a rostoucí feudální povinnosti po sedmileté válce. Jedno z nejvýznamnějších se odehrálo 25.–26. července na lesonickém panství. Sedláci požadovali zrušení ruční roboty, ale byli vojensky potlačeni. Šest z nich přišlo o život, vůdci byli potrestáni. Událost připomíná pamětní deska na zdi lesonického zámku, odhalená v roce 1935.