Úspěšné zapojení československých vojáků do obrany Tobruku

Dělostřelci 11. československého pěšího praporu – Východního v Tobruku.

Před 83 lety, 21. října 1941, se zapojil 11. československý pěší prapor o síle 643 mužů pod vedením podplukovníka Karla Klapálka do úspěšné obrany libyjského přístavního města Tobruk, jenž obléhal Rommelův Afrikakorps a jeho italský spojenec již od 11. dubna 1941 a přístupný byl pouze po moři.

Československá zahraniční jednotka na Středním východě pod velením pplk. Karla Klapálka začala vznikat v létě 1940 na britském území v Palestině. Tam se uchýlili Čechoslováci, kteří původně směřovali do západní československé armády. Porážka Francie je ale zastihla v různých koutech Evropy a Středního východu. Jednotku postupně doplňovali další českoslovenští občané, kteří pro útěk z okupovaného území používali tzv. balkánskou cestu přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii. Dalšími dobrovolníky byli také českoslovenští Židé již usídlení ve Svaté zemi. Významnou skupinu tvořili spolu s ostatními i příslušníci Československého legionu, kteří byli na počátku války zadrženi Rudou armádou v okupované východní části Polska a kteří byli po dobu sovětsko-německého spojenectví v letech 1939–1941 internováni v táborech v Sovětském svazu.

V polovině roku 1941, po předchozím nasazení v Západní poušti, jednotka prodělala svůj první a opravdový bojový křest na území Sýrie. Zde byli čs. vojáci nasazeni do bojů proti francouzské armádě věrné kolaborantské vládě generála Pétaina ve Vichy. Po kapitulaci Francouzů a krátkém oddechu byl pak v říjnu 1941 převezen celý prapor dvěma australskými torpédoborci do libyjského přístavu Tobruk, kde se zapojil do jeho obrany. Hlavní náplň činnosti čs. vojáků v Tobruku spočívala v hlídkové činnosti. Vojáci dostali svěřený téměř šestikilometrový úsek obrany, který měli v případě nepřátelského útoku uhájit. Během obrany docházelo k přestřelkám s protivníkem. Velkým nebezpečím bylo letecké ostřelování a dělostřelecká a minometná palba nepřítele.

Přístav Tobruk byl německými a italskými jednotkami obléhán až do 10. prosince 1941 a čs. vojáci významnou měrou přispěli k jeho udržení. V Tobruku se zdrželi i poté, přičemž v lednu 1942, po německé ofenzivě, zpevňovali jeho obranu pro případ nového obležení. Z přístavního města byli odveleni až 7. dubna 1942. Československý pěší prapor se po dobu svého šestiměsíčního působení v Tobruku zařadil mezi jeho slavné obránce, kteří jsou oprávněni užívat názvu „tobrucké krysy“ (původně hanlivého označení, které obráncům přiřkla nacistická propaganda v průběhu bojů). Toto označení hrdě nesou i další jednotky z Británie, Austrálie, Nového Zélandu, Polska a jižní Afriky. V bojích o Tobruk padlo 10 příslušníků praporu, 3 utonuli během potopení evakuační nemocniční lodi, 1 spáchal sebevraždu, 26 bylo zraněno těžce a 55 lehce. Poslední na místním hřbitově pochovaný Čechoslovák zahynul v únoru 1943 při druhém nasazení do obrany přístavu, již jako příslušník Čs. lehkého protiletadlového pluku 200, do nějž byl 11. pěší prapor přeměněn v květnu 1942. Boje spojeneckých i československých vojáků dodnes připomíná památník a vojenský hřbitov.

Jiří Řezníček

Odkaz na pohřebiště v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-lokality?id=20f1bfb8-11dc-4db7-abc2-9c183efcd33e

 

Summary:

The military cemetery in Tobruk, Libya, is the final resting place for 12 Czechoslovak soldiers who died defending the strategic port during WWII. The other 3 men mentioned in the cemetery were killed in the sinking of an evacuation hospital ship on 5 December 1942. Their sacrifice is commemorated with the inscription: "This is sacred ground, for here lie those who died for their homeland." On October 21, 1941, the 11th Czechoslovak Infantry Battalion, led by Lt. Col. Karel Klapálek, joined the defence of Tobruk, which had been besieged by Rommel’s Afrika Korps since April. The battalion, consisting of 643 men, played a crucial role in holding a 6 km defensive section. Despite constant shelling and attacks, they held the line, contributing to the port's defence and were recognized amongst the "Tobruk Rats“. Today, a monument and the military cemetery stand as lasting tributes to their bravery. By April 1942, after six months in Tobruk, they were commanded to At Tira near Haifa and in May 1942 the 11th Czechoslovak Infantry Battalion was converted into the Czechoslovak 200th Light Anti-Aircraft Regiment. 

Karel Klapálek (26. 5. 1893 – 18. 11. 1984)

Karel Klapálek (26. 5. 1893 – 18. 11. 1984)
Zdroj: VHÚ

Mapka obléhání Tobruku a rozmístění jednotlivých jednotek obou válčících stran.

Mapka obléhání Tobruku a  rozmístění jednotlivých jednotek obou válčících stran.
Zdroj: hartmann.valka.cz

Pohled na vojenský hřbitov v Tobruku.

Pohled na vojenský hřbitov v Tobruku.
Zdroj: VHK Erika Brno via CEVH

Památník připomínající hrdinný boj čs. vojáků o Tobruk na vojenském hřbitově v Tobruku.

Památník připomínající hrdinný boj čs. vojáků o Tobruk na vojenském hřbitově v Tobruku.
Zdroj: CEVH

Zformování 311. stíhací perutě a nejvýznačnější hrobová místa

„Teď jsme zatím v boji sami. Stíhači si svoje udělali, ve Francii i předloni v Anglii, a naše armáda tu šanci nemá, s invazí se jistě spěchat nebude. Jen třistajedenáctka může teď Němcům vracet za všechny, za celý náš národ jim můžeme splácet. Jen třistajedenáctka, pane, zatím nikdo jiný.“ (úryvek z knihy Nebeští jezdci). Dne 29. července uplynulo od založení legendární 311. československé bombardovací perutě 85 let.

Rozhodnutí konference velvyslanců o rozdělení Těšínska, 28. července 1920

Před 105 lety určilo rozhodnutí konference velvyslanců z 28. července 1920 hranici mezi Československem a Polskem po sporech o Těšínsko. Sedmidenní válka v lednu 1919 skončila obsazením části území československými jednotkami. Konflikt si vyžádal přes 140 obětí. Ústřední pomník československým padlým vznikl v Orlové v roce 1928. Hroby polských obětí zůstaly rozptýleny na obou stranách hranice.

Vzpoura na Lesonickém panství v roce 1775

V roce 1775 vypuklo v českých zemích poslední velké nevolnické povstání jako reakce na bídu, hladomor a rostoucí feudální povinnosti po sedmileté válce. Jedno z nejvýznamnějších se odehrálo 25.–26. července na lesonickém panství. Sedláci požadovali zrušení ruční roboty, ale byli vojensky potlačeni. Šest z nich přišlo o život, vůdci byli potrestáni. Událost připomíná pamětní deska na zdi lesonického zámku, odhalená v roce 1935.