Úmrtí sokola Františka Stupárka

Úmrtí sokola Františka Stupárka

Úmrtí sokola Františka Stupárka

K udavačství docházelo v době protektorátu z mnoha důvodů. Jedním z nich byla osobní msta. A právě osobní důvody vedly až ke smrti sokolského odbojáře Františka Stupárka.

František Stupárek se narodil 21. září 1897. Byl občanem Chomoutova, který je dnes součástí Olomouce, a členem místní TJ Sokol. Jako správný člen Sokola se ihned po okupaci zbytku republiky a vzniku Protektorátu Čechy a Morava zapojil do odboje. Společně se svým synem Františkem Stupárkem ml. distribuoval protinacistické letáky. To bohužel neuniklo pozornosti sousedky Stupárkových, dělnice Anežky (jinde Anastázie) Polcarové Ta nalezla u svého bytu protinacistický leták, a protože již měla tušení o sousedově „protizákonné“ činnosti, rozhodla se vše nahlásit příslušným úřadům. Protože nevládla německým jazykem, požádala svou známou Anežku Chytilovou, aby jí na gestapu tlumočila, a Chytilová tuto výpomoc velmi ochotně přijala.

František Stupárek byl společně se svým synem zatčen 17. května 1940. Stupárek ml. byl sice záhy propuštěn, ale jeho otec byl po tříměsíčním vězení v Olomouci převezen do koncentračního tábora Sachsenhausen a poté přemístěn do nedalekého koncentračního tábora Oranienburg, kde 20. března 1941 zemřel.

Obě ženy se ze svého činu zpovídaly v květnu 1946 před Lidovým soudem v Olomouci. Polcarová se hájila tím, že k udání ji navedl její manžel, který jí hrozil bitím, pokud tak neučiní. Ukázalo se však, že důvodem udání byla s největší pravděpodobností pomsta. Nemohla totiž obchodníkovi Stupárkovi zapomenout, že si vymohl vrácení peněz, které mu dlužila za potraviny.

Za své udání, které vedlo k zatčení a posléze smrti Františka Stupárka, vyměřil soud Anežce Polcarové 12 let žaláře. Trestu neunikla ani ochotná tlumočnice Anežka Chytilová, která za spoluvinu na zločinu udavačství dostala 5 let odnětí svobody.

František Stupárek byl posmrtně vyznamenán Československým válečným křížem 1939. Je připomenut kenotafem na rodinném hrobě na hřbitově Neředín, na obecním pomníku v Chomoutově a v Národním památníku II. světové války v Hrabyni. V roce 2021 rozhodlo Zastupitelstvo města Olomouce na jeho počest pojmenovat jednu z nově vzniklých ulic v Chomoutově – ulici Stupárkova.

Marcela Volfová

 

Odkazy na Evidenci válečných hrobů:

František Stupárek je uveden na pomníku obětem 2. světové války v Chomoutově: 

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE7107-57497

Jméno Františka Stupárka je uvedeno na Památníku 2. světové války v Hrabyni: 

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE8117-42727

 

Summary

František Stupárek (September 21, 1897 – March 20, 1941) was a member of Sokol and a resistance fighter during World War II. During the occupation, he distributed anti-Nazi leaflets together with his son. After being denounced by Anežka Polcarová, he was arrested by the Gestapo on May 17, 1940. He was then sent to the Sachsenhausen concentration camp and later to the Oranienburg concentration camp, where he died on March 20, 1941. 

Členové TJ Sokol Chomoutov.

Zdroj: TJ Sokol Chomoutov, on-line: https://www.chomoutov.olomouc.eu/tj-sokol-chomoutov
Zdroj: TJ Sokol Chomoutov, on-line: https://www.chomoutov.olomouc.eu/tj-sokol-chomoutov

Cvičení členů TJ Sokol Chomoutov.

Cvičení členů TJ Sokol Chomoutov.
Zdroj: TJ Sokol Chomoutov, on-line: https://www.chomoutov.olomouc.eu/tj-sokol-chomoutov

Vchod do koncentračního tábora Oranienburg.

Vchod do koncentračního tábora Oranienburg.
Zdroj: Wikipedia, on-line: https://cs.wikipedia.org/wiki/Koncentra%C4%8Dn%C3%AD_t%C3%A1bor_Oranienburg

Kenotaf Františka Stupárka v Ústředním hřbitově Neředín.

Kenotaf Františka Stupárka v Ústředním hřbitově Neředín.
Foto: Vladimír Štrupl, Spolek pro vojenská pietní místa, on-line: https://www.vets.cz/vpm/13169-kenotaf-frantisek-stuparek/

Památník obětem 2. sv. války v Chomoutově.

Památník obětem 2. sv. války v Chomoutově.
Zdroj: CEVH

Památník 2. světové války v Hrabyni.

Památník 2. světové války v Hrabyni.
Zdroj: CEVH

Památník 2. světové války v Hrabyni.

Památník 2. světové války v Hrabyni.
Zdroj: CEVH

Použité zdroje:

Volné Slovo, 15. 5. 1946, s. 3.

Stráž lidu, 15. 5. 1946, s. 2.

PŘÍVAL, V. Kraj, jímž táhla válka: Děje, události a dokumenty z let 1939-1945. Olomouc: Jiří Vyjídák, 1947, s. 102 a 266. 

ŠAMAJOVÁ, Renáta. Ženské udavačství u Mimořádného lidového soudu v Olomouci (1945-1948). (Diplomová práce). Univerzita Palackého v Olomouci, 2024. On-line: https://theses.cz/id/53tqkn/

Zasedání Zastupitelstva města Olomouce konané dne 28. 6. 2021, on-line: https://www.olomouc.eu/samosprava/zastupitelstvo-mesta/zasedani-zastupitelstva/materialy/usneseni/210608131214000542/20210628/upravene

Kalendáře. In: Sokolský věstník, 16. 3. 1948, s. 164.

PŘIDAL, Jan. Sokolský odboj na Moravě 1939-1945. Prostějov: Sokolská župa prostějovská, 2012, s. 185.

85. výročí úmrtí Josefa Kloboučníka a Josefa Klváčka, příslušníků 68. noční stíhací perutě RAF

Dnes uplynulo 85 let od tragického úmrtí npor. Josefa Kloboučníka a čet. Josefa Klváčka, příslušníků 68. noční stíhací perutě RAF. Kloboučník u jednotky působil jako pilot, Klváček jako radarový operátor. Společně tvořili osádku nočního stíhacího letounu Bristol Beaufighter. V noci z 22. na 23. října 1941 se jejich letoun při návratu z operačního letu zřítil nedaleko základny High Ercall. Oba letci zahynuli. Pohřbeni jsou na Wellington General Cemetery v hrabství Shropshire.

Pomník obětem Napoleonských válek u Jevíčka

V lese nedaleko moravského města Jevíčka stojí kamenný pomník připomínající 376 vojáků, kteří zemřeli v místním lazaretu na následky válečných útrap a zranění po bitvě u Lipska v roce 1813. Mezi pohřbenými byli vojáci rakouské, francouzské, pruské a ruské armády. Mohutný pomník, završený dvouhlavým orlem, byl slavnostně odhalen 16. května 1910 a v roce 2000 prošel renovací.

Kotvrdovice

V obci Kotvrdovice na Drahanské vrchovině se nachází pomník obětem první a druhé světové války, vybudovaný v roce 1949. V roce 2025 prošel rozsáhlou renovací, která zahrnovala očištění a obnovu povrchu, pozlacení nápisů a státního znaku i úpravu bezprostředního okolí. Na renovaci finančně přispělo Ministerstvo obrany ČR prostřednictvím dotačního programu.