Štábní kapitán pěchoty „in memoriam“ Vladimír Hornof

Štábní kapitán pěchoty „in memoriam“ Vladimír Hornof

Mezi statečnými československými vojáky, kteří padli v době druhé světové války na západní frontě, se objevuje i jméno štábního kapitána pěchoty „in memoriam“ Vladimíra Hornofa. Jmenovaný padl kulkou německého odstřelovače dne 20. listopadu 1944 u Belfortu ve Francii. Velel tehdy četě francouzských commandos – elitní úderné jednotce, u které bylo čest sloužit. Její příslušníci museli být celými muži a stoprocentními vojáky, takovými, jakým byl právě Hornof. 

Narodil se 28. května 1914 v Praze – Karlíně. Vychodil obecnou školu a vystudoval reálné gymnázium, které ukončil maturitou. Už před válkou sloužil v československé armádě jako poručík jezdectva v Terezíně. Po nacistické okupaci českých zemí v červnu 1939 překročil hranice do Polska. Krátce nato podepsal závazek služby ve francouzské cizinecké legii. Jeho další cesta vedla do nově se formující československé jednotky ve francouzském Agde. Ve funkci zpravodajského důstojníka a později velitele kulometné čety 2. roty 2. pěšího pluku  se účastnil bojů a ústupu československých jednotek ve Francii v roce 1940. S jejich zbytky se evakuoval do Velké Británie. Jako autodůstojník vystřídal různé posádky. Svoje schopnosti a dovednosti rozvíjel prostřednictvím vzdělávání a výcvikových kurzů. Dosáhl hodnosti nadporučíka. Se svým zařazením spokojen nebyl, toužil po skutečném boji a intenzivně projevoval přání sloužit v armádě Svobodné Francie (FFL). Jeho žádost pozitivně vyřídil prezident Československé republiky Edvard Beneš v dubnu 1943. Následující měsíc už byl Hornof na cestě do francouzské rovníkové Afriky. V Kamerunu velel motocyklové četě 14. praporu, odkud byl v dubnu 1944 převelen do Maroka. Další službu konal už ve zmíněné výsadkové jednotce francouzských commandos („1er groupe des commandos de France“). S vojsky generála de Tassignyho se v říjnu 1944 vylodil na evropskou pevninu poblíž Toulonu a zanedlouho se zapojil do bojů. Za bojovou činnost byl svým francouzským velitelem navržen na mimořádné povýšení do hodnosti „Captaina“. Nedlouho poté padl v boji – při dobývání Burgundské brány u Belfortu. Odešel v něm vzor čestného a poctivého vojáka, vojáka, jakých nebylo mnoho.

Vysloužil si „in memoriam“ Československý válečný kříž 1939, francouzský Válečný kříž s palmou (Croix de Guerre avec palme „in memoriam“) a rytířský Řád čestné legie (Légion d´Honneur au grade de Chevalier „in memoriam“). Krátce po válce byl povýšen „in memoriam“ do hodnosti štábního kapitána pěchoty. Jeho ostatky byly zpopelněny a v roce 1946 převezeny do vlasti. Urna s jeho popelem je dnes uložena v rodinné hrobce na hřbitově v Praze-Olšanech (oddíl VIII/11, č. 629).

Jeho památku lze uctít tichou vzpomínkou, zapálením svíčky či položením květiny u jeho hrobu.

Jan Benda

Číslo válečného hrobu: CZE0003-57180

Odkaz na pomník v Evidenci válečných hrobů zde:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0003-57180

 

Summary: 

Vladimír Hornof was born on May 28, 1914 in Prague – Karlín. He began his military career in the Czechoslovak army during the First Republic as a cavalry lieutenant. After the Nazi occupation of the Czech lands, he went into exile in June 1939 to join the armed struggle for the restoration of the Czechoslovak Republic. He served in the Czechoslovak foreign army in France and Great Britain. From April 1943 he was allowed to serve in the Free French Army. In May 1943 he commanded a motorcycle group of the 14th Brigade in Cameroon. In April 1944 he was transferred to Morocco and joined the French 1st Commando Group (1er groupe des commandos de France). In October 1944 he landed with his unit at Toulon in southern France and joined the fighting in Europe. He achieved outstanding results in the service and was nominated for the rank of Captain. Vladimir Hornof was killed in action by a German sniper on 20 November 1944 near Belford, France, as a member of the French 1st Commando Group. His remains were transported to Czechoslovakia in 1946 and he is buried in the Olšany Cemetery in Prague.

Vladimír Hornof (1914–1944) padl v boji u pevnosti Belfort. Zasáhla jej kulka německého odstřelovače.

Vladimír Hornof (1914–1944) padl v boji u pevnosti Belfort. Zasáhla jej kulka německého odstřelovače.
Zdroj: VHU Praha, on-line: https://www.vhu.cz/vladimir-hornof-smrt-v-barvach-francie/

Vladimír Hornof v Londýně v květnu 1943 před odjezdem do Afriky.

Vladimír Hornof v Londýně v květnu 1943 před odjezdem do Afriky.
Zdroj: VHU Praha, on-line https://www.vhu.cz/exhibit/tisk-vzpominame-na-vladu-hornofa/

Tank M4 Sherman francouzské 5. obrněné divize postupuje za podpory commandos (vpravo, v helmách Mle 35) a pravděpodobně cizinecké legie (v helmách M1 přímo za tankem) ulicemi jihofrancouzského Belfortu 20. listopadu 1944.

Tank M4 Sherman francouzské 5. obrněné divize postupuje za podpory commandos (vpravo, v helmách Mle 35) a pravděpodobně cizinecké legie (v helmách M1 přímo za tankem) ulicemi jihofrancouzského Belfortu 20. listopadu 1944.
Zdroj: National WWII Museum via Petr Bjaček, VHÚ, on-line https://www.ww2online.org/image/us-army-unit-advancing-through-belfort-france-1944

Hrob Vladimíra Hornofa na Olšanských hřbitovech v Praze. Jeho ostatky jsou uloženy v rodinné hrobce (oddíl VIII/11, č. 629).

Hrob Vladimíra Hornofa na Olšanských hřbitovech v Praze. Jeho ostatky jsou uloženy v rodinné hrobce (oddíl VIII/11, č. 629).
Zdroj: CEVH

Detailní pohled na hrob Vladimíra Hornofa na Olšanských hřbitovech v Praze.

Detailní pohled na hrob Vladimíra Hornofa na Olšanských hřbitovech v Praze.
Zdroj: CEVH

Zformování 311. stíhací perutě a nejvýznačnější hrobová místa

„Teď jsme zatím v boji sami. Stíhači si svoje udělali, ve Francii i předloni v Anglii, a naše armáda tu šanci nemá, s invazí se jistě spěchat nebude. Jen třistajedenáctka může teď Němcům vracet za všechny, za celý náš národ jim můžeme splácet. Jen třistajedenáctka, pane, zatím nikdo jiný.“ (úryvek z knihy Nebeští jezdci). Dne 29. července uplynulo od založení legendární 311. československé bombardovací perutě 85 let.

Rozhodnutí konference velvyslanců o rozdělení Těšínska, 28. července 1920

Před 105 lety určilo rozhodnutí konference velvyslanců z 28. července 1920 hranici mezi Československem a Polskem po sporech o Těšínsko. Sedmidenní válka v lednu 1919 skončila obsazením části území československými jednotkami. Konflikt si vyžádal přes 140 obětí. Ústřední pomník československým padlým vznikl v Orlové v roce 1928. Hroby polských obětí zůstaly rozptýleny na obou stranách hranice.

Vzpoura na Lesonickém panství v roce 1775

V roce 1775 vypuklo v českých zemích poslední velké nevolnické povstání jako reakce na bídu, hladomor a rostoucí feudální povinnosti po sedmileté válce. Jedno z nejvýznamnějších se odehrálo 25.–26. července na lesonickém panství. Sedláci požadovali zrušení ruční roboty, ale byli vojensky potlačeni. Šest z nich přišlo o život, vůdci byli potrestáni. Událost připomíná pamětní deska na zdi lesonického zámku, odhalená v roce 1935.