Řídící učitel Ludvík Grygera a jeho rodina

Ludvík Grygera se narodil 13. dubna 1888 v Prusinovicích do rodiny podsedníka (vesničana bez vlastní polnosti) Jana Grygery a Josefy, roz. Ležákové. V letech 1902–1906 navštěvoval reálné gymnázium v Holešově. Pracoval jako učitel ve Velké Lhotě u Valašského Meziříčí. V Mladcové u Zlíně se 28. května 1912 oženil se sedmnáctiletou Marií Karáskovou. Již 26. března 1912 se jim narodil syn Ludvík. Následovali synové Miroslav Josef (*Mladcová, 8. března 1914), Vlastimil Julius (*Uherský Ostroh, 9. září 1915), dcera Milina Marie (* Svárov, 11. června 1917) a nejmladší Oldřich Jan (*Svárov, 21. března 1919). Během 1. světové války, v letech 1914-1919, působil Ludvík Grygera jako zatímní správce školy ve Svárově. Po válce se stal řídícím učitelem ve Velké Lhotě u Valašského Meziříčí, kam se rodina přestěhovala 1. února 1920. Od katolické církve přestoupil 5. srpna 1921 k československé církvi. Podle rodinných vzpomínek v meziválečném období spoluzakládal buňku komunistické strany a posléze pod tlakem okolí přešel k národním socialistům. Stal se řídícím učitelem obecné školy dívčí ve Starém Městě u Uherského Hradiště. V letech 1927-1942 působil jako řídící učitel v Sušicích. Děti vedl k učitelskému zaměstnání a synové Ludvík a Miroslav vystudovali v letech 1928-1935 Státní československý koedukační ústav učitelský v Kroměříži a věnovali se posléze učitelské profesi.

Prostřední syn Vlastimil se rozhodl studovat obchodní akademii a v letech 1935-1937 pracoval ve firmě Baťa. Od října 1937 prodělával vojnu u dragounského pluku č. 10 v Mukačevu a mnichovskou krizi prožil v Prešově. Po vyhlášení samostatného Slovenska odešel do Olomouce. Dosáhl hodnosti četař aspirant. Spolu s otcem a mladším bratrem Oldřichem, zaměstnaným v továrně v Povážské Bystrici na Slovensku, se zapojil do odbojové organizace Obrana národa. Vlastimil byl v rámci organizace ustanoven velitelem okrsku na Uherskohradišťsku. Ale gestapo začalo odbojovou síť rozkrývat. Vlastimil Grygera se proto se spolupracovníkem Martinem Obdržálkem rozhodl emigrovat a zapojit se do zahraničního odboje. Hranice přešli 23. ledna 1940 na Slovensko a následně pokračovali přes Maďarsko, Jugoslávii a vstup do cizinecké legie v Bejrútu do Francie, kde se 28. března 1940 v Marseille přihlásili do Československé armády. Prodělali evakuaci do Anglie, kde byl Vlastimil později povýšen na podporučíka a prodělával výcvik u britských tankistů. Oženil se 26. srpna 1943 s Angličankou Dorothy Margaret Linstrum a v září 1944 byl na vlastní žádost odeslán k 1. armádnímu sboru v SSSR. Prodělal boje na Dukle, a u Nižného Komárniku byl raněn. Po vyléčení formoval již jako nadporučík na Slovensku 4. tankový prapor, s nímž zakončil válečnou cestu v Českém Těšíně. V květnu 1945 se po 5 letech dozvěděl o osudu rodiny.

Nejstarší bratr Ludvík, učitel v Sušici, trpěl cukrovkou, se dle rodinných vzpomínek ocitl ve vazbě gestapa ve věznici v Uherském Hradišti, kde se nedočkal žádné léčby a 14. července 1941 byl propuštěn jako beznadějně nemocný. Téhož dne zemřel v nemocnici v Uherském Hradišti. Není ovšem běžně uveden ani mezi zemřelými odbojáři a ani nebylo na jeho jméno vydáno osvědčení dle zákona č. 255/1946 Sb.  Zbytek rodiny zatklo gestapo v Sušicích 17. září 1942. Částečně také pro podezření na spolupráci s odbojem, ale především jako rukojmí za službu Vlastimila Grygery v zahraničním vojsku. Matka Marie byla pro zdravotní problémy propuštěna po 9 dnech. Bratři Oldřich a Miroslav strávili 2,5 roku ve věznicích a koncentračních táborech. Miroslav zde onemocněl tuberkulózou a Oldřich byl po osvobození částečně invalidní. Otec Ludvík a sestra Milina byli vězněni v internačním táboře ve Svatobořicích. Milina byla po propuštění částečně invalidní, otec se zde nakazil tuberkulózou. Všichni se nakonec dočkali osvobození, ač s podlomeným zdravím. 

Ale nákazu Ludvíka Grygery se nedařilo vyléčit. Řídící učitel Ludvík Grygera na následky tuberkulózy zemřel na Štědrý den roku 1945 v zemské nemocnici v Uherském Hradišti. Pohřeb se konal 26. prosince 1945. Dne 3. června 1946 byl „v uznání vynikajících zásluh o osvobození Československé republiky z nepřátelského obsazení” jako příslušník Obrany národa – “vojenské organisace podzemního hnutí odporu podplukovníka Vladimíra Štěrby pro jihovýchod Moravy“  –  dekorován Čs. Válečným křížem 1939 in memoriam.

Je uveden jako jeden z 434 hrdinů z řad učitelstva země Moravskoslezské, kteří obětovali životy v letech 1939-1945.

Vlastimil Křišťan

Pamětní deska pro oběti z řad moravskoslezského učitelstva: https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6203-37045 

Summary

Ludvík Grygera (1888–1945) was a Moravian teacher and school headmaster who became involved in the Czechoslovak resistance organisation Obrana národa during the German occupation. His family paid a heavy price for this commitment. His son Vlastimil escaped occupied Europe in 1940, joined the Czechoslovak Army in France and Britain, served with British armoured units and later fought with the 1st Czechoslovak Army Corps in the Soviet Union, including at the Battle of Dukla Pass.

Meanwhile, Ludvík Grygera and other family members were arrested by the Gestapo, imprisoned or interned in camps such as Svatobořice, and suffered long-term health consequences. Grygera contracted tuberculosis during internment and died on Christmas Eve 1945. In recognition of his role in the resistance, he was awarded the Czechoslovak War Cross 1939 in memoriam in 1946.

Zdroje

Matrika narozených Prusinovice 1850-1891, fol. 273. On-line: https://www.mza.cz/actapublica/matrika/detail/9093?image=216000010-000253-003374-000000-008286-000000-00-B06041-02300.jp2 

Matrika zemřelých Jalubí 1916-1949, sv. VII, fol. 48 a 67, on-line: https://www.mza.cz/actapublica/matrika/detail/13229?image=216000010-000253-003377-000000-011614-000000-00-02520.jp2 

Matrika oddaných Zlín 1784 - 1924, on-line: https://www.mza.cz/actapublica/matrika/detail/311?image=216000010-000253-003371-000000-004196-000000-FM-B09744-00690.jp2 

Sčítací operát Velká Lhota 87, on-line: https://www.mza.cz/scitacioperaty/digisada/detail/3341?image=226302010-000643-000452-001387-002519-02-UH0737-01720.jp2 

Zemské reálné gymnasium (Holešov, Česko) a Studentský spolek Neruda. Jubileum Zemského reálného gymnasia v Holešově: 1899-1924. Holešov: nákladem vlastním, 1924, s. 4.

ŠIŠÁKOVÁ, Ludmila. Katalogizace školních kronik okresu Uherské Hradiště 1811-2003. (Bakalářská práce). FF UPOL, 2014, s.177-178. On-line: https://theses.cz/id/f1q8dl/KHFFUP-Bakalsk_diplomov_prce_-_Katalogizace_kolnch_kronik.pdf 

Výroční zpráva státního čsl. koedukačního ústavu učitelského v Kroměříži 1928-1929, 1931-1932, 1933-1934 a 1934-1935

Ludvík Grygera. Encyklopedie Brna. On-line: https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil-osobnosti&load=1026

GRYGERA, Filip. Sloužil v Anglii, bojoval na Dukle. Všechny fronty války Vlastimila Grygery. In: Neviditelný pes, 8. 10. 2022. On-line: https://hlidacipes.org/slouzil-v-anglii-bojoval-na-dukle-vsechny-fronty-valky-vlastimila-grygery/

GÁLA, Antonín. Daň krve moravskoslezských škol 1939-1945: památník k uctění popravených a padlých příslušníků učitelstva, profesorstva a školských zaměstnanců v době okupace. Brno: Krajský a zemský výbor Svazu zaměstnanců školství a osvěty v Komeniu, 1947, s. 27.

Obecná škola Sušice (Sušice, Uherské Hradiště, Česko : 1914-1948). On-line: https://www.mza.cz/aron/apu/a5e67f0b-3290-4c47-b0d8-d6cdca1b7f3e 

BURIÁN, Ludvík. Uherskohradišťsko proti fašismu. Uherské Hradiště: OV ČSPB, 1984, s. 147.

Osobní věstník čs. ministerstva národní obrany, 8. 6. 1946, s. 646. On-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:820bcd0e-7a5d-11ea-9651-001b63bd97ba 

FLODROVÁ, Milena, MENŠÍKOVÁ, Miroslava. Pamětní desky a pomníky v Brně:(soupis pamětních desek a pomníků existujících či již jen prameny doložených na území města Brn). Brno: Šimon Ryšavý, 2004, s. 103.