Reportáž ze služební cesty po Albánii I.

Reportáž ze služební cesty po Albánii I.

Služební cestu po válečných hrobech v Albánii jsme v doprovodu přidělence obrany zahájili v tiranském parku, kde se nachází britské a německé válečné hroby z druhé světové války. Vzhledem ke své poloze a přístupnosti pro veřejnost se park jeví jako ideální místo pro zřízení centrálního válečného hrobu na památku našich padlých vojáků v řadách rakousko-uherské armády v Albánii.

Před cestou do Albánie jsme si na základě shromážděných podkladů byli vědomi, že přesná lokalizace vojenských hřbitovů bude obtížná, a že je pouze minimální šance najít zbytky hrobových zařízení. Nicméně jsme přesvědčeni, že si tisíce našich padlých a zemřelých vojáků připomínku zaslouží. Jejich anabáze v Albánii nebyla pouhou epizodou, ale důležitou kapitolou válečného tažení. Češi zde zanechali výrazný otisk, což dokumentují i jejich poválečné vzpomínky.

První den jsme navštívili lokality na severu země Skadar (Shkodër), Leža (Lezhë) a Drač (Durrës). Ve Skadaru se dochoval jeden válečný hrob kapitána Eduarda Kreuziga, na němž je deska věnovaná 315 padlým vojákům rakousko-uherské monarchie. Eduard Kreuzig se narodil v Hradci Králové v roce 1882 a byl kmenově příslušný k pěšímu pluku č. 51. Zemřel 18. července 1916 na tyfus. Na místě jsme zjistili, že hrob je v péči Rakouského černého kříže. Naším cílem je identifikace českých vojáků a následně se zapojit do nezbytné opravy hrobu.

Následně jsme dojeli do města Leže, významného pro albánskou historii, kde jsme se pokusili najít místo, na kterém se měly nalézat dva vojenské hřbitovy a na nich 326 pohřbených rakousko-uherských vojáků, z nichž část pocházela z našeho území. S největší pravděpodobností se nám místo podařilo lokalizovat, přičemž na místě jsou rozpoznatelné objekty, které svojí formou odpovídají zbytkům hrobů. Z naší strany bude probíhat identifikace českých vojáků a následně projednání postupu, jak nejlépe uctít jejich památku.

V přístavním městě Drač byly krátce po válce zřízeny tři vojenské hřbitovy. Na místě se nám nepodařilo najít jakékoliv pozůstatky jejich existence, ale na základě dobové dokumentace, fotografií profilu krajiny se pravděpodobně nacházely na místě, kde jsou v současnosti veřejné hřbitovy.

Pokračování naší reportáže ze služební cesty po stopách vojáků pocházejících z území dnešní České republiky naleznete v příspěvku Reportáž ze služební cesty po Albánii II.

Jediný dochovaný válečný hrob kapitána Eduarda Kreuziga na katolickém hřbitově ve Skadaru

Jediný dochovaný válečný hrob kapitána Eduarda Kreuziga na katolickém hřbitově ve Skadaru
Zdroj: vlastní.

Deska na hrobě Eduarda Kreuziga

Deska na hrobě Eduarda Kreuziga
Zdroj: vlastní.

Místo s dochovanými zbytky hrobového zařízení v Lezhë, na úpatí kóty 186

Místo s dochovanými zbytky hrobového zařízení v Lezhë, na úpatí kóty 186
Zdroj: vlastní.

Detail jednoho z částečně dochovaných hrobů v Lezhë

Detail jednoho z částečně dochovaných hrobů v Lezhë
Zdroj: vlastní.

#Tváře války: Vraťme jménům jejich tváře

V Centrální evidenci válečných hrobů jsou zaznamenány desetitisíce osob, jejichž osudy poznamenaly válečné konflikty. U mnoha z nich však fotografie chybí. Zůstává jméno, datum narození a úmrtí, vojenská jednotka nebo místo posledního odpočinku, ale tvář člověka, kterému tyto údaje patří, už často neznáme.

85. výročí úmrtí Josefa Kloboučníka a Josefa Klváčka, příslušníků 68. noční stíhací perutě RAF

Dnes uplynulo 85 let od tragického úmrtí npor. Josefa Kloboučníka a čet. Josefa Klváčka, příslušníků 68. noční stíhací perutě RAF. Kloboučník u jednotky působil jako pilot, Klváček jako radarový operátor. Společně tvořili osádku nočního stíhacího letounu Bristol Beaufighter. V noci z 22. na 23. října 1941 se jejich letoun při návratu z operačního letu zřítil nedaleko základny High Ercall. Oba letci zahynuli. Pohřbeni jsou na Wellington General Cemetery v hrabství Shropshire.

Pomník obětem Napoleonských válek u Jevíčka

V lese nedaleko moravského města Jevíčka stojí kamenný pomník připomínající 376 vojáků, kteří zemřeli v místním lazaretu na následky válečných útrap a zranění po bitvě u Lipska v roce 1813. Mezi pohřbenými byli vojáci rakouské, francouzské, pruské a ruské armády. Mohutný pomník, završený dvouhlavým orlem, byl slavnostně odhalen 16. května 1910 a v roce 2000 prošel renovací.