Reportáž ze služební cesty po Albánii I.

Reportáž ze služební cesty po Albánii I.

Služební cestu po válečných hrobech v Albánii jsme v doprovodu přidělence obrany zahájili v tiranském parku, kde se nachází britské a německé válečné hroby z druhé světové války. Vzhledem ke své poloze a přístupnosti pro veřejnost se park jeví jako ideální místo pro zřízení centrálního válečného hrobu na památku našich padlých vojáků v řadách rakousko-uherské armády v Albánii.

Před cestou do Albánie jsme si na základě shromážděných podkladů byli vědomi, že přesná lokalizace vojenských hřbitovů bude obtížná, a že je pouze minimální šance najít zbytky hrobových zařízení. Nicméně jsme přesvědčeni, že si tisíce našich padlých a zemřelých vojáků připomínku zaslouží. Jejich anabáze v Albánii nebyla pouhou epizodou, ale důležitou kapitolou válečného tažení. Češi zde zanechali výrazný otisk, což dokumentují i jejich poválečné vzpomínky.

První den jsme navštívili lokality na severu země Skadar (Shkodër), Leža (Lezhë) a Drač (Durrës). Ve Skadaru se dochoval jeden válečný hrob kapitána Eduarda Kreuziga, na němž je deska věnovaná 315 padlým vojákům rakousko-uherské monarchie. Eduard Kreuzig se narodil v Hradci Králové v roce 1882 a byl kmenově příslušný k pěšímu pluku č. 51. Zemřel 18. července 1916 na tyfus. Na místě jsme zjistili, že hrob je v péči Rakouského černého kříže. Naším cílem je identifikace českých vojáků a následně se zapojit do nezbytné opravy hrobu.

Následně jsme dojeli do města Leže, významného pro albánskou historii, kde jsme se pokusili najít místo, na kterém se měly nalézat dva vojenské hřbitovy a na nich 326 pohřbených rakousko-uherských vojáků, z nichž část pocházela z našeho území. S největší pravděpodobností se nám místo podařilo lokalizovat, přičemž na místě jsou rozpoznatelné objekty, které svojí formou odpovídají zbytkům hrobů. Z naší strany bude probíhat identifikace českých vojáků a následně projednání postupu, jak nejlépe uctít jejich památku.

V přístavním městě Drač byly krátce po válce zřízeny tři vojenské hřbitovy. Na místě se nám nepodařilo najít jakékoliv pozůstatky jejich existence, ale na základě dobové dokumentace, fotografií profilu krajiny se pravděpodobně nacházely na místě, kde jsou v současnosti veřejné hřbitovy.

Pokračování naší reportáže ze služební cesty po stopách vojáků pocházejících z území dnešní České republiky naleznete v příspěvku Reportáž ze služební cesty po Albánii II.

Jediný dochovaný válečný hrob kapitána Eduarda Kreuziga na katolickém hřbitově ve Skadaru

Jediný dochovaný válečný hrob kapitána Eduarda Kreuziga na katolickém hřbitově ve Skadaru
Zdroj: vlastní.

Deska na hrobě Eduarda Kreuziga

Deska na hrobě Eduarda Kreuziga
Zdroj: vlastní.

Místo s dochovanými zbytky hrobového zařízení v Lezhë, na úpatí kóty 186

Místo s dochovanými zbytky hrobového zařízení v Lezhë, na úpatí kóty 186
Zdroj: vlastní.

Detail jednoho z částečně dochovaných hrobů v Lezhë

Detail jednoho z částečně dochovaných hrobů v Lezhë
Zdroj: vlastní.

Setkání European War Heritage Working Group v Praze

V září 2024 se Odbor pro válečné veterány a válečné hroby připojil k European War Heritage Working Group. V roce 2025 se v Praze uskutečnilo setkání s účastí zástupců 12 evropských zemí a USA. Program zahrnoval prezentace o legislativě a projektech péče o válečné hroby, diskusi o budoucnosti Charty EWHWG a návštěvu historických památek. Akce byla úspěšná, přinesla nové kontakty a cenné informace pro přípravu novely zákona o válečných hrobech.

Bitva u Žďáru 30. září 1745

Bitva u Žďáru z 30. září 1745 patřila k nejkrvavějším střetům války o rakouské dědictví. Po pruském vítězství u Hohenfriedbergu ustoupila rakouská armáda do Čech, kde byla donucena k rozhodné bitvě. Přes početní převahu a výhodné postavení Rakušané nevyužili příležitost, zatímco Fridrich II. dokázal situaci obrátit a zvítězit. Porážka oslabila vyjednávací pozici Rakouska a Drážďanský mír potvrdil ztrátu Slezska ve prospěch Pruska.

Pietní akce v Carzanu, Itálie

Ve dnech 20.–21. září 2025 proběhlo v italském Carzanu pietní setkání za účasti zástupců odboru pro válečné veterány a válečné hroby MO ČR. Akce připomněla spiknutí z roku 1917 vedené Ljudevitem Pivkem, při němž vojáci rakousko-uherské armády navázali kontakt s Italy. Přes neúspěch vznikl česko-jihoslovanský oddíl. Pieta proběhla v duchu usmíření, položeny byly věnce a jednáno o další spolupráci.