Reportáž ze služební cesty po Albánii I.

Reportáž ze služební cesty po Albánii I.

Služební cestu po válečných hrobech v Albánii jsme v doprovodu přidělence obrany zahájili v tiranském parku, kde se nachází britské a německé válečné hroby z druhé světové války. Vzhledem ke své poloze a přístupnosti pro veřejnost se park jeví jako ideální místo pro zřízení centrálního válečného hrobu na památku našich padlých vojáků v řadách rakousko-uherské armády v Albánii.

Před cestou do Albánie jsme si na základě shromážděných podkladů byli vědomi, že přesná lokalizace vojenských hřbitovů bude obtížná, a že je pouze minimální šance najít zbytky hrobových zařízení. Nicméně jsme přesvědčeni, že si tisíce našich padlých a zemřelých vojáků připomínku zaslouží. Jejich anabáze v Albánii nebyla pouhou epizodou, ale důležitou kapitolou válečného tažení. Češi zde zanechali výrazný otisk, což dokumentují i jejich poválečné vzpomínky.

První den jsme navštívili lokality na severu země Skadar (Shkodër), Leža (Lezhë) a Drač (Durrës). Ve Skadaru se dochoval jeden válečný hrob kapitána Eduarda Kreuziga, na němž je deska věnovaná 315 padlým vojákům rakousko-uherské monarchie. Eduard Kreuzig se narodil v Hradci Králové v roce 1882 a byl kmenově příslušný k pěšímu pluku č. 51. Zemřel 18. července 1916 na tyfus. Na místě jsme zjistili, že hrob je v péči Rakouského černého kříže. Naším cílem je identifikace českých vojáků a následně se zapojit do nezbytné opravy hrobu.

Následně jsme dojeli do města Leže, významného pro albánskou historii, kde jsme se pokusili najít místo, na kterém se měly nalézat dva vojenské hřbitovy a na nich 326 pohřbených rakousko-uherských vojáků, z nichž část pocházela z našeho území. S největší pravděpodobností se nám místo podařilo lokalizovat, přičemž na místě jsou rozpoznatelné objekty, které svojí formou odpovídají zbytkům hrobů. Z naší strany bude probíhat identifikace českých vojáků a následně projednání postupu, jak nejlépe uctít jejich památku.

V přístavním městě Drač byly krátce po válce zřízeny tři vojenské hřbitovy. Na místě se nám nepodařilo najít jakékoliv pozůstatky jejich existence, ale na základě dobové dokumentace, fotografií profilu krajiny se pravděpodobně nacházely na místě, kde jsou v současnosti veřejné hřbitovy.

Pokračování naší reportáže ze služební cesty po stopách vojáků pocházejících z území dnešní České republiky naleznete v příspěvku Reportáž ze služební cesty po Albánii II.

Jediný dochovaný válečný hrob kapitána Eduarda Kreuziga na katolickém hřbitově ve Skadaru

Jediný dochovaný válečný hrob kapitána Eduarda Kreuziga na katolickém hřbitově ve Skadaru
Zdroj: vlastní.

Deska na hrobě Eduarda Kreuziga

Deska na hrobě Eduarda Kreuziga
Zdroj: vlastní.

Místo s dochovanými zbytky hrobového zařízení v Lezhë, na úpatí kóty 186

Místo s dochovanými zbytky hrobového zařízení v Lezhë, na úpatí kóty 186
Zdroj: vlastní.

Detail jednoho z částečně dochovaných hrobů v Lezhë

Detail jednoho z částečně dochovaných hrobů v Lezhë
Zdroj: vlastní.

Jindřichovice pod Smrkem

Pomník obětem druhé světové války v Jindřichovicích pod Smrkem byl vztyčen místní posádkou SNB dne 8. května 1949. Jednoduchý pískovcový sloup na betonovém podstavci v průběhu času prošel několika proměnami. V roce 2025 byl z iniciativy obce Jindřichovice pod Smrkem odborně renovován, včetně opravy základu, očištění kamene, doplnění nových prvků a úpravy okolí. Renovaci finančně podpořilo Ministerstvo obrany ČR.

Úmrtí sokola Františka Stupárka

Uplynulo 85 let od úmrtí sokola a odbojáře Františka Stupárka z Chomoutova u Olomouce, který se po vzniku Protektorátu Čechy a Morava zapojil do protinacistického odboje. Společně se synem distribuoval ilegální letáky. Jeho činnost však udala sousedka Anežka Polcarová, která se tak pravděpodobně pomstila za několik let starý sousedský spor. Stupárek byl roku 1940 zatčen, deportován do koncentračního tábora Sachsenhausen a 20. března 1941 zemřel.

Vládní vojsko v Itálii

Vládní vojsko vzniklo roku 1939 jako omezená ozbrojená složka Protektorátu Čechy a Morava. Tvořili je hlavně bývalí příslušníci československé armády, bez těžší výzbroje a s úkoly strážní a pracovní služby. Roku 1944 bylo jedenáct praporů nasazeno v Itálii, kde četní vojáci přebíhali k partyzánům či Spojencům. Mnozí padli během bojů, náletů či pokusů o útěk. V evidenci válečných hrobů jsou připomínáni zejména na hřbitově Costermano sul Garda.