Rekognoskace válečných hrobů v Turecku

Rekognoskace válečných hrobů v Turecku

Ve dnech 12. – 16. května se zástupci oddělení pro válečné hroby a pietní místa vydali na jednání a rekognoskaci válečných hrobů do Turecka, protože i v této pro nás exotické zemi bychom nalezli válečné hroby vojáků rakousko-uherské armády pocházejících ze současného území České republiky. Naopak je na našem území pohřbeno více než 700 vojáků armády Osmanské říše, k nimž se Turecko jako nástupnický stát hlásí.

Nejdříve si trochu přibližme, jak se naši vojáci do Turecka dostali. Když Osmanská říše vstoupila do první světové války na straně Ústředních mocností nebyla její armáda na válku připravena. Německo a Rakousko-Uhersko proto vyslali celou řadu instruktorů, důstojníků a podpůrných jednotek, aby pomohli zlepšit stav osmanské armády. Především její důstojnický sbor byl z velké části na vyšších funkcích nahrazen německými důstojníky a štáby. Například ve slavné bitvě u Gallipoli velel německý generál Otto Liman von Sanders. Rakousko-Uhersko mělo zastoupení především v instruktorech z řad dělostřelectva, ale třeba i lyžování, přímé zastoupení pak měli dělostřelecké útvary, motorizované zásobovací oddíly a polní nemocnice. Taktéž zde působil „český Lawrence z Arábie“ Dr. Alois Musil, který diplomaticky působil mezi arabskými kmeny v osmanské říši a získával pro osmanskou říši jejich podporu proti Velké Británii. Od konce roku 1915 do roku 1918 prošlo službou v Osmanské říši mezi 7 000 – 10 000 vojáky rakousko-uherské armády mezi nimiž byli i muži pocházející ze současného území České republiky a někteří zde i zemřeli. Z dostupných zdrojů zatím víme o zemřelých a pochovaných v Istanbulu (18 vojáků), Diyarbakiru (2 vojáci), Gallipoli (1 voják), Çamalanu (1 voják) a Belenu (1 voják).

Osmanská říše na oplátku za německou a rakousko-uherskou vojenskou pomoc vyslala expediční jednotky do bojů na východní frontě v Rumunsku a na Soluňskou frontu. Jednalo se o více než 80 000 mužů. Ranění osmanští vojáci z východní fronty byli posíláni do vojenských nemocnic v zápolí, a to i na území dnešní České republiky. Mnoho z nich válečným útrapám podlehlo, a proto bychom jejich hroby nalezli například v Pardubicích, Hodoníně, Valašském Meziříčí a Litoměřicích. V současné době máme evidováno 723 jmenovitě, avšak v budoucnu očekáváme nárůst díky dohledávání dalších prostřednictvím digitalizovaného Katastru válečných hrobů z období první republiky.

Při naší úvodní cestě do Turecka se nám podařilo nalézt dochované hroby Bohumila Hoňka z Nechanic a Josefa Kolského ze Strašnic, kteří jsou pohřbeni na katolickém hřbitově Feriköy v Istanbulu společně s dalšími 5 rakousko-uherskými vojáky. Tento hrob je udržovaný a při naší návštěvě zde proběhl pietní akt za účasti vojenských přidělenců a zástupců konzulátů České republiky, Slovenské republiky, Maďarské republiky a Rakouské republiky. Na tomto hřbitově by pak mělo být pohřbeno dalších 15 našich vojáků, jejichž hroby se nedochovaly. Z dostupných plánů hřbitova vyplívá, že rakousko-uherské vojenské oddělení se mělo nacházet v části u italských vojenských oddělení, avšak na jeho místě jsou v současnosti hroby několika řádových sester. V budoucnu se pokusíme zjistit, zda byly ostatky našich padlých přemístěny, či se zde stále nachází.

V rámci pracovní cesty jsme měli i první bilaterální jednání s našimi protějšky z tureckého ministerstva obrany, kdy jsme si vyměnili kontakty a dohodli se na budoucí výměně informací a spolupráci. Cestu k těmto kontaktům nám otevřel úřad přidělence obrany v Ankaře, jehož zaměstnancům patří dík za pomoc, kterou nám v Turecku poskytli. 

Adam Hájek

Katolický hřbitov s ostatky rakousko-uherských vojáků v Istanbulu: https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=TUR-32531 

Pohřebiště osmanských vojáků v Pardubicích: http://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5309-6821 

Summary
From May 12 to 16, representatives from the Czech Department for War Graves and Memorial Places conducted a reconnaissance and diplomatic mission to Turkey to locate the final resting places of Austro-Hungarian soldiers originating from the territory of the modern-day Czech Republic. This mission highlights a reciprocal historical bond, as the Czech Republic currently registers the graves of 723 named Ottoman soldiers who succumbed to their wounds in wartime hospitals in cities like Pardubice and Hodonín after fighting on the Eastern and Salonika fronts. Historically, between 1915 and 1918, approximately 7,000 to 10,000 Austro-Hungarian troops—including artillery units, motorized supply detachments, and field hospitals—served in the Ottoman Empire, with several individuals dying and being buried in locations such as Istanbul, Diyarbakır, and Gallipoli.

During the visit to the Feriköy Catholic Cemetery in Istanbul, the delegation successfully located the well-maintained graves of Czech natives Bohumil Honěk and Josef Kolský, where a multinational commemorative ceremony was held alongside military attachés and consular officials from the Czech Republic, Slovakia, Hungary, and Austria. While archival research continues to determine the fate of 15 other missing Czech soldiers whose burial plots at Feriköy were later built over by newer graves, the mission also achieved significant diplomatic success. Facilitated by the Defense Attaché's office in Ankara, the delegation held its first bilateral meeting with the Turkish Ministry of Defense, establishing a formal framework for future information exchange and mutual cooperation in documenting their shared military history.

Hrob rakousko-uherských vojáků na katolickém hřbitově Feriköy v Istanbulu.

Hrob rakousko-uherských vojáků na katolickém hřbitově Feriköy v Istanbulu.

Pietní akt na hřbitově Feriköy za přítomnosti vojenských přidělenců a zástupců konzulátů České republiky, Slovenské republiky, Maďarské republiky a Rakouské republiky.

Pietní akt na hřbitově Feriköy za přítomnosti vojenských přidělenců a zástupců konzulátů České republiky, Slovenské republiky, Maďarské republiky a Rakouské republiky.

Pietní akt na hřbitově Feriköy za přítomnosti vojenských přidělenců a zástupců konzulátů České republiky, Slovenské republiky, Maďarské republiky a Rakouské republiky.

Pietní akt na hřbitově Feriköy za přítomnosti vojenských přidělenců a zástupců konzulátů České republiky, Slovenské republiky, Maďarské republiky a Rakouské republiky.

Detail náhrobku vojína Bohumila (německy Gottlieb) Hoňka z Nechanic.

Detail náhrobku vojína Bohumila (německy Gottlieb) Hoňka z Nechanic.

Detail náhrobku vojína Josefa Kolského ze Strašnic.

Detail náhrobku vojína Josefa Kolského ze Strašnic.

Vstup do katolického hřbitova Feriköy.

Vstup do katolického hřbitova Feriköy.

Pomník rakousko-uherských dělostřelců u Gallipoli.

Pomník rakousko-uherských dělostřelců u Gallipoli.

Turecký pomník na hrobech osmanských vojáků v Pardubicích.

Turecký pomník na hrobech osmanských vojáků v Pardubicích.

Karel Kazda

Příběh Karla Kazdy (*1925) odráží složité osudy obyvatel pohraničí během druhé světové války. Po nuceném nasazení v německé armádě a zajetí ve Francii vstoupil do československé zahraniční armády a v květnu 1945 se vracel do osvobozené vlasti. Tragicky zahynul nedaleko Klatov jen několik dní po konci války při nešťastném pádu z tanku. Jeho památka byla důstojně připomenuta až v roce 2023.

Štarnov

V obci Štarnov na Olomoucku byly v roce 2025 obnoveny dva památníky evidované v Centrální evidenci válečných hrobů – pomník obětem první světové války a pomník padlým rudoarmějcům z konce druhé světové války. Renovace zahrnovala čištění, opravy kamene i kovových prvků a u druhého pomníku i výměnu silně poškozených částí. Celkové náklady činily 238 390 Kč, přičemž většinu uhradilo Ministerstvo obrany ČR.

Rakousko uherská jarní ofenzíva v Trentinu roku 1916

Rakousko-uherská jarní ofenzíva v Trentinu z roku 1916 patřila k největším operacím monarchie na italské frontě první světové války. Útok, označovaný v některé literatuře jako „trestná výprava“ (Strafexpedition), měl potrestat Itálii za vstup do války proti bývalému spojenci a prorazit přes náhorní plošinu Asiaga do Benátské nížiny. Ofenzíva začala 15. května 1916 mohutnou dělostřeleckou přípravou a zpočátku přinesla rakousko-uherským vojskům výrazné úspěchy. Postup však zastavily obtížné horské podmínky, sílící italský odpor a Brusilovova ofenzíva na východní frontě, která přinutila monarchii přesunout část sil do Haliče. Boje si vyžádaly statisícové ztráty a dodnes je připomínají četné válečné hřbitovy a památníky v oblasti Asiaga a Trentina.