Rekognoskace válečných hrobů v Rumunsku, část 1

Rekognoskace válečných hrobů v Rumunsku, část 1

Rumunská fronta z I. světové války patří k méně známým etapám našich vojenských dějin. Přesto v databázi padlých Vojenského ústředního archivu je evidováno přes 2 000 padlých vojáků z území Československa. V této smutné statistice navíc není započítáno území, které připadlo Rumunsku až po Trianonské smlouvě. Tuto neděli začala rekognoskační cesta po našich válečných hrobech v Rumunsku. 

První zastávkou v současném Rumunsku bylo město Kluž, které v období I. světové války fungovalo jako týlové město. V místní klinice Karolina se léčili také Češi a Slováci v rakousko-uherské armádě a 17 z nich zemřelo. Byli pohřbívání jak na starém, tak novém vojenském hřbitově, a minimálně v jednom případě dokonce na hřbitově židovském. 

Dalším navštíveným místem byla Miercuria-Ciuc ležící v srdci v Transylvánie. Město dlouhodobě chystá komplexní rekonstrukci rakousko-uherského hřbitova. Ministerstvo obrany ČR se na rekonstrukci finančně podílí. Na hřbitově jsou pohřbeni muži zemřelí v polních nemocnicích číslo 603 a 316. Zajímavostí je skutečnost, že ve městě je pochován také Alexander Souhrada, který padl v dubnu 1917 při leteckém souboji jižně od města. V Miercurea Ciuc tak i s ním víme o celkem 25 padlých vojácích.

Pokračovali jsme do Sascutu. V malebném okolí se nachází několik hřbitovů. Za pomoci místních obyvatel jsme zpřesnili lokalitu hřbitova, v současné době se tam nachází pouze pomník padlým rumunským vojákům. V severně položeném Bacau jsme díky ochotě zaměstnancům místní hřbitovní správy mohli vojenský hřbitov navštívit i po otevírací hodině. Stejně jako na tolika jiných místech se nepodařilo najít hroby se jmény našich vojáků. 

Další den na obecním hřbitově v Rediu u Jasů jsme našli dochované ostrůvky rakousko-uherských hrobů ze zajateckého tábora Copou. V evidenci válečných hrobů je pro toto místo evidováno 48 zemřelých. Podařilo se rovněž odlišit toto místo od Redia u Sipote, kde evidujeme přes 200 zemřelých.

Naše další cesta směřovala na jih do města Barlád, kde od prosince 1916 sídlil hlavní stan rumunské armády, a kde se podařilo Milanu Rastislavu Štefánikovi soustředit dobrovolníky pro československou legii ve Francii. V místním zajateckém táboře bylo umístěno přes 3 000 válečných zajatců. Známe jména 17 mužů z Českých zemí, jejichž ostatky spočívají na některém z místních hřbitovů. Obě navštívená místa jsou věnována památce rumunských vojáků. Místní správa nemá obecně informaci, kde jsou pochováni rakousko-uherští vojáci. 

Poslední úterní zastávkou byla obec Mastacani, v jejíž blízkosti rovněž ležel zajatecký tábor. V pravděpodobném místě tábora se v současné době na svahu rozkládá místní obecní hřbitov. Nicméně nenašli jsme jakékoliv známky existence zajateckého hřbitova, na kterém by mohlo být pohřbeno 28 mužů rakousko-uherské armády z Čech.

V současné době jsme v polovině cesty, která bude pokračovat do Medgidie, Bukurešti a Aradu.

Pavel Kugler

Summary

The Romanian front of WWI remains a lesser-known chapter of Czech military history. Over 2,000 soldiers from former Czechoslovakia are recorded as fallen, though this number excludes areas ceded to Romania after the Treaty of Trianon. A current field visit aims to document war graves. Stops so far include Cluj, Miercurea-Ciuc, Sascut, Bacău, Rediu, Bârlad, and Mastacani. The mission continues to Medgidia, Bucharest, and Arad.