Rekognoskace válečných hrobů na Balkáně – Černá Hora

Rekognoskace válečných hrobů na Balkáně – Černá Hora

Rekognoskace válečných hrobů na Balkáně – Černá Hora

V prvních dvou dnech jsme nebyli příliš úspěšní. Provedli jsme průzkum hřbitovů v Rožaji, Berane, Tomaševu a Kolašinu. Na těchto místech jsme vytipovali předpokládané lokality vojenských hřbitovů, avšak nepodařilo se nám nic nalézt.

K Tomaševu, které se v období první světové války nazývalo Šahovići, jsme měli k dispozici i plán hřbitova, na kterém byly markantní orientační body, které by měly existovat i dnes, například kostel, který podle informací od místního popa stál na svém místě již v 19. století. Načrtnutý plán však neodpovídal reálné situaci v terénu.

V Berane se měl vojenský hřbitov nacházet v blízkosti místního kláštera, kde se dosud nachází městský hřbitov. Konkrétní lokalitu se nám však nepodařilo nalézt. Navázali jsme zde spolupráci s archeology z místního muzea, kteří v okolí kláštera provádějí výzkum, a ti nám přislíbili pomoc při určení přesné lokace.

V následujících dnech se nám dařilo mnohem lépe. V bývalém hlavním městě Černé Hory, Cetinji, se nám na základě archivních pramenů a fotografií z Vídně podařilo určit přesnou polohu rozsáhlého vojenského hřbitova, kde bylo pohřbeno na 394 padlých rakousko-uherských vojáků (mezi nimi i mnozí z území dnešní České republiky) a několik zajatců.

Z původního hřbitova, který přiléhá k místnímu obecnímu hřbitovu, se dochoval pouze fragment centrálního památníku. Několik vojáků bylo pohřbeno i na přilehlém hřbitově, kde jsme nalezli i původní železný kříž označující jeden z jejich hrobů. Bohužel nápis na něm již není čitelný.

Z Cetinje jsme se přesunuli do nedaleké Rijeky Crnojeviće, kde jsme byli také úspěšní. Na místním malém hřbitově se nám opět podařilo určit polohu vojenské části díky dochovanému kovovému náhrobku. Zde bylo pohřbeno 19 rakousko-uherských vojáků, z nichž tři prokazatelně pocházeli z našeho území a další dva s vysokou pravděpodobností.

V následujících dnech jsme se vydali do oblastí Černé Hory, které byly v období první světové války součástí Rakousko-Uherské monarchie. Ve větších městech se zde nacházely vojenské posádkové hřbitovy, na něž byli pohřbíváni padlí vojáci i v období první světové války. Tyto hřbitovy se nám podařilo nalézt ve městech Budva, Škaljari a Tivat, a to především díky dochovaným náhrobkům rakousko-uherských vojáků, kteří zde zemřeli ještě v předválečném období. Náhrobky byly zpracovány velmi kvalitně a zůstaly čitelné dodnes. Některé z nich jsou dokonce v češtině.

V Budvě se posádkový hřbitov nachází prakticky v centru města, vedle katolického hřbitova obklopujícího kostel sv. Tomáše. Celkově je hřbitov v zanedbaném stavu a dochovalo se zde jen několik náhrobků.

V obci Škaljari, která dnes tvoří předměstí Kotoru, splynul posádkový hřbitov s místním obecním hřbitovem. Přesto se zde dochovala celá řada náhrobků rakousko-uherských vojáků, kteří zde zemřeli během výkonu služby. Nejvíce jich lze nalézt v blízkosti katolického kostela sv. Michaela. Nedaleko od tohoto hřbitova se nachází zatím náš jediný evidovaný válečný hrob v Černé Hoře, který připomíná Františka Rasche, českého Němce z Přerova, který jako námořník rakousko-uherského válečného loďstva patřil mezi popravené vůdce vzpoury námořníků v Boce Kotorské v únoru 1918.

Poslední posádkový hřbitov v obci Tivat byl již zcela transformován v místní obecní hřbitov. Jeho původní umístění se nám podařilo určit díky jediné dochované český psané náhrobní desce c. k. poddůstojníka Oldřicha Hübnera. 

Poslední den v Černé Hoře jsme zamířili do města Nikšić, kde se mělo na místním městském hřbitově nacházet vojenské oddělení s 89 padlými vojáky rakousko-uherské armády. Zde jsme nebyli úspěšní, a proto se pokusíme získat další archivní podklady.

Celkově hodnotíme náš průzkum v Černé Hoře velice pozitivně, jelikož jsme získali velké množství nových poznatků. Získané informace nám umožní zaevidovat „nové válečné“ hroby a upřesnit místa posledního odpočinku našich vojáků z řad rakousko-uherské armády. 

Na začátku příštího týdne vyjde poslední článek s popisem výsledků naší cesty po Bosně, kam se přesouváme 4. června 2025. V Srbsku a Černé Hoře nám poskytli neocenitelnou pomoc zaměstnanci Úřadu přidělence obrany v Bělehradě, kterým bychom tímto chtěli poděkovat.

Adam Hájek

Summary:

During the first two days of our survey in Montenegro, we were unable to locate any WWI Austro-Hungarian military cemeteries despite exploring several sites based on archival sources. However, our efforts proved successful in Cetinje and Rijeka Crnojevića, where we identified burial grounds with preserved grave markers. We also located former garrison cemeteries in Budva, Škaljari, and Tivat, thanks to surviving headstones, some inscribed in Czech. Though our search in Nikšić was inconclusive, cooperation with local institutions and new findings will help refine the registry of war graves and better honour the final resting places of fallen soldiers.

Pohled na kostel civilního hřbitova v Cetinji focený přes rakousko-uherský vojenský hřbitov, fotografie vznikla v době první světové války.

Pohled na kostel civilního hřbitova v Cetinji focený přes rakousko-uherský vojenský hřbitov, fotografie vznikla v době první světové války.

Současný pohled na kostel civilního hřbitova v Cetinji focený přes zaniklý rakousko-uherský vojenský hřbitov.

Současný pohled na kostel civilního hřbitova v Cetinji focený přes zaniklý rakousko-uherský vojenský hřbitov.

Fotografie rakousko-uherských vojenských hrobů na civilním hřbitově v Cetinji v období první světové války.

Fotografie rakousko-uherských vojenských hrobů na civilním hřbitově v Cetinji v období první světové války.

Zachovalý kříž z 1. světové války na civilním hřbitově v Cetinji.

Zachovalý kříž z 1. světové války na civilním hřbitově v Cetinji.

Fragment ústředního pomníku rakousko-uherského vojenského hřbitova v Cetinji.

Fragment ústředního pomníku rakousko-uherského vojenského hřbitova v Cetinji.

Současný stav rakousko-uherského vojenského hřbitova v Cetinji.

Současný stav rakousko-uherského vojenského hřbitova v Cetinji.

Hroby rakousko-uherských vojáků na hřbitově v Rijece Crnojeviće na dobové fotografii.

Hroby rakousko-uherských vojáků na hřbitově v Rijece Crnojeviće na dobové fotografii.

Zachovalý kříž z 1. světové války na hřbitově v Rijece Crnojeviće.

Zachovalý kříž z 1. světové války na hřbitově v Rijece Crnojeviće.

Pohled na zaniklý rakousko-uherský vojenský posádkový hřbitov v Budvě.

Pohled na zaniklý rakousko-uherský vojenský posádkový hřbitov v Budvě.

Jeden z mála dochovaných náhrobků na posádkovém hřbitově v Budvě poručíka Augustina Strouhala.

Jeden z mála dochovaných náhrobků na posádkovém hřbitově v Budvě poručíka Augustina Strouhala.

Hřbitov a kostel sv. Michaela v Škaljari.

Hřbitov a kostel sv. Michaela v Škaljari.

Jeden z dochovaných vojenských hrobů na hřbitově Škaljari s česky psaným textem.

Jeden z dochovaných vojenských hrobů na hřbitově Škaljari s česky psaným textem.

Doposud jediný evidovaný válečný hrob v Černé Hoře Františka Rasche.

Doposud jediný evidovaný válečný hrob v Černé Hoře Františka Rasche.

Obecní hřbitov v Tivatu.

Obecní hřbitov v Tivatu.

Jediná dochovaná vojenská náhrobní deska nalezená na hřbitově v Tivatu.

Jediná dochovaná vojenská náhrobní deska nalezená na hřbitově v Tivatu.

Znovudobytí pevnosti Přemyšl v roce 1915 rakousko-uherskou a německou armádou

Pevnost Přemyšl, dobytá po 133 dnech obléhání carskou armádou, měla brzy opět změnit majitele s nástupem nové ofenzivy německých a rakousko-uherských sil.

Rekognoskace válečných hrobů na Balkáně – Srbsko

Na základě archivních dokumentů jsme se letos vydali na Balkán. Nejprve jsme navštívili Srbsko, kde jsme mapovali válečné hroby padlých vojáků rakousko-uherské armády pocházejících z českých zemí. Jedním z cílů naší cesty byla návštěva hřbitova Novo Groblje v Bělehradě, kde probíhá rekonstrukce, na níž se podílí i Ministerstvo obrany ČR. Navštívili jsme mimo jiné Valjevo, Čačak, Užice či Osečinu, kde jsme prováděli rekognoskaci hrobů a navazovali kontakty s místními partnery. V dalších článcích přineseme zprávy z Černé Hory a Bosny a Hercegoviny.

Brněnský pochod smrti

Nucené vysídlení českých Němců po druhé světové válce zásadně proměnilo národnostní složení Československa. V Brně začal tzv. divoký odsun 30. května 1945, kdy bylo na základě vyhlášky ZNV vyhnáno až 30 000 Němců, převážně žen, dětí a starců. Pochod do Pohořelic probíhal za nehumánních podmínek – bez vody, jídla a lékařské péče. V táboře, kam dorazili, propukly epidemie, které si vyžádaly stovky obětí. Akce byla chaotická a nepřipravená. Událost připomínají památníky, ale zůstává předmětem historických debat o počtu obětí a záměrech celé akce.