Rakousko uherská jarní ofenzíva v Trentinu roku 1916
Rakousko‑uherská jarní ofenzíva v Trentinu roku 1916
Rakousko‑uherská jarní ofenzíva v Trentinu v roce 1916 patřila k nejambicióznějším, ale zároveň nejrizikovějším operacím habsburské monarchie během první světové války. Itálie, jež byla před válkou spolu s Rakousko‑Uherskem a Německem členem Trojspolku, vstoupila v květnu 1915 do války na straně Dohody. Vídeň tento krok chápala jako porušení spojeneckých závazků a otevřenou zradu, což se výrazně promítlo do politického i vojenského uvažování rakousko‑uherského vedení.
Ofenzíva byla v dobové propagandě často označována jako Strafexpedition („trestná výprava“), tedy výprava, jejímž cílem mělo být potrestání Itálie za změnu stran. Ačkoli tento název nebyl oficiálním označením operace, vžil se jak v italské, tak v pozdější historické literatuře. Z vojenského hlediska však šlo o promyšlený strategický plán, jehož cílem bylo prorazit italskou obranu v oblasti Trentina (Jižního Tyrolska), postoupit přes náhorní plošinu Asiaga do Benátské nížiny a následně ohrozit nebo zcela odříznout italské armády bojující na řece Soči.
Přípravy ofenzívy zároveň odhalily hluboké rozpory mezi ústředními mocnostmi. Rakousko‑uherský náčelník generálního štábu Franz Conrad von Hötzendorf prosazoval soustředěný úder proti Itálii, zatímco německý generál Erich von Falkenhayn považoval za rozhodující západní frontu a připravovanou ofenzívu u Verdunu. Německé velení proto odmítlo poskytnout rakousko‑uherskému spojenci přímou vojenskou podporu a nepodpořilo plánovaný útok. Rakousko‑Uhersko se nakonec rozhodlo jednat samostatně, bez plné koordinace se svým hlavním spojencem.
C. a k. armáda soustředila k útoku značné síly. Pouze z ruské fronty bylo do Tyrolska přesunuto šest divizí, další jednotky byly staženy z Balkánu a z klidnějších úseků italské fronty. Operaci svěřilo vrchní velení arcivévodovi Evženovi. V prvním sledu měla ofenzívu provést 11. armáda generála Viktora Dankla. V druhé linii byla připravena 3. armáda generála Hermanna Kövesse z Kövessházy, určená k rozvinutí očekávaného průlomu.
Italská rozvědka zaznamenala přesuny rakousko‑uherských sil již v předstihu, avšak vrchní velitel italské armády generál Luigi Cadorna tyto zprávy podcenil. Nevěřil ani rozsahu plánované ofenzívy, ani schopnosti monarchie zajistit logisticky tak náročnou operaci v horském terénu. Rakousko‑Uhersko tak mohlo ve výchozích postaveních soustředit přibližně 300 000 vojáků proti zhruba 200 000 italským, přičemž rakousko‑uherské dělostřelectvo mělo nejen početní, ale i kvalitativní převahu.
Po několikaměsíčních přípravách, během nichž byly zřízeny rozsáhlé sklady zásob, výstroje, munice a byl vybudován propracovaný systém dopravy a zásobování vodou, byla ofenzíva zahájena 15. května 1916 mohutnou dělostřeleckou přípravou. Na italské pozice udeřilo přibližně 2 000 rakousko‑uherských děl, která během krátké doby výrazně narušila obranné postavení italské První armády. Bezprostředně poté zahájila rakousko‑uherská pěchota útok na frontě dlouhé zhruba 50 kilometrů.
Jednotky pod vrchním velením arcivévody Evžena dosáhly v prvních dnech ofenzívy značných úspěchů. Prudký útok smetl menší italské jednotky a jeden horský vrchol za druhým byl dobyt přímými pěchotními útoky. Italská obrana byla na několika místech prolomena a rakousko‑uherské síly postupovaly v obtížném horském terénu místy až o desítky kilometrů. Během druhé poloviny května se jim podařilo obsadit klíčová místa na náhorní plošině Asiaga, včetně měst Asiago a Arsiero, a ovládnout významnou část území Sedmi obcí.
Přes počáteční úspěchy se však začaly rychle projevovat limity celé operace. Rakousko‑uherské jednotky byly vyčerpány, zásobování v horském terénu vázlo a tempo postupu se postupně zpomalovalo. Útok, založený na představě rychlého průlomu a zhroucení italské obrany, se proměňoval ve vyčerpávající boj o jednotlivé výšiny, hřebeny a údolí.
Italské vrchní velení v čele s generálem Luigim Cadornou zpočátku podcenilo varovné zprávy vlastní rozvědky o rakousko‑uherské přípravě ofenzívy. V okamžiku, kdy se situace na frontě stala kritickou, však bylo přinuceno jednat rozhodně. Na ohrožený úsek byly narychlo přesunuty početné zálohy ze sočské fronty i z italského vnitrozemí a současně byly provedeny změny ve velení některých jednotek.
Italové vybudovali novou obrannou linii na horských masivech Pasubio, Zugna, Novegno a v přilehlých údolích, kde se podařilo rakousko‑uherský postup zastavit. Zde se naplno projevil význam horského terénu, který výrazně zvýhodňoval obránce. Odpor italských jednotek se postupně zpevnil a boje se změnily v opotřebovávající poziční válku, vedenou za mimořádně obtížných klimatických i terénních podmínek.
Rozhodující obrat v celé operaci přinesly události mimo italskou frontu. Dne 4. června 1916 zahájila ruská armáda na východní frontě mohutnou Brusilovovu ofenzívu, která způsobila rakousko‑uherské armádě těžké ztráty a hluboké průlomy v Haliči. Rakousko‑uherské velení se ocitlo před neřešitelným dilematem: pokračování ofenzívy v Alpách by znamenalo vážné riziko zhroucení východní fronty. Nutno říci, že i bez ruského útoku by rakouská ofenzíva mohla pokračovat pouze za cenu nasazení nových sil, které však již nebyly k dispozici.
V důsledku toho bylo rozhodnuto o rychlém přesunu značné části divizí z Trentina na východní frontu. Tím se rakousko‑uherská ofenzíva v Jižním Tyrolsku ocitla bez perspektivy dalšího úspěchu. Ještě v průběhu června 1916 bylo vydáno rozhodnutí ofenzívu ukončit a přejít do obrany.
Rakousko‑uherské jednotky se následně stáhly na lépe hájitelné horské pozice a vyklidily část území, které během ofenzívy dobyly. Strategického cíle – průlomu do Benátské nížiny a odříznutí italských armád na Soči – dosaženo nebylo. Ofenzíva tak skončila nezdarem a zároveň oslabila rakousko‑uherské síly v okamžiku, kdy čelily ruskému tlaku na východní frontě.
Ofenzivy se zúčastnily také pluky či jejich jednotlivé prapory doplňované z českých zemí. Jednalo se o pěší pluky IR 11 (Písek), IR 18 (Hradec Králové), IR 21 (Čáslav), IR 73 (Cheb), IR 98 (Vysoké Mýto) a IR 102 (Benešov). Dále se bojů účastnily všechny čtyři pluky tyrolských císařských myslivců (Tiroler Kaiserjäger‑Regimenter, TKJR), které byly sice doplňovány převážně z Tyrolska, avšak sloužil v nich i značný počet mužů z českých zemí. Nasazen byl rovněž zeměbranecký (později střelecký) pěší pluk LIR 21 (Sankt Pölten), v jehož řadách sloužila také část vojáků z jižní Moravy. Příslušníci z českých zemí byli zastoupeni rovněž u dělostřelectva a technických jednotek.
Boje si však vyžádaly mimořádně vysoké lidské ztráty. Rakousko‑Uhersko ztratilo přibližně 100 000 mužů, zatímco Itálie zhruba 140 000 až 150 000 mužů. Tyto ztráty, zahrnující padlé, raněné, nezvěstné i zajaté, představují tragickou bilanci jedné z nejkrvavějších epizod horské války na italské frontě první světové války. Dodnes jsou připomínány na četných válečných hřbitovech a památnících v oblasti Jižního Tyrolska a Asiaga, kde se nachází jedno z největších italských pohřebišť z doby první světové války, vybudované v letech 1932–1936. Další významný památník, Casteldante Monumento, se nachází ve městě Rovereto. V městečku Tonezza del Cimone, přibližně jeden kilometr od centra, se nachází další válečný rakousko‑uherský hřbitov.
Petr Hažmuka
Na tomto místě uvádíme odkazy na evidované válečné hroby připomínající památku padlých při jarní ofenzívě v Trentinu:
Asiago
https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=ITA-36535
Rovereto
https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-lokality?id=048f8def-a021-4947-aee6-a4231fd82682
Tonezza del Cimone
https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=ITA-57710
Summary:
The Austro-Hungarian Spring offensive in Trentino in 1916 was one of the Habsburg monarchy’s most ambitious and risky operations during the First World War. Known in contemporary propaganda as the “Strafexpedition” (“Punitive Expedition”), the offensive aimed to punish Italy for joining the Entente in 1915 and to break through the Italian front in the Trentino region. Launched on 15 May 1916 with massive artillery bombardment, Austro-Hungarian troops initially achieved significant successes and captured key positions on the Asiago Plateau. However, difficult mountain terrain, logistical problems and growing Italian resistance gradually slowed the advance. The decisive turning point came with the Brusilov Offensive on the Eastern Front, which forced Austria-Hungary to redeploy troops from Italy to Galicia. The offensive ultimately failed to achieve its strategic objectives and resulted in enormous casualties on both sides. Today, the battles are commemorated by numerous war cemeteries and memorials in the Asiago and Trentino regions.
Zdroje:
Wikipedia, on-line: https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Asiago
Vojenský historický ústav Praha, on-line: https://www.vhu.cz/trestna-vyprava-ktera-se-vymstila-rakousko-uherska-ofenziva-v-jiznim-tyrolsku-na-jare-1916/
Wikipedia, on-line: https://cs.wikipedia.org/wiki/Horsk%C3%A1_v%C3%A1lka_(1915%E2%80%931918)
https://old.velkavalka.info/wiki/doku.php?id=bojova_cesta
https://www.valka.cz/11361-Asiago-1916