Příchod a bojové nasazení 1. a 2. pěšího pluku 1. československé divize na francouzské frontě

Příchod a bojové nasazení 1. a 2. pěšího pluku 1. československé divize na francouzské frontě

Dne 15. ledna 1940 oficiálně vznikla 1. československá divize ve Francii. Byla vytvořena ve městě Agde z příslušníků původních jednotek 1. čs. náhradního praporu (vznikl 28. 9. 1939) a 1. čs. pěšího praporu (vznikl 29. 9. 1939). Samotné rozhodnutí o vzniku divize (17. listopadu 1939) bylo umožněno přílivem československých uprchlíků a mobilizačním rozkazem Československého národního výboru, který se vztahoval na všechny československé občany nacházející se na francouzském území. S mobilizací souhlasily i francouzské úřady. Vznik divize byl zároveň výsledkem značného úsilí vojenských i civilních představitelů československé emigrace a podpory ze strany přátelských kruhů francouzské armády a politiky.

Velitelem divize byl až do června 1940 generál Rudolf Viest, kterého poté vystřídal generál Bedřich Neumann. Příslušníky divize se stali jak uprchlíci z Protektorátu, tak bývalí interbrigadisté dosud internovaní ve Francii, českoslovenští dobrovolníci žijící v zahraničí a také řada zmobilizovaných krajanů žijících ve Francii.

Po druhé reorganizaci z 22. května 1940 měla divize 10 007 příslušníků. Z nich tvořili 45 % Češi, 44 % Slováci a zbytek jiné národnosti, např. Židé, Němci a Maďaři. Ve velitelském sboru bylo přibližně 90 % Čechů.

Jádro divize tvořily 1. a 2. pěší pluk s plnými stavy: 3. pěší pluk existoval pouze formálně. Ve stavu divize se dále nacházel dělostřelecký pluk, který byl zpočátku bez výzbroje, a tedy ani řádně vycvičen. Dále zde byl průzkumný oddíl, protitanková baterie, ženijní a spojovací prapor a další podpůrné složky.

Podle řady pamětníků však poměry v jednotce nebyly ideální. Chyběla výzbroj a výstroj, u mnoha zmobilizovaných vojáků také motivace k boji. Postoj části francouzských orgánů byl přinejmenším rozpačitý a řada důstojníků neměla přirozenou autoritu. V jednotce panovaly i značné politické rozpory. Nejspolehlivějšími příslušníky byli dobrovolníci (asi 30 %), kteří tvořili pevné jádro divize. Specifickou skupinu představovali bývalí interbrigadisté ze španělské občanské války. Ačkoliv měli vojenskou zkušenost a mohli být přínosem pro československou zahraniční armádu, často zakládali tajné komunistické buňky a oslabovali bojovou morálku jednotky.

Armáda se snažila tyto nedostatky částečně řešit zřízením vlastních poddůstojnických škol, přičemž další specialisté byli posíláni do kurzů francouzské armády. Vybraní absolventi středních a vysokých škol byli vysíláni do francouzských důstojnických škol, jejichž studium však nestihli dokončit kvůli rychlému vývoji událostí.

Na počátku června 1940 bylo rozhodnuto nasadit československé pozemní jednotky na frontě. Zoufalá situace nutila francouzské velení posílat do boje i nevycvičené a nevybavené jednotky. Oba pluky byly narychlo reorganizovány, posíleny vojáky z jednotek, které měly zůstat v Agde, a společně tvořily tzv. „divizní pěchotu“. Přesto byly oba pluky přiděleny různým francouzským divizím a nasazeny na odlišné úseky fronty, často však „na dohled“ od sebe.

1. pěší pluk

Velitelem pluku byl plukovník Jan Kratochvíl. Pluk byl podřízen 23. pěší divizi generála Jeannela. Na místo soustředění v oblasti Riel-les-Eaux – Autricourt – Champigny – Grancey dorazil 10. června. Vojáci se ubytovali a byl naplánován výcvik.

Dne 12. června byl pluk přemístěn o 200 km severozápadně, aby zaujal obranné postavení na řece Grand Morin u města Coulommiers. Po vybudování obrany se jednotce podařilo odrazit německý průzkum. Brzy však přišel rozkaz k ústupu za řeku, protože měly být zničeny mosty. Jelikož francouzští ženisté mosty nezničili, byl rozkaz v noci z 14. na 15. června upřesněn: ustoupit o 20 km na jih a zaujmout nové obranné postavení.

Při opuštění původního postavení došlo ke střetu s nepřítelem, který již řeku překročil. Přesto se pluk, i přes ztráty, bezpečně přesunul na určenou pochodovou trasu a ustoupil až k řece Seině. Po jejím překročení zaujal obranu u obce Montereau. Německé jednotky se zde připravovaly na násilný přechod řeky. Pluk se jim v tom úspěšně snažil zabránit až do odpoledních hodin, kdy přišel rozkaz k odpoutání se od nepřítele a dalšímu ústupu směrem na jih.

Nové obranné postavení bylo vybudováno po strastiplném ústupu, který byl provázen těžkými ztrátami, na řece Loiře u města Gien. Zde se konečně setkaly oba pluky 1. československé divize. Ve dnech 17. a 18. června se jim opět podařilo zastavit postup německé armády. Odpoledne 18. června však dorazil nový rozkaz k ústupu, tentokrát doplněný informací o probíhajícím vyjednávání o příměří.

2. pěší pluk

Velitelem pluku byl plukovník Jan Satorie. Pluk byl podřízen 2. pěší divizi generála Dunoyera. Na místo soustředění v oblasti Montigny-sur-Aube – Gevrolles – Île-sur-Aube dorazil 8. června 1940, kde se jednotka ubytovala.

Dne 11. června byl pluk přemístěn k řece Marně, aby zde zaujal obranné postavení mezi řekou Ourcq a městem La Ferté-sous-Jouarre. Pluk byl roztažen v délce přibližně 10 km podél levého břehu Marny a celý den 12. června budoval obranná postavení.

Dne 13. června se poprvé dostal do přímého kontaktu s nepřítelem. Navzdory pokračujícím obranným pracím byl pluk vystaven silnému leteckému bombardování a dělostřelecké palbě. Do večera téhož dne obsadil nepřítel celý protější břeh řeky. Pokusy Němců o přechod přes řeku byly zmařeny kulometnou palbou československých vojáků.

Nepřítel však překročil Marnu v sousedním úseku, a proto měl 2. pěší pluk večer společně s francouzskými jednotkami zaútočit na vzniklé předmostí. Francouzské jednotky se však místo útoku stáhly, a českoslovenští vojáci se tak ocitli v roli zadního voje divize.

Zajímavostí je, že protivníkem 2. pěšího pluku byla 98. pěší divize Wehrmachtu, která byla personálně doplňována ze Sudet. Vojáci této jednotky byli vyzbrojeni pěchotními zbraněmi a dělostřelectvem pocházejícím z československých kořistních zásob.

V noci vydalo francouzské velení další rozkaz k ústupu směrem k řece Grand Morin. Vyčerpávající pochod pokračoval za neustálého leteckého bombardování a po silnicích zaplněných uprchlíky až k řece Seině, odkud se jednotky přesunuly dále na jih, do města Gien na řece Loiře.

V následujících dnech se oba pluky snažily ze všech sil zachovat svou bojeschopnost a organizovanost, což bylo v atmosféře celkového zhroucení francouzské obrany mimořádně obtížné. Vojenským a politickým představitelům československé emigrace se však v této kritické situaci podařilo vyjednat možnost evakuace z Francie, kde hrozilo reálné riziko, že se československé jednotky dostanou do německého zajetí.

V souladu s podmínkami příměří a dohodou o odchodu z Francie byly oba pluky ve dnech 22.–23. června odzbrojeny – ponechaly si pouze ruční zbraně a omezené množství munice. Dne 23. června se prořídlé jednotky obou pluků sešly ve městě Nontron, odkud pokračovaly do Narbonne.

V jednotkách zůstali už pouze dobrovolníci, převážně původní uprchlíci z Protektorátu. Většina těch, kteří měli ve Francii rodiny, byla demobilizována a od jednotek odešla. Stejně tak odešli i ti, kteří nesouhlasili s postupem vysokého vojenského a politického vedení československé emigrace. Vojáci, kteří se rozhodli pokračovat v boji, byli postupně evakuováni z přístavu Sète a dalších přístavů do Velké Británie.

Francouzská anabáze tak neskončila příliš slavně. Přesto si oba pluky, navzdory zmatku a beznaději vyvolané kolapsem francouzské obrany vedly poměrně dobře. Plnily zadané rozkazy, v bojích neutrpěly nadměrné ztráty a svým výkonem nepříjemně překvapily nepřítele. Za své nasazení bylo 32 příslušníků obou pluků vyznamenáno francouzským Válečným křížem (Croix de Guerre), československé orgány pak udělily celkem 132 Československých válečných křížů 1939 a 109 Československých medailí Za chrabrost před nepřítelem.

Podle denních hlášení pluků činily ztráty za období od 10. do 25. června následující:

1. pěší pluk – 2 padlí, 67 raněných, 886 nezvěstných

2. pěší pluk – 21 padlých, 21 raněných, 1508 nezvěstných

Počet padlých, z nichž je dnes známo pouze 45 jmen, je však bezpochyby výrazně vyšší. I přes pokračující historické bádání se jejich skutečný počet patrně již nikdy nepodaří zcela dohledat.

Většina vojáků padlých ve Francii v letech 1939–1940 byla po válce exhumována a přenesena na československý vojenský hřbitov La Targette, který je jediným samostatným československým hřbitovem na francouzském území. Další padlí spočívají na vojenském hřbitově ve Fleury-les-Aubrais v departementu Loiret.

Petr Hažmuka

Odkaz do Centrální evidence válečných hrobů připomínající památku padlých příslušníků 1. a 2. pěšího pluku 1. československé divize ve Francii:

Hrob příslušníka 2. pěšího pluku Jaroslava Karla Poláka, který padl nedaleko Gienu se nachází na vojenském hřbitově ve Fleury-les-Aubrais v departementu Loiret.

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=FRA-32435

Na hřbitově stejného jména se nachází Hrob Františka Kozáka, který padl u pěšího pluku 1 jako poručík letectva.

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=FRA-32434

Většina padlých vojáků je pohřbena na československém vojenském hřbitově v La Targette.

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-lokality?id=53f2e4d6-4ee2-412c-915f-690675baaaa0

Summary:

In January 1940, the 1st Czechoslovak Division was officially formed in Agde, France. It was made up of refugees from the Protectorate, former fighters from the Spanish Civil War, and Czechoslovak émigrés. Despite a lack of weapons and equipment, and internal political tensions, the division grew to over 10,000 men. In June 1940, its two infantry regiments were deployed to the front during the Battle of France, fighting defensive actions along the Grand Morin, Seine, and Loire rivers. Following the French armistice, the units were disarmed and regrouped in Nontron and Narbonne. Only volunteers remained, many of whom were evacuated to Britain via the port of Sète to continue the fight against fascism. Although their campaign ended without military success, the units-maintained discipline, carried out their orders, and surprised the enemy with their resilience and courage. Dozens were awarded French and Czechoslovak war medals. Many of the fallen were later buried at the La Targette cemetery, the only Czechoslovak military cemetery on French soil.

Zdroje:

SVOBODA, Gustav a Tomáš JAKL. 1. československá divize ve Francii (1939–1940). Praha: Ministerstvo obrany ČR – VHÚ, 2010. 297 s.

Zdroj: PLACHÝ, Jiří a PEJČOCH, Ivo. Zemřeli na Západě: ztráty československé pozemní zahraniční armády v Polsku, Francii, na Středním východě a ve Velké Británii v letech 1939–1945. 1. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky, Odbor komunikace a propagace, 2012. 298 s.

Vojenský historický ústav Praha

KVH Rota Nazdar z.s.