Před 80 lety zemřel v Terezíně generál František Bláha

Před 80 lety zemřel v Terezíně generál František Bláha

František Bláha se narodil 26. února 1886 v Poděbradech do rodiny řeznického mistra Františka Bláhy. Po vystudování gymnázia v Hradci Králové absolvoval čtyřměsíční obchodní kurz a v roce 1907 nastoupil vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník u zeměbraneckého pluku 8 v Praze. Po vypuknutí Velké války byl poslán na ruskou frontu, kde padl po několika dnech do zajetí.

Dne 6. ledna 1916 si v Tjumeni podal přihlášku do československých legií, kam byl ještě týž den přijat. Koncem června nastoupil k 1. československé střelecké brigádě a začal v Kyjevě studovat důstojnickou školu. V Borispolu působil v náborové komisi 6. čs. střeleckého pluku. V roce 1918 se účastnil bojů u Marianovky a postupu na město Jekatěrinburg. Po jeho obsazení se v hodnosti kapitána stal vojenským velitelem tohoto důležitého centra. Tuto funkci zastával do poloviny roku 1919, kdy byl jmenován vojenským přidělencem u ruské 1. sibiřské armády. V této pozici setrval do dubna 1920.

Následně se aktivně podílel na organizaci návratu československých legionářů z Ruska zpět do vlasti, kam se osobně vrátil v hodnosti majora 1. června 1921. Přicestoval i se svou ruskou manželkou Valentinou Petrovnou, s níž měl jedinou dceru Annu.

V meziválečném období postupně působil na hlavním štábu, u 45. pěšího pluku v Chustu na Podkarpatské Rusi a po absolvování několika vojenských kurzů se v roce 1932 stal velitelem 21. pěší brigády v Košicích. O dva roky později byl povýšen do hodnosti brigádního generála a zastával funkci velitele Vojenské školy v Praze, kde působil jeden rok, a následně byl přeložen jako velitel 7. pěší brigády v Josefově. Od ledna1938 se stal zástupcem velitele 4. pěší divize generála Karla Kutlvašra, v době mobilizace této divizi velel.

Po okupaci Československa byl penzionován, avšak téměř okamžitě se zapojil do ilegální vojenské organizace Obrana národa a aktivně se podílel na vydávání časopisu „V boj“. Generál Bláha byl součástí nejužšího vedení organizace. Zejména ve východních Čechách vybudoval rozsáhlou zpravodajskou síť s centrálou v Hradci Králové, napojenou mimo jiné na paravýsadek Barium, vysazený z Velké Británie v dubnu 1944. V červnu téhož roku stanul po zatčení generála Zdeňka Nováka v čele celé organizace. V této funkci setrval do 17. listopadu 1944, kdy byla jeho ilegální síť vyzrazena, a generál Bláha byl zatčen gestapem. Po mnoha výsleších byl převezen do Malé pevnosti v Terezíně.

Zde se začátkem května nakazil skvrnitým tyfem, jemuž v již osvobozené vlasti v noci z 20. na 21. května 1945 ve věku 59 let podlehl.

František Bláha byl nositelem mnoha vojenských vyznamenání a v roce 1946 byl in memoriam povýšen do hodnosti divizního generála.

Marcela Volfová

Odkaz na hrob generála Františka Bláhy v Centrální evidenci válečných hrobů:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE2119-3310

Summary:

František Bláha, born in 1886 in Poděbrady, began his military career in 1907. Captured on the Russian front during WWI, he joined the Czechoslovak Legions in 1916 and rose through the ranks, becoming commander of Yekaterinburg in 1918. After returning to Czechoslovakia in 1921 with his Russian wife and daughter, he served in various military posts. In 1934, he became a brigadier general. Following the Nazi occupation, he joined the underground Obrana národa resistance, establishing a vast intelligence network. After the arrest of General Novák, in June 1944, Bláha led the organisation until his own arrest in November 1944. Imprisoned in Terezín, he died of typhus on 20–21 May 1945. He was posthumously promoted to divisional general in 1946 and honoured for his service and resistance activities.