Pražská operace
Pražská operace, poslední velká ofenzíva druhé světové války v Evropě, začala po poledni 6. května 1945. Jednotky Rudé armády urychlily její zahájení v reakci na volání českého domácího odboje o pomoc během pražského povstání, které vypuklo 5. května. Cílem bylo osvobození československého hlavního města – Prahy – ale také obklíčení a zničení poslední německé bojující armády, takřka milionové skupiny armád Střed (Mitte).
Operace se zúčastnily tři hlavní fronty Rudé armády: ze severu postupoval 1. ukrajinský front pod velením maršála Koněva, z jižní Moravy 2. ukrajinský front maršála Malinovského a ze severní Moravy 4. ukrajinský front generála Jeremenka. V rámci těchto uskupení do bojů zasáhla také 2. polská armáda, 1. československý armádní sbor v SSSR a rumunské jednotky. Především v 1. ukrajinském frontu byly vyčleněny rychlé úderné skupiny, které měly za cíl obejít nepřátelská obranná postavení a co nejrychleji dosáhnout Prahy. Postup jednotek byl rychlý a tvrdý. Dne 8. května 1945 překročily jednotky 1. ukrajinského frontu předválečné hranice Československa a ve 4:00 ráno 9. května vstoupily do Prahy. Během bojů o bezprostřední přístupy k městu a ve městě 8. a 9. května 1945 padlo 23 rudoarmějců. Dalších 14 padlo v bojových operacích ve městě do 13. května.
Mezitím pomalejší části frontu osvobozovaly města severně od české metropole. V Ústí nad Labem došlo k předání moci do rukou Českého národního výboru 8. května a ještě ten den se v ulicích kolem 14:00 objevily první čtyři sovětské tanky, které ale rychle postupovaly dál na Prahu. Trvalé síly Rudé armády do města dorazily o den později. Od Rumburka a Lobendavy postupovala do srdce Čech od 8. května 2. polská armáda, která osvobodila 10. května 1945 Děčín či Mělník. Následujícího dne, 11. května, dorazily 3 tanky T–34 a 4 samohybná děla SU–85 ze stavu 28. pluku samostatného dělostřelectva pod velením podporučíka Maruzska do pražských Ďáblic. Během Pražské operace padlo 66 polských vojáků a 902 jich bylo zraněno.
Na východě zatím sovětské, rumunské a československé jednotky útočily na skupinu armád Střed s cílem osvobodit další města. Jihlava byla nejdříve večer 8. května bombardována a následující den brzy ráno Sověti ostřelovali město z kaťuší. Německá posádka se stahovala. V 5:00 začaly do města vstupovat sovětské tanky znojemskou ulicí. Na tanky nasedli dva místní občané, československý legionář z Ruska Filip Barták a dvacetiletý Oldřich Novák, aby navedli tanky na Pelhřimov. U hřbitova kolonu napadl německý tank. Oba čeští průvodci a šest sovětských tankistů padlo.
Jihlavský hřbitov se počátkem roku 1946 stal soustřeďovacím hřbitovem pro padlé vojáky Rudé armády z okolí Jihlavy a z 49 jihočeských obcí. Celkem je na něm pochováno 410 osob. Jde o 51 důstojníků, 52 poddůstojníků a 132 příslušníků mužstva Rudé armády, 22 zajatců z Českých Velenic a 1 partyzána. Ostatní nebyli určeni. Pohřebiště bylo slavnostně předáno 13. dubna 1946.
Jednou z nejtragičtějších událostí závěrečných dní války bylo bombardování Mladé Boleslavi, Mělníka a dalších měst 9. května 1945 sovětským letectvem. Šlo o stroje především z řad 2. letecké armády. Německé jednotky nerespektovaly kapitulační dohodu, nezůstaly na místě a nadále se přesouvaly za pomoci techniky ve snaze uprchnout do amerického zajetí. Stále tak představovaly hrozbu jako například v již zmíněné Jihlavě. Sovětské letectvo tedy útočilo na ustupující kolony. Bez ohledu na místní obyvatele, kteří již oslavovali konec války. Útok na Mladou Boleslav si vyžádal přes 140 obětí z řad místního civilního obyvatelstva a asi 300 německých vojáků a uprchlíků a způsobil rozsáhlé škody na infrastruktuře i budovách.
Sovětští, američtí, polští, rumunští, belgičtí a českoslovenští vojáci postupně do 12. května 1945 osvobodili celé Československo. Armády v následujících měsících prováděly strážní službu a docházelo k ojedinělým střetům s jednotlivci ze zničené německé armády či polovojenských jednotek. Za dobu Pražské operace ztratila Rudá armáda 49 348 mužů, 2. polská armáda 968 mužů, rumunská armáda 1730 mužů a 1. čs. armádní sbor 553 mužů. Zanikla takřka milionová německá skupina armád Střed, poslední bojující složka nacistického Německa. V Evropě nastal křehký mír. V listopadu 1945 spojenecké armády území Československa opustily.
Vlastimil Křišťan
Čestné pohřebiště Rudé armády na Olšanských hřbitovech v Praze:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-lokality?id=072db5e5-a59a-43ac-ab4f-2b7cfc78efad
Hrob 19 polských vojáků v Lobendavě:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE4212-335
Pamětní deska u místa kde došlo k boji tanků u jihlavského hřbitova:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6105-21022
Hrob čs. legionáře Filipa Bartáka, který padl při provázení sovětských tanků v Jihlavě:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6105-36572
Čestné pohřebiště rudoarmějců v Jihlavě:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-lokality?id=aae481b6-5d35-42fe-9334-7f77ff4945f5
Summary
The Prague Offensive was the final major European operation of World War II, launched on 6 May 1945 in response to the Prague Uprising. The Soviet Red Army, supported by Polish, Czechoslovak, and Romanian forces, aimed to liberate Prague and encircle the last significant German military group — Army Group Centre. Rapid Soviet advances led to the liberation of Prague on 9 May. Ústí nad Labem was liberated peacefully day before. Polish forces arrived to Děčín and Mělník on 10 May. From south Soviet troops arrived to Jihlava on 9 May. The offensive also saw tragic incidents, such as the Soviet bombing of Mladá Boleslav. By 12 May, Czechoslovakia was fully liberated. The campaign marked the destruction of Nazi Germany’s final organised military force in Europe. A fragile peace followed, with Allied troops leaving Czechoslovakia by November 1945.
Pražané vítají na Národní třídě sovětský tank T-34.
Vyřazený tank T-34 číslo 1-24 Ivana Gončarenka před domem U Verdugů u vyústění pražské Chotkovy ulice.
Čestné pohřebiště Rudé armády na Olšanských hřbitovech v Praze
Polské SU–85 v Líbeznici při postupu na Prahu 11. května 1945.
Hrob s ostatky 19 polských vojáků v severočeské Lobendavě.
Sovětské tanky v Jihlavě.
Pamětní deska sovětských tankistů a dvou českých průvodců na zdi jihlavského hřbitova.
Hrob čs. legionáře Filipa Bartáka, který padl jako průvodce sovětských tankistů.
Čestné pohřebiště rudoarmějců v Jihlavě.
Roh pomocné školy a budova kasáren. Místo s pravděpodobně největším počtem obětí sovětského náletu na Mladou Boleslav.
Pomníček dětí, které zahynuly během bombardování.
Zdroje
ANDONOV, Radek. Z Lobendavy směr Praha: Duben a květen 1945 mezi Budyšínem a Prahou. Turnov: Oblastní muzeum v Děčíne a Město Rumburk, 2025.
ŽAMPACH, Vojtěch. Směr Brno. Brno: Blok, 1975, s. 220.
Jihlava konečně svobodná! In: Rovnost, 16. 5. 1980, s. 6.
FOLPRECHT, Radek. Den po válce Sověti bombardovali Mladou Boleslav, obětí byly stovky. On-line: https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/nalet-na-mladou-boleslav-9-5-1945.A150505_200525_vojenstvi_erp
https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1let_na_Mladou_Boleslav
