Poslední let amerických stíhačů Raymonda F. Reutera a Williama R. Preddyho

Poslední let amerických stíhačů Raymonda F. Reutera a Williama R. Preddyho

Poslední let amerických stíhačů Raymonda F. Reutera a Williama R. Preddyho

Na konci 2. světové války bylo nebe nad tehdejším Protektorátem Čechy a Morava neobyčejně rušným a nebezpečným místem. Probíhaly zde intenzivní letecké boje, během nichž zahynuly stovky amerických pilotů, kteří podnikali nálety na strategické cíle nacistické říše nebo jako stíhači doprovázeli bombardovací svazy. Piloti neumírali pouze při zřícení svých letounů, ale někdy i na zemi po úspěšném nouzovém přistání, kdy si na nich vybíjeli svůj vztek zfanatizovaní Němci. Až donedávna šlo o opomíjenou kapitolu druhé světové války, a to v souvislosti s vývojem v Československu po únoru 1948. V komunistickém Československu totiž chyběla vůle a ochota připomínat si bojové úsilí spojeneckého letectva.

Dva takové americké piloty – stíhače, kapitána Raymonda Fredricka Reutera (nar. 15. 4. 1917) a poručíka (1st Lt.) Williama Rhodese Preddyho (nar. 20. 6. 1924), kteří se nevrátili ze svého bojového letu nám připomínají pomníky v jižních Čechách, a to nedaleko Vltavy u Boršova nad Vltavou na Českobudějovicku a u Záluží na Českokrumlovsku. Oba piloti sloužili u 503. peruti (Fighter Squadron) 339. stíhací skupiny (Fighter Group) 8. letecké armády USAAF, přičemž Raymond F. Reuter byl velitelem letky.

Oběma jmenovaným americkým stíhacím pilotům se stala osudná mise ze 17. dubna 1945, kdy v rámci své perutě doprovázeli bombardovací svaz. Úkolem stíhačů bylo odklízet létajícím pevnostem z cesty německé protivníky, zejména moderní Messerschmitty Me-262 Schwalbe („vlaštovky“), jejichž hlavní předností byla mimořádná rychlost. Ta převyšovala i výkonnost amerických stíhaček P-51 Mustang, které tvořily ochranný doprovod bombardérů. Ten den mířily americké nálety mimo jiné na nádraží v Ústí nad Labem, skladiště pohonných hmot u Roudnice nad Labem a železniční objekty v Karlových Varech, Sokolově, Kladně a Berouně. Stíhači z 503. perutě, včetně našich dvou pilotů, doprovázeli bombardéry při útoku na letiště Eisendorf a Klatovy. Poté bombardovací svaz provázeli i ve vzdušném prostoru kolem Prahy.

Tehdy se kapitán Raymond F. Reuter a poručík William R. Preddy pustili do pronásledování dvou letounů Messerschmitt Me-262 Schwalbe, které odstartovaly z Prahy-Ruzyně. Němečtí piloti se do souboje nepustili a vysokou rychlostí zamířili na jih. Američtí stíhači je následovali, aniž tušili, že padli do léčky. Dvojice Me-262 s Američany v patách totiž zamířila k letišti v Českých Budějovicích, kde své pronásledovatele „naservírovala“ místní protiletadlové obraně. Oba Mustangy byly těžce zasaženy. Stroj kapitána Reutera se zřítil u Boršova nad Vltavou, kde pilot zahynul při explozi letounu na zemi. Poručík Preddy se pokusil o nouzové přistání na poli u vzdálenějšího Záluží. Při dosedání však zachytil křídlem vzrostlý strom a jeho letoun byl stržen k zemi. Těžce zraněný Preddy nehodu přežil. Až po mnoha hodinách byl převezen k ošetření do nemocnice v Českých Budějovicích, kde svým zraněním podlehl.

Tělo kapitána Raymonda F. Reutera, respektive to, co z něj zbylo, bylo pochováno na hřbitově v Boršově nad Vltavou. Po válce byly jeho ostatky exhumovány a převezeny na americký vojenský hřbitov Lorraine (Lorraine American Cemetery and Memorial) v Saint-Avold ve Francii. William R. Preddy byl pohřben ve vojenské části městského hřbitova v Českých Budějovicích. I jeho ostatky byly po válce exhumovány a převezeny na zmíněný vojenský hřbitov Lorraine v Saint-Avold. Poslední boj obou pilotů dnes připomínají pomníky na místech dopadu jejich letadel v jižních Čechách.

Jiří Řezníček

 

Číslo válečného hrobu: 

CZE3102-27091, CZE3103-36940

Odkaz na pomníky v Centrální evidenci válečných hrobů zde:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE3102-27091

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE3103-36940

Summary:

At the end of World War II, the skies over the Protectorate of Bohemia and Moravia were extremely dangerous due to intense air battles. Hundreds of American pilots lost their lives during bombing raids on Nazi targets or while escorting bomber formations. Two of them–Captain Raymond Fredrick Reuter (b. April 15, 1917) and 1st Lt. William Rhodes Preddy (b. June 20, 1924)–were killed on April 17, 1945, while pursuing two German Me-262 jets. Both were members of the 503rd Fighter Squadron, 339th Fighter Group, USAAF. Their planes were hit by anti-aircraft fire near České Budějovice. Reuter died in a crash near Boršov nad Vltavou, and Preddy later died in hospital after crash-landing near Záluží. Both were originally buried in South Bohemia but were later reinterred at the Lorraine American Cemetery in France. Memorials now mark the crash sites of their final battle.

Kapitán Raymond F. Reuter.

Kapitán Raymond F. Reuter.
Foto: findagrave.com

Poručík William R. Preddy.

Poručík William R. Preddy.
Foto: findagrave.com

Americká stíhačka P-51K Mustang pojmenovaná Rusty, patřící Williamu R. Preddymu.

Americká stíhačka P-51K Mustang pojmenovaná Rusty, patřící Williamu R. Preddymu.
Foto findagrave.com

Pomník kapitána Raymonda F. Reutera u Boršova nad Vltavou.

Pomník kapitána Raymonda F. Reutera u Boršova nad Vltavou.
Foto Z. Svoboda

Momentka z pietního aktu u pomníku kapitána Raymonda F. Reutera u Boršova nad Vltavou.

Momentka z pietního aktu u pomníku kapitána Raymonda F. Reutera u Boršova nad Vltavou.
Foto: leteckabadatelna.cz

Pomník připomínající Williama R. Preddyho u Záluží na Českokrumlovsku.

Pomník připomínající Williama R. Preddyho u Záluží na Českokrumlovsku.
Zdroj: CEVH

Zformování 311. stíhací perutě a nejvýznačnější hrobová místa

„Teď jsme zatím v boji sami. Stíhači si svoje udělali, ve Francii i předloni v Anglii, a naše armáda tu šanci nemá, s invazí se jistě spěchat nebude. Jen třistajedenáctka může teď Němcům vracet za všechny, za celý náš národ jim můžeme splácet. Jen třistajedenáctka, pane, zatím nikdo jiný.“ (úryvek z knihy Nebeští jezdci). Dne 29. července uplynulo od založení legendární 311. československé bombardovací perutě 85 let.

Rozhodnutí konference velvyslanců o rozdělení Těšínska, 28. července 1920

Před 105 lety určilo rozhodnutí konference velvyslanců z 28. července 1920 hranici mezi Československem a Polskem po sporech o Těšínsko. Sedmidenní válka v lednu 1919 skončila obsazením části území československými jednotkami. Konflikt si vyžádal přes 140 obětí. Ústřední pomník československým padlým vznikl v Orlové v roce 1928. Hroby polských obětí zůstaly rozptýleny na obou stranách hranice.

Vzpoura na Lesonickém panství v roce 1775

V roce 1775 vypuklo v českých zemích poslední velké nevolnické povstání jako reakce na bídu, hladomor a rostoucí feudální povinnosti po sedmileté válce. Jedno z nejvýznamnějších se odehrálo 25.–26. července na lesonickém panství. Sedláci požadovali zrušení ruční roboty, ale byli vojensky potlačeni. Šest z nich přišlo o život, vůdci byli potrestáni. Událost připomíná pamětní deska na zdi lesonického zámku, odhalená v roce 1935.