Pomníky Věrni zůstaneme

Pomníky Věrni zůstaneme

Květnová revoluce, dnes známa spíše jako Květnové povstání českého lidu, v roce 1945 si v Praze vyžádala životy nejméně 2898 obyvatel a dobrovolníků z okolních obcí, kteří přijeli městu na pomoc. Místa jejich skonu začaly bezprostředně po událostech živelně označovat improvizované pomníčky různého provedení i materiálu. Článek „Na paměť barikádníka“ vydaný za necelých pět měsíců od povstání, 26. září 1945, o nich říká: „Místy jsou pietně uchovávány a jejich nápisy i květinová výzdoba obnovována. Místy však zub času improvisovanou výzdobu značně už porušil a není nikoho, kdo by se o obnovu staral. Takovéto památníčky působí přesmutným dojmem. ... Tu je na odpovědných činitelích, aby sami svou vděčnost k hrdinům, padlým na barikádách, vyjádřili tím, že se postarají o zřízení vhodných památníků na všech místech, kde hrdinové padli. Tím by bylo také zaručeno, že by všechny památníky byly provedeny v jednotném stylu, což by jistě bylo řešení nejvíce vyhovující. K provedení měl by být přikročeno co nejdříve, neboť jde o významnou záležitost celonárodní.“

Vojenský historický ústav volal po jednotné úpravě pražských tzv. „uličních kapliček“ od července 1945. Ale teprve od září 1945 pracovala komise VHÚ a Svazu národní revoluce na jejich vzhledu. Technicky mělo jít o umělecky ztvárněnou bronzovou část umístěnou na průčelí budovy či nejblíže místu, kde bojovník padl a druhou část, z bronzu či kamene, se jménem, stářím, původem a datem úmrtí konkrétního bojovníka. To celé měl doplňovat držák na květiny či věnce. Ideově panovala představa, že „Památník má zachovat vzpomínku na mrtvého a má být i jakýmsi mementem do budoucna, hlasem svědomí, připomínajícím, že svoboda není zadarmo a že živí musí uhájit dílo padlých a nezmařit jejich oběť.“ Pro umělecké ztvárnění byla vyhlášena veřejná soutěž, do které do konce roku 1945 přišlo 74 návrhů. V lednu 1946 byla otevřena výstava se 73 soutěžními návrhy a byly uděleny tři třetí ceny. Porota ocenila konvenční návrh ak. sochařky Věry Ducháčkové – mužský prostovlasý profil s textem „Padli, abyste žili!“ – pro snadnost opakování v ulicích, bojovně laděného českého lva třímajícího prapor ak. sochaře Aloise Sopra a přísahající ruku ak. sochaře Miloslava Bašeho a architekta Karla Řepy z Pardubic. Žádný návrh nebyl přijat. Ale nápad autorské dvojce Baše – Řepa, doplněný o sousloví „Věrni zůstaneme“ vybrané básníkem Františkem Halasem, byl dán k dopracování akademickému sochaři Karlu Pokornému. V jeho ateliéru tak během jara 1946 vznikly poloreliéfy přísahající ruky, tak jak je dnes známe, ve dvou velikostech. Menší varianta pro fasády domů a zhruba dvojnásobná varianta určená spíše pro solitérní pomníky, jako například na pomníku v Novém Hrádku.

V poměrně velkém časovém tlaku byly první dva exempláře dokončeny a dočasně odhaleny na první výročí revoluce u vstupu do Československého rozhlasu. Kvůli probíhající rekonstrukci vstupu budovy byly po pietním aktu opět sejmuty. Finální rozhodnutí o provedení rukou padlo až o půl roku později. Pro 680 míst, kde měly být pomníky instalovány, bylo zapotřebí asi 7 milionů Kčs a asi 20 tun bronzu. Prvních 6 stabilních pomníků bylo nakonec odhaleno až v květnu 1947 a to na Staroměstském náměstí, Trojském mostě, Pankráci, Bílé hoře, u budovy rozhlasu a v Jindřišské ulici. Instalace dalších probíhala pomalu a ještě čtyři roky po válce byla některá místa osazena jen dočasnými pomníky. Podle článku z března 1948 neměla materiální část celé akce narušit dvouletý hospodářský plán a měla tedy být vyřešena sbírkou starých mosazných nebo bronzových předmětů. Komise VHÚ a SNR tak musela souhlasit i se zřizováním stálých pomníčků vyhotovených vlastním nákladem pozůstalých, kolegů padlých bojovníků či majitelů nemovitostí bez jednotné úpravy. I přes tyto potíže byly některé Pokorného plastiky umístěny do dalších měst v republice, například v září 1947 na pomník Hugo Vogela severočeského Nového Hrádku či 141 obětí nacistické okupace odhalený v roce 1955 v západočeských Rokycanech.

V 70. letech nedokončenost pomníkové akce připomínající oběti května 1945 v ulicích hlavního města vedla u leckterého obyvatele Prahy až k pocitu, že přísahající ruce byly z pomníků v poválečných letech opět odstraňovány. Symbol byl v tu dobu ale již tak vžitý, že naopak v roce 1985 došlo k umístění plastiky do většího pomníku připomínajícího oběti povstalců v Chotěboři. Dodnes tak přísahající ruce nejen v pražských ulicích připomínají na několika desítkách míst boje květnového povstání a oběti, které si vyžádala svoboda. 

Pomník s přísahající rukou ve vstupu do budovy Českého rozhlasu v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0002-18131

Pomník s přísahající rukou, Praha 1, Hybernská ulice v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0001-55400
Pomník s přísahající rukou, Praha 4, ulice Obětí 6. května v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0004-20655

Pomník s přísahající rukou v Havlíčkově ulici v Praze v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0001-55399

Pomník s přísahající rukou v Rokycanech v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE3211-06001

Pomník s moderní nápodobou přísahající ruky v Novém Hrádku v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5209-37314

Pomník v Chotěboři využívající Pokorného plastiku odhalený v roce 1985 v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6104-9930


Pomník odbojáře Josefa Ouředníka se plastikou lva od Aloise Sopra v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0001-20480

 

Zdroje:

TVRDÝ, Petr. Bronzové ruce pražských povstalců. On-line: https://www.csol.cz/z-historie/druhy-odboj/bronzove-ruce-prazskych-povstalcu/

Na paměť barikádníka. In: Svobodné Československo: ústřední deník Československé armády, 26.9.1945.

BLAŽKOVÁ, Jarmila. Padli, abyste žili! In: Svobodné Československo: ústřední deník Československé armády, 27.1.1946.

Památníky padlých v květnové revoluci r. 1945 In: Národní osvobození, 17.4.1946. On-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:34feaeb0-0f07-11e2-b45e-000d606f5dc6

Nákladem sedmi milionů: Konečně pamětní desky In: Práce, 9.11.1946. 

Památce padlých bojovníků. In: Národní osvobození: Deník ústředního akčního výboru ČsOL, 19.3.1948. On-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:185d1530-1f7e-11e2-9441-000d606f5dc6

Karel Pokorný, Věrni zůstaneme, 1945. On-line: https://www.vhu.cz/exhibit/karel-pokorny-verni-zustaneme-1945/

Alois Sopr, Věrni zůstaneme, 1946. On-line: https://www.vhu.cz/exhibit/alois-sopr-verni-zustaneme-1946/

POKORNÝ, Karel, NOVOTNÝ, Vladimír. Karel Pokorný. Praha: SNKLHU, 1956. Str. 43 a 56.

Malé Zamyšlení: Přísahající ruka. In: Rudé právo, 13.6.1975. On-line: https://ndk.cz/uuid/uuid:89da6080-8307-11e8-9690-005056827e51

Jeden z modelů vyrobených v roce 1946 pro hl. město Prahu.

Jeden z modelů vyrobených v roce 1946 pro hl. město Prahu.
Zdroj: POKORNÝ, Karel. NOVOTNÝ, Vladimír. Karel Pokorný. Praha-SNKLHU 1956.

Pomník v Hybernské ulici.

Pomník v Hybernské ulici.
Zdroj: CEVH

Soutěžní návrh Aloise Sopra. Vojenský historický ústav objednal v roce 1946 výrobu 18 kusů určených pro připomínání obětí nacismu, které nebyly politickými vězni, ani nezahynuly v květnové revoluci 1945.

Soutěžní návrh Aloise Sopra. Vojenský historický ústav objednal v roce 1946 výrobu 18 kusů určených pro připomínání obětí nacismu, které nebyly politickými vězni, ani nezahynuly v květnové revoluci 1945.
Zdroj: VHÚ

Soutěžní návrh Věry Ducháčkové „Padli, abyste žili!“

Soutěžní návrh Věry Ducháčkové „Padli, abyste žili!“
Zdroj: BLAŽKOVÁ, Jarmila. Padli, abyste žili! In: Svobodné Československo: ústřední deník Československé armády, 27.1.1946.

Větší plastika ruky umístěná na původním pomníku Hugo Vogela v Novém Hrádku od září 1947.

Větší plastika ruky umístěná na původním pomníku Hugo Vogela v Novém Hrádku od září 1947.
Zdroj: CEVH

Úspěšné zapojení československých vojáků do obrany Tobruku

Dnešní den si připomínáme 84. výročí zapojení 11. československého pěšího praporu pod velením podplukovníka Karla Klapálka do obrany libyjského přístavu Tobruk, obléhaného od dubna do prosince 1941 německo-italskými silami. Jednotka vznikla v Palestině z československých exulantů a dobrovolníků, kteří po boku spojenců prokázali mimořádnou statečnost. Jejich hrdinství jim zajistilo místo mezi legendárními „Tobruckými krysami“.

Želechovice

Prvního října 1938 obsadil Wehrmacht československé pohraničí, přičemž Německo později zabralo i tzv. páté pásmo s převahou českého obyvatelstva. Po odstoupení území se jednotky Stráže obrany státu stáhly k demarkační linii. Dne 19. října 1938 však skupina SOS překročila hranici do Želechovic, kde došlo ke konfliktu s německou přesilou. Incident skončil tragicky – padli čtyři příslušníci SOS a starosta Novotný, další Češi byli zatčeni a ztýráni.

Rosice

Asi dva kilometry východně od Rosic na Chrudimsku stojí v místě zvaném „U Mrtvých“ pomník obětem napoleonských válek. Byl postaven v roce 1911 na místě masového hrobu vojáků, kteří zemřeli po bitvě u Lipska roku 1813. Po letech zanedbání prošel pomník v roce 2024 kompletní renovací díky finanční podpoře Ministerstva obrany ČR a znovu důstojně připomíná oběti napoleonských válek.