Pomník padlých rumunských vojáků z osvobozování Československa

Pohled na památník rumunských vojáků v Dolíku u Havlíčkova Brodu.

Jižně od Havlíčkova Brodu v místě zvaném Dolík u Gródlova mlýna se nachází jeden z mnoha pomníků připomínajících padlé rumunské vojáky, kteří se účastnili osvobození Československa koncem druhé světové války.

Rumunské království vstoupilo pod vedením proněmeckého diktátora maršála Iona Antonesca (1882 – 1946) do druhé světové války jako spojenec nacistického Německa. Tím získalo zpět Sověty okupovanou Besarábii a jako kompenzaci za Maďarskem obsazenou část Sedmihradska a severní Transylvánie i oblast Podněstří včetně strategicky důležitého přístavu Oděsa. Tento úspěch však byl vykoupen velkými ztrátami. Porážka v bitvě u Stalingradu, kde zahynuly nebo padly do zajetí tisíce Rumunů, podlomila bojeschopnost rumunské armády a otřásla Antonescovým postavením. Dne 23. srpna 1944 provedl mladý rumunský král Michal I. převrat, kterým byl Antonescu zbaven moci, a Rumunsko „přeběhlo“ na stranu svých protivníků a dosavadním spojencům, Německu a Maďarsku, vyhlásilo 7. září 1944 válku.

Na československém území postupovaly rumunské jednotky za nesmírných ztrát společně s 2. ukrajinským frontem sovětské Rudé armády a s 1. československým armádním sborem a v této sestavě sváděly tuhé boje např. v rámci bratislavsko-brněnské vojenské operace. Po slovenských městech byly postupně osvobozeny 14. dubna 1945 Hodonín a 26. dubna také moravská metropole Brno. Boje se posléze přenesly na střední Moravu, kde Rumuni osvobodili ve dnech 4. až 6. května 1945 Kroměříž. Následně se podíleli na pronásledování Němců a od 12. května 1945 se jejich jednotky soustředily na Vysočině v prostoru Bystřicka, Novoměstska, Žďárska, Havlíčkobrodska, Třebíčska a Humpolecka, kterou z větší části osvobodili. Bojů na československém území se zúčastnilo na 250 000 rumunských vojáků, z nichž na 66 000 zahynulo, bylo zraněno nebo zůstalo nezvěstných, což je druhý největší počet obětí po vojácích sovětské Rudé armády. Také osvobodili 1702 vesnic a 31 měst.

Po válce Rumuni „čistili“ Vysočinu od zbytků wehrmachtu, vděk osvoboditelům ovšem vystřídalo rozčarování a pocit, že válka neskončila. Rumuni totiž způsobovali na veřejném i soukromém hospodářství nezměrné škody. „Ze všech stran docházejí nám stížnosti na ně, že sečou pole ke krmení dobytka a koní. Všechny zákroky v tomto směru byly bez výsledku. V pivovaře vypustili 15 hektolitrů piva do kanálu svévolně,“ hlásil štábní kapitán Václav Kouklík z Revolučního národního výboru v Polné. Při shánění proviantu se dopouštěli drancování a násilí na domácím obyvatelstvu. Zcela jinak se chovali důstojníci, kteří pocházeli z vyšších společenských vrstev. Češi také s nelibostí nesli místy pozorované přátelení s německými zajatci.

Zmíněný památník v místě zvaném Dolík stojí v místech, kde se po osvobození Československa nalézal několik měsíců tábor rumunského 26. pěšího pluku „Rovine“ z města Craiova v počtu 1550 vojáků a 1 000 koní. Do těchto míst byl pomník přemístěn v roce 2019 z areálu bývalé střední zemědělské školy na Lidické ulici v Havlíčkově Brodě v souvislosti se změnou vlastníka budovy, do šedesátých let minulého století pak stával na nedalekém Strážném vrchu na jih od Havlíčkova Brodu nedaleko silnice na Jihlavu.

Jiří Řezníček

Číslo válečného hrobu: CZE6102-56540

Odkaz na památník v Centrální evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6102-56540

Summary:

South of Havlíčkův Brod, in a location known as Dolík (Dimple) near Gródl's Mill, stands a memorial dedicated to Romanian soldiers who helped liberate Czechoslovakia at the end of World War II. Initially, Romania entered the war as an ally of Nazi Germany under Marshal Ion Antonescu. However, after the devastating losses at Stalingrad, Romania switched sides on August 23, 1944, following a coup led by King Michael I. Romanian forces fought alongside the Soviet Red Army and the Czechoslovak Army Corps, suffering immense casualties. They played a key role in the liberation of several cities, including Brno and Kroměříž, as part of the Bratislava-Brno offensive.

Around 250,000 Romanian soldiers participated in the campaign, with about 66,000 killed, wounded, or missing—the second highest toll after the Soviet Army. Post-war, Romanian troops caused some unrest while stationed in the Vysočina region, leading to local tensions. The memorial at Dolík was relocated in 2019 to honor the Romanian 26th Infantry Regiment that had been camped there after the war.

Pohled na památník rumunských vojáků v Dolíku u Havlíčkova Brodu.

Pohled na památník rumunských vojáků v Dolíku u Havlíčkova Brodu.
Foto: Oldřich Dwořák

Města v Československu, na jejichž osvobození se podílely rumunské jednotky.

Města v Československu, na jejichž osvobození se podílely rumunské jednotky.
Zdroj: ČT24

Rumunské jednotky v Boskovicích při návratu zpět do vlasti.

Rumunské jednotky v Boskovicích při návratu zpět do vlasti.
Zdroj: Muzeum Boskovicka

Rumunské jednotky v Boskovicích při návratu zpět do vlasti.

Rumunské jednotky v Boskovicích při návratu zpět do vlasti.
Zdroj: Muzeum Boskovicka

Rumunští a sovětští důstojníci tábořící v lese.

Rumunští a sovětští důstojníci tábořící v lese.
Zdroj: Wikipedie

Zformování 311. stíhací perutě a nejvýznačnější hrobová místa

„Teď jsme zatím v boji sami. Stíhači si svoje udělali, ve Francii i předloni v Anglii, a naše armáda tu šanci nemá, s invazí se jistě spěchat nebude. Jen třistajedenáctka může teď Němcům vracet za všechny, za celý náš národ jim můžeme splácet. Jen třistajedenáctka, pane, zatím nikdo jiný.“ (úryvek z knihy Nebeští jezdci). Dne 29. července uplynulo od založení legendární 311. československé bombardovací perutě 85 let.

Rozhodnutí konference velvyslanců o rozdělení Těšínska, 28. července 1920

Před 105 lety určilo rozhodnutí konference velvyslanců z 28. července 1920 hranici mezi Československem a Polskem po sporech o Těšínsko. Sedmidenní válka v lednu 1919 skončila obsazením části území československými jednotkami. Konflikt si vyžádal přes 140 obětí. Ústřední pomník československým padlým vznikl v Orlové v roce 1928. Hroby polských obětí zůstaly rozptýleny na obou stranách hranice.

Vzpoura na Lesonickém panství v roce 1775

V roce 1775 vypuklo v českých zemích poslední velké nevolnické povstání jako reakce na bídu, hladomor a rostoucí feudální povinnosti po sedmileté válce. Jedno z nejvýznamnějších se odehrálo 25.–26. července na lesonickém panství. Sedláci požadovali zrušení ruční roboty, ale byli vojensky potlačeni. Šest z nich přišlo o život, vůdci byli potrestáni. Událost připomíná pamětní deska na zdi lesonického zámku, odhalená v roce 1935.