Pomník čs. legionářů v Kišiněvě

Zřízení pomníku 

Iniciativa zřízení pomníku (válečného hrobu) vzešla v roce 1924 od československých krajanů žijících v Kišiněvě. Její realizací se zabýval útvar Ministerstva národní obrany Československé republiky (1919 Památník odboje, od roku 1929 Památník osvobození, současným nástupcem je Vojenský historický ústav). 

Přípravnými pracemi zřízení československého pomníku byl pověřen zastupitelský úřad v Bukurešti (a vojenští atašé při vyslanectví). Jednáním na místě v květnu 1925 byl pověřen československý konzul v Galaci František Kadeřábek. 

Pomník odhalen 16. května 1926 v přítomnosti rumunského ministra vojenství Mircescu, československého vyslance Rudolfa Künzla-Jizerského a dalších. Československý válečný hrob sdílel osud Hřbitova hrdinů a byl zničen koncem 50. let 20. století. 

Podoba pomníku

Architektonickou podobu československého pomníku vytvořil architekt-legionář Vilém Kvasnička, inspiroval se místním motivem tzv. čišmy (pramene, vyvěrajícího ze stěny). Kromě státního znaku byly na pomníku tři desky se jmény 31 zemřelých a nápisem v češtině „ZDE ODPOČÍVAJÍ ČESKOSLOVENŠTÍ LEGIONÁŘI. ZEMŘELI R. 1917 NA CESTĚ Z RUMUNSKA DO FRANCIE“. Rumunský ekvivalent nápisu byl umístěn v patě pomníku. Realizací byl pověřen kišiněvský kameník českého původu Jan Culek. Původní návrh materiálu (žula) byl s rozpočtových důvodů nahrazen místním kamenem (pískovec). Náhrobní desky byly vyrobeny ze světlého mramoru. Součástí válečného hrobu byl kamenný plot a v zemi vyzděná hrobka, do níž byly přeneseny ostatky zemřelých. 

Historické poslání a význam válečného hrobu

Pomník a válečný hrob v Kišiněvě byl zřízen k uctění památky československých legionářů. Československo získalo nezávislost v roce 1918 zásluhou diplomatického úsilí tzv. ČsNR – Československé národní rady v Paříži (ČsNR), která v letech 1. světové války dosáhla u spojeneckých zemí (Francie, Velká Británie, USA) uznání jako oficiálního orgánu budoucího československého státu. K získání nezávislosti Československa velice přispělo formování československých vojenských jednotek v zahraničí a jejich účast v bojích proti Německu a Rakousku-Uhersku. 

Nábor vojáků do československých jednotek prováděla ČsNR také v zajateckých táborech po vstupu Rumunska do války v roce 1915. Náborem v Rumunsku byl koncem roku pověřen Milan Rastislav Štefánik, formálně jako člen francouzské vojenské mise v ruském Mogilevo, který přicestoval do Rumunska přes Kišiněv koncem října 1916. S pomocí francouzské vojenské mise v Rumunsku získal Štefánik 29. 11. 1916 souhlas vytřídit v rumunských zajateckých táborech (Bârlad, Şipote, Dobrovăţ, Tecuci, Galaţi, Măstăcani) zajatce českého, slovenského a alsasko-lotrinského původu, kteří byli shromážděni v táboře Bârlad. Dne 13. 1.1917 se transport přesunul do Iasi a odtud 14. 1. 1917 vlakem do Kišiněva. 

Dobové informace a vzpomínky účastníků o počtu dobrovolníků se mírně liší. Do Kišiněva přijelo asi 800 Čechů a Slováků, k tomu asi 200 Alsasanů a Lotrinčanů. Transport se v Kišiněvě zdržel půl roku i z důvodu špatného zdravotního stavu dobrovolníků následkem zajetí a epidemie tyfu. Ve vojenských špitálech v Kišiněvě zemřelo několik desítek československých dobrovolníků, kteří byli pohřbíváni zpravidla na římsko-katolickém hřbitově (tzv. Polský hřbitov). Teprve u příležitosti zřízení československého památníku na hřbitově hrdinů došlo v roce 1925 k exhumaci ostatků z „polského“ hřbitova a jejich uložení v hrobce památníku. 

V červnu a v červenci 1917 odcestovalo zhruba 400 československých dobrovolníků z Kišiněva, kteří byli dopraveni přes Archangelsk do Francie. Na základě dekretu francouzské vlády z 16. 12. 1917 o vytvoření samostatné československé armády ve Francii byli začleněni do 21. a 22. československého pluku. 

Československá zahraniční armáda (tzv. československé legie) se formovaly kromě Francie později také v Itálii a Rusku. Význam legií byl v meziválečném Československu vysoce respektován a byl i jedním z důvodů zřízení válečného hrobu v Kišiněvě. 

Současná situace

Dne 2. 6. 2023 byla během pracovní návštěvy premiéra ČR Petra Fialy v Moldavsku podepsána zástupcem MO ČR plk. Milanem Hozákem a Iulianem Rusanovschii, představitelem moldavské společnosti „Monumentum“, dohoda o daru 500.000 Kč k obnově českého válečného hrobu – pomníku legionářů v Kišiněvě. Současná podoba pomníku vychází z podoby pomníku v roce 1926. Nicméně na základě dalšího archivního výzkumu byl počet jmen redukován na 27.

S uznáním se díváme na snahu moldavských úřadů ve spolupráci s neziskovým sektorem o částečnou obnovu prostoru, kde se nachází i náš válečný hrob. Prostor se daří postupně rekultivovat, přičemž 20. dubna 2024 zde proběhlo odhalení rumunského pomníku. I to svědčí o skutečnosti, že náš pomník po svém zničení v roce 1959 získal opět důstojné místo.