Pohřeb Břetislava Eliáše

Rota Nazdar

Pohřeb Břetislava Eliáše 

Po pětiměsíčních bojích u francouzského Dunkerque se většina 2. tankového praporu Československé samostatné obrněné brigády v březnu 1945 přesunula k nezbytnému odpočinku do belgického města De Panne. Samotné město i jeho okolí Němci při svém ústupu zaminovali, a proto se vojáci museli i zde v zázemí pohybovat se zvýšenou opatrností. Jelikož bylo nezbytné najít vhodné místo pro vybudování latrín, vydali se již druhý den po příchodu do De Panne, tedy 6. března 1945, kpt. Eliáš s rtm. Františkem Němcem a sanitním poddůstojníkem des. Krištofem mezi písečné duny, aby splnili uložený úkol. Při práci se jim podařilo úspěšně odstranit několik min, avšak krátce před jedenáctou hodinou dopolední explodovala další nalezená mina přímo při pokusu o její zneškodnění. 

Exploze miny Eliášovi utrhla levou nohu, roztrhala polovinu tváře a způsobila rozsáhlé zranění v břišní krajině. Zemřel na místě. Němec byl smrtelně zraněn a lehčí zranění utrpěl i sanitní poddůstojník des. Krištof. Eliášovo tělo vojáci vyprostili z minového pole a poté jej v rakvi vystavili na ubikacích, kde se se svým velitelem mohli důstojně rozloučit. 

Příští den, 7. března 1945, proběhl v De Panne jeho pohřeb. Po smutečním rozloučení byla rakev transportována na městský hřbitov a za účasti velitele praporu i mnoha vojáků uložena do hrobu. Na výraz smutku bylo povýšení, vyhlašované každoročně při příležitosti narozenin prvního prezidenta ČSR Tomáše Garrigue Masaryka, u jeho jednotky odloženo na další den. Pietní rozloučení se zesnulým je zpravidla také prostorem pro bilancování. A jaké byly nejdůležitější životní momenty Břetislava Eliáše?

Narodil se dne 28. listopadu 1911 v Senici na Hané. Absolvoval reálné gymnázium s maturitou v Litovli. Následně nastoupil vojenskou prezenční službu, během níž si nadále rozšiřoval své znalosti a dovednosti. V mezidobí let 1933 a 1934 navštěvoval školu pro důstojníky pěchoty v záloze u 7. divize v Olomouci. V září 1935 započal studium na Vojenské akademii v Hranicích. Po slavnostním vyřazení jako poručík pěchoty z povolání sloužil u 18. pěšího pluku v Plzni. Jeho služební zařazení u jednotlivých útvarů se postupně měnilo, až byl v únoru 1939 přeložen k 21. pěšímu pluku v Čáslavi. Od 8. května 1939 byl odeslán na řádnou dovolenou na neurčito.

Jako přesvědčený vlastenec se nemohl ztotožnit s nacistickou okupací českých zemí, a proto se rozhodl odejít do exilu a bojovat za obnovení samostatného státu. Dne 5. srpna 1939 překročil mezi Hrušovem a Vrbicí protektorátní hranici do Polska. O deset dní později byl zařazen do československé vojenské skupiny v Krakově. Po vzniku Legie Čechů a Slováků se v jejím rámci stal velitelem kulometné čety a později pěší roty.  Výcvik netrval dlouho, jelikož vojáci se museli evakuovat jižním směrem podél polské východní hranice, aby nepadli do rukou postupujících nacistických vojsk. Dne 17. září 1939 vstoupila na polské území z východu Rudá armáda. Krátce nato českoslovenští vojáci padli do jejího zajetí. V internačním táboře strávil Eliáš celu zimu, než byl v dubnu 1940 transportován do Francie.  V Marseille se vylodil 12. května 1940. Následující den byl prezentován do československé zahraniční armády v Agde a zařazen jako velitel 11. roty 2. pěšího pluku 1. československé divize, S touto jednotkou byl odeslán na frontu a prožil s ní všechny ústupové boje na Marně a Loiře. Za svou odvahu a skvělé výsledky byl později vyznamenán. Po francouzské kapitulaci se mu podařilo odcestovat do Velké Británie, kde sloužil jako velitel čety u 2. pěšího praporu. Absolvoval také další velitelské kurzy. V souvislosti se vznikem Československé samostatné obrněné brigády vykonal od července do října 1943 tankový kurz ve Farnborough. Po jeho dokončení převzal velení čety u 1. roty 2. tankového praporu a nedlouho potom byl přemístěn k 2. rotě. V březnu 1944 byl povýšen do hodnosti kapitána pěchoty a převelen k průzkumné četě velitelské roty praporu. 

Krátce před vyloděním na evropské pevnině se Eliáš stal zástupcem velitele velitelské roty. Na přelomu srpna a září se Československá samostatná obrněná brigáda přesunula na francouzské území a převzala obléhání města Dunkerque. Okolí tohoto přístavu bylo zaminováno a zatopeno, aby okupanti ztížili jeho dobytí. 2. tankový prapor byl nasazen na úsek, kde mohl alespoň částečně nasadit své tanky. Když byl při útoku 28. října 1944 zraněn velitel roty, jeho úkoly převzal Eliáš, který byl ve funkci posléze potvrzen. Se svými vojáky prožil na frontě u Dunkerque celou zimu, než se jemu vyhrazený čas dne 6. března 1945 naplnil. 

Za svou účast v národním boji za osvobození byl Eliáš vyznamenán Československou medailí za chrabrost před nepřítelem a Československou vojenskou pamětní medailí se štítkem VB. In memoriam byl povýšen do hodnosti štábního kapitána tankového vojska.

Jeho památku lze uctít tichou vzpomínkou, zapálením svíčky či položením květin u válečných hrobů, které trvale připomínají jeho hrdinství.

Jan Benda

 

Odkaz do Centrální evidence válečných hrobů připomínající památku štábního kapitána tankového vojska „in memoriam“ Břetislava Eliáše.

Místo jeho posledního odpočinku na belgickém hřbitově De Panne Communal Cemetery (VH: BEL881).

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=BEL-881

 

Památník druhé světové války v Hrabyni, kde se na symbolickém hřbitově obětí válečného konfliktu z Moravy a Slezska, nachází destička s jeho jménem (VH: CZE8117-35106). 

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE8117-35106

 

Summary:

On March 7, 1945, the funeral of Infantry Captain Břetislav Eliáš took place in De Panne, Belgium. As the company commander of the 2nd Tank Battalion of the Czechoslovak Independent Armored Brigade, he became the highest-ranking Czechoslovak soldier to fall during the siege of the French port of Dunkirk in World War II. His name is commemorated by memorials in the Czech Republic and abroad.

Břetislav Eliáš (* 28.11.1911 - † 6.3.1945), byl důstojníkem z povolání.

Břetislav Eliáš (* 28.11. 911 - † 6.3.1945), byl důstojníkem z povolání.
Zdroj: Vojenský ústřední archiv v Praze, on-line: https://www.vuapraha.cz/badatelna/archivalie-nahled-obsahu/3b18a8d9-c65b-4612-9542-5c0ee82f2084

Ostatky Břetislava Eliáše byly uloženy do hrobu na městském hřbitově v belgickém De Panne. Hrob se nachází v oddělení III, řadě A, pod číslem 51.

Ostatky Břetislava Eliáše byly uloženy do hrobu na městském hřbitově v belgickém De Panne. Hrob se nachází v oddělení III, řadě A, pod číslem 51.
Zdroj: CEVH

Na městském hřbitově v De Panne jsou pohřbeni také další vojáci z Československé samostatné obrněné brigády.

Na městském hřbitově v De Panne jsou pohřbeni také další vojáci z Československé samostatné obrněné brigády.
Zdroj: CEVH

Pohřeb Břetislava Eliáše proběhl s vojenskými poctami dne 7. března 1945.

Pohřeb Břetislava Eliáše proběhl s vojenskými poctami dne 7. března 1945.
Zdroj: Rota Nazdar, z. s., on-line: https://rotanazdar.cz/?p=7164&lang=cs

Pohřeb Břetislava Eliáše v De Panne.

Pohřeb Břetislava Eliáše v De Panne.
Zdroj: HOFMAN, Petr – MARŠÁLEK, Zdenko. Dunkerque 1944–1945: Ztráty Československé samostatné obrněné brigády během operačního nasazení ve Francii. Praha 2011, s. 216.

Na symbolickém hřbitově obětí druhé světové války v areálu Národního památníku druhé světové války v Hrabyni nechybí jméno Břetislava Eliáše.

Na symbolickém hřbitově obětí druhé světové války v areálu Národního památníku druhé světové války v Hrabyni nechybí jméno Břetislava Eliáše.
Zdroj: CEVH

Celkový pohled na areál Národního památníku druhé světové války v Hrabyni.

Celkový pohled na areál Národního památníku druhé světové války v Hrabyni.
Zdroj: CEVH

Jméno Břetislava Eliáše je uvedeno i na pomníku obětem druhé světové války v Malackách.

Jméno Břetislava Eliáše je uvedeno i na pomníku obětem druhé světové války v Malackách.
Zdroj: Spolek pro vojenská pietní místa, on-line: https://www.vets.cz/vpm/22891-pomnik-obetiam-2-svetovej-vojny-a-snp/#22891-pomnik-obetiam-2-svetovej-vojny-a-snp

Vracov

Ve Vracově stojí na místním hřbitově od roku 1930 pomník padlým občanům v první světové válce Původně byl součástí kostelní zdi, ale při přestavbě kostela v roce 1929 bylo rozhodnuto o jeho přesunu. Po roce 1945 byl doplněn o jména obětí druhé světové války. V roce 2023 proběhla rozsáhlá renovace pomníku, zahrnující čištění, opravy a ošetření hydrofobizační látkou. Celkové náklady činily 81 000 Kč, z toho Ministerstvo obrany přispělo částkou 64 800 Kč.

Ostravská operace

Ostravská operace, známá též jako Ostravsko-opavská, probíhala od 10. března do 30. dubna 1945 a patřila k největším a nejnáročnějším bitvám na československém území během druhé světové války. Sovětský 4. ukrajinský front spolu s 1. československým armádním sborem čelil silné německé obraně. Cílem bylo ovládnutí strategicky významného Ostravska, posledního průmyslového centra Německé říše. Po tvrdých bojích a změně taktiky byla Ostrava osvobozena 30. dubna 1945. Boje si vyžádaly obrovské ztráty a zničily velkou část Opavy i okolí.

Bitva o Sokolovo

Před 82 lety vyvrcholila snaha Čechoslováků zapojit se do protinacistického odboje v SSSR. Po roce výcviku vyrazil 1. československý samostatní polní prapor 30. ledna 1943 z Buzuluku a 3. března 1943 dorazil k řece Mža. Předsunutý obranný bod ve vsi Sokolovo se stal 8. března 1943 místem těžkých bojů. I přes statečnou obranu Sokolovo nakonec padlo a protiútok z 9. března situaci již nezvrátil. Celkové ztráty dosáhly 80 padlých, včetně velitele Otakara Jaroše.