Pochod smrti Reitzenhain (Pohraniční) – Chomutov – Terezín a vlak smrti v obci Březno

Pochod smrti Reitzenhain (Pohraniční) – Chomutov – Terezín a vlak smrti v obci Březno

Pochod smrti Reitzenhain (Pohraniční) – Chomutov – Terezín a vlak smrti v obci Březno

Postup spojeneckých vojsk s sebou přinesl na počátku roku 1945 tzv. pochody smrti. Nacistické Německo začalo vyklízet velké koncentrační tábory i jejich pobočky, kterým hrozilo obsazení. Vyklízení probíhalo buď po železnici, nebo byli vězni nuceni jít pěšky.

V dubnu 1945 byl tímto způsobem vyklizen i pobočný tábor Treglitz, spadající do soustavy koncentračního tábora Buchenwald. Vězni byli přepraveni vlakem z Německa do pohraniční obce Reitzenhain (česky Pohraniční), kde vlak zastavil na místním nádraží. Odtud měli vězni pokračovat pěšky až do Terezína.

Už při převozu v důsledku extrémně špatných podmínek zahynuly stovky lidí. Když vlak 17. dubna 1945 přijížděl do cílové stanice, byl napaden tzv. kotláři – spojeneckými stíhači, kteří systematicky útočili na německé vlaky, aby narušili dopravu v Říši. Při útoku vypukl zmatek. Někteří vězni byli zabiti na místě, jiní využili zmatku k útěku. Ti, kteří zůstali, byli shromážděni a čekal je pěší přesun po silnici do Chomutova. Zde strávili noc a následujícího dne pokračovali dál pěšky směrem k Terezínu.

Trasa pochodu přes okres Chomutov je lemována hroby a památníky. Na cestě z Pohraniční do Chomutova se nacházejí pomníky a hroby těch, kteří již nemohli jít dále. Památku obětí připomínají místa v obcích Křímov a Domina. V samotném Chomutově na hřbitově v Horní Vsi, se nachází velký hromadný hrob s pamětní deskou. Připomíná více než stovku zavražděných vězňů, kteří nepřežili noc v tzv. staré Sklárně a následný přesun městem. Mrtvá těla byla převezena z místa přespání, další byla posbírána na ulicích, tam, kde vězně opustily síly, a následně pohřbena v tomto společném hrobě. 

Dne 18. dubna se pochod smrti vydal po silnici č. 7. Než opustil hranice okresu, zanechal za sebou dva hromadné hroby v Údlicích a Nezabylicích. Dle protokolu sepsaného při exhumaci těl, byli vězni zastřeleni ranou do týlu, nebo ubiti pažbami pušek, protože už nebyli schopni jít dále. Několik desítek dalších vězňů je pohřbeno v lesích u cest, kudy pochod smrti samotný neprocházel. Tyto hroby-v obcích Hora Sv. Šebestiána, Nová Ves u Křímova a Krásná Lípa u Chomutova připomínají ty, kteří se při náletu na nádraží pokusili utéct a schovat v okolních lesích. Byl však na ně uspořádán doslova hon, do kterého se kromě stráží z pochodu zapojili i místní příslušníci Volkssturmu a mladíci z Hitlerjugend. Tam kde je dopadli, byli na místě zastřeleni. 

Obec Březno 

Počátkem dubna projelo Březnem (u Chomutova) několik železničních transportů s vězni z koncentračních táborů. Vlaky obvykle jen projely, avšak vzhledem k tehdejšímu chaosu na železnici, případně kvůli tomu, že jiné vlaky měly přednost, dva z těchto transportů zůstaly stát na místním nádraží.

První z nich, převážející přes 4000 vězňů, zde setrval tři dny. Během této doby byla vězňům z Chomutova dovážena vodová polévka, která však nestačila. Někteří vězni se pokusili utéct nebo se alespoň snažili najít něco k jídlu podél tratě – takoví byli na místě zastřeleni. Vlak byl navíc napaden spojeneckými stíhači, kteří útočili na německé železniční transporty. Během těchto tří dnů zemřelo podle dochovaných údajů asi 30 vězňů. Jejich těla byla převezena za místní hřbitov.

Po odjezdu tohoto vlaku směrem na Žatec byl brzy na jeho místo přistaven další. Ten zde zůstal stát čtyři dny, které se pro převážené vězně změnily v tragédii. Němci pro ně nezajistili žádné stravování, takže vězni umírali hlady a žízní. Stráže nakonec povolily, aby si vězni mohli najít jídlo podél trati, tedy trávu, nebo listí ze stromů. Hrůzné podmínky si denně vybíraly svou daň. Každé ráno byly k vlaku přistavovány vozy místních obyvatel, které odvážely desítky zemřelých vězňů za místní hřbitov. Za čtyři dny zde podle odhadů zemřelo více než 250 vězňů. 

Po válce byla provedena exhumace těl z hromadného hrobu za zdí hřbitova. Všechna těla byla poté společně pochována do jednoho hrobu, na kterém byl zřízen památník. Celkem by se v něm mělo nacházet okolo tří set lidí. 

Jiří Kopica, Oblastní muzeum v Chomutově 

Summary: 

In April 1945, as Allied forces advanced, Nazi Germany began evacuating concentration camps. Prisoners from the Treglitz subcamp of Buchenwald were transported by train to Reitzenhain (Pohraniční), then forced to march on foot through Chomutov to Terezín. Hundreds died from inhumane conditions, and many were killed during a chaotic Allied air raid. Those who couldn’t continue the march were shot or beaten. Mass graves and memorials along the route in towns like Křímov, Domina, and Chomutov honour these victims. In Březno, two trains carrying over 4,000 prisoners were held for several days due to railway delays. Dozens died from starvation, thirst, or were shot while seeking food. Local residents helped bury the dead, with around 300 bodies later reinterred in a single grave marked by a memorial.

 

Odkaz do Centrální evidence válečných hrobů na místa spojená s transporty smrti:

Pomník obětem pochodu smrti u Křímova (VH: CZE4203-125).

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE4203-125

 

Pomník obětem pochodu smrti u Domina (VH: CZE4203-127).

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE4203-127

 

Pomník obětem pochodu smrti u Hory Sv. Šebestiána (VH: CZE4203-50).

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE4203-50

 

Pomník obětem pochodu smrti u Hory Sv. Šebestiána (VH: CZE4203-48).

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE4203-48

 

Hromadný hrob 306 obětí pochodu smrti na hřbitově v obci Březno (VH: CZE4203-39).

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE4203-39

 

Pomník obětem pochodu smrti u Křímova.

Pomník obětem pochodu smrti u Křímova.
Foto: Martin Švehla, Spolek pro vojenská pietní místa

Pomník obětem pochodu smrti u Domina.

Pomník obětem pochodu smrti u Domina.
Mapy.cz

Pomník obětem pochodu smrti u Hory Sv. Šebestiána.

Pomník obětem pochodu smrti u Hory Sv. Šebestiána.
Foto: Jan Křepelka

Pomník obětem pochodu smrti u Hory Sv. Šebestiána.

Pomník obětem pochodu smrti u Hory Sv. Šebestiána.
Foto: Michal Hofmann

Pochod smrti připomíná na hřbitově v Horní Vsi v Chomutově také informační tabule.

Pochod smrti připomíná na hřbitově v Horní Vsi v Chomutově také informační tabule.
Foto: Davidus CZ

Hromadný hrob 306 obětí pochodu smrti na hřbitově v obci Březno.

Hromadný hrob 306 obětí pochodu smrti na hřbitově v obci Březno.
Foto: Davidus CZ

Zdroje:

KOPICA, Jiří. Pochody smrti na Chomutovsku. In: Comotovia 2017, Chomutov: albis international, 2018.

 

Spolek pro vojenská pietní místa, on-line:

https://www.vets.cz/vpm/18871-pomnik-obetem-pochodu-smrti/#18871-pomnik-obetem-pochodu-smrti

 

Mapy.cz, on-line:

https://mapy.cz/zakladni?source=base&id=2218759&gallery=1&sourcep=foto&idp=11529145&x=13.3460716&y=50.4829652&z=17

Zformování 311. stíhací perutě a nejvýznačnější hrobová místa

„Teď jsme zatím v boji sami. Stíhači si svoje udělali, ve Francii i předloni v Anglii, a naše armáda tu šanci nemá, s invazí se jistě spěchat nebude. Jen třistajedenáctka může teď Němcům vracet za všechny, za celý náš národ jim můžeme splácet. Jen třistajedenáctka, pane, zatím nikdo jiný.“ (úryvek z knihy Nebeští jezdci). Dne 29. července uplynulo od založení legendární 311. československé bombardovací perutě 85 let.

Rozhodnutí konference velvyslanců o rozdělení Těšínska, 28. července 1920

Před 105 lety určilo rozhodnutí konference velvyslanců z 28. července 1920 hranici mezi Československem a Polskem po sporech o Těšínsko. Sedmidenní válka v lednu 1919 skončila obsazením části území československými jednotkami. Konflikt si vyžádal přes 140 obětí. Ústřední pomník československým padlým vznikl v Orlové v roce 1928. Hroby polských obětí zůstaly rozptýleny na obou stranách hranice.

Vzpoura na Lesonickém panství v roce 1775

V roce 1775 vypuklo v českých zemích poslední velké nevolnické povstání jako reakce na bídu, hladomor a rostoucí feudální povinnosti po sedmileté válce. Jedno z nejvýznamnějších se odehrálo 25.–26. července na lesonickém panství. Sedláci požadovali zrušení ruční roboty, ale byli vojensky potlačeni. Šest z nich přišlo o život, vůdci byli potrestáni. Událost připomíná pamětní deska na zdi lesonického zámku, odhalená v roce 1935.