Plukovník generálního štábu František Chládek

Plukovník generálního štábu František Chládek

František Chládek se narodil v roce 1891 v Kobylníkách u Slaného v dělnické rodině Josefa Chládka a jeho manželky Marie, rozené Pácové. V letech 1903–1911 byl studentem českého vyššího gymnázia ve Slaném. Po maturitě začal studovat na filozofické fakultě české univerzity v Praze, studium však nedokončil, neboť v dubnu 1913 byl odveden u doplňovacího okresního velitelství v Praze na Smíchově a v říjnu 1913 byl prezentován jako jednoroční dobrovolník u c. k. pěšího pluku č. 28 v Innsbrucku. Zde vykonal základní výcvik a v dubnu 1914 ukončil školu pro důstojníky pěchoty v záloze.

Po vypuknutí světové války se nevrátil k civilnímu životu a sloužil u svého kmenového pluku až do konce září 1918. Postupně zastával funkce velitele čety, po absolvování kulometného kurzu v Szegedínu velitele kulometného oddílu, dále velitele kulometné roty a pobočníka velitele skupiny. Na frontě byl poprvé od 1. března do 21. září 1915, kdy byl raněn. Od 21. září do 20. prosince 1915 se léčil v nemocnicích v Lublani a Varaždínu. Poté byl na frontě s menšími přestávkami od prosince 1915 do září 1918. Prošel Bosnou a Hercegovinou, Černou Horou i Albánií. Dnem 1. listopadu 1917 byl povýšen na nadporučíka pěchoty v záloze. V červenci 1918 se mu v době dovolené podařilo složit na filozofické fakultě předběžnou filozoficko-pedagogickou zkoušku. Od 26. září do konce října 1918 působil jako přidělený důstojník ve Válečném archivu ve Vídni.

Dne 9. listopadu 1918 se přihlásil k činné službě v československé armádě a byl zařazen k pěšímu pluku 28 v Praze, kde do roku 1923 zastával řadu velitelských a instruktorských funkcí. Roku 1923 nastoupil na pražskou Válečnou školu, jejíž studium ukončil 1. srpna 1925 a byl přeložen do skupiny důstojníků generálního štábu. Do roku 1930 působil u velitelství 12. divize v Užhorodě a absolvoval několik specializačních kurzů.

Následně sloužil u Ministerstva národní obrany – hlavního štábu v Praze. Za branné pohotovosti státu vykonával od 25. září do 11. října 1938 funkci přednosty skupiny organizační a početních stavů 1. oddělení štábu Hlavního velitelství ve Vyškově.

Po okupaci zbytku Československa a rozpuštění armády v roce 1939 byl pravděpodobně převeden k ministerstvu vnitra. Jeho služební zařazení, stejně jako to, zda do zaměstnání skutečně nastoupil, či zůstal ve výslužbě, zůstává nejasné. Od počátku okupace spolupracoval s pražským ústředím Obrany národa, avšak po vlně zatýkání na přelomu let 1939–1940 ztratil spojení, které se mu již nepodařilo obnovit.

Osudově na něj zapůsobila poprava jeho blízkých přátel a spolužáků z Válečné školy – plk. gšt. Josefa Dvořáka a plk. gšt. Františka Pohunka i pozdější mučednická smrt dalších kolegů.

Po několika výsleších gestapem omezil svou činnost na finanční pomoc rodinám perzekvovaných, šíření nepřátelské propagandy a poslech zahraničního rozhlasu. Podílel se také na matení gestapa, které pátralo po manželce a dceři jeho dlouholetého přítele, pplk. Ludvíka Svobody.

Po vypuknutí pražského povstání se již 5. května 1945 přihlásil u velitelství „Vašek“ v Praze 9. Jeho velitel, pplk. gšt. Václav Kopačka, v roce 1946 na pplk. Chládka vzpomínal:

„Ač nebyl úplně zdráv, zúčastnil se stavění barikády s takovým zápalem, že jsem jej zastihl celého propoceného. Domluvil jsem mu, aby se šetřil. Když jsem přišel podruhé zjistit stav na barikádě v Koulově ulici, přesvědčil jsem se opět, že pplk. Chládek pilně a vytrvale pomáhal stavět barikádu dál a nedal se mnou přemluvit. Podotkl jen, že nechce, aby mu někdo mohl vytýkat, že sám nepracuje…“

Večer 8. května 1945 byl pověřen povstaleckým velitelstvím v Praze, aby doprovázel ustupující německé jednotky opouštějící město po kapitulaci. Náročný úkol plnil až do ranních hodin následujícího dne. Domů se vrátil těžce nemocný a byl s vážným zápalem plic hospitalizován v městské nemocnici v Praze-Libni.

Zde se nešťastnou shodou okolností nakazil skvrnitým tyfem, jemuž 14. srpna 1945 podlehl. O týden později byl pohřben na hřbitově v Praze-Bubenči.

In memoriam byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a roku 1947 byl posmrtně povýšen na plukovníka generálního štábu.

Plukovník generálního štábu František Chládek je připomenut na pomníku věnovaném důstojníkům, absolventům Vysoké školy válečné, kteří položili své životy v letech 1939–1945, nacházejícím se v areálu Ministerstva obrany Na Valech na Praze 6.

Jeho jméno je také uvedeno na bronzové desce mezi 39 jmény padlých příslušníků velitelského sboru československé armády, umístěné napravo od vchodu do budovy Generálního štábu Armády ČR.

Petr Hažmuka

Odkaz do Centrální evidence válečných hrobů připomínajících památku plukovníka generálního štábu Františka Chládka:

Hrob Františka Chládka v Praze-Bubenči.

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0006-54492

Pomník věnovaný důstojníkům absolventům Vysoké školy válečné, kteří položili své životy v letech 1939–1945 nacházející se v areálu MO v Praze 6.

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0006-20768

Bronzová deska se jmény padlých příslušníků velitelského sboru československé armády na Praze 6.

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0006-22031

Summary: 

František Chládek (1891–1945) was a Czech officer born in Kobylníky. After studying at the University of Prague, he joined the Austro-Hungarian army in 1913 and served throughout WWI. Post-war, he joined the Czechoslovak army, held various command and instructional roles, and graduated from the War College in 1925. He later worked at the Ministry of National Defence. During WWII, he supported resistance efforts and aided persecuted families. In May 1945, he actively joined the Prague Uprising. He died shortly after from typhus. He was posthumously awarded, and his name is inscribed on memorials dedicated to fallen officers of the command corps of the Czechoslovak Army.

Zdroje:

Zdroj: STEHLÍK, Eduard a LACH, Ivan. Vlast a čest byly jim dražší nežli život. Dvůr Králové nad Labem: FORTprint, 2000. 256 s. ISBN 80-86011-12-7.

Zdroj: BURIAN, Michal, KNÍŽEK, Aleš, RAJLICH, Jiří a STEHLÍK, Eduard. Atentát: operace Anthropoid 1941–1942. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2011. 95 s.