Padlí 1. čs. smíšené letecké divize v SSSR

Dne 25. ledna 1945 byla v polském Přemyšlu zformována 1. čs. smíšená letecká divize pod velením pplk. Ludvíka Budína. Předcházela tomu několikaměsíční jednání se sovětským spojencem a rozsáhlá výcviková a organizační činnost. Divize se začala formovat kolem existujícího 1. čs. stíhacího pluku, který se účastnil bojových akcí v rámci Slovenského národního povstání. K původnímu 1. čs. stíhacímu pluku (velitel št. kpt. František Fajtl) přibyl 2. čs. stíhací pluk (velitel mjr. Ivan Haluzický), který ale fungoval fakticky jako záložní a do konce války do bojů nezasáhl, a 3. čs. bitevní pluk (velitel mjr. Mikuláš Guljanič). Čechoslováci měli v říjnu 1944 v plánu postavit rovněž 4. čs. bombardovací pluk, ale velitel 2. letecké armády genplk. S. A. Krasovskij rozhodl k 1. 11. 1944 bombardovací pluk neorganizovat. Piloti a palubní střelci pocházeli od čs. jednotek ve Velké Británii, z výcvikové školy ve Vjaznikách (20 osob), z 1. čs. armádního sboru (90 osob) a ze slovenských účastníků SNP (40 osob) a přeběhlíků z letectva Slovenského štátu. Pozemní personál tvořili z velké části příslušníci Rudé armády. Před zahájením bojové činnosti měly pluky složení: 1. stíhací letecký pluk – 19 bojeschopných pilotů a 32 letounů La-5, 2. stíhací letecký pluk – 7 bojeschopných pilotů a 1 letoun La-5, 3. bitevní letecký pluk – 26 bojeschopných pilotů a 33 letounů IL-2. Divize byla součástí 1. čs. armádního sboru v SSSR a operovala v rámci sovětské 8. letecké armády.

První bojový let podnikla divize 14. dubna 1945 z letiště Poremba na dělostřelecké baterie a tanky u vesnice Olzy v rámci Ostravské operace. Za duben 1945 bylo provedeno 540 operačních letů (270 vzletů proti nepřátelským vojskům, 246 vzletů doprovodu bitevních letounů, 12 vzletů na ochranu letiště, 6 vzletů proti železničním objektům a 6 vzletů na ochranu vlastních vojsk). Piloti stíhacího pluku se třikrát střetli s nepřátelskými stíhači, kdy byly dva nepřátelské letouny poškozeny. Sestřel si zapsal palubní střelec Richard Hausmann.

Stíhači v bojích nepřišli o jediného muže, ale npor. Michal Minka zahynul při vzletu k bojovému úkolu 20. dubna 1945 a rtm Julius Mudroň 27. dubna 1945 v průběhu výcviku. Bitevní pluk přišel o dva piloty a dva palubní střelce, několik mužů bylo těžce zraněno, dva bitevníky IL-2 a tři stíhače La-5 byly zcela ztraceny a řada letounů byla poškozena. Ke 30. dubnu 1945 měly pluky složení: 1. stíhací letecký pluk – 18 bojeschopných pilotů a 23 letounů La-5, 2. stíhací letecký pluk – 30 bojeschopných pilotů a 4 letouny La-5 a 1 La-7, 3. bitevní letecký pluk – 30 bojeschopných pilotů a 20 letounů IL-2. Divize ukončila svou bojovou činnost 9. května 1945 na letišti v polské Porembe a následující den se celá divize přesunula na letiště Albrechtičky (Mošnov) a 14. května 1945 přistáli na pražských letištích Kbely a Letňany. V Letňanech byla 1. června 1945 provedena slavnostní přehlídka divize prezidentem Edvardem Benešem, z které je zachováno také video dostupné pod tímto odkazem: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10116288585-archiv-ct24/213411058210011/

Během výcviku a v bojích konce 2. světové války zahynuli:

rtm. Slatinský Pavol (*7. 1. 1914, Domaníky – †19. 4. 1945, Petrovice–Závada)
3. čs. bitevní letecký pluk
– pilot bitevníku IL-2 „23“, padl spolu se střelcem Jánem Bilkou při útoku na německé pozice, pochováni Petrovice

„Na ten den se dobře pamatuji. Útočilo se na cíle v prostoru Kopytow – Zabelkow – Nový Bohumín. Měl jsem ve zvyku čekat na vracející se šturmoviky na dráze. Poznal jsem na první pohled, že jeden stroj chybí. Někdo z posádek tvrdil, že letoun byl sestřelen při návratu nebo před posledním útokem. Ten si pamatuji i z jiného důvodu. Od jednoho z pilotů jsem se dozvěděl, že Pavol Slatínský je na tom nějak špatně psychicky. Tak jsem si ho zavolal. V pluku ho lidé měli rádi. Byl to zkušený letec, v rámci kombinované letky létal v SNP. Slatínský mi ale všechno popřel. V záloze jsem měl několik volných pilotů, a tak jsem se rozhodl použít starého zvyku. Losovat. Do čepice jsem vložil tolik papírků, kolik bylo volných pilotů. Kromě jednoho byly všechny čisté. Ten jediný, na kterém bylo napsáno slovo ‚let‘, si vytáhl rotmistr Slatínský…“
Mikuláš Guljanič, velitel 3. čs. bitevního leteckého pluku

des. Bilka Ján (*31. 12. 1924, Bílkove Humence – †19. 4. 1945, Petrovice–Závada)
3. čs. bitevní letecký pluk
– střelec bitevníku IL-2 „23“ pilotovaného rtm. P. Slatinským, padli při útoku na německé pozice, pochováni Petrovice

„Ján Bílka byl odvážný chlapec. Pamatuji se na ten den, kdy jsem ho viděl naposledy. Měl veselou náladu. Vzpomínám se na jeho poslední větu, kterou řekl jednomu ze střelců: ‚Co se bojíš, bojový let, to nic není…‘“
Jan Vaľko, palubní střelec 1. letky 3. čs. bitevního leteckého pluku

„Myslím, že to bylo právě po tom prvním náletu, kdy jsem spatřil, jak z jednoho letadla vyšlehl plamen. Stroj se držel ve vzduchu, vzápětí však v prudkém klouzavém letu zamířil k zemi… Naše skupina pokračovala v akci a provedla ještě jeden kruh… Po přistání na letišti jsme se shromáždili okolo velitelské budovy. Velitel letu, sovětský major, provedl krátký rozbor akce. Někdo přinesl zprávu, že Slatínský s Bílkou se už nevrátí. Uctili jsme jejich památku minutou ticha…“
Michal Ivanko, palubní střelec 3. čs. bitevního leteckého pluku

npor. Minka Michal (*3. 2. 1919, Pitelová – †20. 4. 1945, Poremba) 
1. čs. stíhací letecký pluk
– pilot letounu Lavočkin La-5FN „73“, těžce zraněn při srážce s  IL-2 po startu k prvnímu bojovému letu, zemřel při převozu do nemocnice, pochován 22. 4. 1945 v polském Brzeźće

„Po ich odštartovaní započali štart lavočky zo spodnej strany. Neviem už koľko ich odštartovalo, keď tu naraz jeden lavočkin neudržal smer a rútil sa rovno na moje opravované lietadlo. Už sa zdalo, že to všetko dobre dopadne, keď sa pilot pokúsil preskočiť iljušin, alebo sa trafiť do uličky medzi iljušinami, avšak pristáť sa nepodarilo, lavočka krídlom vrazila do motora iljušin, ktorý sa okamžite vytrhol. Lavočkin sa obrátil na chrbát a ihneď začala záchrana, ale pilot, kapitán Michal Minka, zomrel. Pohreb mal 24. apríla 1945 na cintoríne Bžence, neďaleko letiska. Rozlúčil sa s ním veliteľ 1. čs. slp. Mjr. Fr. Fajtl a kpt. Ing. Belo Kubica. V deň jeho pohrebu sa mu narodil syn.“
Pavel Čavojský, pilot 1. letky 3. čs. bitevního leteckého pluku

rtm. Mudroň Julius (*13. 7. 1920, Liptovský Hrádok – †27. 4. 1945, Balice) 
2. čs. stíhací letecký pluk
– pilot letounu La-5FN „90“, zahynul při cvičném souboji u letiště Balice u Krakowa, pochován v obci Morawica

„Druhý stíhací pluk zotrval na letisku Balice při Krakowe až do skončenia vojny. Lietalo sa plnou parou, ale výcvik nie a nie skončiť. Mladí a neskúsení piloti nestačili rýchly spád výcviku stráviť a navyše aj tento raz, jako na potvrou, vyčínalo počasie – ten náš večný nepriateľ. Hovorí sa že při rúbaní lietajú triesky a lietanie plodí havárie. Dńa 25. apríla havaroval rotný Krähenbil, a za dva dni nato sa zabil rotný Mudroň. Pri cvičnom súboji stratil rýchlosť a vletel do zeme. Za účasti veľkého počtu žiakov z dediny Moravčice, sme ho pochovali vedľa kapitána poľského letectva, ktorý zahynul v prvý deň vojny. Velmi symbolické!“
Dušan Slavkovský, pilot 2. čs. stíhacího leteckého pluku

rtm. Gucman Jarolím (*22. 9. 1921, Dolná Streda nad Váhom – †28. 4. 1945, Rydułtowy-Czernica) 
3. čs. bitevní letecký pluk
– pilot bitevníku IL-2 „30“, sestřelen nad Ostravou německou PVO a zahynul při nouzovém přistání u lomu v obci Czernica, střelec des. J. Vaľko přežil, pochován v polské Ratiboři

„Stalo se to 28. dubna 1945. Letěl jsem s pilotem Jaroslavem Gucmanem. Myslím, že to byl nejmladší letec pluku. Ráno jsme útočili na protiletadlové baterie před Ostravou. Další let jsme uskutečnili někdy po sedmnácté hodině. Naším cílem byl Bělský les a protiletadlové dělostřelectvo. Letěli jsme v sestavě jako číslo osm. Po skončení čtvrtého útoku jsme zůstali nad cílem jako poslední. Všechno, co na zemi mělo hlaveň, pálilo na nás. Dostali jsme zásah, objevily se plameny, poklesly otáčky motoru. Jarkovi se podařilo přeletět za linii fronty, klouzavým letem se pokusil o nouzové přistání. Urazil podvozek a letoun se zastavil asi osm metrů od kraje kamenolomu, který měl hloubku takových čtyřicet metrů… Chvílemi jsem ztrácel vědomí. Letoun hořel, chytily mi vlasy. Ani nevím, jak jsem se dostal z kabiny. Pilotní část byla v jednom plameni. Pak mě někdo táhl pryč. Byla to skupina polských chlapců a děvčat. Mohlo jim být tak šestnáct let. Špatně se mi dýchalo, měl jsem zlomenou klíční kost a ta tlačila na srdce. Nějaká žena mi dala napít. Přijela vojenská sanitka. Gucman havárii nepřežil. Já měl štěstí…“
Jan Vaľko, palubní střelec 1. letky 3. čs. bitevního leteckého pluku

des. Vaculík Ján Jozef (*18. 12. 1922, Vyšnie Ružbachy – †28. 4. 1945, Brzeźće)
3. čs. bitevní letecký pluk
– střelec bitevníku IL-2 „14“, zahynul při srážce se stojícím IL-2 „19“ při startu k bojovému úkolu, pilot por. Julius Kordoš těžce zraněn přežil, pochován v polském Brzeźće

„Byl předposlední dubnový den. Poručík Kordoš, můj dobrý přítel, s nímž jsme bojovali za povstání v praporu Haluzického a spolu létali na stíhačkách v letecké škole, havaroval na šturmoviku při startu. Původně byl stíhač, ale přešel k bitevním letounům. Jeho stroj při startu vybočil ze směru, stejné neštěstí, jaké postihlo i nadporučíka Minku. Zavinila to špatná viditelnost, prach, který zvířila před ním startující letadla. Měl tu smůlu, že narazil do zaparkovaného šturmoviku. Střelec desátník Vaculík byl na místě mrtev, poručík Kordoš se ze svého zranění léčil ještě dlouho po válce.“
Dušan Slavkovský, pilot 2. čs. stíhacího leteckého pluku

Již po transformaci 1. smíšené letecké divize na 4. leteckou divizi, ke které došlo 3. srpna 1945, zahynul během služby veterán bojů 3. letky 1. čs. stíhacího pluku:

rtm. Valent Silvestr (*29. 12. 1922, Jablonica – †17. 8. 1945, Praha – Ďáblice) 
1. čs. stíhací letecký pluk
– pilot, zahynul při havárii letounu LA-5FN „07“ krátce po vzletu z letiště Praha Letňany

„Havariu lietadla La-5-07 sme nevideli, ale určite sme počuli v priestore, kde potom lietadlo havarovalo volanie pilota po rádiu: „Horí mi mašina, Lajo horí mi mašina. Viac o havarii nevieme.“
Výpověď rtm. Františka Bošmanského, rtm. Jána Kaliského a por. Ludovíta Dobovodského, pilotů 1. čs. stíhacího pluku

Silvestr Valent byl určen spolu s dalšími 15 piloty pro přelet letounů La-5 na letiště Pieštany. Piloti se následně měli vrátit vlakem do Prahy. Krátce před 16:00 hod., ve chvíli, kdy jeho letoun začal podlétat doháněný tříčlenný roj letící ve výšce asi 500 m, začal jeho stroj hořet a při pokusu o přistání rtm. Valent zpanikařil, a jeho letoun po 300 m klouzavého letu po křídle vrazil do země a otočil se na hřbet. Silvestr Valent byl vymrštěn asi 50 metrů od stroje. Na týlu hlavy měl spálené vlasy od požáru. Stroj shořel. Silvestr Valent je pochován v Praze Čakovicích.

S výjimkou rtm. Jerolíma Gucmana jsou známa konkrétní místa posledního odpočinku všech mužů. Letci 1. československé smíšené letecké divize jsou připomenuti řadou pietních míst – např. památníkem letců v Českém Těšíně, v Opavě na pomníku čs. vojáků bojujících ve svazku spojenecké Rudé armády v Opavě či na pomníku československých letců Praze–Bubnech.  Mezi lety 1961-1994 byl nejvýznačnějším místem připomínky 1. českoslvoenské smíšené letecké divize rozměrný pomník v ostravském parku Českolovenských letců s instalovaným novějším letounem IL-10. V roce 1994 došlo k sejmutí letounu a následně demolici pomníku a v roce 1998 byl stroj vyměněn do soukromé sbírky ve Francii. Dnes je v místě umístěn jednoduchý žulový pilon s textem: "1944-1945 Památce letcům 1. československé smíšené letecké divise".

Vlastimil Křišťan

Hrob s ostatky rtm. Pavola Slatinského a des. Jána Bilka v Petrovicích:
https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE8111-21969

Hrob s ostatky npor. Michala Minky v polské obci Brzeźće:
https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=POL-33181

Hrob s ostatky rtm. Julia Mudroně v polské obci Morawica:
https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=POL-58973

Místo prvotního pohřbení rtm. Jarolíma Gucmana v Czernicích:
https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=POL-58974

Hrob s ostatky des. Jozefa Vaculíka v polské obci Brzeźce:
https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=POL-30363

Pozůstatek památníku 1. československé smíšené letecké divize v SSSR v ostravském parku Československých letců
https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE8119-8000

Pomník letcům v Českém Těšíně:
https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE8104-8086

Pomník čs. vojáků bojujících ve svazku spojenecké Rudé armády v Opavě:
https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE8117-28941

Summary
On 25 January 1945, the 1st Czechoslovak Mixed Air Division was formed in Przemyśl, Poland, under the command of Lieutenant Colonel Ludvík Budín. Built around experienced Czechoslovak pilots from the Slovak National Uprising, RAF service in Britain, and units trained in the USSR, the division became part of the Soviet 8th Air Army. It entered combat in April 1945 during the Moravian–Ostrava Offensive, carrying out hundreds of operational sorties against German ground targets, air defences and transport infrastructure. Despite limited air-to-air engagements, the division suffered losses due to combat action and flying accidents. Several pilots and air gunners were killed in action or during training, often only days before the end of the war.

Zdroje
VÚA–VHA, f. MNO 1945, k. 10, Inv. č.: 0510, Č. j.: 101362/1945 Opisy protokolů o havárii letounu La-5 dne 17. 8. 1945 u Ďáblic, při které zahynul rtm. let. Silvestr Valent, stíhací pilot československého leteckého stíhacího pluku 1 "Zvolenský"

DAŇKO, Ján. 1. československá smíšená letecká divize v SSSR. Praha, 1998.

1. československá smíšená letecká divize 1944-1945. Valka.cz, on-line: https://www.valka.cz/1-ceskoslovenska-smisena-letecka-divize-1944-1945-t119863

1. československá smíšená letecká divize. Wikipedia, on-line: https://cs.wikipedia.org/wiki/1._%C4%8Deskoslovensk%C3%A1_sm%C3%AD%C5%A1en%C3%A1_leteck%C3%A1_divize_v_SSSR

ČEJKA, Eduard. 1. čs. smíšená letecká divize v ostravské operaci. In: PVO a letectvo 9, č. 4 (1970), s. 1–3. On-line: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:6d85d127-ad17-11e9-9252-005056b73ae5

DREBOTA, Jindřich. Kdo znal desátníka Bílku. In: Zápisník, 11. 10. 1979, s. 5.

DREBOTA, Jindřich. Kdo znal desátníka Bílku 3. In: Zápisník, 22. 11. 1979, s. 9–11.

DREBOTA, Jindřich. Kdo znal desátníka Bílku 4. In: Zápisník, 4. 1. 1980, s. 14–16.

RAIL, Jan, FORMÁNEK, Vítek. Žít na věky: osudy příslušníků čs. letectva padlých 1939-1945. Praha, 2003, s. 199–201.

SLAVKOVSKÝ, Dušan, KÁŇA, Jaroslav. V čase dozrávání a boje. Praha: Naše vojsko, 1985, s. 211.

SLAVKOVSKÝ, Dušan. Očami spomienok. In: Letectvo a PVO 14, č. 11 (1975), s. 2-4. On-line: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:9a9c17c4-ae23-11e9-988e-005056b73ae5

Památník 1. československé smíšené letecké divize v SSSR. Ostravské sochy, on-line: https://ostravskesochy.cz/dilo/501-Pamatnik-1-ceskoslovenske-smisene-letecke-divize-v-SSSR-Letadlo?lang=en 

MAJLIŠ, Tomáš. Jarolím Gucman – sestřelen nad Bělským Lesem Po stopách minulosti, on-line: https://historie.ovajih.cz/sestrelen-nad-belskym-lesem/

VONDRKA, Vladimír, BURIAN, Vladislav, HAZUKA, Aleš. Za hroby se lvy: Klub historie letectví v Jindřichově Hradci po stopách čs. válečných letců padlých v období 1939-1945, I: Kontinentální Evropa. Jindřichův Hradec, 2010, s. 211.

ŠVANDA, Petr. Splnený sen zaplatil životom. In: Letectví + kosmonautika 2012, č. 8, s. 76–78.

Čeští, slovenští a rusínští piloti u Sovětů. Vrtulnik.cz, on-line: http://www.vrtulnik.cz/ww2/protektorat-poreba.htm

Letiště Kraków-Balice Flughafen Krakau-Balice. Vrtulnik.cz, on-line: http://www.vrtulnik.cz/ww2/protektorat-balice.htm

Letiště Letňany. Vrtulnik.cz, on-line: http://www.vrtulnik.cz/ww2/protektorat-letnany.htm