Ostravská operace

Dnes, 10. března, uplynulo 80 let od zahájení Ostravské operace, označované rovněž jako Ostravsko-opavská operace. Tato útočná operace sovětských vojsk, konkrétně 4. ukrajinského frontu pod vedením Ivana Jefimoviče Petrova a později Andreje Ivanoviče Jeremenka (správně přepisováno jako Jerjomenko), patřila k největším a nejnáročnějším bitvám, které byly svedeny na našem území za druhé světové války. Zároveň patřila k největším a nejnáročnějším operacím v závěru tohoto konfliktu v Evropě.

Ostravská operace trvala 57 dní a zúčastnilo se jí přibližně 260 000 sovětských vojáků. V rámci 4. ukrajinského frontu zasáhl do bojů také 1. československý armádní sbor v SSSR včetně 1. československé samostatné tankové brigády a 1. československé smíšené letecké divize. Ta se skládala z 1. stíhacího pluku pod velením majora Františka Fajtla a 3. bitevního pluku pod velením majora Mikuláše Guljaniče.

Na německé straně čelilo útoku přibližně 155 000 vojáků bránících se v důkladných obranných liniích vybudovaných tisící totálně nasazenými dělníky na obou stranách současné česko-polské hranice. Tato linie se táhla od města Bielsko-Biała až po Krnov a místy měla hloubku až 50 km. Sestávala z protitankových příkopů, minových polí a kilometrů nataženého ostnatého drátu. Na československém území se německá obrana navíc opírala o linii předválečného opevnění.

Cílem Ostravské operace bylo co nejrychleji získat Ostravsko, které po pádu Porýní a Porůří zůstalo posledním uhelným i zbrojařským centrem Německé říše. Ještě počátkem roku 1945 se zde denně těžily desítky tisíc tun uhlí a stále probíhala výroba zbraní. Nezanedbatelnou roli hrálo také postavení Ostravska jako důležité železniční křižovatky. Sověti přitom pohlíželi na Ostravsko jako na chráněnou zónu budoucího rozvoje Československa, a proto se vyhýbali plošnému bombardování. Letecké útoky směřovali pouze na klíčové komunikační uzly apod. Ostravu a její průmysl zachránilo také Hitlerovo nařízení o udržení výroby co nejdéle, až neměli Němci čas ani chuť vše při ústupu zničit.

Po zahájení Ostravské operace 10. března 1945 se 4. ukrajinský front pokusil prorazit přes Slezsko na Těšínsko. Plán předpokládal, že během osmi dnů postoupí až na linii Šternberk-Olomouc-Tovačov. Sovětské jednotky však narazily na tuhou německou obranu a během týdne dokázaly postoupit za obrovských ztrát pouze o 6 až 12 km. Dne 17. března 1945 byl proto útok, jenž připomínal jatka srovnatelná s boji na Dukle, zastaven. Současně s tímto bojem probíhal od 15. března 1945 také útok 1. ukrajinského frontu maršála Koněva na polskou Ratiboř, která byla dobyta 31. března 1945 v rámci Hornoslezské operace. Tímto krokem si chtěl Koněv zabezpečit levé křídlo a eliminovat možné nebezpečí při závěrečném postupu na Berlín.

Po odražení útoku na Těšínsko přepracoval velitel 4. ukrajinského frontu Ivan Petrov plán Ostravské operace, kdy se místo čelního útoku rozhodl pro obchvat, a to přes Żory, Wodzisław Śląski na Opavu, odkud se sovětské jednotky měly stočit na Ostravu a dobýt ji od západu. Ostravská operace byla obnovena 24. března 1945. Od této fáze operace se do bojů zapojila také 1. československá samostatná tanková brigáda majora Vladimíra Janka (17. dubna 1945 povýšen na podplukovníka) bojující v sestavě Moskalenkovi 38. armády. Současně Grečkova 1. gardová armáda útočila na Těšín a Karvinou, aby odvedla německou pozornost od hlavního útoku. Němci sice oslabili své pozice ve směru hlavního sovětského postupu a část jednotek přesunuli na Těšínsko, přesto se sovětský postup kvůli zuřivé německé obraně zastavil 6. dubna 1945.  Mezitím, 26. března 1945, odvolal Stalin velitele 4. ukrajinského frontu Ivana Petrova a nahradil jej Andrejem Jerjomenkem (Jeremenkem).

Po nezbytném posílení 4. ukrajinského frontu o 60. armádu a 31. tankový sbor obnovil nový velitel 4. ukrajinského frontu Andrej Jerjomenko 15. dubna 1945 Ostravskou operaci. Téhož dne se podařilo sovětským jednotkám proniknout na československé území u Sudic, a to i s tanky 1. československé samostatné tankové brigády. Po těžkých bojích postoupily ke Kravařům. Zatímco 60. sovětská armáda útočila na Opavu, kterou dobyla 22. dubna 1945, postupovala Moskalenkova 38. armáda na Ostravu. Dobytí Opavy představovalo klíčový bod celé operace, neboť odtud hrozil vpád německých vojsk do týlu sovětských jednotek stáčejících se na Ostravu. Opava přitom patřila se svými 2 900 zničenými a poškozenými domy mezi nejzničenější československá města druhé světové války.

Ostrava byla osvobozena 30. dubna 1945 za přispění 1. československé samostatné tankové brigády. Trvalo však ještě dva dny, než došlo k dobytí všech obcí, které dnes tvoří takzvanou velkou Ostravu. Německé jednotky poté ustoupily posledním volným koridorem od Bohumína přes Frýdek-Místek do Frenštátu pod Radhoštěm. O úpornosti bojů svědčí skutečnost, že v den osvobození Ostravy disponovala 1. československá samostatná tanková brigáda pouhými sedmi tanky v provozuschopném stavu, resp. na konci dne, když bylo město zcela osvobozeno, snad už pouze třemi. Přitom do Ostravské operace zahájené 24. března 1945, vstupovala s 65 tanky. Během lítých bojů zničila 65 německých obrněnců, z toho 24 tanků, 23 stíhačů tanků a útočných děl, 17 obrněných transportérů a jeden obrněný automobil. Dalších sedm kusů této techniky ukořistila. 

Během ostravsko-opavské operace padlo 23 964 spojeneckých vojáků, z toho necelých 1000 příslušníků 1. čs. armádního sboru. Vysoké ztráty na životech si bojové operace vyžádaly také mezi civilním obyvatelstvem. Boje o samotnou Ostravu si vyžádaly životy 1407 rudoarmějců, 2 příslušníků 1. čs. samostatné tankové brigády a 449 místních civilistů. Na německé straně padlo při boji o Ostravu přes 1300 vojáků a civilistů, celkové německé ztráty dosáhly 250 000 padlých, raněných, nezvěstných a zajatých. Padlí byli pohřbíváni zprvu v místě úmrtí a po válce došlo k soustředění ostatků na centrální pohřebiště. Vzhledem k rozsahu a důležitosti operace bylo také rozhodnuto o vybudování památníku.
Základní kámen Památník ostravské operace byl položen v dubnu roku 1970 v Hrabyni, obci která byla při bojových operací z 80 % zničena, Se stavbou, konstruovanou Stavoprojektem Ostrava, se započalo v roce 1976 a o čtyři roky později, dne 29. dubna 1980, byla slavnostně otevřena. V roce 2000 byl objekt prohlášen Národním památníkem 2. světové války. V letech 2021-2023 památník prodělal rozsáhlou rekonstrukci a po opětovném slavnostním otevření, 29. dubna 2023, se muzejní expozice zařadila mezi ty nejlepší o 2. světové válce na našem území.

Součástí komplexu je také symbolický hřbitov se 13 000 jmény těch, kteří zemřeli za 2. světové války. Přes 7 000 jmen patří příslušníkům 4. ukrajinského frontu, kteří padli ve zdejším regionu během osvobozovacích bojů, 5 000 jmen občanům severní Moravy a  Slezska, jež padli jako účastníci domácího a  zahraničního odboje nebo zemřeli v některém z koncentračních táborů. Dále je zde téměř 1 000 jmen příslušníků 1. čs. armádního sboru, kteří přišli o život během bojů na Slovensku a jižní Moravě (na pomocném směru ostravsko-opavské operace). Zapomenuto není ani 67 amerických pilotů sestřelených během a bombardovacích misí v letech 1944–1945, stejně jako 40 rumunských vojáků bojujících v rámci 4. ukrajinského frontu.
 

Jiří Řezníček

Odkaz do Centrální evidence válečných hrobů na podporučíka Josefa Gregora, příslušníka 1. československé samostatné tankové brigády, který padl při osvobozování Ostravy, dne 30.4.1945 (VH CZE8119-27276):
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE8119-27276

Josefa Gregora také připomíná Národní památník II. světové války v Hrabyni. Součástí expozice památníku je i původní symbolický hřbitov se 13 000 destičkami se jmény padlých vojáků Rudé armády a příslušníků 1. československého armádního sboru, kteří padli v rámci Ostravsko-opavské operace (VH CZE8117-54655):
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE8117-54655

Lokalita Památníku v Hrabyni v Evidenci válečných hrobů:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-lokality?id=c7c7e56f-a48f-4cf0-b926-32d3b29d8be3

Summary

On 10 March, it has been 80 years since the start of the Ostrava Operation, also known as the Ostrava-Opava Operation. This Soviet offensive, led by the 4th Ukrainian Front, was one of the largest and most challenging battles on Czechoslovak territory during WWII. It lasted 57 days, involving 260,000 Soviet troops and the 1st Czechoslovak Army Corps. Confronting 155,000 German defenders, the battle aimed to secure Ostrava, a key industrial hub. The city was liberated on 30 April 1945, but only after intense fighting and significant losses.