Operace GLUCINIUM

Výsadkáři seskočili necelou hodinu po půlnoci poblíž obce Purkarec u Hluboké namísto plánovaných Borovan na Táborsku. Skákali v kombinézách, pod kterými měli civilní obleky a ruksaky se svými věcmi. Při dopadu se v korunách stromů hlubocké Staré obory zachytily jejich padáky. Jedině Lepařík dopadl s padákem na zem, ale z jeho zásobníku vypadla na cestu jedna ze dvou vysílaček a rozbila se. S pomocí purkareckého hajného Josefa Rybáka, který přinesl pilu, porazili několik stromů, ale ani to nepomohlo. Materiál ze stromů dolů nedostali. Skupina se poté vydala na kraj lesa u Purkarce, kde výsadkáři zakopali pádem rozbitou radiostanici. U sebe měli jen několik konzerv. Večer po setmění se proto vydali na sever najít záchytné adresy. 

V důsledku nenadálé situace se Lepařík od skupiny oddělil. Zprvu se mu nedařilo najít úkryt na kontaktních adresách. V jednom z bytů v Táboře jej dokonce překvapilo gestapo, ale podařilo se mu uniknout. Nelehkou cestou se dostal na Olomoucko. Pomocí radioamatérů Morávka a Korgera ze Zábřehu získal  vysílačku, se kterou odeslal několik zpráv československého exilu. Záhy se napojil na skupinu odbojářů a přes ni na další síť, která byla ale „volavčí sítí“ gestapa. Konfidentem gestapa a bývalým výsadkářem Adolfem Horákem byl vylákán do Prahy, kde byl dne 18. října 1944 zatčen gestapem. Byl donucen ke spolupráci a nasazen proti ilegálním skupinám a výsadku BARIUM. I přes tuto skutečnost se snažil z konfidentství vyvázat. Záhy byl vyslán, aby se sešel s npor. J. Šanderou z výsadku BARIUM, kterému sdělil pravý stav věcí a seznámil jej se jmény dalších zatčených výsadkářů. V jedné z depeší požadoval československý exil další podrobnosti, avšak tato komunikace byla německými šifranty rozkryta. Lepařík ztratil důvěru gestapa. Následně byl donucen prozradit úkryt členů desantu BARIUM. Dne 20. ledna 1945 byl převezen do Malé pevnosti v Terezíně, kde byl na příkaz gestapa dne 28. dubna 1945 zastřelen. Jeho tělo potom dne 3. května 1945 dopravili do krematoria při dole Richard v Litoměřicích. 

Po rozdělení skupiny se Trpík, Hanina a Cikán na záchytné adrese dozvěděli, že nacisté již v době heydrichiády vyvraždili rodiny, na které se teď chtěli obrátit o pomoc. Za této situace se zmiňovaná trojice rozhodla přejít na Slovensko. Trpík však byl na silnici Třebíč – Hrotovice dne 27. července 1944 zatčen protektorátním četníkem. Nedlouho potom byla v srpnu zatčena v Uherském Hradišti i dvojice Hanina a Cikán. Po převozu do Prahy byli okupanty přemlouváni ke spolupráci. Nakonec byli všichni tři vězněni na Jenerálce až do dubna 1945, kdy je přemístili do pankrácké věznice, kde byli při rozpuku pražského povstání osvobozeni příslušníky československé policie.

Věnujme proto odvážným československým. výsadkářům alespoň tichou vzpomínku, nebo zapalme svíčku, či položme květiny u pamětní desky v blízkosti hlubocké Staré obory nebo u pomníků v Olomouci.

 1. Odkaz v Evidenci válečných hrobů na pomník v Olomouci – Holicích věnovaný obětem obou světových válek, mezi nimiž je uvedeno i jméno popraveného výsadkáře Vítězslava Lepaříka:

 https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE7107-54098&srn=lepa%c5%99%c3%adk&st=1&

2. Odkaz na evidovaný pomník v Olomouci, který je věnován účastníkům národního boje za osvobození, mezi nimiž je uveden i výsadkář Vítězslav Lepařík: 

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE7107-55419&srn=lepa%c5%99%c3%adk&st=1&