Olbramovice

Olbramovice

Olbramovice

Nad ránem 1. května 1945 zastavil na nádraží ve středočeských Olbramovicích železniční „transport smrti“ s asi 3 500 vězni nejrůznějších národností, převážených z Terezína.

Tato zastávka si vyžádala 82 obětí z řad vězňů, kteří byli zavražděni nacisty a pohřbeni v hromadném hrobě na místním hřbitově v Olbramovicích. Hrob prošel v roce 2024 kompletní revitalizací, na kterou přispělo Ministerstvo obrany.

Nacisté, vystaveni tlaku postupujících Spojenců, se tehdy snažili zamést stopy po koncentračních táborech a rozhodli se vězně „evakuovat“. Jedním z mnoha takových transportů či tzv. pochodů smrti byl právě i tento vlak z Terezína, směřující na jih. V Olbramovicích byl kvůli poškozené trati odsunut na vedlejší kolej směrem na Sedlčany. Stráž mezitím nechala vyhladovělé vězně, aby si v nedalekých Křešicích obstarali jídlo a umyli se v rybníce na návsi.

Obcí tehdy zřejmě náhodou projížděl automobil s velitelem SS z Votic, SS-Hauptsturmführerem Friedrichem Graunem. Jakmile se od stráží dozvěděl, že jde o vězně z koncentračního tábora, odjel pro posily a po návratu se svými vojáky zahájil střelbu na volně se pohybující vězně. Masakr si vyžádal 27 obětí.

Okresní lékař MUDr. Šturm z Votic mezitím zařídil povolení k zásobování transportu potravinami a šatstvem. Tato humanitární akce však byla po třech dnech údajně na Graunův rozkaz zastavena a vlak se vrátil zpět na nádraží v Olbramovicích.

Zda má vlak pokračovat dál, se stalo předmětem konfliktu mezi Graunem a velitelem SS z Vrchotových Janovic, Sinnem, který požadoval pokračování cesty na jih. Odjezd z Olbramovic a tím i utrpení vězňů se tak prodloužil o další dva dny.

Ještě předtím, 6. května 1945, Graun nařídil znovu střelbu do vězňů ve vagonech, což mělo za následek smrt dalších 42 osob. Samotný Graun zastřelil osm vězňů a jeho manželka čtyři. Den nato vlak Olbramovice opustil.

Zavraždění vězni byli následně pohřbeni v hromadném hrobě na hřbitově v Olbramovicích.

Přestože obec Olbramovice jakožto vlastník hrobového zařízení zajišťovala jeho pravidelnou údržbu, vyžádal si hrob s ohledem na svůj věk zásadnější opravu. Vlivem dlouhodobého působení povětrnostních vlivů došlo k výraznému poškození terasových obrub a znečištění nápisové desky, jejíž text byl již špatně čitelný. Zároveň došlo k nadměrnému růstu vegetace, která byla v minulosti v okolí hrobu vysazena.

V rámci samotné renovace byla demontována původní obruba a odstraněna přerostlá vegetace i svrchní vrstva zeminy. V půdorysu hrobu bylo následně zhotoveno deset betonových patek, na které byly osazeny nové žulové hranoly z tryskané žuly o rozměrech 15 × 20 cm, sloužící jako nová obruba. Poté byla doplněna zemina a usazeny původní, pět let staré, avšak očištěné a naimpregnované krycí desky.

Nápisová deska byla očištěna chemicky i tlakovou vodou a písmo bylo obnoveno technikou plnění práškovým stříbrem.

Celkové náklady na renovaci válečného hrobu činily 96 300 Kč, přičemž Ministerstvo obrany ČR na ní přispělo částkou 72 995 Kč z dotačního programu ISPROFIN č. 107 290 „Zachování a obnova historických hodnot I“.

Jiří Řezníček

 

Číslo válečného hrobu: CZE2126-1586

Odkaz na pomník v Centrální evidenci válečných hrobů zde:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE2126-1586

 

Summary:

In the early hours of 1 May 1945, a "death transport" carrying around 3,500 prisoners from Terezín halted at the railway station in Olbramovice, Central Bohemia. During the stop, 82 prisoners were murdered by the Nazis and buried in a mass grave at the local cemetery. In 2024, the grave underwent complete restoration, supported by the Czech Ministry of Defence. The renovation included new granite edging, cleaning of the cover slabs and inscription plaque, and vegetation removal. Total costs reached CZK 96,300, with CZK 72,995 funded through the ISPROFIN programme.

Pohled na hromadný hrob na hřbitově v Olbramovicích před renovací.

Pohled na hromadný hrob na hřbitově v Olbramovicích před renovací.
Zdroj: CEVH

Detailní pohled na nápisovou desku před renovací.

Detailní pohled na nápisovou desku před renovací.
Zdroj: CEVH

Pohled na hromadný hrob na hřbitově v Olbramovicích po renovaci.

Pohled na hromadný hrob na hřbitově v Olbramovicích po renovaci.
Zdroj: CEVH

Pohled na hromadný hrob na hřbitově v Olbramovicích po renovaci.

Pohled na hromadný hrob na hřbitově v Olbramovicích po renovaci.
Zdroj: CEVH

Událost připomíná pamětní deska s plastikou na budově vlakového nádraží v Olbramovicích.

Událost připomíná pamětní deska s plastikou na budově vlakového nádraží v Olbramovicích.
Zdroj: CEVH

Zformování 311. stíhací perutě a nejvýznačnější hrobová místa

„Teď jsme zatím v boji sami. Stíhači si svoje udělali, ve Francii i předloni v Anglii, a naše armáda tu šanci nemá, s invazí se jistě spěchat nebude. Jen třistajedenáctka může teď Němcům vracet za všechny, za celý náš národ jim můžeme splácet. Jen třistajedenáctka, pane, zatím nikdo jiný.“ (úryvek z knihy Nebeští jezdci). Dne 29. července uplynulo od založení legendární 311. československé bombardovací perutě 85 let.

Rozhodnutí konference velvyslanců o rozdělení Těšínska, 28. července 1920

Před 105 lety určilo rozhodnutí konference velvyslanců z 28. července 1920 hranici mezi Československem a Polskem po sporech o Těšínsko. Sedmidenní válka v lednu 1919 skončila obsazením části území československými jednotkami. Konflikt si vyžádal přes 140 obětí. Ústřední pomník československým padlým vznikl v Orlové v roce 1928. Hroby polských obětí zůstaly rozptýleny na obou stranách hranice.

Vzpoura na Lesonickém panství v roce 1775

V roce 1775 vypuklo v českých zemích poslední velké nevolnické povstání jako reakce na bídu, hladomor a rostoucí feudální povinnosti po sedmileté válce. Jedno z nejvýznamnějších se odehrálo 25.–26. července na lesonickém panství. Sedláci požadovali zrušení ruční roboty, ale byli vojensky potlačeni. Šest z nich přišlo o život, vůdci byli potrestáni. Událost připomíná pamětní deska na zdi lesonického zámku, odhalená v roce 1935.