Mobilizace 23. září 1938
Mobilizace 23. září 1938
S příchodem jara roku 1938 eskalovalo napětí ve střední Evropě. Dne 12. března došlo k anšlusu Rakouska a následnému zvýšenému pohybu německých jednotek v blízkosti československých hranic. Tyto skutečnosti vyprovokovaly československou vládu, aby 20. května vyhlásila částečnou mobilizaci a nařídila obranu hranic. Již po několika dnech se situace v pohraničí zmírnila a ostraha hranic byla 13. června odvolána.
Bezprostřední ohrožení Československa ze strany nacistického Německa přišlo v září. Po neúspěšných snahách Británie a Francie o diplomatické řešení sudetoněmecké krize eskalovaly střety henleinovců s československými bezpečnostními složkami a Hitler stupňoval územní nároky na československé pohraničí. Z těchto důvodů byla vládou ministerského předsedy Jana Syrového a podpisem prezidenta republiky Edvarda Beneše vyhlášena všeobecná mobilizace, jejíž provedení dostal na povel náčelník hlavního štábu generál Ludvík Krejčí. Bylo povoláno okolo 1 250 000 mužů a armáda měla přibližně k dispozici 2 300 děl, 350 tanků a 950 bojových letounů. Hlavní velitelství se z Prahy přesunulo do Račic u Vyškova.
Nadšení a odhodlání k boji však vystřídalo zklamání, neboť armáda musela bez boje opustit své pozice. Mobilizace byla ukončena po týdnu, 30. září 1938, podpisem mnichovské dohody, kvůli které dvacet let trvající Československo ztratilo třetinu svého území. Pohraničí bylo záhy obsazeno německými jednotkami. Následná demobilizace, o které rozhodla vláda 6. října, proběhla ve čtyřech etapách.
Antonín Mejzlík
I když mobilizace trvala pouhý týden, přinesla s sebou i několik desítek obětí z řad československých vojáků. Jedním z nich byl i Antonín Mejzlík. Narodil se 1. listopadu 1916 ve Vlašimi a živil se jako pekařský pomocník. Ve vlašimském děkanském chrámu Páně se 27. února 1937 oženil s Antonií Doubkovou. Měli jedno dítě.
Krátce poté, 1. října 1937, nastoupil Antonín vojenskou prezenční službu k 5. rotě instrukčního praporu v Milovicích. Během mobilizace byl 28. září v rámci divizní cyklistické roty 31 odeslán do pole. Cílem jednotky bylo dobýt Vyšší Brod, který toho dne obsadilo asi 200 sudetoněmeckých povstalců. Ti byli dobře vyzbrojení a neváhali střílet. Při ústupu z města byl již zabit československý vojín Petr Sládek a těžce zraněn štábní strážmistr Ludvík Vindra.
Antonín Mejzlík byl zařazen do asanační hlídky pomocného družstva cyklistické roty, ale dobrovolně se přihlásil jako pátrač. Při postupu do středu města byla jeho jednotka na křižovatce napadena střelbou z Vyšebrodského kláštera. Mejzlíkovi se podařilo přeplížit přes ostřelovanou křižovatku. Když však chtěl překročit silnici k hradbám kláštera, zasáhla jej střelba henleinovského kulometu umístěného na věži kostela.
Na pomoc mu běžel sběrač raněných Karel Kácovský, který po letech vzpomínal:
„Když jsme se dostal k Mejzlíkovi, byla má pomoc již marná – Tonda měl prostřelené srdce a byl okamžitě mrtev. Když jsem se k němu naklonil, zarachotila z blízké vilky dávka střel z automatické pistole. Naštěstí uvázla v mé plynové masce, jen jedna střela zasáhla pravou kyčli. Zasáhla jen okraj kosti, takže jsem vyvázl celkem šťastně, bez následků…“
Ostatní příslušníci roty poté vzali klášter bodákovým útokem. Kulomet ve věži umlčel dělostřeleckými granáty improvizovaný obrněný vlak 31, který útok podporoval.
Antonín Mejzlík padl v den podpisu mnichovské dohody, 30. září 1938, pod hradbami kláštera. Byl jediným padlým na československé straně a město se i díky jeho oběti podařilo osvobodit. Avšak již za několik hodin byla divizní cyklistická rota 31 stažena. Vyšší Brod spadal do I. etapy záboru pohraničí a německé jednotky do něj bez boje vstoupily 1. října 1938.
Antonín Mejzlík byl pohřben 3. října 1938 v Českých Budějovicích na vojenském hřbitově v ulici Plavská, do hrobu č. 172. Hřbitov byl v roce 1957 zničen při výstavbě kasáren Pohraniční stráže a na jeho místě vznikl park, pod nímž stále leží ostatky 220 vojáků, kteří zde byli pochováni v letech 1797 až 1950. Na místě bývalého vojenského hřbitova byl v roce 2018 odhalen památník připomínající, že park je zároveň i pietním místem. Antonín Mejzlík je připomenut v rodné Vlašimi pamětní deskou na Husově domě jako oběť 2. světové války.
Marcela Volfová
V Evidenci válečných hrobů připomíná Antonína Mejzlíka pamětní deska v jeho rodné Vlašimi a Vojenský hřbitov na Plavské ulici v Českých Budějovicích:
https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE2125-2521
https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE3102-54820
Summary
On September 23, 1938, Czechoslovakia declared a general mobilization in response to the imminent threat from Nazi Germany. Unlike the partial mobilization in May, this one was nationwide, calling up about 1,250,000 men, supported by 2,300 artillery pieces, 350 tanks, and 950 aircraft. Commanded by General Ludvík Krejčí, the army moved to defensive positions with determination, but hope turned to despair when the Munich Agreement of September 30 forced Czechoslovakia to cede one-third of its territory without a fight. Among those who paid the ultimate price during the brief mobilization was Antonín Mejzlík, a young soldier from Vlašim. On September 30, while fighting Sudeten German insurgents in Vyšší Brod, he was killed by machine-gun fire from the monastery walls. He became the only Czechoslovak soldier to fall in this battle, remembered today as a symbol of sacrifice in the face of national tragedy.
Mobilizační plakát Vojáky v čase potřeby budeme všichni. Josef Burjanek, 1938.
Vyhláška o mobilizaci, vydaná 23. září 1938.
Mobilizace 1938
Mobilizovaný voják se svým synem.
Vojáci při mobilizaci.
Vyšší Brod s dominantní kostelní věží v meziválečném období.
Palebné postavení lehkého kulometu cyklistické jednotky během cvičení.
Hromadný snímek 5. roty instruktážního praporu pořízený krátce po nástupu Antonína Mejzlíka a Karla Kácovského k této milovické jednotce v říjnu 1937.
Pamětní deska ve Vlašimi věnovaný místním rodákům. Je zde uvedeno i jméno Antonína Mejzlíka.
Místo bývalého vojenského hřbitova v Českých Budějovicích.
Pomník na místě bývalého vojenského hřbitova v Českých Budějovicích.
Zdroje:
STRAKA, Karel. O podstatě a smyslu československé mobilizace z podzimu 1938. VHÚ, on-line: https://www.vhu.cz/o-podstate-a-smyslu-ceskoslovenske-mobilizace-z-podzimu-1938/
Československá mobilizace v září 1938. Wikipedia, on-line: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensk%C3%A1_mobilizace_v_z%C3%A1%C5%99%C3%AD_1938
Československá mobilizace v květnu 1938. Wikipedia, on-line: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensk%C3%A1_mobilizace_v_kv%C4%9Btnu_1938
STEHLÍK, Eduard. Srdce armády. Generální štáb 1919-2014. Praha: MO, 2014.
Vojáci pohřbení na voj. hřbitově Plavská v ČB, on-line: https://severniceskobudejovicko.cz/2019/01/11/vojaci-pohrbeni-na-voj-hrbitove-plavska-v-cb/
Spolek pro vojenská pietní místa, on-line: https://www.vets.cz/vpm/37809-hrob-antonin-mejzlik/
Matrika oddaných Vlašim 29, fol. 110, on-line: https://ebadatelna.soapraha.cz/d/14044/112
Matrika zemřelých Vlašim 31, fol. 98, on-line: https://ebadatelna.soapraha.cz/d/15257/106
HOLUB, Ota. Rovnice řešená zradou. Praha: Naše vojsko, 1979, s. 298-299.
HOLUB, Ota. Stůj! Finanční stráž! Praha: Naše vojsko, 1987, s. 137.
Nový pomník připomíná 220 vojáků, Českobudějovický deník, on-line: https://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/novy-pomnik-pripomina-220-vojaku-20180628.html
CIGLBAUER, Jan. Zapomenutý vojenský hřbitov v Českých Budějovicích, on-line: https://www.novinky.cz/clanek/vase-zpravy-zapomenuty-vojensky-hrbitov-v-ceskych-budejovicich-40128650
