Krvavý konec války v obci Prlov

Krvavý konec války v obci Prlov

Loučku u Vizovic obklíčili 22. dubna 1945 příslušníci SS ZbV komanda 31 (občas mylně označováni za gestapo), kteří se přišli mstít za zabití svých kolegů, které pár dní předtím na cestě z Vizovic přepadli a pobili partyzáni. Příslušníci SS odvedli všechny muže do místního hostince a začalo vyjednávání se starostou o tom, jak bude probíhat likvidace obce. Nakonec Loučka „zaplatila“ za partyzánskou akci vypálením sedmi vybraných budov. Obyvatelé však byli ušetřeni.

Takové štěstí však neměla nedaleká obec Prlov. Ve stejný den provedli příslušníci speciálního oddílu SS Jagdeinseitz (v některých dokumentech označována jako Jagdgruppe) 232 „Josef“ provokaci. Ve dvou skupinách v přestrojení za dezertující slovenské vojáky se v okolí doptávali na pomoc. Snažili se otestovat reakci místních obyvatel a odhalit sympatizanty partyzánského hnutí. Asi 4 km od Prlova v Bratřejově narazili na skupinu lidí, kteří se "slovenskými vojáky" dali do řeči. Místní tesař a kolář (a četař čs. armády ve výslužbě) Oldřich Kovář jim měl přislíbit možnost navázání styku s partyzány. Druhá skupina potkala dvaadvacetiletou Marii Růskovou vracející se ze Zlína do Prlova. Zvala je k sobě domů a údajně jim navrhla odejít k partyzánům. O den později, 23. dubna 1945, obklíčilo Prlov přibližně 600 příslušníků skupiny Josef a SS ZbV komanda 31 z Vizovic pod vedením SS-Obersturmführera Ericha Wieneckeho.

Obyvatelé Prlova byli nahnáni do místního hostince, kde byli Eůsková a dovezený Kovář mučeni a vyslýcháni pro údajnou pomoc partyzánům. Následně Němci do hostince přivedli Aloise Oškera, dříve zatčeného spolupracovníka partyzánů, který zřejmě pod pohrůžkou zastřelení celé svojí rodiny označil devatenáct prlovských obyvatel jako spolupracovníky partyzánů. Další osoby označoval neznámý vysoký maďarský důstojník (podle některých vzpomínek šlo o dva maďarské důstojníky), který uprchl několik dní předtím partyzánům. Tito lidé byli brutálně mučeni, a ačkoliv nikdo z nich spolupráci s partyzány nedoznal, jejich domy byly vyrabovány a následně zapáleny.

Do již hořících budov Němci postupně nahnali patnáct zadržených obyvatel Prlova, kteří byli upáleni zaživa. Tři muži byli oběšeni na stromech u silnice mezi Pozděchovem a Bratřejovem. Poslednímu z devatenácti zadržených obyvatel, Tomáši Ondráškovi ml., se podařilo i přes svá zranění utéct z hořícího domu. Později byl však vypátrán gestapem v nemocnici a po brutálním výslechu byl 4. května popraven.

K prlovským obětem německého řádění patří také Josef Vařák, zabitý 19. dubna při akci v Ploštině, hospodář Jiří Turýn, který byl vybrán, aby odvedl dobytek na zámek ve Vizovicích, kde byl následně zastřelen, a dále Rozina Šopová a Karel Vařák, kteří byli zabiti 4. května v Hošťálkové. Tragické události v Prlově si vyžádaly celkem 23 obětí a osm vypálených stavení.

Všech třiadvacet obětí je pochováno ve společném hrobě v Pozděchově. Společně s nimi zde odpočívají také Jan Polčák a František Žák, zabití spolu s Rozinou Šopovou a Karlem Vařákem v Hošťálkové. Hrob nese nápis: „Životy dali za blaho svých dětí, za štěstí země, za nepřátelů zmar 23. dubna 1945“ a je doplněn jmény a daty narození všech zde pochovaných.

HETO JAROSLAV * 25.2.1922

HETO TOMÁŠ * 7.6.1913

JURÁŇ ANTONÍN * 25.4.1919

KOVÁŘ OLDŘICH * 12.8.1914

ONDRÁŠEK ANTONÍN * 14.2.1920

ONDRÁŠEK JAN * 24.9.1921

ONDRÁŠEK JAROSLAV * 1.7.1923

ONDRÁŠEK TOMÁŠ * 13.9.1889

ONDRÁŠEK TOMÁŠ * 10.4.1910

ONDRÁŠKOVÁ ANNA * 27.4.1923

ONDRÁŠKOVÁ ANEŽKA * 6.3.1928

POLČÁK JAN * 5.2.1909

RŮSEK ANTONÍN * 2.10.1925

RŮSKOVÁ MARIE * 28.6.1923

ŠTACH LEOPOLD * 10.11.1914

ŠOPOVÁ ROZINA * 11.11.1920

TRLICA JOSEF * 17.11.1924

TURÝN JAN * 17.2.1891

TURÝNOVÁ ANNA * 13.7.1890

TURÝN JIŘÍ * 11.11.1895

VAŘÁK JOSEF * 30.7.1921

VAŘÁK KAREL * 2.6.1925

ŽÁK BOHUSLAV * 23.3.1911

ŽÁKOVÁ TEREZIE * 22.3.1902

ŽÁK FRANTIŠEK * 19.12.1903

Prlovskou tragédii připomínají také pamětní desky umístěné na místech vypálených domů a pomník Obětem 2. sv. války umístěný před budovou Obecního úřadu v Prlově.

Marcela Volfová

Odkaz do Centrální evidence válečných hrobů na místa připomínající Prlovskou tragédii:

Společný hrob obětí v Pozděchově v Evidenci válečných hrobů:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE7212-1147

Pomník Obětem 2. sv. války v Prlově v Evidenci válečných hrobů:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE7212-1155

Pamětní deska na čp. 111 v Prlově v Evidenci válečných hrobů:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE7212-1110

Pamětní deska na čp. 35 v Prlově v Evidenci válečných hrobů:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE7212-1115

Pamětní deska na čp. 23 v Prlově v Evidenci válečných hrobů:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE7212-1121

Pamětní deska na čp. 98 v Prlově v Evidenci válečných hrobů:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE7212-1124

Pamětní deska na čp.77 v Prlově v Evidenci válečných hrobů:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE7212-1137

Pomníček na místě, kde stával dům čp. 11 v Prlově v Evidenci válečných hrobů:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE7212-1141

Pomníček na místě, kde stával dům čp. 52 v Prlově v Evidenci válečných hrobů:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE7212-1196

Summary:

The end of the Second World War was, unfortunately, marked not only by the joy of liberation after six years of Nazi occupation, by the final, often brutal terror against the Moravian and Czech population. While the village of Loučka near Vizovice escaped destruction on 22 April 1945, the Prlov village, 17 kilometres away, was not so lucky a day later. A total of 23 of its citizens did not live through the intervention of the German troops.

These citizens were brutally killed for allegedly helping the partisans and their houses were destroyed. They found their last resting place in a common grave, which is included in the register of war graves on the territory of the Czech Republic.