KALENDÁRIUM OTAKAR JAROŠ

KALENDÁRIUM OTAKAR JAROŠ

Dnes si připomínáme 81. výročí úmrtí hrdinného Otakara Jaroše, kapitána pěchoty in memoriam, jedné z ikon bojů Čechoslováků na východní frontě za druhé světové války.

Otakar Jaroš se narodil 1. srpna 1912 v Lounech. Absolvoval školu pro důstojníky v záloze, poté Vojenskou akademii v Hranicích, ze které byl vyřazen 29. srpna 1937 v hodnosti poručíka telegrafního vojska. V polovině srpna 1939 opustil místo poštovního úředníka v Náchodě a odešel do Polska, kde byl posléze prezentován v Bronowicích ve funkci velitele telegrafické roty. S jednotkou přešel do sovětské internace v táborech Suzdal a Oranki. V Sovětském svazu vystřídal několik služebních zařazení, až počátkem února 1942 byl prezentován v Buzuluku a ustanoven velitelem 1. pěší roty 1. československého samostatného polního praporu v Sovětském svazu, načež v září byl přeřazen do skupiny důstojníků z povolání.

Jarošova hvězdná hodina nastala v rámci bojů u Sokolova, kde velel obraně vesnice, kterou jeho muži bránili několik hodin proti tankovému útoku wehrmachtu. Otakar Jaroš padl blízko svého velitelského stanoviště 8. března 1943 a i díky vyznamenáním, jenž posmrtně obdržel, se zrodil hrdina, legenda, mýtus. V každém případě se však jednalo o oblíbeného, náročného velitele, jenž svým odhodláním, statečností či osobním postojem může být i dnes vzorem.

Připomeňme si proto Otakara Jaroše tichou vzpomínkou, zapálením svíčky či položením květiny u jeho pomníku v Tykalových sadech v Mělníku nebo v ulici Zborovská v Turnově, u pamětní desky na jeho rodném domě v Lounech či u památníku padlým v Sokolovu.

Kapitán pěchoty in memoriam Otakar Jaroš

Kapitán pěchoty in memoriam Otakar Jaroš
Zdroj fotografií: Portrét VHÚ. Památník padlým CEVH.

Zformování 311. stíhací perutě a nejvýznačnější hrobová místa

„Teď jsme zatím v boji sami. Stíhači si svoje udělali, ve Francii i předloni v Anglii, a naše armáda tu šanci nemá, s invazí se jistě spěchat nebude. Jen třistajedenáctka může teď Němcům vracet za všechny, za celý náš národ jim můžeme splácet. Jen třistajedenáctka, pane, zatím nikdo jiný.“ (úryvek z knihy Nebeští jezdci). Dne 29. července uplynulo od založení legendární 311. československé bombardovací perutě 85 let.

Rozhodnutí konference velvyslanců o rozdělení Těšínska, 28. července 1920

Před 105 lety určilo rozhodnutí konference velvyslanců z 28. července 1920 hranici mezi Československem a Polskem po sporech o Těšínsko. Sedmidenní válka v lednu 1919 skončila obsazením části území československými jednotkami. Konflikt si vyžádal přes 140 obětí. Ústřední pomník československým padlým vznikl v Orlové v roce 1928. Hroby polských obětí zůstaly rozptýleny na obou stranách hranice.

Vzpoura na Lesonickém panství v roce 1775

V roce 1775 vypuklo v českých zemích poslední velké nevolnické povstání jako reakce na bídu, hladomor a rostoucí feudální povinnosti po sedmileté válce. Jedno z nejvýznamnějších se odehrálo 25.–26. července na lesonickém panství. Sedláci požadovali zrušení ruční roboty, ale byli vojensky potlačeni. Šest z nich přišlo o život, vůdci byli potrestáni. Událost připomíná pamětní deska na zdi lesonického zámku, odhalená v roce 1935.