KALENDÁRIUM Jiří Potůček

KALENDÁRIUM Jiří Potůček

Oba rodiče Jiřího Potůčka, Vilém i Antonie, sloužili jako komorníci u hraběte Šternberka v době jeho narození. Později se Potůčkovi přestěhovali do Vranova (dnes Břasy) u Rokycan.

Po studiích pracoval Potůček ve firmě Baťa, kde jej díky jeho výborným jazykovým znalostem často posílali na služební cesty do zahraničí. Začátek druhé světové války jej proto zastihl v Osijeku v tehdejší Jugoslávii (dnes Chorvatsko). Domů se však Jiří Potůček nevrátil. Přes Řecko, Turecko a Sýrii se dostal do Francie, kde 14. ledna 1940 vstoupil do československé zahraniční armády.

Potůček se stal spojařem, 26. června 1940 byl evakuován lodí Ville de Liege do Velké Británie a postupně zařazen k telefonní četě štábní roty v rámci 1. československé smíšené brigády. V létě 1940 se přihlásil k výcviku pro zvláštní úkoly. Ke konci roku 1940 absolvoval kurzy sabotážní radiotelegrafický a parašutistický. Následně byl zařazen jako radiotelegrafista do výsadku Silver A.

Do okupované vlasti Jiří Potůček seskočil u obce Senice u Poděbrad spolu s velitelem skupiny Alfrédem Bartošem a Josefem Valčíkem v noci na 29. prosince 1941. Připadla mu role obsluhy vysílačky s krycím názvem „Libuše“. První spojení s exilem proběhlo v půlce ledna 1942, načež obdržel povýšení do hodnosti desátníka. Potůček vysílal z malé strojovny kamenolomu Hluboká u Ležáků, kde byl zaměstnán s falešnými doklady na jméno Alois Tolar. Do Londýna předával cenné informace z prostředí domácího odboje. Později se přesunul do školy v Bohdašíně. Od dubna do června 1942 byla vysílačka i v mlýně mlynáře Švandy v Ležákách (což bylo pro obec bohužel osudné). V druhé polovině června 1942, po smrti Reinharda Heydricha a zradě Karla Čurdy, se Potůček přesunul do nového úkrytu u rodiny Burdychů v osadě Končiny, kde byl však ke konci měsíce přepaden gestapem. Po boji s přesilou se mu podařilo prostřílet se z obklíčení. O tři dny později 2. července 1942 však vyhladovělý usnul v křoví u obce Trnové, kde byl odhalen a zastřelen strážmistrem protektorátního četnictva Půlpánem. 

Odkazy na pietní místa spojená s Jiří Potůčkem naleznete v Evidenci válečných hrobů.

Odkaz na dům v Břasech, kde J. Potůček vyrůstal:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE3211-5779

Pomník v Břasech:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE3211-33215

Pomník v místě seskoku výsadku Silver A v Senici:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE2119-3323

Odkaz na pomník v Bohdašíně:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5209-4537

Odkaz na místo Potůčkova násilného skonu

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5309-30396

Deska na domě v Břasech, kde Potůček žil

Deska na domě v Břasech, kde Potůček žil
Zdroj: CEVH.

Pomník ve tvaru padáku v Břasech

Pomník ve tvaru padáku v Břasech
Zdroj: CEVH.

Pomník v Senici, kde výsadkáři seskočili padákem

Pomník v Senici, kde výsadkáři seskočili padákem
Zdroj: CEVH.

Pomník v Bohdašíně

Pomník v Bohdašíně
Zdroj: CEVH.

Švandův mlýn

Švandův mlýn
Zdroj: Ležáky Memorial.cz

Poslední úkryt v Končinách

Poslední úkryt v Končinách
Zdroj: Idnes.cz

Pomník v místě skonu vzdává hold hrdinství Jiřího Potůčka

Pomník v místě skonu vzdává hold hrdinství Jiřího Potůčka
Foto: Portrét Jiřího Potůčka (Wikipedie) & pomník (CEVH).

Zformování 311. stíhací perutě a nejvýznačnější hrobová místa

„Teď jsme zatím v boji sami. Stíhači si svoje udělali, ve Francii i předloni v Anglii, a naše armáda tu šanci nemá, s invazí se jistě spěchat nebude. Jen třistajedenáctka může teď Němcům vracet za všechny, za celý náš národ jim můžeme splácet. Jen třistajedenáctka, pane, zatím nikdo jiný.“ (úryvek z knihy Nebeští jezdci). Dne 29. července uplynulo od založení legendární 311. československé bombardovací perutě 85 let.

Rozhodnutí konference velvyslanců o rozdělení Těšínska, 28. července 1920

Před 105 lety určilo rozhodnutí konference velvyslanců z 28. července 1920 hranici mezi Československem a Polskem po sporech o Těšínsko. Sedmidenní válka v lednu 1919 skončila obsazením části území československými jednotkami. Konflikt si vyžádal přes 140 obětí. Ústřední pomník československým padlým vznikl v Orlové v roce 1928. Hroby polských obětí zůstaly rozptýleny na obou stranách hranice.

Vzpoura na Lesonickém panství v roce 1775

V roce 1775 vypuklo v českých zemích poslední velké nevolnické povstání jako reakce na bídu, hladomor a rostoucí feudální povinnosti po sedmileté válce. Jedno z nejvýznamnějších se odehrálo 25.–26. července na lesonickém panství. Sedláci požadovali zrušení ruční roboty, ale byli vojensky potlačeni. Šest z nich přišlo o život, vůdci byli potrestáni. Událost připomíná pamětní deska na zdi lesonického zámku, odhalená v roce 1935.