Hlavní fáze bitvy o Británii

Hlavní fáze bitvy o Británii

Od 10. července 1940 se mezi německou Luftwaffe a britskou Royal Air Force naplno rozhořela letecká bitva o Británii. Pozemní operaci, kterou němečtí nacisté plánovali, mělo předcházet ovládnutí vzdušného prostoru. Původní plán počítal s tím, že v průběhu 4 až 7 dnů bude stíhací letectvo RAF v jižní části Velké Británie zničené. Potom mělo německé bombardovací letectvo s podporou stíhaček s dlouhým doletem po dobu čtyř týdnů zničit zbývající letecké sily RAF a související letecký průmysl. Bez letecké převahy nebylo možné navazující vyloďovací operaci na Britské ostrovy vůbec uskutečnit.

Pro první období konfliktu byly typické rušivé nálety menšího rozsahu, v nichž nepřítel zpočátku hledal způsob, jak otestovat britskou obranu. Poté, co Němci napadli konvoj v průlivu La Manche a střetli se s jeho leteckou eskortou, začala další fáze ozbrojeného zápasu označovaná jako „Channel battles“, tj. Válka nad kanálem. Letci Luftwaffe útočili na britskou lodní dopravu a docházelo ke vzdušným soubojům se stíhači RAF. Následovaly německé nálety na přístavy a pobřežní letiště. Dne 12. srpna 1940 Němci zaútočili a vyřadili radarové stanice v Doveru, Pevensey a Rye. Provoz stanice Ventnor se jim podařilo zastavit jen na tři dni.

Zmíněný útok souvisel s přípravou akce, která dostala krycí název „Adlerangriff“, tj. Orlí útok. Během čtyř dnů leteckých ataků měla tato operace přinést eliminaci letištní sítě v jižní Anglii. Po obdržení předpovědi počasí přesunulo velitelství Luftwaffe začátek útoku na 13. srpna 1940. Splnění úkolu bylo svěřeno třem leteckým armádám („Luftflotte“). Rozhodující den nastal. Za oblačného počasí v několika časových intervalech odstartovaly mohutné vlny bombardérů, doprovázených stíhačkami. V přesně vyřízených formacích směřovaly k anglickým břehům. Akce se zúčastnilo 1 485 německých letadel, jejichž cílem byla pobřežní letiště. Velení Luftwaffe počítalo s momentem překvapení. Britská obrana však byla na místě. Radary včas ohlásily německé nájezdy, pozemní obrana byla připravena. Rozpoutaly se tvrdé boje. Bombardéry svrhly pumy na devět letišť, ale vážněji zasáhly jen dvě základny. I britští stíhači obstáli v tomto střetnutí. Bilance bojů přinesla daný den 13 sestřelených britských stíhaček, dalších 47 letadel bylo zničeno na zemi. Němci ztratili 34 strojů. Následující den byly bojové operace přerušeny v důsledku špatného počasí, avšak již 14. srpna 1940 znovu pokračovaly v plné síle. Německé ztráty byly toho dne vyčísleny na 70 letadel, což v úhrnu bylo dvakrát více než u Britů. 

Dne 15. srpna 1940 dosáhla bitva o Británii svého prvního vrcholu. Německá Luftwaffe uskutečnila největší počet letů po dobu bitvy o Británii. Na Anglii vyslala 1 715 letadel. Útoky směřovaly do severnější oblasti ostrovního státu, neboť nepřítel předpokládal, že oslabení Britové nebudou v daném území disponovat dostatkem strojů. Shodou okolností ale Britové přemístili část stíhacích útvarů právě sem. V místě operujících 115 německých bombardovacích strojů narazilo na tvrdý odpor, který nepříteli přinesl těžké ztráty 16 sestřelených bombardérů a 7 stíhaček. 

Dne 18. srpna 1940 obě strany utrpěly v bojích nejtěžší újmy. Ve Velké Británii byl označován jako The Hardest Day, tj. Nejtěžší den. Němci zaútočili na letiště Kenley, Biggin Hill a West Malling. Britové ztratili zhruba 30 stíhaček ve vzduchu a 8 na zemi, přičemž jejich statistiky zaznamenaly 10 mrtvých a 11 těžce zraněných letců. Nepřítel přišel o 60 až 70 strojů, dalších 31 bylo poškozených. Padlo 94 letců, 40 osob bylo zajato a 25 vojáků bylo zraněno.  

Od 19. srpna 1940 došlo k zintenzívnění nepřátelských útoků na letiště i továrny na výrobu letadel. Byla bombardována i některá britská města. O pět dnů později byly shozeny bomby na Londýn, což vyvolalo u Britů protiakci a britské bombardovací letectvo učinilo v noci z 25.–26. srpna 1940 nálet na Berlín. Záhy byl nacisty vydán rozkaz zničit britské stíhací perutě soustředěné kolem Londýna a hromadnými nočními útoky na Bristol a Liverpool terorizovat britské obyvatelstvo a rozvrátit jeho zásobování. Za denního světla se měly provádět pouze útoky na závody leteckého průmyslu. Nacisté věřili, že i „touto cestou bude možno Anglii přinutit k míru.“ Výsledkem byly velké škody a ztráty, zejména na civilních objektech a obyvatelstvu. Morálka domácího obyvatelstva ale zlomena nebyla. Právě v nejdůležitější chvíli bitvy o Británii zasáhli do bojů s nacistickou Luftwaffe i českoslovenští letci. K nejúspěšnějším československým stíhacím pilotům bitvy o Británii patřil Sgt. Josef František z 303. polské stíhací peruti. Do obecného povědomí vstoupili i npor. Emil Fechtner z 310. perutě, Alois Vašátko z 312. perutě nebo kpt. Stanislav Fejfar z 310. perutě. Nejčastěji se uvádí, že se bitvy o Británii zúčastnilo 88 československých pilotů, z nichž sedm padlo. Prvním byl por. Jaroslav Štěrbáček, který byl sestřelen dne 31. srpna 1940 poblíž Londýna.

Koncem října 1940 Němci pochopili, že nejsou schopni dosáhnout svého cíle a zničit britské letecké síly, začali proto své akce omezovat na nálety podnikané v noci. Bitva o Británii je tak považována za první velký neúspěch nacistického Německa ve druhé světové válce. Přestože vyčíslení ztrát v dané etapě druhé světové války se liší, zmiňuje se, že Luftwaffe během celé bitvy o Británii ztratila mezi 1 887 až 1 918 letadly a 2 662 letců. Ztráty britských vzdušných sil byly přitom poloviční a kolísaly mezi 1 012 až 1 023 letadly. Statistiky také konstatují, že ve střetnutí padlo pravděpodobně 537 pilotů britských vzdušných sil. 

Je nesporné, že českoslovenští letci svým skvělým bojovým vystoupením posílili prestiž československého zahraničního odboje. Jejich činnost ovšem pokračovala i po ukončení bitvy o Británii. Kromě denní i noční obrany britských ostrovů se staly jejich hlavní bojovou aktivitou útočné operace nad okupovanou západní Evropou. Níže uvádíme odkazy do CEVH na nejvýznamnější evidovaná pietní místa připomínající památku a statečnost československých letců ve Velké Británii.

Londýnský pomník bitvy o Británii (Battle of Britain Monument) - číslo VH: GBR34071: 

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=GBR-34071

Národní památník vítězství v bitvě o Británii v Capel-le-Ferne v Kentu ve Velké Británii - číslo VH: GBR34907: 

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=GBR-34907

Pomník v Praze-Bubenči věnovaný padlým čs. letcům v době druhé světové války – číslo VH: CZE0006-18911:

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0006-18911

Seznam československých letců, kteří se zúčastnili bitvy o Británii, přinášíme zde: 

https://www.mo.gov.cz/acr/raf/cast/007.htm

Jan Benda

Summary:

Eighty-five years ago, the main phase of the Battle of Britain began, in which Czech pilots also participated. During the period up to October 31, 1940, when this period ended, fighters from Czech RAF squadrons shot down 56 enemy aircraft, 15 probably, and damaged 10, losing eight pilots in combat. In September 1940, the first operational flight of the 311th Bombardment Squadron took place, which also played an important role in the critical days of summer and autumn 1940 in the fight for the future of Great Britain and the democratic world.