Generál Patton zemřel před 80 lety

Generál Patton zemřel před 80 lety

Od narození generála Pattona, příznačně na Den veteránů, 11. listopadu uběhlo 140 let. V roce 1885 přišel na svět do bohaté rodiny s vojenskou historií jako George Smith Patton jr. Ačkoliv měl jako malý problémy s dyslexií, vyrovnal se s ní tvrdou disciplínou, a dokonce se z něj stal vášnivý čtenář především vojenské historie. O jiné, než vojenské kariéře nikdy neuvažoval, a tak není překvapením, že si v 17 letech podal přihlášky do vojenských škol, včetně West Pointu, a do několika z nich byl přijat.

Nakonec se rozhodl pro studium na Virginia Military Institute, který navštěvovali jak jeho otec, tak dědeček, plukovník Konfederace George S. Patton st. Velmi brzy však na doporučení senátora Thomase Barda nastoupil na West Point, kde se mu zpočátku příliš nedařilo, zejména v matematice, kvůli níž musel první ročník absolvovat znovu. Ve vojenských předmětech však vynikal a v posledním ročníku byl dokonce jmenován velitelem kadetů. West Point absolvoval v roce 1909.

Kromě vojenství Patton vynikal i ve sportu, v němž byl všestranně nadaný. Během studií na West Pointu hrál fotbal, byl členem atletického týmu a v běhu přes překážky vytvořil školní rekord. Věnoval se také šermu, střelbě z pušky i pistole a od mládí jezdil na koni. Díky těmto schopnostem se stal přirozeným kandidátem pro reprezentaci USA na Olympijských hrách ve Stockholmu v roce 1912 v nové disciplíně – moderním pětiboji.

Přihlášen byl rovněž do individuální soutěže v šermu, avšak neexistují důkazy o tom, že by se jí skutečně zúčastnil. V premiéře moderního pětiboje pod pěti kruhy skončil Patton na 5. místě. Zde se projevil jeho soutěživý duch, když u rozhodčích vznesl protest, že při střelbě jedna z ran prolétla otvorem po předchozím zásahu, a tudíž má nárok na jednu z medailových pozic. Rozhodčí však protest neuznali, a tak Patton ve své jediné a velmi krátké sportovní kariéře v týmu USA na medailové příčky nedosáhl.

Věhlas jména Patton tak nepřišel na poli sportovním, nýbrž na poli válečném; vojenská kariéra byla pro něj ostatně vždy prioritou. Po vstupu USA do první světové války se Patton na vlastní žádost připojil ke štábu velitele amerických expedičních sil, generálmajora Johna J. Pershinga – Pattonova mentora a tehdejšího snoubence jeho mladší sestry Anne. V hodnosti kapitána dohlížel v Paříži na výcvik amerických vojáků a později byl přemístěn do Chaumontu, kde působil jako pobočník velitele odpovědného za tamní základnu.

Právě v tomto období se Patton začínal zajímat o tanky a jeho zájem povzbudilo i setkání s plukovníkem Foxem Connerem, mentorem mnoha pozdějších amerických velitelů ve druhé světové válce, včetně generála Dwighta D. Eisenhowera. Patton byl pověřen zřízením školy lehkých tanků Amerických expedičních sil (AEF) a odjel na výcvik do francouzské výcvikové školy. Později se, již v hodnosti majora, se stal velitelem 1. prozatímní tankové brigády USA, s níž se do konce války zúčastnil několika bitev.

V meziválečném období se Patton plně věnoval prosazování tankových jednotek do výzbroje americké armády. Prosazoval myšlenku, že tanky nemají sloužit pouze jako podpora pěchoty, ale představovat samostatnou bojovou sílu. V této myšlence ho podporoval Eisenhower, se kterým se Patton setkal v roce 1919 během svého působení ve Washingtonu. Právě Eisenhower měl později na Pattonovu kariéru výrazný vliv.

S vypuknutím 2. světové války se snažil Patton posilovat americké obrněné síly. Po vzniku 1. a 2. obrněné divize byl Patton povýšen do hodnosti brigádního generála a pověřen velením a výcvikem 2. obrněné brigády. Následně byl povýšen na generálmajora, a připadlo mu velení celé 2. obrněné divize. Po vstupu USA do války Patton zastával mnoho funkcí a jako velitel se zúčastnil mnoha operací v Severní Africe, na Sicílii a západní frontě. Jen popis všech jeho aktivit za 2. světové války by vydal minimálně na obsáhlou brožuru.

Během válečných let si na své konto připsal mnohá vítězství, za která získal nemálo vyznamenání, ale jeho kariéra měla i své stinné stránky Problémy mu způsobovala především jeho prudká povaha, která se projevovala nejen ve způsobu velení, ale i v komunikaci s podřízenými i s nadřízenými. Velmi negativně byly hodnoceny jeho výbuchy vůči „simulantům“ v polních nemocnicích, tedy vojákům bez viditelných zranění. Po jednom takovém výbuchu hrozil Pattonovi vojenský soud; ten se sice nekonal, Patton však byl na několik měsíců zbaven velení. Právě díky své nekompromisní povaze byl v očích nepřátel velmi obávaným velitelem.

V naší vlasti jsou se životem generála Pattona spojeny události z počátku dubna 1945, kdy Pattonova 3. armáda u Aše překročila hranice Československa. Následně osvobodila jihozápadní Čechy, kde se střetávala s menším i větším odporem ustupujících německých jednotek, aby 6. května 1945 osvobodila Plzeň. K Pattonově nelibosti však nesměly americké jednotky překročit demarkační linii a pomoci Pražskému povstání. Za své úspěchy a jako velké poděkování za pomoc při osvobození Československa byl v červenci přijat prezidentem Edvardem Benešem, který mu udělil nejvyšší státní vyznamenání – Řád Bílého lva.

S koncem války v Evropě Patton očekával nasazení v Pacifiku, místo toho však byl odeslán zpět do Spojených států a posléze byl jmenován vojenským guvernérem Bavorska, kde měl se svými jednotkami dohlížet na denacifikaci. Kapitulaci Japonska a definitivní konec 2. světové války nesl velmi těžce, neboť si uvědomoval, že jeho dráha válečníka končí. Tuto skutečnost vyjádřil slovy: „Další válka skončila a s ní i moje užitečnost pro svět.“

Pattonův život plný velkých vítězství, zásluh, ale také kontroverzí v podobě antisemitismu, rasismu a v posledních měsících života názorů na razantní potlačování rostoucího vlivu komunismu v Evropě ukončila tragická autonehoda. Dne 9. prosince 1945 se jeho štábní Cadillac v německém Mannheimu srazil s nákladním automobilem. Zatímco se ostatním účastníkům nehody nic vážného nestalo, Pattona náraz vymrštil tak nešťastně, že hlavou narazil do střechy vozu, vážně si poranil míchu a ochrnul od krku dolů. Zemřel o 12 dní později, 21. prosince 1945, na plicní embolii a srdeční selhání ve věku 60 let.

Na Pattonovo přání byly jeho ostatky pohřbeny po boku vojáků 3. armády na americkém vojenském hřbitově v lucemburském Hammu. Původně byl jeho hrob umístěn v jedné řadě s ostatními, ale vinou velkého počtu návštěvníků došlo k poškozování okolí, a proto byly jeho ostatky přemístěny na současné samostatné místo, odkud generál Patton „dohlíží“ na své vojáky.

Marcela Volfová

Summary

George Smith Patton Jr. (November 11, 1885, San Gabriel – December 21, 1945, Heidelberg) was a military commander and four-star general in the United States Army. A graduate of West Point, he participated in the 1912 Summer Olympics in Stockholm and both World Wars. Patton became an early advocate of armoured warfare and played a key role in establishing US tank units. In the interwar years he continued to promote tanks as an independent striking force. His fame came during the Second World War, when he commanded US forces in North Africa, Sicily and on the Western Front. He is best known as the tenacious and tough commander of the Third US Army, which liberated the southwestern part of Czechoslovakia at the end of World War II.

Brilliant yet controversial, Patton was known for his aggressive leadership and sharp temper. He died in December 1945 following a car accident in Germany and was buried among his soldiers in Luxembourg.