Generál Josef Braun

Generál Josef Braun

Generál Josef Braun

Josef Braun se narodil 2. března 1884 v obci Kbel, která je dnes součástí města Benátky nad Jizerou. Po absolvování Státního nižšího gymnázia v Mladé Boleslavi nastoupil na Pěchotní kadetní školu v Praze (Infanteriekadettenschule Prag) a rozhodl se pro vojenskou kariéru. V roce 1905 byl jmenován poručíkem a v roce 1912 povýšen na nadporučíka.

Aktivně se zúčastnil první světové války, během níž prošel všemi bojišti rakousko-uherské armády. Na podzim roku 1916 absolvoval čtyřměsíční důstojnický úderný kurz v Brücku. Po skončení války se dal v hodnosti kapitána ihned k dispozici nově vzniklé Československé republice.

V roce 1919 se zúčastnil bojů na Slovensku, kde jako velitel 11. praporu Pěšího pluku č. 2 obdržel Československý válečný kříž 1918 s armádní pochvalou vrchního velitele československé armády generála Maurice Pellého.

Ve své vojenské kariéře pokračoval. V letech 1920–1923 vyučoval taktiku na Vojenské akademii v Hranicích, kde byl rovněž jmenován velitelem praporu. Následně dva roky studoval na vojenské škole v Bělehradě. Vrcholem jeho kariéry bylo působení ve funkci vojenského přidělence v Rumunském království, v Bukurešti, kde strávil pět let. Jeho rodina se v té době přátelila s rumunskou královskou rodinou krále Karla I.

Zkušenosti z Rumunska zúročil, když byl v září 1938, v době branné pohotovosti státu, jmenován náčelníkem Československé vojenské mise pro Rumunsko. V té době již zastával hodnost brigádního generála.

V době ohrožení republiky se aktivně stavěl na její obranu. V červenci 1938 se jako významný host zúčastnil odhalení pomníku T. G. Masaryka v Trojanovicích na Horečkách. Počátkem října 1938 působil jako člen česko-polské delimitační komise na Těšínsku. Dne 1. července 1939 odešel do výslužby a usadil se v Trojanovicích v Moravskoslezských Beskydech.

Za druhé světové války se aktivně zapojil do protifašistického odboje organizováním odbojové skupiny. Největší aktivitu vyvíjel v roce 1944, kdy pod krycím jménem „Oravský“ spolupracoval s organizací „Rada tří“. Jeho rozsáhlá zpravodajská síť, označená krycím názvem „Beta“, spolupracovala s výsadkem WOLFRAM.

Pro Brauna pracovali lidé z Frenštátu pod Radhoštěm, Rožnova pod Radhoštěm, ale i úředníci z Válcoven plechu v Lískovci u Frýdku a dalších obcí. Hlavní činností skupiny bylo získávání důležitých informací o pohybech a síle německých vojsk, stavu opevnění či situaci v horských průsmycích. Tyto poznatky byly vyhodnocovány a předávány přímo do štábu 1. ukrajinského frontu. Získané informace významně ovlivnily průběh Ostravské operace Rudé armády, mimo jiné i upozorňováním na slabiny v německé obraně, schůdné cesty po okolí apod.

Generál Josef Braun byl typ samotáře, což mu možná pomohlo přežít až do 22. března 1945, kdy byl zatčen ostravským gestapem. S pomocí konfidentů byla během března rozbita a pozatýkána velká část odbojové sítě. Braun byl po zatčení odvezen do Bílé, poté do Ostravy. Při výsleších nic nevyzradil a byl převezen do Kounicových kolejí v Brně.

Zde máme svědectví jeho spolupracovníka Ludvíka Šablatúry, kterého naložili do vagonu, v němž již byli generál Braun a František Klein (Franta). Celkem jelo vagonem devět vězňů a sedm strážců. Ti dbali především na to, aby si vězni nemohli vyměnit ani sebemenší vzkaz. „Franta měl na obličeji takový šrám a generála Brauna jsem nemohl ani poznat. On už měl v té době kolem šedesáti let. Barva jeho obličeje byla taková šedivá.“ Výslechy ho tehdy velmi poznamenaly.

Na Velikonoční neděli 10. dubna 1945 byl Josef Braun poslán s dalšími vězni do internačního tábora v Mirošově v blízkosti Rokycan. Ač vážně nemocný začal působit jako styčný důstojník mezi správou tábora a vězni. Díky znalosti němčiny se ujal tlumočení a záhy se stal přirozenou autoritou mezi internovanými 

Společně s Ludvíkem Šablatúrou navázal prostřednictvím jednoho z rakouských dozorců spojení s ilegálním národním výborem v Mirošově. Přes toto spojení byly do tábora zprostředkovávány potraviny a léky, kterých se vězňům zoufale nedostávalo. Braun dokázal u velitele tábora vyjednat povolení k zásobování vězňů z obce, čímž mnohým zachránil život.

Prostřednictvím obyvatel Mirošova zároveň získával informace o pohybu spojeneckých vojsk, které vězně posilovaly v naději na blížící se konec války. Po útěku německých dozorců a příchodu amerických jednotek 5. května 1945 byl tábor osvobozen. Krátce poté zde však vypukl tyfus a byla vyhlášena karanténa.

V této době převzal generál Braun spolu s generálem Koutňákem velení tábora. Krátce po skončení bojů si nechal z Ministerstva národní obrany poslat generálskou uniformu. Po ukončení karantény a přesunu bývalých vězňů na Moravu byl Josefu Braunovi v Hranicích přidělen služební automobil, s nímž se v polovině května 1945 vrátil do Trojanovic v doprovodu svých nejbližších 

Josef Braun přežil všechny útrapy, ale domů se vrátil s podlomeným zdravím. Zemřel 31. října 1945. Státní pohřeb se konal 5. listopadu 1945.

Brigádní generál Josef Braun byl oceněn řadou vysokých vyznamenání:

Československý válečný kříž 1918

Řád rumunské hvězdy (Ordinul Steaua României)

Řád Bílého orla (Орден Белог орла – srbské/jugoslávské vyznamenání)

Řád rumunské koruny (Ordinul Coroana României)

Jeho osobnost připomíná pamětní bronzová deska umístěná v Trojanovicích u vjezdu do domu, kde žil se svou rodinou. Je rovněž uveden na pomníku obětem 1. a 2. světové války před Jubilejní školou prezidenta T. G. Masaryka v místní části Lomná a jeho jméno se nachází také v Národním památníku 2. světové války v Hrabyni.

Odkaz do Evidence válečných hrobů na místa připomínající památku brig. gen. Františka Brauna: 

https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/vysledky-hledani-v-cr?fnin=Josef&srn=Braun&dd=1945&st=0

 

Petr Hažmuka

 

Summary:

Brigadier General Josef Braun (1884–1945) was a Czechoslovak officer and war hero. After graduating from the Infantry Cadet School in Prague, he served in World War I and later joined the newly formed Czechoslovak army, earning the Czechoslovak War Cross 1918. He taught tactics at the Military Academy in Hranice and served as military attaché in Romania. During World War II, under the alias “Oravský,” he led the resistance network “Beta,” which cooperated with the WOLFRAM parachute mission and provided intelligence for the Red Army. Arrested by the Gestapo in 1945, he was imprisoned in Mirošov, where he helped fellow inmates. Liberated but ill, he died later that year. Braun was honoured with several high decorations.

Brigádní generál Josef Braun (*1884-†1945) byl nositelem mnoha vysokých vyznamenání.

Brigádní generál Josef Braun (*1884-†1945) byl nositelem mnoha vysokých vyznamenání.
Zdroj: https://www.valka.cz/topic/view/104880#valka_group

Památku brig. gen. Josefa Brauna připomíná pomník obětem světových válek z hořického pískovce, dílo sochaře Jana Knebla, rodáka z Trojanovic.

Památku brig. gen. Josefa Brauna připomíná pomník obětem světových válek z hořického pískovce, dílo sochaře Jana Knebla, rodáka z Trojanovic.
Zdroj: CEVH

Detail pomníku obětem světových válek Trojanovicích-Lomné

Detail pomníku obětem světových válek Trojanovicích-Lomné
Zdroj: CEVH

Osobnost brig. gen. Josefa Brauna připomíná pamětní bronzová deska umístěná u vjezdu do domu, kde v Trojanovicích žil.

Osobnost brig. gen. Josefa Brauna připomíná pamětní bronzová deska umístěná u vjezdu do domu, kde v Trojanovicích žil.
Foto: Jiří Vondřejc, on-line: https://www.vets.cz/vpm/27836-pametni-deska-josef-braun/?utm_source=chatgpt.com

Brig. gen. Josef Braun je také připomenut v Národním památníku 2. světové války v Hrabyni.

Brig. gen. Josef Braun je také připomenut v Národním památníku 2. světové války v Hrabyni.
Zdroj: CEVH

Pietní akt v Bělehradě

Dne 5. listopadu se na bělehradském hřbitově Novo Groblje uskutečnil pietní akt k uctění památky vojáků rakousko-uherské armády, z nichž 188 pocházelo z českých zemí. Akce se zúčastnili zástupci 15 zemí, včetně České republiky, Maďarska a Rakouska. Současně byla zahájena rekonstrukce vojenského hřbitova Novo Groblje. Delegace ČR navštívila i další místa v Srbsku spjatá s českými vojáky a jednala o pokračování společných projektů péče o válečné hroby.

IV. bitva na Soči

Čtvrtá bitva na Soči (listopad–prosinec 1915) byla součástí série krvavých střetů na italské frontě. Přes početní převahu Italové nedosáhli průlomu. Významně se zapojily i jednotky z českých zemí, zejména XI. pochodový prapor. Boje si vyžádaly desítky tisíc obětí.

Bitva na Bílé hoře

Bitva na Bílé hoře, svedená 8. listopadu 1620, představovala rozhodující střet české války a symbolický mezník českých dějin. V krátkém, avšak osudovém boji se zhroutily naděje stavovského povstání a začala nová éra habsburské moci v českých zemích. Článek přibližuje nejen průběh bitvy a příčiny porážky, ale také proměny místa boje a vznik památníku, který dnes připomíná nejen vojenskou událost, ale i kulturní a duchovní rozměr tehdejší doby.