Doss Alto a zdravotník Karel Nováček

Doss Alto a zdravotník Karel Nováček 

Československá legie v Itálii vznikla jako nejmladší 21. dubna 1918 svolením italské vlády, aby na jejím území začalo budování samostatného československého vojska, které zakončila slavnostní přísaha a předání bojového praporu 24. září 1918 v Římě. Legionáři se zapojili již do letních bojů na Piavě, kde italská armáda utrpěla znatelné ztráty. I z tohoto důvodu převzalo velitelství 29. armádního sboru pod svoji kontrolu úsek Altissimo, který se nacházel na severním cípu Lago de Garda a byl jedním z nejdůležitějších bodů fronty 1. armády. Tuto linii obsadily prapory 33. a 34. čs. pěšího pluku 15. srpna 1918. 

Doss Alto

Důležitý bod obranné linie kótu 703 Doss Alto vybojovaly italské alpinské jednotky teprve 4. srpna 1918 po těžkých bojích. Českoslovenští legionáři v prvních dnech svého nasazení na této pozici převážně opravovali poničené zákopy a prováděli průzkumnou činnost. Výskyt „dezertérů“ samozřejmě neunikl pozornosti rakousko-uherské strany, čímž se stalo Doss Alto i blízké Doss Casino hlavním cílem rakousko-uherského dělostřelectva. Koncem srpna proběhlo i několik pokusů o prolomení linií, které vyústily v tvrdé boje a ztráty na československé straně. 

I přes zesílenou aktivitu rakousko-uherského dělostřelectva se dařilo čs. jednotkám odolávat a upevňovat svoje postavení. Nepřátelé se i nadále snažili narušovat československé pozice i ve snaze zajmout legionáře, které by pak pro výstrahu všem veřejně popravili.

Velký a připravovaný útok na Doss Alto začal v brzkých ranních hodinách 21. září 1918 několikahodinovou dělostřeleckou palbou, která se zaměřovala převážně na pozice 33. střeleckého pluku. V první fázi bitvy se rakousko-uherským jednotkám dařilo, když velmi záhy obsadily předsunutou pozorovatelnu Roncola, strategický okop pod Doss Altem, ze kterého bylo možné kontrolovat přístupové cesty. A podařilo se jim zajmout i několik legionářů. Velitel por. Oldřich Trojánek raději volil sebevraždu zastřelením, než aby byl jako vlastizrádce potupně popraven. Útočící rakousko-uherské jednotky se probojovaly do hlavního obranného postavení a obránci kóty se stáhli do úkrytu v kaverně, kterou pod velením por. Jindřicha Varhaníka statečně bránili. Vinou technických selhání a poničení materiálu se nepodařilo ihned přivolat dělostřeleckou podporu. Teprve třetí raketa, která nebyla poškozena vlhkostí, přivolala na pozice dělostřeleckou podporu a útočící jednotky se musely stáhnout. Neúspěšně dopadly i snahy rakousko-uherské armády obsadil pozice dalších hlídek. Odpoledne se posíleným čs. jednotkám podařilo získat zpět Roncolu a ve večerních hodinách bylo již celé Doss Alto opět pod kontrolou čs. legií. Statečný boj, který byl oceněn nejen italským velitelstvím, však přinesl i ztráty v podobě sedmi padlých čs. legionářů, třiceti jedna zraněných a pěti zajatých. Rakouské ztráty byly několikanásobně vyšší – padesátka mrtvých, devadesát zraněných a šedesát zajatých. 

Pětice zajatých legionářů byla ještě ten večer souzena polním soudem v Arcu. Antonín Ježek, Karel Nováček, Jiří Schlegl a Václav Svoboda byli po nočním výslechu, během kterého se dle svědectví chovali klidně a statečně, odsouzeni k trestu smrti oběšením. Rozsudek byl vykonán 22. září 1918 na popravišti v Arcu. Jednalo se o poslední popravu československých legionářů. Slovák Martin Badinka nejvyššímu trest unikl díky lži o nízkému věku a byl odsouzen k 20 letům žaláře, ze kterého byl po skončení války propuštěn. 

Karel Nováček

Jedním z popravených legionářů byl i přes doporučení milosti zdravotník hlídky C, Karel Nováček. Původním povoláním rolník, otec čtyř dětí, se narodil v jihočeských Břežanech 15. října 1879. Po mobilizaci byl přidělen k píseckému c. a k. pěšímu pluku č. 11, se kterým byl odeslán na italskou frontu, kde v listopadu 1916 padl do zajetí. Využil možnosti vstoupit do rodících se československých legií, a tak si v dubnu 1918 v Padule podal přihlášku. O měsíc později byl zařazen k 32. čs. pěšímu pluku, posléze k 2. rotě 33. čs. pěšího pluku, se kterou byl v září 1918 poslán k obraně pozic na Doss Alto. Při bojích o Roncolu byl zajat beze zbraně, když do poslední chvíle plnil svoji zdravotnickou funkci a ošetřoval zraněné spolubojovníky. Dle svědectví se Nováček během soudu choval nejstatečněji. Odpovídal jen kuse a protestoval proti svému zadržení a souzení, které odporovalo mezinárodním zvyklostem, přičemž ukazoval na svoji pásku Červeného kříže. Soud však návrhu na milost nevyhověl, s přeběhlými Čechoslováky neměl jako s „vlastizrádci“ slitování. Život Karla Nováčka vyhasl na popravišti ve Via Prabi u Arca, kde jej, i další tři popravené legionáře, připomíná památník, který je udržován místním sdružením Alpínů a každoročně se zde koná pietní akt. V roce 1921 byly jejich ostatky vyzvednuty a dopraveny do vlasti. Dne 24. dubna 1921 byly slavnostně pochovány na Čestném pohřebišti popravených italských legionářů v Praze na Olšanských hřbitovech.

Marcela Volfová

Odkaz do Evidence válečných hrobů:

Pomník čs. legionářů v Arcu v Evidenci válečných hrobů:
https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=ITA-2

Pomník v jihočeských Břežanech připomínající také Karla Nováčka v Evidenci válečných hrobů:
https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE3203-5952

Hrob Karla Nováčka na Olšanských hřbitovech v Praze:
https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0003-22319

Summary

The youngest of the Czechoslovak legions are the Italian ones, which were established on April 21, 1918, with the consent of the Italian government, to begin building an independent Czechoslovak army on its territory, which was completed with a solemn oath and the handing over of the battle flag on September 24, 1918, in Rome. The legionnaires had already been involved in the fighting on the Piave, where the Italians suffered significant losses, and for this reason they asked the headquarters of the 29th Army Corps to take control of the Altissimo section. The Czechoslovak legionnaires took control of Hill 703 Doss Alto, where on September 21, 1918, a battle significant for the future of the nascent Czechoslovak state took place, securing international recognition for the Czechoslovak legionnaires, but also bringing losses in the form of fallen and captured legionnaires, who were later executed.

Zdroje: 

ZEMAN, Adolf. Doss Alto. Praha: Jos. R. Vilímek, 1938.

RAK, Michal. Boje na Doss Altu, Československá obec legionářská, on-line: https://www.csol.cz/z-historie/prvni-odboj/boje-na-doss-altu/

Bitva u Doss Alto, Wikipedia, on-line: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Doss_Alto7

Vítězství, nebo smrt. Před 100 lety ubránili naši legionáři vrchol Doss Alto, Česká televize, on-line: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/vitezstvi-nebo-smrt-pred-100-lety-ubranili-nasi-legionari-vrchol-doss-alto-75841

Místa padlých – 3. díl: Čestné pohřebiště popravených italských legionářů a osárium, MO ČR, on-line: https://valecnehroby.mo.gov.cz/aktuality/mista-padlych-3-dil-cestne-pohrebiste-popravenych-italskych-legionaru-osarium

Vojenský historický ústav Bratislava, on-line: https://www.vhu.sk/8838-sk/vypoved-zajateho-cs-legionara-vtaliansku-martina-bodinku/