DIVIZNÍ GENERÁL IN MEMORIAM KAREL MEJSTŘÍK

Divizní generál in memoriam Karel Mejstřík 

Narodil se 18. října 1886 v Lahovičkách, které jsou dnes součástí Prahy.  Vychodil obecnou školu, aby poté nastoupil na Cís. král. české reálné a vyšší gymnázium na Smíchově, kde setrval čtyři roky. Posléze přešel na Českoslovanskou obchodní akademii v Praze, kterou ukončil maturitou v roce 1905. Prezenční vojenskou službu vykonal u 11. pěšího pluku v Praze. Během povinného cvičení byl v listopadu 1911 povýšen do hodnosti poručíka v záloze. Po návratu do civilního života pracoval jako úředník. Během první světové války bojoval na srbské a později ruské frontě. Jako nadporučík padl v bitvě u haličského Sokalu dne 27. července 1915 do ruského zajetí. V srpnu se v Kyjevě hlásil do československých legií. Do služby byl zařazen 1. prosince 1915. Nejprve sloužil jako tlumočník ve štábu 8. ruské armády, pak působil ve štábu 1. střelecké divize, poté velel četě setniny 9. československého střeleckého pluku. Následně byl pověřen vedením výzvědného oddělení 3. střelecké divize, aby později velel operačnímu oddělení. V hodnosti majora doputoval v roce 1920 do Vladivostoku, odkud se vydal na cestu do vlasti. 

V Československu pokračoval ve své vojenské kariéře. Dne 1. dubna 1921 byl jmenován zástupcem náčelníka Zemského vojenského velitelství v Užhorodě. V letech 1922 až 1924 studoval na Vysoké škole válečné. V hodnosti plukovníka byl pak odeslán zpět na užhorodské velitelství do funkce náčelníka štábu. Dne 1. září 1925 jej ustanovili na stejnou funkci k Zemskému vojenskému velitelství v Bratislavě. V období let 1928 a 1929 velel 43. pěšímu pluku v Brně, pak 3. pěší brigádě v Plzni. Jako důstojník generálního štábu byl v únoru 1929 povýšen do hodnosti brigádního generála. Vzhledem k věku byl v roce 1933 odeslán do výslužby. S rodinou žil v pražské Zbraslavi.

 Po nacistické okupaci pracoval v soukromé firmě a současně se zapojil do odbojové činnosti v rámci skupiny Obrana národa. Zúčastnil se příprav na ozbrojené vystoupení proti okupantům a po vypuknutí květnového povstání v roce 1945 se stal velitelem pro Zbraslav a členem místního revolučního národního výboru. Organizoval obranu a nechal postavit barikády na přístupových cestách do hlavního města. Jeho úsek byl pod těžkými nepřátelskými útoky a tankovou palbou. Proti Zbraslavi se od Štěchovic valila takzvaná SS-Kampfgruppe „Klein“. Z výcvikového prostoru na Benešovsku se do Prahy probíjela další esesácká formace, SS-Kampfgruppe/Kampfverband „Wallenstein“. Jednotky SS podporovaly tanky a dělostřelectvo.

Hrstka zbraslavských občanů, navíc nedostatečně ozbrojených, se nemohla proti mnohonásobné přesile udržet. Ráno 6. května se esesáci probili přes povstalecké obranné body v okolí až do Zbraslavi. O kritické situaci se Mejstřík přesvědčil osobně v první linii všech obranných úseků. Přesto se pokusil s nepřítelem jednat. Veliteli SS předestřel, že nacistické Německo podepsalo kapitulaci a vyzval jej, aby se vzdal. Zmíněný požadavek vyloudil na rtech nacisty jen posměšný výraz. Naopak esesáci požadovali zastavení boje a odevzdání zbraní. Přidali také výhrůžky. Zbraslav v případě nepřijetí ultimáta bude vypálena a občané bez milosti popraveni. Po jednání s revolučním národním výborem Mejstřík dospěl k závěru, že by měl být boj přerušen. Další postup chtěl ale projednat přímo s velením povstání a současně intervenovat o další pomoc. K tomu už nedošlo. Při pokusu dostat se do Prahy jej esesáci zavraždili. Na úpatí vrchu Havlína Mejstříka zasáhlo několik výstřelů.

Dne 6. května 1945 tak vyhasl život statečného vojáka a vlastence, který se svým bojem zasloužil o vznik a obnovení samostatné republiky. Mrtvého generála v lese na Havlíně nikdo nehledal, a tak jeho tělo bylo nalezeno až po uklidnění situace dne 9. května 1945. 

Za svou účast na národním boji za vznik a osvobození Československa byl Mejstřík vyznamenán Válečným křížem 1918, Řádem sokola, Československou revoluční medailí, Medailí vítězství, Československým válečným křížem 1939 in memoriam, Řádem Čestné legie, Řádem svatého Sávy a Řádem sv. Jiří. In memoriam byl povýšen do hodnosti divizního generála. Jeho památku lze uctít tichou vzpomínkou, zapálením svíčky či položením květiny u válečných hrobů, které jsou trvalou připomínkou jeho hrdinství. 

Jan Benda

Odkaz do Centrální evidence válečných hrobů na všechny evidované válečné hroby uchovávající památku padlého divizního generála in memoriam Karla Mejstříka:

Místo jeho posledního odpočinku v Praze – Zbraslavi (číslo VH: CZE0016-20273).

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0016-20273

Menší kamenný pomníček s černým nápisem na místě úmrtí Karla Mejstříka v Praze – Zbraslavi (číslo VH: CZE0016-20284).

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0016-20284

Pamětní deska umístěná v budově bývalého Vančurova gymnázia v Praze-Smíchově (číslo VH: CZE0005-20089).

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0005-20089

Pomník věnovaný důstojníkům absolventům Vysoké školy válečné, kteří položili své životy v letech 1939–1945 v Praze-6 

(číslo VH: CZE0006-20768).

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0006-20768

Summary:

It has been 80 years since the heroic death of General Karel Mejstřík, who was involved in resistance activities during the Nazi occupation of his homeland. As a participant in the May Uprising of the Czech people, he died on May 6, 1945, in Zbraslav.