Brněnský pochod smrti

Brněnský pochod smrti

Nucené vysídlení českých Němců představuje jednu z největších poválečných změn, která zásadně proměnila jak celkovou národnostní strukturu obyvatelstva Československa, tak i tvářnost krajiny. První myšlenky na nucené vysídlení německého obyvatelstva se objevily v českém exilu i domácím odboji již po mnichovské konferenci. V prosinci 1943 byly tyto ideje oficiálně formulovány vyhlášením projektu národního státu Čechů a Slováků bez německé menšiny. Myšlenku nuceného vysídlení českých Němců uznala v srpnu 1945 postupimská konference. Vítězné mocnosti druhé světové války o něm nicméně navzdory rozšířenému mýtu nerozhodly. Vysídlení v té době již probíhalo a spojenci v závěrečném protokolu požadovali jeho pozastavení, dokud nebude zajištěn „spořádaný a humánní“ průběh.

Fáze tzv. divokého odsunu začala bezprostředně po skončení války. Tuto živelnou fázi charakterizovalo vyhánění německého obyvatelstva doprovázené násilnými akty, při nichž byly často překročeny všechny meze slušného lidského chování. Uvádí se, že postihla přes šest set tisíc českých Němců. Na území Československa se divoký odsun odehrával především v oblastech osvobozených sovětskou armádou. V oblastech s americkou vojenskou přítomností v západních a jižních Čechách k němu nedocházelo

V Brně stejně jako i jinde v republice panovalo mezi českými Němci a Čechy velké napětí přiživované osobní nevraživostí, špatným zásobováním, ale také svědectvím přeživších, kteří se vrátili z koncentračních táborů.  Výrazným problémem poválečného Brna, který měl na události vliv, byl nedostatek bytů, jelikož mnoho domů bylo zničeno během bojů a bombardování v závěru války. Řešení proto mnozí viděli ve vyhnání Němců, jejichž byty by mohli obsadit Čechoslováci. (Podle sčítání lidu z roku 1930 žilo v Brně 257 256 obyvatel, z nichž se k německé národnosti hlásilo 52 165 osob. Koncem války počet brněnských Němců klesl a nepřesáhl 30 000.)

Protiněmecké nálady podnítil mimo jiné prezident Edvard Beneš, který 12. května 1945 pronesl z balkonu radnice projev, v němž uvedl, „že německý problém v republice musíme definitivně vylikvidovat“, protože „tento národ musí za všechno stihnout veliký a přísný trest“.

Pod vlivem poválečné atmosféry a zostřujících se nacionálních požadavků zaznívajících ze strany českého obyvatelstva, soupeřících politických stran, které vycházely vstříc názoru většiny národa, a také pod tlakem brněnské Zbrojovky, která radikálně požadovala vysídlení českých Němců z Brna, nařídil Zemský národní výbor (ZNV) jejich vysídlení dne 29. května 1945 vyhláškou č. 78/1945. Opatření se týkalo „žen a dětí, chlapců mladších čtrnácti let, mužů starších šedesáti let a práce neschopných osob. Dotyční si mohli s sebou vzít jen tolik věcí, kolik sami unesli, nikoli však cennosti a vkladní knížky. Ostatní Němci, tj. hlavně práceschopní muži, měli být prozatím s označením „N" na oděvu, soustředěni a nasazeni na práci, později se rovněž počítalo s jejich vystěhováním z Brna“.

Samotné vysídlení začalo večer 30. května 1945. Mnozí brněnští Němci se o něm dozvěděli až v okamžiku návratu domů, například z odklízení trosek, a museli se velmi rychle sbalit na cestu. V mnohakilometrové koloně se vydali po Vídeňské ulici směrem na Rajhrad a dále na Pohořelice. O délce kolony svědčí i fakt, že poslední vysídlenci opustili Brno až kolem šesté hodiny ranní 31. května, kdy první skupiny již provizorně nocovaly v Rajhradě. Během cesty se ke koloně připojovaly menší skupiny Němců z okolních vesnic jižně od Brna, až jejich počet vzrostl téměř na 30 000.

Podle účastníků vysídlení i většiny badatelů šlo o nehumánní pochod. V důsledku nedostatečně připravené a chaotické akce nebylo pro německé starce, ženy a děti zajištěno dostatečné množství vody, přístřeší k odpočinku, lékařský dohled, natož jídlo. Dle některých pamětníků docházelo také k různým excesům. První vysídlenci dorazili do Pohořelic 31. května 1945, kde místní správa o probíhajícím vystěhování brněnských Němců neměla ani potuchy. Lidé byli provizorně ubytováni ve sběrném táboře, který za války sloužil nuceně nasazeným. Vzhledem k nepřipravenosti celé akce zde panovaly kruté podmínky – chyběly postele, hygienická zařízení, léky a vázlo i zásobování potravinami. Němci zde vypili vodu z infikované studny, což vedlo k vypuknutí epidemie úplavice, která si vyžádala nejvíce obětí. Nelze však říct, že vysídlenci zůstali zcela bez pomoci. Z brněnské Nemocnice u svaté Anny přijely zdravotní sestry a lékaři, aby nákaze čelili. V Pohořelicích rumunská vojenská jednotka několik dní Němcům vyvařovala polévky a určité množství potravin poskytla i Rudá armáda. Po válce však nikdo neměl jídla nazbyt.

Z Pohořelic byla část vysídlenců – Češi ze smíšených manželství, jejich děti, němečtí Židé a němečtí antifašisté, vrácena zpět do Brna. To znovu ukazuje na nepřipravenost a chaotičnost celé akce. Přibližně 10 000 českých Němců, schopných pochodu, bylo poté hnáno dál směrem k Mikulovu a do Rakouska. Tamní úřady však rovněž nebyly o této akci informovány. Rakouská hranice tehdy nebyla hlídaná, což umožnilo jejich přechod. Rakouské straně, která právě budovala nový stát, se postup českých úřadů nelíbil. Vyhrožovala například, že jako odvetu vyžene vídeňské Čechy. Dále odmítala přijímat české Němce, kteří neměli rakouské občanství.

Zbytek vysídlenců, kteří nebyli schopni dalšího pochodu, zůstal v pohořelickém táboře. Později byli rozptýleni po okolních obcích, případně se část vrátila zpět do Brna, často k nelibosti místních obyvatel. Tito lidé byli následně vysídleni až v rámci tzv. řádného odsunu v roce 1946.

Okolo brněnského pochodu smrti panuje dodnes několik nejasností. Především není jisté, zda měli být Němci skutečně vyhnáni až do Rakouska, nebo jen vyvedeni z města a následně rozptýleni v okolních obcích za účelem nasazení na zemědělské práce. Spory se vedou i ohledně počtu obětí. Historik Vojtěch Žampach zdokumentoval, že během pochodu zemřeli tři lidé násilnou smrtí a dalších 455 v pohořelickém táboře. Některé německé zdroje však uvádějí až pět tisíc obětí, z nichž téměř polovina měla podle těchto tvrzení zemřít násilně. Seriózní výzkumy z posledních let odhadují celkový počet obětí na zhruba 1 700, přičemž více než tisíc jich mělo zemřít v Rakousku – zejména vyčerpáním a na následky epidemie úplavice.

Obětem brněnského pochodu smrti je věnováno několik památníků: pomník nedaleko Pohořelic v místě hromadného hrobu, památník v zahradě augustiniánského opatství u zdi pivovaru, pamětní deska na hoře Wetzstein u Lehestenu v Durynském lese nebo bronzová deska „Brünner Totentanz“ podle návrhu brněnského rodáka Ernsta Lindenthala. Žádný z těchto památníků však není veden jako válečný hrob podle zákona č. 122/2004 Sb., protože se nejedná o „oběti, které zahynuly v důsledku aktivní účasti ve vojenské operaci, válečného zajetí, nebo účasti v odboji či vojenské operaci v době války“.

Jiří Řezníček

Číslo válečného hrobu: CZE6213-13827

Odkaz na pomník v Centrální evidenci válečných hrobů zde:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6213-13827

Summary:

The violent expulsion of Czech Germans after the Second World War completely altered the ethnic structure of Czechoslovakia. The idea of expelling Germans had been discussed as early as 1938 and was officially declared in 1943. The Brno death march began on 30 May 1945, when approximately 30,000 German civilians, mainly women, children, and the elderly, were forced to march towards Austria under inhumane conditions, without adequate food, shelter, or medical care. Many died from exhaustion or disease, both in the Pohořelice camp and in Austria. Serious research in recent years estimates around 1,700 victims. Memorials to the victims of the Brno death march include a monument near Pohořelice at the site of a mass grave, a memorial in the garden of the Augustinian Abbey near the brewery wall, a plaque on Mount Wetzstein near Lehesten in the Thuringian Forest, and a bronze plaque titled Brünner Totentanz, designed by Brno-born artist Ernest Lindenthal.

Zdroje: 

Brněnský deník.cz, on-line: 

https://brnensky.denik.cz/zpravy_region/historik-schildberger-odsun-nemcu-si-dokola-pripominame-jak-masochiste-20150517.html

Wikipedia, on-line: https://cs.wikipedia.org/wiki/Brn%C4%9Bnsk%C3%BD_pochod_smrti