Boje u Rosvigova na Podkarpatské Rusi v lednu 1939

Boje u Rosvigova  na Podkarpatské Rusi v lednu 1939

Mukačevské předměstí Rosvigovo (Rozvegova)  bylo v rozporu s Vídeňskou arbitráží okupováno Maďary v listopadu 1938. Ale ani to Maďarům nestačilo a teroristické skupiny podporované maďarskou vojenskou rozvědkou vyvolávaly přeshraniční incidenty a napadaly příslušníky Stráže obrany státu (SOS). 

Na jeden takový přepad, při němž byl v noci z 5. na 6. ledna 1939 těžce zraněn četnický závodčí František Dvořák, jednotky 36. pěšího pluku a SOS zareagovaly 6. ledna ráno útokem na Rosvigovo. Při těžkých pouličních bojích proti maďarským honvédům padl respicient finanční stráže Josef Tyšer a tři vojíni pěšího pluku.

Těžce zraněný vojín Jan Slanina byl po průstřelu oka umístěn v mukačevské nemocnici, kde záhy zemřel. 

Jan Slanina se narodil před sto devíti lety 22. dubna 1915 ve slezských Holasovicích severozápadně od Opavy. Pracoval zde jako pekař a odtud byl též v říjnu 1937 povolán k výkonu základní vojenské služby.  

Spolu s ostatními padlými byl Jan Slanina pohřben na římsko-katolickém hřbitově na kopci nad obcí Čynadijovo severovýchodně od Mukačeva. Hroby se však do dnešní doby nedochovaly.

Ministr obrany Martin Barták udělil Janu Slaninovi „in memoriam“ Kříž obrany státu Ministerstva obrany České republiky. V Národním památníku na Vítkově v Praze vyznamenání dne 27. října 2009 převzal jeho synovec Jaroslav Novák. Dnes sedmdesátiletý důchodce, jenž se stále zabývá cvičením psů a myslivostí, informoval Odbor pro válečné veterány a válečné hroby Ministerstva obrany ČR, že na konci druhé světové války v roce 1945 v Holasovicích zemřel při nášlapu na minu i jeho druhý strýc. Matka Jaroslava Nováka tak přišla na samém začátku války a na jejím úplném konci o oba své bratry.

Stejné vyznamenání obdržel od ministra M. Bartáka i další z padlých v Rosvigovu vojín František Vystrčil z Bánova u Uherského Brodu. I v jeho případě se podařilo dohledat příbuzné.

Portrét Jana Slaniny

Portrét Jana Slaniny
Zdroj: VHÚ.

Archivní snímek římsko-katolického hřbitova na kopci nad obcí Čynadijovo severovýchodně od Mukačeva

Archivní snímek římsko-katolického hřbitova na kopci nad obcí Čynadijovo severovýchodně od Mukačeva
Zdroj: MO ČR.

Výšina, na níž se nacházel hřbitov

Výšina, na níž se nacházel hřbitov
Zdroj: MO ČR.

Snímek lokality, na níž se mohly nacházet hroby

Snímek lokality, na níž se mohly nacházet hroby
Zdroj: MO ČR.

80. výročí zákřovské tragédie

Dne 18. dubna 1945 byla vesnice Zákřov obklíčena kozáky a gestapem kvůli podezření z podpory odboje. Zatkli 23 místních mužů a chlapců, z nichž 19 po krutých výsleších popravili 20. dubna v Kyjanicích. Jejich těla byla spálena. Tragédie vyšla najevo až po válce. Letos si připomínáme 80 let od této události.

Pochod smrti Reitzenhain (Pohraniční) – Chomutov – Terezín a vlak smrti v obci Březno

Na jaře 1945 prošel okresem Chomutov jeden z mnoha pochodů smrti, při kterém byli vězni z pobočného tábora Treglitz nuceni putovat z Pohraničního přes Chomutov až do Terezína. Trasa je dodnes lemována hroby a památníky těch, kteří po cestě zemřeli vyčerpáním, byli zastřeleni nebo ubiti. Tragická je i historie tzv. vlaku smrti v obci Březno, kde během několika dní zahynuly stovky vězňů hlady, žízní a následkem spojeneckého náletu. Připomínkou těchto událostí jsou hromadné hroby a pietní místa v obcích regionu.

Poslední let amerických stíhačů Raymonda F. Reutera a Williama R. Preddyho

Na konci druhé světové války se nad územím dnešního Česka odehrávaly dramatické letecké boje. Během jedné z posledních misí 17. dubna 1945 byli nad jižními Čechami sestřeleni dva američtí stíhací piloti – kapitán Raymond F. Reuter a poručík William R. Preddy. Oba padli po střetu s německými proudovými letouny Me-262 a zemřeli nedaleko Boršova nad Vltavou a Záluží. Jejich památku dnes připomínají pomníky na místech dopadu jejich letadel.