Boje u Rosvigova na Podkarpatské Rusi v lednu 1939

Boje u Rosvigova  na Podkarpatské Rusi v lednu 1939

Mukačevské předměstí Rosvigovo (Rozvegova)  bylo v rozporu s Vídeňskou arbitráží okupováno Maďary v listopadu 1938. Ale ani to Maďarům nestačilo a teroristické skupiny podporované maďarskou vojenskou rozvědkou vyvolávaly přeshraniční incidenty a napadaly příslušníky Stráže obrany státu (SOS). 

Na jeden takový přepad, při němž byl v noci z 5. na 6. ledna 1939 těžce zraněn četnický závodčí František Dvořák, jednotky 36. pěšího pluku a SOS zareagovaly 6. ledna ráno útokem na Rosvigovo. Při těžkých pouličních bojích proti maďarským honvédům padl respicient finanční stráže Josef Tyšer a tři vojíni pěšího pluku.

Těžce zraněný vojín Jan Slanina byl po průstřelu oka umístěn v mukačevské nemocnici, kde záhy zemřel. 

Jan Slanina se narodil před sto devíti lety 22. dubna 1915 ve slezských Holasovicích severozápadně od Opavy. Pracoval zde jako pekař a odtud byl též v říjnu 1937 povolán k výkonu základní vojenské služby.  

Spolu s ostatními padlými byl Jan Slanina pohřben na římsko-katolickém hřbitově na kopci nad obcí Čynadijovo severovýchodně od Mukačeva. Hroby se však do dnešní doby nedochovaly.

Ministr obrany Martin Barták udělil Janu Slaninovi „in memoriam“ Kříž obrany státu Ministerstva obrany České republiky. V Národním památníku na Vítkově v Praze vyznamenání dne 27. října 2009 převzal jeho synovec Jaroslav Novák. Dnes sedmdesátiletý důchodce, jenž se stále zabývá cvičením psů a myslivostí, informoval Odbor pro válečné veterány a válečné hroby Ministerstva obrany ČR, že na konci druhé světové války v roce 1945 v Holasovicích zemřel při nášlapu na minu i jeho druhý strýc. Matka Jaroslava Nováka tak přišla na samém začátku války a na jejím úplném konci o oba své bratry.

Stejné vyznamenání obdržel od ministra M. Bartáka i další z padlých v Rosvigovu vojín František Vystrčil z Bánova u Uherského Brodu. I v jeho případě se podařilo dohledat příbuzné.

Portrét Jana Slaniny

Portrét Jana Slaniny
Zdroj: VHÚ.

Archivní snímek římsko-katolického hřbitova na kopci nad obcí Čynadijovo severovýchodně od Mukačeva

Archivní snímek římsko-katolického hřbitova na kopci nad obcí Čynadijovo severovýchodně od Mukačeva
Zdroj: MO ČR.

Výšina, na níž se nacházel hřbitov

Výšina, na níž se nacházel hřbitov
Zdroj: MO ČR.

Snímek lokality, na níž se mohly nacházet hroby

Snímek lokality, na níž se mohly nacházet hroby
Zdroj: MO ČR.

Zformování 311. stíhací perutě a nejvýznačnější hrobová místa

„Teď jsme zatím v boji sami. Stíhači si svoje udělali, ve Francii i předloni v Anglii, a naše armáda tu šanci nemá, s invazí se jistě spěchat nebude. Jen třistajedenáctka může teď Němcům vracet za všechny, za celý náš národ jim můžeme splácet. Jen třistajedenáctka, pane, zatím nikdo jiný.“ (úryvek z knihy Nebeští jezdci). Dne 29. července uplynulo od založení legendární 311. československé bombardovací perutě 85 let.

Rozhodnutí konference velvyslanců o rozdělení Těšínska, 28. července 1920

Před 105 lety určilo rozhodnutí konference velvyslanců z 28. července 1920 hranici mezi Československem a Polskem po sporech o Těšínsko. Sedmidenní válka v lednu 1919 skončila obsazením části území československými jednotkami. Konflikt si vyžádal přes 140 obětí. Ústřední pomník československým padlým vznikl v Orlové v roce 1928. Hroby polských obětí zůstaly rozptýleny na obou stranách hranice.

Vzpoura na Lesonickém panství v roce 1775

V roce 1775 vypuklo v českých zemích poslední velké nevolnické povstání jako reakce na bídu, hladomor a rostoucí feudální povinnosti po sedmileté válce. Jedno z nejvýznamnějších se odehrálo 25.–26. července na lesonickém panství. Sedláci požadovali zrušení ruční roboty, ale byli vojensky potlačeni. Šest z nich přišlo o život, vůdci byli potrestáni. Událost připomíná pamětní deska na zdi lesonického zámku, odhalená v roce 1935.