Boje o Liptovský Mikuláš 1945

Boje o Liptovský Mikuláš 1945

Po Karpatsko – dukelské operaci čekala 1. československý armádní sbor další krvavá bitva o Liptovský Mikuláš, v jehož předpolí Němci a také Maďaři vybudovali mohutnou obranu. Československé jednotky obsadily už 1. února bez větších ztrát Žiar a Podtureň a 3. února Smrečany severně od Liptovského Mikuláše. Ale Němci se v žádném případě nevzdávali (na rozdíl od Maďarů, jejichž bojová morálka upadala a postupně byli v předních liniích nahrazováni německými vojáky) a podnikali cílené protiútoky s dovedným využitím paleb dělostřelectva řízených s předem vybudovaných pozorovatelen. Ve dnech 2. – 4. února československé jednotky zaznamenávají v Žiaru a Podturni také první větší ztráty, včetně 11 padlých. Mezi těžce zraněnými byl i velitel 3. pěší brigády generál Karel Klapálek, který se poté šest týdnů léčil v nemocnici ve Vyšných Hágách.

 

Do začátku března probíhaly tvrdé poziční boje, v nichž ani jedna strana nedosáhla významných úspěchů. Dne 3. března československé jednotky zahájily překvapivý útok bez dělostřelecké podpory, ale podařilo se jim dobýt pouze obec Bobrovec a Trstené. Německé posily v následujících dnech ovšem opět zatlačily Čechoslováky do Smrečan, o které se neustále sváděly tuhé boje. Ve dnech 11. února až 3. dubna padlo a zemřelo ve Smrečanech 113 československých vojáků.

 

Naproti tomu sovětským jednotkám se podařilo z jihovýchodu obsadit velkou část města Liptovský Mikuláš včetně nádraží. K 10. březnu mělo dojít k vystřídání těchto jednotek československými, ale Sověti se stáhli, aniž by dobyté úseky řádně předali. Nastalého chaosu německé velení využilo k opětovnému obsazení města. Další ofenzívu k osvobození města zahájil čs. armádní sbor 30. března. Po tuhých bojích bylo město v součinnosti se sovětskými jednotkami vyčištěno od nepřátel až 4. dubna 1945.

 

Českoslovenští vojáci padlí v bojích u Liptovského Mikuláše byli pohřbeni pod vrcholem Háj Nicovo. Od roku 1950 zde byl budován monumentální památník, který byl slavnostně odhalen v květnu 1961. V lednu 1985 byl na tomto vojenském hřbitově pohřben i dlouholetý normalizační ministr národní obrany Martin Dzúr, který se bohů u Liptovského Mikuláše rovněž účastnil.

 

V roce 2021 byly v rámci rekonstrukce z pohřebiště odstraněny kamenné obrubníky vymezující jednotlivá hrobová místa. 

V Centrální evidenci válečných hrobů MO ČR v současnosti evidujeme 541 padlých a zemřelých hrdinů pohřbených v jednotlivých válečných hrobech.

 

Odkaz na Centrální evidenci válečných hrobů:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-lokality?id=a2544d02-5e30-4fe4-82e5-3148345b0048

 

Pomník v areálu vojenského hřbitova Háj Nicovo

Pomník v areálu vojenského hřbitova Háj Nicovo
Zdroj: MO ČR.

Českoslovenští vojáci padlí v bojích u Liptovského Mikuláše byli pohřbeni pod vrcholem Háj Nicovo

Českoslovenští vojáci padlí v bojích u Liptovského Mikuláše byli pohřbeni pod vrcholem Háj Nicovo
Zdroj: MO ČR.
Zdroj: CEVH.

Celkový pohled na památník

Celkový pohled na památník
Zdroj: CEVH.

Detailní pohled na válečné hroby

Detailní pohled na válečné hroby
Zdroj: MO ČR

V Centrální evidenci válečných hrobů MO ČR v současnosti evidujeme 541 padlých a zemřelých hrdinů pohřbených v jednotlivých válečných hrobech

V Centrální evidenci válečných hrobů MO ČR v současnosti evidujeme 541 padlých a zemřelých hrdinů pohřbených v jednotlivých válečných hrobech
Zdroj: MO ČR.

Před 110 lety začaly boje v Dobrudži. Stovky Čechů bojovaly v řadách srbské dobrovolnické divize

Před 110 lety se Dobrudža stala jedním z hlavních bojišť po vstupu Rumunska do první světové války. Do bojů proti vojskům Ústředních mocností zde zasáhla také 1. srbská dobrovolnická divize, v jejíchž řadách sloužilo téměř 600 českých dobrovolníků. Během necelých dvou měsíců prošli těžkými boji u Dobriče, Kokardže, Amzače či Topraisaru a mnozí z nich zde padli. Jejich památku dnes připomíná také mauzoleum a pomník v rumunské Medžidiji, na němž jsou uvedena jména 16 padlých Čechů.

Pomník Františka de Paula z Valdštejna-Vartenberka

Anotace:
V zámeckém parku v Litomyšli se nachází pomník věnovaný Františku de Paulovi z Valdštejna-Vartenberka. Roku 1808 jej nechal zhotovit tehdejší majitel panství hrabě Jiří Josef z Valdštejna-Vartenberka jako památku na svého mladšího bratra, důstojníka císařské armády, který dne 2. září 1796 podlehl zraněním utrpěným během bojů proti revoluční Francii u severoitalského města Salò. Pomník s plastikou ležícího lva, symbolizujícího statečnost i zármutek, je významnou součástí zámeckého parku a zároveň patří k nemnohým památkám v České republice připomínajícím oběti francouzských revolučních válek.

Výsadek Aroš V

Skupina Aroš V měla působit na Moravě v prostoru Holešov–Kroměříž–Slavkov–Brno–Kunovice. Tři muži – Karel Hovůrka, Rudolf Koloničný a Josef Procházka – však byli v noci 2. září 1941 vysazeni u Kazanówa v okupovaném Polsku. Přes obtížnou cestu dorazili dva z nich na Moravu a připravovali zpravodajskou a sabotážní činnost. Po zradě Ferdinanda Čihánka (Aroš III) padl Hovůrka při zásahu gestapa a Koloničný a Procházka byli vězněni brněnským gestapem a 7. května 1942 popraveni v Mauthausenu.