„Bezejmenná sláva“ - Václav Pavlíček

Dobový snímek vojenského hřbitova u kostela v Toruni

Začínáme novou sérii textů „Bezejmenná sláva“. Obvykle jsou připomínány a vzpomínány významné vojenské osobnosti, nebo řekněme „hrdinové“. V této sérii se však zaměříme na „obyčejné“ vojáky, kteří padli za první světové války daleko od domova, a pokusíme se vám přiblížit jejich osudy. Vždy vybereme náhodně některého vojáka, který má buď kenotaf na hrobu (pietní místo – hrobové zařízení), nebo je jeho jméno na některém z mnoha pomníků na našem území. V ideálním případě se pokusíme identifikovat místo jeho posledního odpočinku v zahraničí a přiblížit okolnosti, za kterých zahynul. 

Dnes si připomeneme Václava Pavlíčka z Chvojnova (dnes součást města Pelhřimov), který se narodil dne 12. září 1889 v Útěchovičkách. Povoláním byl dle záznamů „synem sedláka“, tedy pracoval na rodinném hospodářství. Po vypuknutí první světové války narukoval jako vojín k c. a k. pěšímu pluku č. 75 s doplňovacím velitelstvím v Jindřichově Hradci. Sloužil u jeho 12. polní roty v hodnosti vojína. 

Na počátku roku 1915 se pluk nacházel na pozicích v Karpatech v blízkosti obce Toronya (dnes Toruň / Ukrajina), kde bylo rovněž divizní velitelství a Polní lazaret č. 6. V zimním období se zde odehrávaly těžké boje, jejichž následky měly dopad právě na osud Václava Pavlíčka. Jaká zde byla situace na přelomu dubna a května roku 1915 se můžeme dočíst v knize Pětasedmdesátníci vzpomínají z pamětí účastníků světové války: „Koncem dubna 1915 začalo v Karpatech hřáti mile sluníčko, ale to mělo špatný účinek na naše i ruské padlé kamarády. Těla těchto hrdinů počala se vlivem počasí rozkládati a na obou stranách byla obava z cholery a tyfu. Proto dne 2. května zavlál na naší straně bílý prapor, po jehož shlédnutí bylo na ruské straně ihned reagováno. Naši důstojníci pak se zavázanýma očima předvedeni k ruskému veliteli, kdež tlumočili přání 24hodinového příměří k pochování mrtvých. Tomuto bylo velmi ochotně vyhověno a dne 3. května 1915 sešli se naši i ruští saniťáci v údolí a s úctou pochovávali padlé. I nám se na ten jeden den ulehčilo, neb nepadl ani jeden výstřel a přáli jsme si, aby toto příměří trvalo již stále.“ 

Tyfus se však nepodařilo zastavit, Václav Pavlíček na něj dne 19. května 1915 umírá v Polní nemocnici č. 6 v Toronyi a je zde následně pohřben u místního kostela na vojenské pohřebiště. V těchto květnových dnech je tyfus příčinou úmrtí i dalších vojáků ze 75. pěšího pluku například Václava Hynka (+18. 5. 1915), který je s ním pohřben do jednoho hrobu. 

Václav Pavlíček je tedy připomenut na rodinném hrobě ve své vlasti (Portál CEVH (army.cz)) a zároveň známe i místo jeho posledního odpočinku v ukrajinské Toruni ( Portál CEVH (army.cz)).

Zdroje:

Matrika pěšího pluku 29 a jeho předchůdců

3. 1905-1915 | Matriky pěšího pluku 29 a předchůdců | Digitální studovna Ministerstva obrany ČR | Digitální knihovna Kramerius (army.cz)

Pětasedmdesátníci vzpomínají z pamětí účastníků světové války

Pětasedmdesátníci vzpomínají | Digitální studovna Ministerstva obrany ČR | Digitální knihovna Kramerius (army.cz)

85. výročí úmrtí Tomáše Kozáka, pilota 242. stíhací perutě RAF

Připomínáme si 85. výročí úmrtí npor. Tomáše Kozáka, pilota 242. (kanadské) stíhací perutě RAF. Z okupované vlasti odešel v červnu roku 1939 do Francie a následně do Velké Británie, kde se v řadách Královského letectva zapojil do boje proti nacistickému Německu. Zahynul v noci z 13. na 14. června 1941 při návratu z operačního letu, kdy jeho letoun Hawker Hurricane Mk.IIB havaroval v prostoru letiště Duxford. Pohřben je ve vojenské části hřbitova St. Andrew v hrabství Essex ve Velké Británii, v blízkosti letiště North Weald, kde měla jeho peruť základnu.

85. výročí tragické smrti letce Josefa Komínka

Československý pilot RAF Josef Komínek zahynul dne 8. června 1941 při tragické nehodě jeho letounu nedaleko Girtonu v hrabství Cambridgeshire ve Velké Británii. Patřil ke zkušeným letcům, kteří po nacistické okupaci vlasti odešli do exilu a pokračovali v boji za obnovu Československa. Sloužil v Polsku, ve Francii a Velké Británii. In memoriam byl vyznamenán a odpočívá na hřbitově v Brookwoodu v hrabství Surrey.

Zahájení Brusilovovy ofenzívy, 4. června 1916

Dne 4. června 1916 začala Brusilovova ofenzíva, jedna z nejúspěšnějších operací východní fronty první světové války. Ruský průlom u Lucku významně oslabil centrální mocnosti. Důležitou roli sehrál 1. čs. střelecký pluk, jehož rozvědčíci získávali cenné informace a podporovali postup vojsk. Text připomíná také osudy vojáků z českých zemí bojujících na obou stranách fronty a místa jejich posledního odpočinku.