„Bezejmenná sláva“ - Václav Pavlíček

Dobový snímek vojenského hřbitova u kostela v Toruni

Začínáme novou sérii textů „Bezejmenná sláva“. Obvykle jsou připomínány a vzpomínány významné vojenské osobnosti, nebo řekněme „hrdinové“. V této sérii se však zaměříme na „obyčejné“ vojáky, kteří padli za první světové války daleko od domova, a pokusíme se vám přiblížit jejich osudy. Vždy vybereme náhodně některého vojáka, který má buď kenotaf na hrobu (pietní místo – hrobové zařízení), nebo je jeho jméno na některém z mnoha pomníků na našem území. V ideálním případě se pokusíme identifikovat místo jeho posledního odpočinku v zahraničí a přiblížit okolnosti, za kterých zahynul. 

Dnes si připomeneme Václava Pavlíčka z Chvojnova (dnes součást města Pelhřimov), který se narodil dne 12. září 1889 v Útěchovičkách. Povoláním byl dle záznamů „synem sedláka“, tedy pracoval na rodinném hospodářství. Po vypuknutí první světové války narukoval jako vojín k c. a k. pěšímu pluku č. 75 s doplňovacím velitelstvím v Jindřichově Hradci. Sloužil u jeho 12. polní roty v hodnosti vojína. 

Na počátku roku 1915 se pluk nacházel na pozicích v Karpatech v blízkosti obce Toronya (dnes Toruň / Ukrajina), kde bylo rovněž divizní velitelství a Polní lazaret č. 6. V zimním období se zde odehrávaly těžké boje, jejichž následky měly dopad právě na osud Václava Pavlíčka. Jaká zde byla situace na přelomu dubna a května roku 1915 se můžeme dočíst v knize Pětasedmdesátníci vzpomínají z pamětí účastníků světové války: „Koncem dubna 1915 začalo v Karpatech hřáti mile sluníčko, ale to mělo špatný účinek na naše i ruské padlé kamarády. Těla těchto hrdinů počala se vlivem počasí rozkládati a na obou stranách byla obava z cholery a tyfu. Proto dne 2. května zavlál na naší straně bílý prapor, po jehož shlédnutí bylo na ruské straně ihned reagováno. Naši důstojníci pak se zavázanýma očima předvedeni k ruskému veliteli, kdež tlumočili přání 24hodinového příměří k pochování mrtvých. Tomuto bylo velmi ochotně vyhověno a dne 3. května 1915 sešli se naši i ruští saniťáci v údolí a s úctou pochovávali padlé. I nám se na ten jeden den ulehčilo, neb nepadl ani jeden výstřel a přáli jsme si, aby toto příměří trvalo již stále.“ 

Tyfus se však nepodařilo zastavit, Václav Pavlíček na něj dne 19. května 1915 umírá v Polní nemocnici č. 6 v Toronyi a je zde následně pohřben u místního kostela na vojenské pohřebiště. V těchto květnových dnech je tyfus příčinou úmrtí i dalších vojáků ze 75. pěšího pluku například Václava Hynka (+18. 5. 1915), který je s ním pohřben do jednoho hrobu. 

Václav Pavlíček je tedy připomenut na rodinném hrobě ve své vlasti (Portál CEVH (army.cz)) a zároveň známe i místo jeho posledního odpočinku v ukrajinské Toruni ( Portál CEVH (army.cz)).

Zdroje:

Matrika pěšího pluku 29 a jeho předchůdců

3. 1905-1915 | Matriky pěšího pluku 29 a předchůdců | Digitální studovna Ministerstva obrany ČR | Digitální knihovna Kramerius (army.cz)

Pětasedmdesátníci vzpomínají z pamětí účastníků světové války

Pětasedmdesátníci vzpomínají | Digitální studovna Ministerstva obrany ČR | Digitální knihovna Kramerius (army.cz)

Místa padlých – příběhy válečných hrobů – 6. díl, Olomouc – Vojenský hřbitov v Černovíře 2

Druhá část seriálu Místa padlých – příběhy válečných hrobů na olomouckém vojenském hřbitově v Černovíře nás seznámí se hřbitovními kaplemi, ale také s některými osobnostmi pochovanými na hřbitově po 1. světové válce.

Obnova pomníku v Šonově

Péče o válečné hroby a pietní místa je v České republice chápána jako součást kulturní paměti a státní odpovědnosti. Pomník padlým vojákům Rudé armády v obci Šonov vznikl v roce 1975 svépomocí místních obyvatel a nesl jak pietní, tak ideologický význam. V roce 2025 prošel renovací, která zachovala jeho původní podobu a byla spolufinancována Ministerstvem obrany ČR.

85. výročí tragické smrti osádky Wellingtonu T2519 KX-Y v Severním moři

Připomínáme si 85. výročí tragické havárie Wellingtonu T2519 KX-Y na operačnímu letu, kterým byl nálet na německý Wilhelmshaven. Během návratu se stroj z důvodu silné námrazy zřítil do Severního moře. Nikdo z osádky tvořené československými letci nebyl během pátrací akce nalezen.