Bachmač (8. – 13. března 1918)

Bachmač (8. – 13. března 1918)

V těchto dnech si připomínáme důležitý úspěch československých legií v bitvě u Bachmače, jenž se stal počátkem slavné sibiřské anabáze. Tehdy, kdy již prakticky od konce roku 1917 východní fronta neexistovala a její konec stvrdila i oficiálně uzavřená smlouva v Brest Litevsku ze 3. března 1918 mezi sovětskou vládou a zástupci Centrálních mocností, se mělo československé vojsko přesunout transsibiřskou magistrálou na východ do Vladivostoku a odtud loďmi do Francie, kde by se připojilo k bojům proti Centrálním mocnostem. Přesun na východ ale zkomplikoval fakt, že Ukrajina vyhlásila nezávislost a proti sovětské vládě požádala o pomoc německou armádu, která rychle postupovala do ukrajinského vnitrozemí, přičemž mezi její důležité cíle bylo také obklíčit československé jednotky a zajmout je. Čechoslováci si nedělali iluze o tom, co by následovalo. Němci by je popravili, stejně tak Rakušané.

Zásadní význam pro evakuaci 40 000 příslušníků československého vojska z Ukrajiny sehrálo udržení Bachmače, důležitého železničního uzlu. Proti dvěma německým divizím postupujícím na Bachmač ze dvou směrů – ze severu od Gomelu 224. pěší divize a ze západu od Kyjeva 91. pěší divize, bránily Bachmač pouhé pluky – 6. střelecký pluk „Hanácký“ a 7. střelecký pluk „Tatranský“, posléze i 4. střelecký pluk „Prokopa Holého“ a 1. záložní pluk. Jelikož bolševici považovali německou akci za porušení podmínek brestlitevského míru, postavili se po boku československých jednotek proti Němcům, nejednalo se však o výraznou pomoc. K získání času na evakuaci přistoupily zmíněné československé pluky do protiútoků, které byly proti mnohonásobné přesile tak úspěšné, že umožnily československým legiím vyklouznout ze smrtící smyčky a uniknout na východ.

Nebylo to zadarmo. Legionáři měli 45 mrtvých a 210 raněných, dalších 41 bylo nezvěstných a pravděpodobně zajatých a popravených nepřítelem. Německé ztráty ale byly mnohem větší. Prameny uvádí kolem 300 zabitých a několik set raněných mužů.

Odkaz do Evidence válečných hrobů pro lokality Velika Doč a Stancja Bachmač zde:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-6&coid=145&con=Ukrajina&lid=286&lim=Bachma%c4%8d&st=0&

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-33251&coid=145&con=Ukrajina&lid=286&lim=Bachma%c4%8d&st=0&

Pohřbívání padlých z bojů o Bachmač do hromadného hrobu

Pohřbívání padlých z bojů o Bachmač do hromadného hrobu
Zdroj: CEVH.

Rozvědka 6. pluku jede do boje u Bachmače

Rozvědka 6. pluku jede do boje u Bachmače
Zdroj: Wikipedie.

Pohled na nádražní budovu v Bachmači

Pohled na nádražní budovu v Bachmači
Zdroj: CEVH.

Pamětní deska bitvy u Bachmače v Olomouci. Sošku legionáře v zimní výzbroji vytvořil Otakar Španiel

Pamětní deska bitvy u Bachmače v Olomouci. Sošku legionáře v zimní výzbroji vytvořil Otakar Španiel.
Zdroj: Wikepedie.

Pamětní deska na nádraží v Bachmači

Pamětní deska na nádraží v Bachmači
Zdroj: CEVH.

Bitva u Moháče – 29. srpna 1526

Bitva u Moháče 29. srpna 1526 znamenala katastrofu pro vojsko českého a uherského krále Ludvíka Jagellonského. Z českých zemí dorazilo asi 4 000 mužů, z nichž většina pravděpodobně padla v bitvě. Zahynul také král Ludvík, který při útěku utonul v říčce Csele. Šlo o posledního českého krále, který padl v bitvě.

Před 110 lety Rumunsko vyhlásilo válku Rakousku-Uhersku a vpadlo do Sedmihradska

Rumunsko vstoupilo v srpnu 1916 do první světové války na straně Dohody a jeho armády překročily Karpaty s cílem obsadit Sedmihradsko. Po počátečních úspěších a obsazení rozsáhlého území však narazily na sílící odpor německých a rakousko-uherských vojsk. Porážky u Sibiu a Brašova nakonec přinutily Rumuny k ústupu. Boje na rumunském bojišti, kterých se účastnili také vojáci z českých zemí, dodnes připomínají četné válečné hroby a vojenské hřbitovy na území Rumunska.

Výroční zpráva Oddělení pro válečné hroby a pietní místa za rok 2025

Rok 2025 přinesl v oblasti péče o válečné hroby řadu významných událostí. Výroční zpráva přibližuje naši činnost v České republice i v zahraničí, návrat ostatků devíti československých hrdinů do vlasti, kampaň #80let k výročí konce druhé světové války, pokračující digitalizaci Evidence válečných hrobů i modernizaci CEVH. Nechybí ani informace o dotační podpoře, mezinárodní spolupráci a naplňování Koncepce péče o válečné hroby a pietní místa 2025–2029.