Bachmač (8. – 13. března 1918)

Bachmač (8. – 13. března 1918)

V těchto dnech si připomínáme důležitý úspěch československých legií v bitvě u Bachmače, jenž se stal počátkem slavné sibiřské anabáze. Tehdy, kdy již prakticky od konce roku 1917 východní fronta neexistovala a její konec stvrdila i oficiálně uzavřená smlouva v Brest Litevsku ze 3. března 1918 mezi sovětskou vládou a zástupci Centrálních mocností, se mělo československé vojsko přesunout transsibiřskou magistrálou na východ do Vladivostoku a odtud loďmi do Francie, kde by se připojilo k bojům proti Centrálním mocnostem. Přesun na východ ale zkomplikoval fakt, že Ukrajina vyhlásila nezávislost a proti sovětské vládě požádala o pomoc německou armádu, která rychle postupovala do ukrajinského vnitrozemí, přičemž mezi její důležité cíle bylo také obklíčit československé jednotky a zajmout je. Čechoslováci si nedělali iluze o tom, co by následovalo. Němci by je popravili, stejně tak Rakušané.

Zásadní význam pro evakuaci 40 000 příslušníků československého vojska z Ukrajiny sehrálo udržení Bachmače, důležitého železničního uzlu. Proti dvěma německým divizím postupujícím na Bachmač ze dvou směrů – ze severu od Gomelu 224. pěší divize a ze západu od Kyjeva 91. pěší divize, bránily Bachmač pouhé pluky – 6. střelecký pluk „Hanácký“ a 7. střelecký pluk „Tatranský“, posléze i 4. střelecký pluk „Prokopa Holého“ a 1. záložní pluk. Jelikož bolševici považovali německou akci za porušení podmínek brestlitevského míru, postavili se po boku československých jednotek proti Němcům, nejednalo se však o výraznou pomoc. K získání času na evakuaci přistoupily zmíněné československé pluky do protiútoků, které byly proti mnohonásobné přesile tak úspěšné, že umožnily československým legiím vyklouznout ze smrtící smyčky a uniknout na východ.

Nebylo to zadarmo. Legionáři měli 45 mrtvých a 210 raněných, dalších 41 bylo nezvěstných a pravděpodobně zajatých a popravených nepřítelem. Německé ztráty ale byly mnohem větší. Prameny uvádí kolem 300 zabitých a několik set raněných mužů.

Odkaz do Evidence válečných hrobů pro lokality Velika Doč a Stancja Bachmač zde:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-6&coid=145&con=Ukrajina&lid=286&lim=Bachma%c4%8d&st=0&

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-33251&coid=145&con=Ukrajina&lid=286&lim=Bachma%c4%8d&st=0&

Pohřbívání padlých z bojů o Bachmač do hromadného hrobu

Pohřbívání padlých z bojů o Bachmač do hromadného hrobu
Zdroj: CEVH.

Rozvědka 6. pluku jede do boje u Bachmače

Rozvědka 6. pluku jede do boje u Bachmače
Zdroj: Wikipedie.

Pohled na nádražní budovu v Bachmači

Pohled na nádražní budovu v Bachmači
Zdroj: CEVH.

Pamětní deska bitvy u Bachmače v Olomouci. Sošku legionáře v zimní výzbroji vytvořil Otakar Španiel

Pamětní deska bitvy u Bachmače v Olomouci. Sošku legionáře v zimní výzbroji vytvořil Otakar Španiel.
Zdroj: Wikepedie.

Pamětní deska na nádraží v Bachmači

Pamětní deska na nádraží v Bachmači
Zdroj: CEVH.

85. výročí úmrtí Tomáše Kozáka, pilota 242. stíhací perutě RAF

Připomínáme si 85. výročí úmrtí npor. Tomáše Kozáka, pilota 242. (kanadské) stíhací perutě RAF. Z okupované vlasti odešel v červnu roku 1939 do Francie a následně do Velké Británie, kde se v řadách Královského letectva zapojil do boje proti nacistickému Německu. Zahynul v noci z 13. na 14. června 1941 při návratu z operačního letu, kdy jeho letoun Hawker Hurricane Mk.IIB havaroval v prostoru letiště Duxford. Pohřben je ve vojenské části hřbitova St. Andrew v hrabství Essex ve Velké Británii, v blízkosti letiště North Weald, kde měla jeho peruť základnu.

85. výročí tragické smrti letce Josefa Komínka

Československý pilot RAF Josef Komínek zahynul dne 8. června 1941 při tragické nehodě jeho letounu nedaleko Girtonu v hrabství Cambridgeshire ve Velké Británii. Patřil ke zkušeným letcům, kteří po nacistické okupaci vlasti odešli do exilu a pokračovali v boji za obnovu Československa. Sloužil v Polsku, ve Francii a Velké Británii. In memoriam byl vyznamenán a odpočívá na hřbitově v Brookwoodu v hrabství Surrey.

Zahájení Brusilovovy ofenzívy, 4. června 1916

Dne 4. června 1916 začala Brusilovova ofenzíva, jedna z nejúspěšnějších operací východní fronty první světové války. Ruský průlom u Lucku významně oslabil centrální mocnosti. Důležitou roli sehrál 1. čs. střelecký pluk, jehož rozvědčíci získávali cenné informace a podporovali postup vojsk. Text připomíná také osudy vojáků z českých zemí bojujících na obou stranách fronty a místa jejich posledního odpočinku.