Bachmač (8. – 13. března 1918)

Bachmač (8. – 13. března 1918)

V těchto dnech si připomínáme důležitý úspěch československých legií v bitvě u Bachmače, jenž se stal počátkem slavné sibiřské anabáze. Tehdy, kdy již prakticky od konce roku 1917 východní fronta neexistovala a její konec stvrdila i oficiálně uzavřená smlouva v Brest Litevsku ze 3. března 1918 mezi sovětskou vládou a zástupci Centrálních mocností, se mělo československé vojsko přesunout transsibiřskou magistrálou na východ do Vladivostoku a odtud loďmi do Francie, kde by se připojilo k bojům proti Centrálním mocnostem. Přesun na východ ale zkomplikoval fakt, že Ukrajina vyhlásila nezávislost a proti sovětské vládě požádala o pomoc německou armádu, která rychle postupovala do ukrajinského vnitrozemí, přičemž mezi její důležité cíle bylo také obklíčit československé jednotky a zajmout je. Čechoslováci si nedělali iluze o tom, co by následovalo. Němci by je popravili, stejně tak Rakušané.

Zásadní význam pro evakuaci 40 000 příslušníků československého vojska z Ukrajiny sehrálo udržení Bachmače, důležitého železničního uzlu. Proti dvěma německým divizím postupujícím na Bachmač ze dvou směrů – ze severu od Gomelu 224. pěší divize a ze západu od Kyjeva 91. pěší divize, bránily Bachmač pouhé pluky – 6. střelecký pluk „Hanácký“ a 7. střelecký pluk „Tatranský“, posléze i 4. střelecký pluk „Prokopa Holého“ a 1. záložní pluk. Jelikož bolševici považovali německou akci za porušení podmínek brestlitevského míru, postavili se po boku československých jednotek proti Němcům, nejednalo se však o výraznou pomoc. K získání času na evakuaci přistoupily zmíněné československé pluky do protiútoků, které byly proti mnohonásobné přesile tak úspěšné, že umožnily československým legiím vyklouznout ze smrtící smyčky a uniknout na východ.

Nebylo to zadarmo. Legionáři měli 45 mrtvých a 210 raněných, dalších 41 bylo nezvěstných a pravděpodobně zajatých a popravených nepřítelem. Německé ztráty ale byly mnohem větší. Prameny uvádí kolem 300 zabitých a několik set raněných mužů.

Odkaz do Evidence válečných hrobů pro lokality Velika Doč a Stancja Bachmač zde:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-6&coid=145&con=Ukrajina&lid=286&lim=Bachma%c4%8d&st=0&

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-33251&coid=145&con=Ukrajina&lid=286&lim=Bachma%c4%8d&st=0&

Pohřbívání padlých z bojů o Bachmač do hromadného hrobu

Pohřbívání padlých z bojů o Bachmač do hromadného hrobu
Zdroj: CEVH.

Rozvědka 6. pluku jede do boje u Bachmače

Rozvědka 6. pluku jede do boje u Bachmače
Zdroj: Wikipedie.

Pohled na nádražní budovu v Bachmači

Pohled na nádražní budovu v Bachmači
Zdroj: CEVH.

Pamětní deska bitvy u Bachmače v Olomouci. Sošku legionáře v zimní výzbroji vytvořil Otakar Španiel

Pamětní deska bitvy u Bachmače v Olomouci. Sošku legionáře v zimní výzbroji vytvořil Otakar Španiel.
Zdroj: Wikepedie.

Pamětní deska na nádraží v Bachmači

Pamětní deska na nádraží v Bachmači
Zdroj: CEVH.

Pomník Františka de Paula z Valdštejna-Vartenberka

Anotace:
V zámeckém parku v Litomyšli se nachází pomník věnovaný Františku de Paulovi z Valdštejna-Vartenberka. Roku 1808 jej nechal zhotovit tehdejší majitel panství hrabě Jiří Josef z Valdštejna-Vartenberka jako památku na svého mladšího bratra, důstojníka císařské armády, který dne 2. září 1796 podlehl zraněním utrpěným během bojů proti revoluční Francii u severoitalského města Salò. Pomník s plastikou ležícího lva, symbolizujícího statečnost i zármutek, je významnou součástí zámeckého parku a zároveň patří k nemnohým památkám v České republice připomínajícím oběti francouzských revolučních válek.

Výsadek Aroš V

Skupina Aroš V měla působit na Moravě v prostoru Holešov–Kroměříž–Slavkov–Brno–Kunovice. Tři muži – Karel Hovůrka, Rudolf Koloničný a Josef Procházka – však byli v noci 2. září 1941 vysazeni u Kazanówa v okupovaném Polsku. Přes obtížnou cestu dorazili dva z nich na Moravu a připravovali zpravodajskou a sabotážní činnost. Po zradě Ferdinanda Čihánka (Aroš III) padl Hovůrka při zásahu gestapa a Koloničný a Procházka byli vězněni brněnským gestapem a 7. května 1942 popraveni v Mauthausenu.

Výsadek S/1-N

V létě 1941 vznikl při československé vojenské misi v Moskvě program S/1, jehož skupina S/1-N měla působit na Slovensku. Četaři Ludvík Kratochvíl a Štefan Andraščík a des. Josef Krejčiřík měli zajišťovat zpravodajství, spojení s odbojem a sabotáže. K nim se připojil Oldřich Komberec. Výsadek 1. září 1941 však skončil tragicky: skupina byla omylem vysazena nad Miškolcem – Komberec a Krejčiřík zahynuli během výsadku, Kratochvíl a Andraščík byli zatčeni.