Bachmač (8. – 13. března 1918)

Bachmač (8. – 13. března 1918)

V těchto dnech si připomínáme důležitý úspěch československých legií v bitvě u Bachmače, jenž se stal počátkem slavné sibiřské anabáze. Tehdy, kdy již prakticky od konce roku 1917 východní fronta neexistovala a její konec stvrdila i oficiálně uzavřená smlouva v Brest Litevsku ze 3. března 1918 mezi sovětskou vládou a zástupci Centrálních mocností, se mělo československé vojsko přesunout transsibiřskou magistrálou na východ do Vladivostoku a odtud loďmi do Francie, kde by se připojilo k bojům proti Centrálním mocnostem. Přesun na východ ale zkomplikoval fakt, že Ukrajina vyhlásila nezávislost a proti sovětské vládě požádala o pomoc německou armádu, která rychle postupovala do ukrajinského vnitrozemí, přičemž mezi její důležité cíle bylo také obklíčit československé jednotky a zajmout je. Čechoslováci si nedělali iluze o tom, co by následovalo. Němci by je popravili, stejně tak Rakušané.

Zásadní význam pro evakuaci 40 000 příslušníků československého vojska z Ukrajiny sehrálo udržení Bachmače, důležitého železničního uzlu. Proti dvěma německým divizím postupujícím na Bachmač ze dvou směrů – ze severu od Gomelu 224. pěší divize a ze západu od Kyjeva 91. pěší divize, bránily Bachmač pouhé pluky – 6. střelecký pluk „Hanácký“ a 7. střelecký pluk „Tatranský“, posléze i 4. střelecký pluk „Prokopa Holého“ a 1. záložní pluk. Jelikož bolševici považovali německou akci za porušení podmínek brestlitevského míru, postavili se po boku československých jednotek proti Němcům, nejednalo se však o výraznou pomoc. K získání času na evakuaci přistoupily zmíněné československé pluky do protiútoků, které byly proti mnohonásobné přesile tak úspěšné, že umožnily československým legiím vyklouznout ze smrtící smyčky a uniknout na východ.

Nebylo to zadarmo. Legionáři měli 45 mrtvých a 210 raněných, dalších 41 bylo nezvěstných a pravděpodobně zajatých a popravených nepřítelem. Německé ztráty ale byly mnohem větší. Prameny uvádí kolem 300 zabitých a několik set raněných mužů.

Odkaz do Evidence válečných hrobů pro lokality Velika Doč a Stancja Bachmač zde:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-6&coid=145&con=Ukrajina&lid=286&lim=Bachma%c4%8d&st=0&

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-33251&coid=145&con=Ukrajina&lid=286&lim=Bachma%c4%8d&st=0&

Pohřbívání padlých z bojů o Bachmač do hromadného hrobu

Pohřbívání padlých z bojů o Bachmač do hromadného hrobu
Zdroj: CEVH.

Rozvědka 6. pluku jede do boje u Bachmače

Rozvědka 6. pluku jede do boje u Bachmače
Zdroj: Wikipedie.

Pohled na nádražní budovu v Bachmači

Pohled na nádražní budovu v Bachmači
Zdroj: CEVH.

Pamětní deska bitvy u Bachmače v Olomouci. Sošku legionáře v zimní výzbroji vytvořil Otakar Španiel

Pamětní deska bitvy u Bachmače v Olomouci. Sošku legionáře v zimní výzbroji vytvořil Otakar Španiel.
Zdroj: Wikepedie.

Pamětní deska na nádraží v Bachmači

Pamětní deska na nádraží v Bachmači
Zdroj: CEVH.

Pražský mír – pražské hroby z války roku 1866

Článek připomíná 160. výročí podepsání Pražského míru (23. srpna 1866 v hotelu U Modré hvězdy), který oficiálně ukončil prusko-rakouskou válku. Věnuje se politickým důsledkům konfliktu, jako byl vznik Rakousko-Uherska a sjednocení Německa pod vedením Pruska, i celkovým lidským ztrátám prohloubeným epidemií cholery. Zvláštní pozornost věnuje stopám války přímo v Praze – osudům raněných vojáků, dochovaným pomníkům a hrobům na Olšanských hřbitovech, Zbraslavi, v Holešovicích či bývalému pruskému pohřebišti ve Štěrboholech.

Pietní cesta do Gruzie

Ve dnech 9.–15. srpna 2026 se uskutečnila pietní cesta do Gruzie, během níž česká delegace uctila památku československého pilota Miroslava Tomáše Charváta, který zahynul při leteckém výcviku v květnu 1945. Součástí cesty byla také jednání v Rustavi, Senaki, Poti a Batumi zaměřená na osudy válečných zajatců a vyhledávání míst jejich pohřbení. Česká strana zároveň nabídla pomoc při dohledávání gruzínských vojáků Rudé armády padlých při osvobozování českých zemí.

Vranovice

V roce 2025 prošly ve Vranovicích renovací tři pomníky připomínající oběti válečných konfliktů. První je věnován místnímu rodákovi Josefu Pešinovi, který zemřel za první světové války, druhý československému letci RAF Janu Jankovi a třetí sovětským vojákům padlým při osvobozování obce v dubnu 1945. Na obnovu pomníků přispělo Ministerstvo obrany ČR částkou 52 000 Kč z dotačního programu ISPROFIN.