Bachmač (8. – 13. března 1918)

Bachmač (8. – 13. března 1918)

V těchto dnech si připomínáme důležitý úspěch československých legií v bitvě u Bachmače, jenž se stal počátkem slavné sibiřské anabáze. Tehdy, kdy již prakticky od konce roku 1917 východní fronta neexistovala a její konec stvrdila i oficiálně uzavřená smlouva v Brest Litevsku ze 3. března 1918 mezi sovětskou vládou a zástupci Centrálních mocností, se mělo československé vojsko přesunout transsibiřskou magistrálou na východ do Vladivostoku a odtud loďmi do Francie, kde by se připojilo k bojům proti Centrálním mocnostem. Přesun na východ ale zkomplikoval fakt, že Ukrajina vyhlásila nezávislost a proti sovětské vládě požádala o pomoc německou armádu, která rychle postupovala do ukrajinského vnitrozemí, přičemž mezi její důležité cíle bylo také obklíčit československé jednotky a zajmout je. Čechoslováci si nedělali iluze o tom, co by následovalo. Němci by je popravili, stejně tak Rakušané.

Zásadní význam pro evakuaci 40 000 příslušníků československého vojska z Ukrajiny sehrálo udržení Bachmače, důležitého železničního uzlu. Proti dvěma německým divizím postupujícím na Bachmač ze dvou směrů – ze severu od Gomelu 224. pěší divize a ze západu od Kyjeva 91. pěší divize, bránily Bachmač pouhé pluky – 6. střelecký pluk „Hanácký“ a 7. střelecký pluk „Tatranský“, posléze i 4. střelecký pluk „Prokopa Holého“ a 1. záložní pluk. Jelikož bolševici považovali německou akci za porušení podmínek brestlitevského míru, postavili se po boku československých jednotek proti Němcům, nejednalo se však o výraznou pomoc. K získání času na evakuaci přistoupily zmíněné československé pluky do protiútoků, které byly proti mnohonásobné přesile tak úspěšné, že umožnily československým legiím vyklouznout ze smrtící smyčky a uniknout na východ.

Nebylo to zadarmo. Legionáři měli 45 mrtvých a 210 raněných, dalších 41 bylo nezvěstných a pravděpodobně zajatých a popravených nepřítelem. Německé ztráty ale byly mnohem větší. Prameny uvádí kolem 300 zabitých a několik set raněných mužů.

Odkaz do Evidence válečných hrobů pro lokality Velika Doč a Stancja Bachmač zde:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-6&coid=145&con=Ukrajina&lid=286&lim=Bachma%c4%8d&st=0&

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-33251&coid=145&con=Ukrajina&lid=286&lim=Bachma%c4%8d&st=0&

Pohřbívání padlých z bojů o Bachmač do hromadného hrobu

Pohřbívání padlých z bojů o Bachmač do hromadného hrobu
Zdroj: CEVH.

Rozvědka 6. pluku jede do boje u Bachmače

Rozvědka 6. pluku jede do boje u Bachmače
Zdroj: Wikipedie.

Pohled na nádražní budovu v Bachmači

Pohled na nádražní budovu v Bachmači
Zdroj: CEVH.

Pamětní deska bitvy u Bachmače v Olomouci. Sošku legionáře v zimní výzbroji vytvořil Otakar Španiel

Pamětní deska bitvy u Bachmače v Olomouci. Sošku legionáře v zimní výzbroji vytvořil Otakar Španiel.
Zdroj: Wikepedie.

Pamětní deska na nádraží v Bachmači

Pamětní deska na nádraží v Bachmači
Zdroj: CEVH.

Skupina Kaboš – první východní výsadek do okupovaného Československa

V noci na 10. srpna 1941 vysadila Rudá armáda první dvojici agentů určenou pro okupované Československo. Pravděpodobná navigační chyba ale zapříčinila výsadek u polského Seceminu. Josef Dycka při seskoku zahynul, Andrej Kaboš přežil a pěšky dorazil na Slovensko. Zatčen byl až v prosinci 1942. Později se zapojil do SNP, po válce byl uvězněn ve vykonstruovaném procesu a byl propuštěn v amnestii v roce 1960. Místo hrobu Josefa Dycka není známo.

VI. sočská bitva

Šestá bitva o Soču proběhla 6.–17. srpna 1916 a přinesla první výraznější italský úspěch v bojích na sočské frontě. Italové dobyli Gorici i vrch Sabotino, rozhodující průlom se jim však nepodařil. Obě strany ztratily kolem 40–50 tisíc mužů. V Centrální evidenci válečných hrobů byly nově doplněny stovky padlých z českých zemí pohřbených zejména na hřbitově v Proseccu.

85. výročí smrti letce RAF Stanislava Plzáka

Čs. pilot RAF ppor. Stanislav Plzák patřil ke zkušeným letcům, kteří po nacistické okupaci vlasti odešli do exilu a pokračovali v boji za obnovu Československa. Sloužil ve Francii a Velké Británii. Dne 7. srpna 1941 se stal nezvěstným během operačního letu. Pravděpodobně se po vzdušném souboji zřítil do Lamanšského průlivu. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Za svůj podíl na národněosvobozeneckém boji byl vyznamenán a povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam. Jeho památku připomínají pietní místa ve vlasti a v zahraničí.