Bachmač (8. – 13. března 1918)

Bachmač (8. – 13. března 1918)

V těchto dnech si připomínáme důležitý úspěch československých legií v bitvě u Bachmače, jenž se stal počátkem slavné sibiřské anabáze. Tehdy, kdy již prakticky od konce roku 1917 východní fronta neexistovala a její konec stvrdila i oficiálně uzavřená smlouva v Brest Litevsku ze 3. března 1918 mezi sovětskou vládou a zástupci Centrálních mocností, se mělo československé vojsko přesunout transsibiřskou magistrálou na východ do Vladivostoku a odtud loďmi do Francie, kde by se připojilo k bojům proti Centrálním mocnostem. Přesun na východ ale zkomplikoval fakt, že Ukrajina vyhlásila nezávislost a proti sovětské vládě požádala o pomoc německou armádu, která rychle postupovala do ukrajinského vnitrozemí, přičemž mezi její důležité cíle bylo také obklíčit československé jednotky a zajmout je. Čechoslováci si nedělali iluze o tom, co by následovalo. Němci by je popravili, stejně tak Rakušané.

Zásadní význam pro evakuaci 40 000 příslušníků československého vojska z Ukrajiny sehrálo udržení Bachmače, důležitého železničního uzlu. Proti dvěma německým divizím postupujícím na Bachmač ze dvou směrů – ze severu od Gomelu 224. pěší divize a ze západu od Kyjeva 91. pěší divize, bránily Bachmač pouhé pluky – 6. střelecký pluk „Hanácký“ a 7. střelecký pluk „Tatranský“, posléze i 4. střelecký pluk „Prokopa Holého“ a 1. záložní pluk. Jelikož bolševici považovali německou akci za porušení podmínek brestlitevského míru, postavili se po boku československých jednotek proti Němcům, nejednalo se však o výraznou pomoc. K získání času na evakuaci přistoupily zmíněné československé pluky do protiútoků, které byly proti mnohonásobné přesile tak úspěšné, že umožnily československým legiím vyklouznout ze smrtící smyčky a uniknout na východ.

Nebylo to zadarmo. Legionáři měli 45 mrtvých a 210 raněných, dalších 41 bylo nezvěstných a pravděpodobně zajatých a popravených nepřítelem. Německé ztráty ale byly mnohem větší. Prameny uvádí kolem 300 zabitých a několik set raněných mužů.

Odkaz do Evidence válečných hrobů pro lokality Velika Doč a Stancja Bachmač zde:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-6&coid=145&con=Ukrajina&lid=286&lim=Bachma%c4%8d&st=0&

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-33251&coid=145&con=Ukrajina&lid=286&lim=Bachma%c4%8d&st=0&

Pohřbívání padlých z bojů o Bachmač do hromadného hrobu

Pohřbívání padlých z bojů o Bachmač do hromadného hrobu
Zdroj: CEVH.

Rozvědka 6. pluku jede do boje u Bachmače

Rozvědka 6. pluku jede do boje u Bachmače
Zdroj: Wikipedie.

Pohled na nádražní budovu v Bachmači

Pohled na nádražní budovu v Bachmači
Zdroj: CEVH.

Pamětní deska bitvy u Bachmače v Olomouci. Sošku legionáře v zimní výzbroji vytvořil Otakar Španiel

Pamětní deska bitvy u Bachmače v Olomouci. Sošku legionáře v zimní výzbroji vytvořil Otakar Španiel.
Zdroj: Wikepedie.

Pamětní deska na nádraží v Bachmači

Pamětní deska na nádraží v Bachmači
Zdroj: CEVH.

85. výročí úmrtí čtyř československých letců z posádky 311. bombardovací perutě RAF

Připomínáme si 85. výročí hrdinské smrti čtyř členů posádky bombardéru Vickers Wellington B Mk.IC Z8966 KX-E. Při návratu z nočního bombardování Kielu se letoun 311. čs. bombardovací perutě RAF dostal do kritické situace, která donutila posádku k nouzovému přistání na mořskou hladinu v oblasti Irského moře 20 mil západně od pobřeží Cumberlandu. Dva členové posádky havárii přežili, zatímco pozůstatky čtyř letců nebyly dosud nalezeny.

Vřesník

Pomník obětem první světové války ve Vřesníku, slavnostně odhalený 27. května 1923, připomíná devět padlých občanů obce. Pískovcový obelisk s reliéfem sdruženého znaku legií a žulovou deskou se jmény padlých již vyžadoval rozsáhlou renovaci. V roce 2025 proto prošel kompletní obnovou, která zahrnovala statické zajištění, očištění a opravu poškozených částí i obnovení původního oplocení. Renovace byla uskutečněna za finanční podpory Ministerstva obrany ČR.

85. výročí úmrtí stíhacího pilota Svatopluka Štulíře

Stíhací pilot Svatopluk Štulíř (1917–1941), rodák z Vřesovic, okr. Kyjov, sloužil za války u francouzského a britského letectva. U 257. a 65. stíhací perutě RAF se účastnil bojových operací nad okupovanou Evropou a dosáhl dvou potvrzených vzdušných vítězství. Dne 8. listopadu 1941 se jeho Spitfire nevrátil z doprovodu bombardérů nad severní Francií. Byl prohlášen za mrtvého a posmrtně povýšen i vyznamenán. Připomínají jej pomníky ve Vřesovicích, Runnymede a Praze-Bubenči.