Bachmač (8. – 13. března 1918)

Bachmač (8. – 13. března 1918)

V těchto dnech si připomínáme důležitý úspěch československých legií v bitvě u Bachmače, jenž se stal počátkem slavné sibiřské anabáze. Tehdy, kdy již prakticky od konce roku 1917 východní fronta neexistovala a její konec stvrdila i oficiálně uzavřená smlouva v Brest Litevsku ze 3. března 1918 mezi sovětskou vládou a zástupci Centrálních mocností, se mělo československé vojsko přesunout transsibiřskou magistrálou na východ do Vladivostoku a odtud loďmi do Francie, kde by se připojilo k bojům proti Centrálním mocnostem. Přesun na východ ale zkomplikoval fakt, že Ukrajina vyhlásila nezávislost a proti sovětské vládě požádala o pomoc německou armádu, která rychle postupovala do ukrajinského vnitrozemí, přičemž mezi její důležité cíle bylo také obklíčit československé jednotky a zajmout je. Čechoslováci si nedělali iluze o tom, co by následovalo. Němci by je popravili, stejně tak Rakušané.

Zásadní význam pro evakuaci 40 000 příslušníků československého vojska z Ukrajiny sehrálo udržení Bachmače, důležitého železničního uzlu. Proti dvěma německým divizím postupujícím na Bachmač ze dvou směrů – ze severu od Gomelu 224. pěší divize a ze západu od Kyjeva 91. pěší divize, bránily Bachmač pouhé pluky – 6. střelecký pluk „Hanácký“ a 7. střelecký pluk „Tatranský“, posléze i 4. střelecký pluk „Prokopa Holého“ a 1. záložní pluk. Jelikož bolševici považovali německou akci za porušení podmínek brestlitevského míru, postavili se po boku československých jednotek proti Němcům, nejednalo se však o výraznou pomoc. K získání času na evakuaci přistoupily zmíněné československé pluky do protiútoků, které byly proti mnohonásobné přesile tak úspěšné, že umožnily československým legiím vyklouznout ze smrtící smyčky a uniknout na východ.

Nebylo to zadarmo. Legionáři měli 45 mrtvých a 210 raněných, dalších 41 bylo nezvěstných a pravděpodobně zajatých a popravených nepřítelem. Německé ztráty ale byly mnohem větší. Prameny uvádí kolem 300 zabitých a několik set raněných mužů.

Odkaz do Evidence válečných hrobů pro lokality Velika Doč a Stancja Bachmač zde:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-6&coid=145&con=Ukrajina&lid=286&lim=Bachma%c4%8d&st=0&

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-33251&coid=145&con=Ukrajina&lid=286&lim=Bachma%c4%8d&st=0&

Pohřbívání padlých z bojů o Bachmač do hromadného hrobu

Pohřbívání padlých z bojů o Bachmač do hromadného hrobu
Zdroj: CEVH.

Rozvědka 6. pluku jede do boje u Bachmače

Rozvědka 6. pluku jede do boje u Bachmače
Zdroj: Wikipedie.

Pohled na nádražní budovu v Bachmači

Pohled na nádražní budovu v Bachmači
Zdroj: CEVH.

Pamětní deska bitvy u Bachmače v Olomouci. Sošku legionáře v zimní výzbroji vytvořil Otakar Španiel

Pamětní deska bitvy u Bachmače v Olomouci. Sošku legionáře v zimní výzbroji vytvořil Otakar Španiel.
Zdroj: Wikepedie.

Pamětní deska na nádraží v Bachmači

Pamětní deska na nádraží v Bachmači
Zdroj: CEVH.

Památník padlým československým letcům ve druhé světové válce 1939-1945

Za nedlouho si připomeneme 85. výročí bitvy o Británii. Jeden z pietních aktů se uskuteční také u památníku v pražské Bubenči, naproti budově Ministerstva obrany ČR na náměstí Svobody. Po sametové revoluci a pádu komunistického režimu se postupně začalo připomínat i hrdinství a obětavost československých vojáků, kteří bojovali na západní frontě v řadách britské armády. Jednou z těchto připomínek je i památník v Bubenči, jehož autorem je světově uznávaný sochař Franta Bělský.

Oprava pomníků z války 1866 na hřbitově v Nedělišti

Na hřbitově u kostela v Nedělištích se nacházejí tři válečné hroby z bitvy u Hradce Králové (1866), dlouhodobě ohrožené biologickým i mechanickým poškozením. Díky iniciativě farnosti, Komitétu 1866 a podpoře Ministerstva obrany ČR proběhla v roce 2023 jejich odborná obnova. Restaurovány byly pomníky poručíka Zichyho, plukovníka Görtze a majora Eislera.

Pomník rakouského dělostřeleckého pluku č. 6 u Neděliště

Pomník padlým dělostřelcům mezi Chlumem a Nedělištěm připomíná hrdinský zásah podplukovníka dělostřelectva Hofbauera během bitvy u Hradce Králové roku 1866. Byl vztyčen roku 1867 a slouží i jako místo posledního odpočinku padlých. Přestože byl v průběhu let poškozen, v roce 2023 se díky spolupráci soukromníků a Ministerstva obrany dočkal nákladné obnovy. Oprava vrátila pomníku původní podobu včetně plastiky dvouhlavého orla a oplocení.