Bachmač (8. – 13. března 1918)

Bachmač (8. – 13. března 1918)

V těchto dnech si připomínáme důležitý úspěch československých legií v bitvě u Bachmače, jenž se stal počátkem slavné sibiřské anabáze. Tehdy, kdy již prakticky od konce roku 1917 východní fronta neexistovala a její konec stvrdila i oficiálně uzavřená smlouva v Brest Litevsku ze 3. března 1918 mezi sovětskou vládou a zástupci Centrálních mocností, se mělo československé vojsko přesunout transsibiřskou magistrálou na východ do Vladivostoku a odtud loďmi do Francie, kde by se připojilo k bojům proti Centrálním mocnostem. Přesun na východ ale zkomplikoval fakt, že Ukrajina vyhlásila nezávislost a proti sovětské vládě požádala o pomoc německou armádu, která rychle postupovala do ukrajinského vnitrozemí, přičemž mezi její důležité cíle bylo také obklíčit československé jednotky a zajmout je. Čechoslováci si nedělali iluze o tom, co by následovalo. Němci by je popravili, stejně tak Rakušané.

Zásadní význam pro evakuaci 40 000 příslušníků československého vojska z Ukrajiny sehrálo udržení Bachmače, důležitého železničního uzlu. Proti dvěma německým divizím postupujícím na Bachmač ze dvou směrů – ze severu od Gomelu 224. pěší divize a ze západu od Kyjeva 91. pěší divize, bránily Bachmač pouhé pluky – 6. střelecký pluk „Hanácký“ a 7. střelecký pluk „Tatranský“, posléze i 4. střelecký pluk „Prokopa Holého“ a 1. záložní pluk. Jelikož bolševici považovali německou akci za porušení podmínek brestlitevského míru, postavili se po boku československých jednotek proti Němcům, nejednalo se však o výraznou pomoc. K získání času na evakuaci přistoupily zmíněné československé pluky do protiútoků, které byly proti mnohonásobné přesile tak úspěšné, že umožnily československým legiím vyklouznout ze smrtící smyčky a uniknout na východ.

Nebylo to zadarmo. Legionáři měli 45 mrtvých a 210 raněných, dalších 41 bylo nezvěstných a pravděpodobně zajatých a popravených nepřítelem. Německé ztráty ale byly mnohem větší. Prameny uvádí kolem 300 zabitých a několik set raněných mužů.

Odkaz do Evidence válečných hrobů pro lokality Velika Doč a Stancja Bachmač zde:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-6&coid=145&con=Ukrajina&lid=286&lim=Bachma%c4%8d&st=0&

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-33251&coid=145&con=Ukrajina&lid=286&lim=Bachma%c4%8d&st=0&

Pohřbívání padlých z bojů o Bachmač do hromadného hrobu

Pohřbívání padlých z bojů o Bachmač do hromadného hrobu
Zdroj: CEVH.

Rozvědka 6. pluku jede do boje u Bachmače

Rozvědka 6. pluku jede do boje u Bachmače
Zdroj: Wikipedie.

Pohled na nádražní budovu v Bachmači

Pohled na nádražní budovu v Bachmači
Zdroj: CEVH.

Pamětní deska bitvy u Bachmače v Olomouci. Sošku legionáře v zimní výzbroji vytvořil Otakar Španiel

Pamětní deska bitvy u Bachmače v Olomouci. Sošku legionáře v zimní výzbroji vytvořil Otakar Španiel.
Zdroj: Wikepedie.

Pamětní deska na nádraží v Bachmači

Pamětní deska na nádraží v Bachmači
Zdroj: CEVH.

Svatoslav u Třebíče

V centru obce Svatoslav na Třebíčsku stojí vedle sebe dva pomníky připomínající oběti obou světových válek. Jeden je věnován místním občanům, kteří se nevrátili z bojišť 1. světové války, druhý Karlu Kratochvílovi, umučenému nacisty ve Flossenbürgu v roce 1945. Oba pomníky prošly v roce 2025 rozsáhlou renovací, která zahrnovala nejen jejich obnovu, ale také úpravu okolního prostranství. Projekt podpořilo Ministerstvo obrany ČR z dotačního programu ISPROFIN.

Skupina Kaboš – první východní výsadek do okupovaného Československa

V noci na 10. srpna 1941 vysadila Rudá armáda první dvojici agentů určenou pro okupované Československo. Pravděpodobná navigační chyba ale zapříčinila výsadek u polského Seceminu. Josef Dycka při seskoku zahynul, Andrej Kaboš přežil a pěšky dorazil na Slovensko. Zatčen byl až v prosinci 1942. Později se zapojil do SNP, po válce byl uvězněn ve vykonstruovaném procesu a byl propuštěn v amnestii v roce 1960. Místo hrobu Josefa Dycka není známo.

VI. sočská bitva

Šestá bitva o Soču proběhla 6.–17. srpna 1916 a přinesla první výraznější italský úspěch v bojích na sočské frontě. Italové dobyli Gorici i vrch Sabotino, rozhodující průlom se jim však nepodařil. Obě strany ztratily kolem 40–50 tisíc mužů. V Centrální evidenci válečných hrobů byly nově doplněny stovky padlých z českých zemí pohřbených zejména na hřbitově v Proseccu.