Bachmač (8. – 13. března 1918)

Bachmač (8. – 13. března 1918)

V těchto dnech si připomínáme důležitý úspěch československých legií v bitvě u Bachmače, jenž se stal počátkem slavné sibiřské anabáze. Tehdy, kdy již prakticky od konce roku 1917 východní fronta neexistovala a její konec stvrdila i oficiálně uzavřená smlouva v Brest Litevsku ze 3. března 1918 mezi sovětskou vládou a zástupci Centrálních mocností, se mělo československé vojsko přesunout transsibiřskou magistrálou na východ do Vladivostoku a odtud loďmi do Francie, kde by se připojilo k bojům proti Centrálním mocnostem. Přesun na východ ale zkomplikoval fakt, že Ukrajina vyhlásila nezávislost a proti sovětské vládě požádala o pomoc německou armádu, která rychle postupovala do ukrajinského vnitrozemí, přičemž mezi její důležité cíle bylo také obklíčit československé jednotky a zajmout je. Čechoslováci si nedělali iluze o tom, co by následovalo. Němci by je popravili, stejně tak Rakušané.

Zásadní význam pro evakuaci 40 000 příslušníků československého vojska z Ukrajiny sehrálo udržení Bachmače, důležitého železničního uzlu. Proti dvěma německým divizím postupujícím na Bachmač ze dvou směrů – ze severu od Gomelu 224. pěší divize a ze západu od Kyjeva 91. pěší divize, bránily Bachmač pouhé pluky – 6. střelecký pluk „Hanácký“ a 7. střelecký pluk „Tatranský“, posléze i 4. střelecký pluk „Prokopa Holého“ a 1. záložní pluk. Jelikož bolševici považovali německou akci za porušení podmínek brestlitevského míru, postavili se po boku československých jednotek proti Němcům, nejednalo se však o výraznou pomoc. K získání času na evakuaci přistoupily zmíněné československé pluky do protiútoků, které byly proti mnohonásobné přesile tak úspěšné, že umožnily československým legiím vyklouznout ze smrtící smyčky a uniknout na východ.

Nebylo to zadarmo. Legionáři měli 45 mrtvých a 210 raněných, dalších 41 bylo nezvěstných a pravděpodobně zajatých a popravených nepřítelem. Německé ztráty ale byly mnohem větší. Prameny uvádí kolem 300 zabitých a několik set raněných mužů.

Odkaz do Evidence válečných hrobů pro lokality Velika Doč a Stancja Bachmač zde:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-6&coid=145&con=Ukrajina&lid=286&lim=Bachma%c4%8d&st=0&

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-33251&coid=145&con=Ukrajina&lid=286&lim=Bachma%c4%8d&st=0&

Pohřbívání padlých z bojů o Bachmač do hromadného hrobu

Pohřbívání padlých z bojů o Bachmač do hromadného hrobu
Zdroj: CEVH.

Rozvědka 6. pluku jede do boje u Bachmače

Rozvědka 6. pluku jede do boje u Bachmače
Zdroj: Wikipedie.

Pohled na nádražní budovu v Bachmači

Pohled na nádražní budovu v Bachmači
Zdroj: CEVH.

Pamětní deska bitvy u Bachmače v Olomouci. Sošku legionáře v zimní výzbroji vytvořil Otakar Španiel

Pamětní deska bitvy u Bachmače v Olomouci. Sošku legionáře v zimní výzbroji vytvořil Otakar Španiel.
Zdroj: Wikepedie.

Pamětní deska na nádraží v Bachmači

Pamětní deska na nádraží v Bachmači
Zdroj: CEVH.

Osvobození Brna 26. dubna 1945

Bratislavsko-brněnská operace vyvrcholila po těžkých pouličních bojích osvobozením Brna 26. dubna 1945. Sovětské a rumunské síly, podporované posilami od dobyté Vídně, osvobodily město a jeho okolí, přičemž padlo přes 20 000 vojáků a 1200 civilistů. Na Ústředním hřbitově v Brně dnes odpočívá na Čestném pohřebišti 3647 sovětských a 1569 rumunských vojáků.

Bitva o Ořechov

V dubnu 1945 probíhaly u Ořechova tvrdé boje v rámci osvobozování Brna. Sovětské jednotky nejprve Ořechov dobyly, ale Němci jej 19. dubna silným protiútokem znovu ovládli. Po několika dnech urputných bojů byl Ořechov definitivně osvobozen 24. dubna. Bitva přinesla obrovské lidské i materiální ztráty – padly stovky vojáků, obec byla téměř zničena. U kostela Všech svatých je dnes pohřbeno přes 1 400 sovětských vojáků. Boje zanechaly hluboké stopy v životě místních obyvatel.

Krvavý konec války v obci Prlov

Konec 2. světové války se kromě radosti z osvobození od šest let trvajícího nacistického útlaku bohužel nesl i ve znamení závěrečného, mnohdy brutálního teroru na moravském a českém obyvatelstvu. Zatímco obec Loučka u Vizovic 22. dubna 1945 unikla zničení a možná i díky dobrým vyjednávacím schopnostem svých občanů povraždění obyvatel, o 17 kilometrů vzdálený Prlov už takové štěstí o den později neměl. Řádění německých jednotek nepřežilo celkem 23 jeho občanů.