Bachmač (8. – 13. března 1918)

Bachmač (8. – 13. března 1918)

V těchto dnech si připomínáme důležitý úspěch československých legií v bitvě u Bachmače, jenž se stal počátkem slavné sibiřské anabáze. Tehdy, kdy již prakticky od konce roku 1917 východní fronta neexistovala a její konec stvrdila i oficiálně uzavřená smlouva v Brest Litevsku ze 3. března 1918 mezi sovětskou vládou a zástupci Centrálních mocností, se mělo československé vojsko přesunout transsibiřskou magistrálou na východ do Vladivostoku a odtud loďmi do Francie, kde by se připojilo k bojům proti Centrálním mocnostem. Přesun na východ ale zkomplikoval fakt, že Ukrajina vyhlásila nezávislost a proti sovětské vládě požádala o pomoc německou armádu, která rychle postupovala do ukrajinského vnitrozemí, přičemž mezi její důležité cíle bylo také obklíčit československé jednotky a zajmout je. Čechoslováci si nedělali iluze o tom, co by následovalo. Němci by je popravili, stejně tak Rakušané.

Zásadní význam pro evakuaci 40 000 příslušníků československého vojska z Ukrajiny sehrálo udržení Bachmače, důležitého železničního uzlu. Proti dvěma německým divizím postupujícím na Bachmač ze dvou směrů – ze severu od Gomelu 224. pěší divize a ze západu od Kyjeva 91. pěší divize, bránily Bachmač pouhé pluky – 6. střelecký pluk „Hanácký“ a 7. střelecký pluk „Tatranský“, posléze i 4. střelecký pluk „Prokopa Holého“ a 1. záložní pluk. Jelikož bolševici považovali německou akci za porušení podmínek brestlitevského míru, postavili se po boku československých jednotek proti Němcům, nejednalo se však o výraznou pomoc. K získání času na evakuaci přistoupily zmíněné československé pluky do protiútoků, které byly proti mnohonásobné přesile tak úspěšné, že umožnily československým legiím vyklouznout ze smrtící smyčky a uniknout na východ.

Nebylo to zadarmo. Legionáři měli 45 mrtvých a 210 raněných, dalších 41 bylo nezvěstných a pravděpodobně zajatých a popravených nepřítelem. Německé ztráty ale byly mnohem větší. Prameny uvádí kolem 300 zabitých a několik set raněných mužů.

Odkaz do Evidence válečných hrobů pro lokality Velika Doč a Stancja Bachmač zde:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-6&coid=145&con=Ukrajina&lid=286&lim=Bachma%c4%8d&st=0&

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-33251&coid=145&con=Ukrajina&lid=286&lim=Bachma%c4%8d&st=0&

Pohřbívání padlých z bojů o Bachmač do hromadného hrobu

Pohřbívání padlých z bojů o Bachmač do hromadného hrobu
Zdroj: CEVH.

Rozvědka 6. pluku jede do boje u Bachmače

Rozvědka 6. pluku jede do boje u Bachmače
Zdroj: Wikipedie.

Pohled na nádražní budovu v Bachmači

Pohled na nádražní budovu v Bachmači
Zdroj: CEVH.

Pamětní deska bitvy u Bachmače v Olomouci. Sošku legionáře v zimní výzbroji vytvořil Otakar Španiel

Pamětní deska bitvy u Bachmače v Olomouci. Sošku legionáře v zimní výzbroji vytvořil Otakar Španiel.
Zdroj: Wikepedie.

Pamětní deska na nádraží v Bachmači

Pamětní deska na nádraží v Bachmači
Zdroj: CEVH.

85. výročí tragické smrti osádky Wellingtonu T2519 KX-Y v Severním moři

Připomínáme si 85. výročí tragické havárie Wellingtonu T2519 KX-Y na operačnímu letu, kterým byl nálet na německý Wilhelmshaven. Během návratu se stroj z důvodu silné námrazy zřítil do Severního moře. Nikdo z osádky tvořené československými letci nebyl během pátrací akce nalezen.

160 let od války roku 1866: historické souvislosti a důsledky

Prusko-rakouský mocenský konflikt, jehož kořeny sahají do 18. století, vyústil v roce 1866 v rozhodující válku o dominanci v německém prostoru. Pruský vzestup, slezské války a ztráta Slezska na úkor Rakouska zásadně proměnily poměr sil ve střední Evropě. Po vzniku Německého spolku v roce 1815 se soupeření obou mocností vyostřovalo, zejména v souvislosti s politikou Otto von Bismarcka a otázkou německého sjednocení. Konflikt byl urychlen sporem o Šlesvicko a Holštýnsko a spojenectvím Pruska s Itálií. Válka byla rozhodnuta rychlým pruským postupem a vítězstvím u Hradce Králové. Jejími důsledky byly pruská hegemonie v Německu, vznik Rakousko-Uherska a územní zisky Itálie.

Rozhodující rakousko-uherská ofenziva proti Černé Hoře – bitva u Mojkovce

Černá Hora vstoupila do první světové války 6. srpna 1914 po boku Srbska a Ruska, přestože k tomu nebyla smluvně vázána. Kombinace solidarity se Srbskem, dlouhodobé orientace na Rusko a odporu k Rakousku-Uhersku převážila nad vojenskou i finanční slabostí země. Počáteční odpor, vyvrcholený vítěznou bitvou u Mojkovce v lednu 1916, nedokázal zabránit porážce po pádu strategického Lovćenu a obsazení Cetinje. Rozpuštěním armády zanikl černohorský ozbrojený odpor a země se ocitla v okupaci. Po válce ztratila samostatnost a byla začleněna do nově vzniklého jihoslovanského státu.