Bachmač (8. – 13. března 1918)

Bachmač (8. – 13. března 1918)

V těchto dnech si připomínáme důležitý úspěch československých legií v bitvě u Bachmače, jenž se stal počátkem slavné sibiřské anabáze. Tehdy, kdy již prakticky od konce roku 1917 východní fronta neexistovala a její konec stvrdila i oficiálně uzavřená smlouva v Brest Litevsku ze 3. března 1918 mezi sovětskou vládou a zástupci Centrálních mocností, se mělo československé vojsko přesunout transsibiřskou magistrálou na východ do Vladivostoku a odtud loďmi do Francie, kde by se připojilo k bojům proti Centrálním mocnostem. Přesun na východ ale zkomplikoval fakt, že Ukrajina vyhlásila nezávislost a proti sovětské vládě požádala o pomoc německou armádu, která rychle postupovala do ukrajinského vnitrozemí, přičemž mezi její důležité cíle bylo také obklíčit československé jednotky a zajmout je. Čechoslováci si nedělali iluze o tom, co by následovalo. Němci by je popravili, stejně tak Rakušané.

Zásadní význam pro evakuaci 40 000 příslušníků československého vojska z Ukrajiny sehrálo udržení Bachmače, důležitého železničního uzlu. Proti dvěma německým divizím postupujícím na Bachmač ze dvou směrů – ze severu od Gomelu 224. pěší divize a ze západu od Kyjeva 91. pěší divize, bránily Bachmač pouhé pluky – 6. střelecký pluk „Hanácký“ a 7. střelecký pluk „Tatranský“, posléze i 4. střelecký pluk „Prokopa Holého“ a 1. záložní pluk. Jelikož bolševici považovali německou akci za porušení podmínek brestlitevského míru, postavili se po boku československých jednotek proti Němcům, nejednalo se však o výraznou pomoc. K získání času na evakuaci přistoupily zmíněné československé pluky do protiútoků, které byly proti mnohonásobné přesile tak úspěšné, že umožnily československým legiím vyklouznout ze smrtící smyčky a uniknout na východ.

Nebylo to zadarmo. Legionáři měli 45 mrtvých a 210 raněných, dalších 41 bylo nezvěstných a pravděpodobně zajatých a popravených nepřítelem. Německé ztráty ale byly mnohem větší. Prameny uvádí kolem 300 zabitých a několik set raněných mužů.

Odkaz do Evidence válečných hrobů pro lokality Velika Doč a Stancja Bachmač zde:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-6&coid=145&con=Ukrajina&lid=286&lim=Bachma%c4%8d&st=0&

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-33251&coid=145&con=Ukrajina&lid=286&lim=Bachma%c4%8d&st=0&

Pohřbívání padlých z bojů o Bachmač do hromadného hrobu

Pohřbívání padlých z bojů o Bachmač do hromadného hrobu
Zdroj: CEVH.

Rozvědka 6. pluku jede do boje u Bachmače

Rozvědka 6. pluku jede do boje u Bachmače
Zdroj: Wikipedie.

Pohled na nádražní budovu v Bachmači

Pohled na nádražní budovu v Bachmači
Zdroj: CEVH.

Pamětní deska bitvy u Bachmače v Olomouci. Sošku legionáře v zimní výzbroji vytvořil Otakar Španiel

Pamětní deska bitvy u Bachmače v Olomouci. Sošku legionáře v zimní výzbroji vytvořil Otakar Španiel.
Zdroj: Wikepedie.

Pamětní deska na nádraží v Bachmači

Pamětní deska na nádraží v Bachmači
Zdroj: CEVH.

160. výročí bitev u Dvora Králové nad Labem, Svinišťan a Jičína

Konec června 1866 přinesl na území severovýchodních Čech sérii významných střetů prusko-rakouské války. Bitvy u Dvora Králové nad Labem, Svinišťan a Jičína ovlivnily další průběh tažení a předznamenaly rozhodující střet u Hradce Králové. Jejich památku dodnes uchovávají válečné hroby, pomníky a památníky rozeseté v krajině, které představují cenné doklady vojenské historie i pietní místa připomínající padlé obou bojujících stran.

Renovace vojenského hřbitova z prusko-rakouské války roku 1866 v České Skalici

Renovace vojenského hřbitova z prusko rakouské války roku 1866 v České Skalici navrátila této významné pietní lokalitě důstojnou podobu. Hřbitov, vzniklý na místě hromadných hrobů padlých z bitvy u České Skalice, prošel zásadní proměnou po desetiletích chátrání způsobených historickými zvraty i necitlivými zásahy. Díky spolupráci města a odborného spolku došlo k obnově oplocení, cest i všech pomníků. Výsledkem je uceleně upravené místo, které připomíná oběti konfliktu a důstojně prezentuje historickou paměť bojiště.

160. výročí bitev u Trutnova a Náchoda

Dne 27. června 1866 se ve východních Čechách v rámci prusko-rakouské války odehrály střety u Trutnova a Náchoda. U Trutnova dosáhl rakouský X. armádní sbor polního podmaršálka Ludwiga von Gablenze jediného rakouského vítězství na severním bojišti, avšak za cenu značných ztrát. Naopak u Náchoda utrpěl rakouský VI. armádní sbor polního podmaršálka Wilhelma Ramminga porážku. Obě bitvy předznamenaly další vývoj tažení, jež vyústilo v rozhodující pruské vítězství v bitvě u Hradce Králové dne 3. července 1866.