Kalendárium – št. kpt. Vladislav Perutka, velitel 5. pěšího praporu

Kalendárium – št. kpt. Vladislav Perutka, velitel 5. pěšího praporu

Vladislav Perutka se narodil 31. března 1911 v Uherském Hradišti. Absolvoval místní gymnázium a v roce 1931 obchodní akademii. V Uherském Hradišti se věnoval podnikání jako výrobce umělých květin. Prezenční službu u čs. armády nastoupil v roce 1933 a na přelomu let 1933/34 absolvoval školu pro důstojníky v záloze 7. divize v Olomouci. V květnu 1934 odešel jako podporučík pěchoty v záloze z funkce velitele pěší čety u pěšího pluku 6 Hanáckého. Během mobilizace v roce 1938 působil od 23. září do 17. října jako velitel 9. roty u pěšího pluku 77.

Ihned na počátku nacistické okupace se zapojil do odboje v organizaci Obrana národa jako člen štábu plukovníka Vladimíra Štěrby pro jihovýchodní Moravu. Když se kolem něj začala stahovat smyčka gestapa, uprchl v prosinci 1939 přes hranice. Přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Libanon se dostal do Sýrie, kde se přihlásil do Cizinecké legie. S ní se dostal do Marseille. Ve Francii pracoval pro Český národní výbor. V Agde byl u čs. pluku prezentován 26. ledna 1940 a sloužil jako velitel čety. S jednotkou prodělal 7. července 1940 evakuaci do Velké Británie. Nadále působil ve velitelských funkcích s výtečnými hodnoceními. V roce 1942 absolvoval parašutistický výcvik a „Assault course“ a v roce 1943 stáž u pěchoty polské armády, zpravodajský kurz a stáž u britské 137. obrněné brigády. Byl převelen k 1. čs. armádnímu sboru v SSSR a přes Teherán dorazil do SSSR 11. srpna 1944.

Krvavých bojů o Duklu se účastnil od 8. září do 10. prosince 1944 jako náčelník štábu 5. pěšího praporu 3. čs. samostatné brigády. Za boje v Karpatech byl vyznamenán Čs. Válečným křížem 1939. Rozkazem z 30. prosince 1944 byl ustanoven zástupcem velitele 4. pěšího praporu a rozkazem z 22. února 1945 zástupcem velitele a zanedlouho velitelem 5. pěšího praporu 3. čs. samostatné brigády. Byl povýšen do hodnosti štábního kapitána v záloze. Na Slovensku se účastnil bojů u Prešova, Levočy, Kežmaroku, Popradu, Liptovského Mikuláše a Žiliny. Následovalo osvobozování jeho rodné Moravy.

Dne 3. května 1945 vedl průzkumnou hlídku na Nový Hrozenkov. Jednotka prošla přes Horní Marikovou a kótu Stolečný do údolí Vranča, kde se zastavili v místních chatách. Při dalším postupu k rozcestí kolem 20:30 hodin došlo k přestřelce s ustupujícími Němci. Vladislav Perutka byl raněn do dýchacího ústrojí a krční tepny. Spolubojovníci jej přenesli do domku u Žalmanů a následně k Plánkům. Zde jej operuje při nouzovém osvětlení místní lékař Dr. Pampuša. Následně je Vladislav Perutka převezen do vsetínské nemocnice.

Št. kpt. Vladislav Perutka podlehl utrpěným zraněním ve vsetínské nemocnici v 8:00 hodin dne 6. května 1945. Pouhé dva dny před koncem 2. světové války a 60 km od rodného Uherského Hradiště. Pohřeb se konal 13. května 1945. Podle některých informací byl nejdříve pohřben ve Vsetíně. Rodina vydala 10. června 1945 v tisku druhé smuteční oznámení, že byl pochován v Uherském Hradišti. Jeho ostatky spočívají v rodinném hrobě na hřbitově v Uherském Hradišti – Mařaticích. In memoriam byl povýšen do hodnosti majora a posléze podplukovníka. Byl třikrát vyznamenán Čs. válečným křížem 1939, Československá medaile Za zásluhy II. st., Československá pamětní medaile se štítkem Francie a SSSR.

V místě jeho smrtelného zranění mu byl místními pionýry v červenci 1960 odhalen prostý dřevěný pomník s informační cedulí. Dne 20. června 1989 byl na stejném místě odhalen monumentální betonový pomník. Vladislav Perutka je připomenut také na pamětní desce v hale radnice Uherského Hradiště, od roku 1957 na městském pomníku padlým od J. Habarty, se sochou šohaje, v Novém Hrozenkově jej připomíná spolu s místními prostá deska u Saxova mostu, v Národním památníku II. světové války v Hrabyni rovněž nalezneme jeho jméno. Naposledy jej připomíná pomník ve skotském Arisaigu.

Vlastimil Křišťan

Rodinný hrob v Uherském Hradišti – Mařaticích:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE7207-31316

Pomník v místě smrtelného zranění u MŠ v údolí Vranča:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE7212-1119

V Novém Hrozenkově je připomenut také u Saxova mostu:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE7212-1190

Vladislav Perutka je připomenut na pomníku padlých 2. světové války z Uherského Hradiště:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE7207-911

Pamětní deska v hale uherskohradišťské radnice:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE7207-39883

Památník II. Světové války v Hrabyni:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE8117-55147

Pomník ve skotském Arisaigu:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=GBR-32165

Summary
Vladislav Perutka (1911–1945) was a Czechoslovak reserve officer and resistance fighter. Born in Uherské Hradiště he joined the anti-Nazi resistance with the Obrana národa group. Escaping Gestapo pursuit in 1939, he travelled via the Middle East to Czechoslovak unit in France. Later in the UK he trained as a paratrooper and intelligence officer. In summer 1944 he was transferred to 1st Czechoslovak Army Corp in USSR and was fighting in Dukla Pass and in Slovakia. . He was wounded on 3 May 1945 during a reconnaissance mission near Nový Hrozenkov and died of his injuries three days later, just before the end of WWII. Posthumously promoted to LtCol. Perutka is commemorated by memorials in his hometown, in Nový Hrozenkov, at the National WWII Memorial in Hrabyně, and in Arisaig, Scotland. 

Vladislav Perutka (31. 3. 1911, Uherské Hradiště – 6. 5. 1945, Vsetín) v předválečném období.

Vladislav Perutka (31. 3. 1911, Uherské Hradiště – 6. 5. 1945, Vsetín) v předválečném období.
Zdroj: TOMEK, Prokop. Smrt na prahu domova. Vladislava Perutku smrtelně postřelili pár dní před koncem války. In: Lidovky.cz, on-line: https://www.lidovky.cz/relax/lide/smrt-na-prahu-domova-vladislava-perutku-smrtelne-postrelili-par-dni-pred-koncem.A210322_190218_lide_ape

Vladislav Perutka během služby ve Velké Británii.

Vladislav Perutka během služby ve Velké Británii.
Zdroj: Svobodné Československo, 9. 8. 1946,s. 4. On-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:7da50a8b-9bb3-11e9-9a17-005056b73ae5

První smuteční oznámení v novinách Čin.

První smuteční oznámení v novinách Čin.
Zdroj: Čin, 27. 5. 1945, s. 4.

Rodinný hrob v Uherském Hradišti – Mařaticích.

Rodinný hrob v Uherském Hradišti – Mařaticích.
Zdroj: CEVH

Původní pomník v místě zranění z července 1960.

Původní pomník v místě zranění z července 1960.
Zdroj: Muzeum regiona Valašsko, on-line: https://fotoarchiv.muzeumvalassko.cz/detail.php?id=118183

Aktuální pomník v místě zranění.

Aktuální pomník v místě zranění.
Zdroj: CEVH

Detail nápisové desky u paty pomníku.

Detail nápisové desky u paty pomníku.
Zdroj: CEVH

Pomník u Saxova mostu v Novém Hrozenkově.

Pomník u Saxova mostu v Novém Hrozenkově.
Zdroj: CEVH

Pamětní deska v hale uherskohradišťské radnice.

Pamětní deska v hale uherskohradišťské radnice.
Zdroj: CEVH

Vladislava Perutku připomíná také pomník šohaje ve slováckém kroji určený padlým 2. světové války z Uherského Hradiště. Pomník je dílem J. Habarty a byl zbudován roku 1957.

Vladislava Perutku připomíná také pomník šohaje ve slováckém kroji určený padlým 2. světové války z Uherského Hradiště. Pomník je dílem J. Habarty a byl zbudován roku 1957.
Zdroj: CEVH

Pomník ve skotském Arisaigu.

Pomník ve skotském Arisaigu.
Zdroj: CEVH

Zdroje

Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv – Kartotéka příslušníků čs. jednotek za 2. sv. války, západ, východ

Vladislav Perutka, Wikipedia, on-line: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladislav_Perutka

Padlým hrdinům na frontě: Škpt. Vladislav Perutka. In: Svobodné Československo, 9. 8. 1946,s. 4. On-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:7da50a8b-9bb3-11e9-9a17-005056b73ae5

ČÁP, AUGUSTIN. Z galerie statečných: VLADISLAV PERUTKA. In: Hlas revoluce, 8. 11. 1980, s. 5. On-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:43e66cfe-ad1e-11ea-a107-001b63bd97ba

ŠIMEK, Vladimir. Památník Vladislavu Perutkovi. In: Hlas revoluce,15. 7.1989, s. 4. On-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:8b65d31b-d721-11ea-9000-001b63bd97ba

Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945.. Praha: Ministerstvo obrany ČR - AVIS, 2005, s. 222.

TOMEK, Prokop. Smrt na prahu domova. Vladislava Perutku smrtelně postřelili pár dní před koncem války. In: Lidovky.cz, on-line: https://www.lidovky.cz/relax/lide/smrt-na-prahu-domova-vladislava-perutku-smrtelne-postrelili-par-dni-pred-koncem.A210322_190218_lide_ape

TOMEK, Prokop. Válečné záznamy Rudolfa Krzáka. Praha: VHÚ Praha, 2014. On-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:3e353b48-750e-4876-8a08-ef96c52a4b3b


 

Zformování 311. stíhací perutě a nejvýznačnější hrobová místa

„Teď jsme zatím v boji sami. Stíhači si svoje udělali, ve Francii i předloni v Anglii, a naše armáda tu šanci nemá, s invazí se jistě spěchat nebude. Jen třistajedenáctka může teď Němcům vracet za všechny, za celý náš národ jim můžeme splácet. Jen třistajedenáctka, pane, zatím nikdo jiný.“ (úryvek z knihy Nebeští jezdci). Dne 29. července uplynulo od založení legendární 311. československé bombardovací perutě 85 let.

Rozhodnutí konference velvyslanců o rozdělení Těšínska, 28. července 1920

Před 105 lety určilo rozhodnutí konference velvyslanců z 28. července 1920 hranici mezi Československem a Polskem po sporech o Těšínsko. Sedmidenní válka v lednu 1919 skončila obsazením části území československými jednotkami. Konflikt si vyžádal přes 140 obětí. Ústřední pomník československým padlým vznikl v Orlové v roce 1928. Hroby polských obětí zůstaly rozptýleny na obou stranách hranice.

Vzpoura na Lesonickém panství v roce 1775

V roce 1775 vypuklo v českých zemích poslední velké nevolnické povstání jako reakce na bídu, hladomor a rostoucí feudální povinnosti po sedmileté válce. Jedno z nejvýznamnějších se odehrálo 25.–26. července na lesonickém panství. Sedláci požadovali zrušení ruční roboty, ale byli vojensky potlačeni. Šest z nich přišlo o život, vůdci byli potrestáni. Událost připomíná pamětní deska na zdi lesonického zámku, odhalená v roce 1935.