Josef Smolka – poslední ztráta československých jednotek ve Velké Británii

„Podávám tímto trestní oznámení na voj. Smolka Josef… Jmenovaný opustil dne 10. prosince 1945 dopoledne svémocně svoji jednotku …  a dosud se nevrátil.“ Trestní oznámení podané 15. prosince 1945 je jedním z mála dokladů o poslední ztrátě československých jednotek ve Velké Británii – o nešťastném úmrtí vojína Josefa Smolky.

Josef Smolka se narodil 31. prosince 1905 v Lazech, okr. Fryštát (dnes součást Orlové, okres Karviná) do rodiny Josefa Smolky a Magdaleny, roz. Molinková. Vychodil 4 třídy obecné školy a pracoval jako horník. V roce 1925 byl odveden Československou armádou a od 1. října 1925 do konce března 1927 vykonával jako vojín u pěšího pluku 31 „Arco“ základní vojenskou službu nejprve u 11. roty a od 1. června 1926 u 9. polní roty. Za dobu služby spáchal několik drobnější prohřešků (nečistá puška, uniforma znečištěná od mouky, hlášení se na marodce, ač byl zdráv), které odpykal zpravidla 10 dny kasárenského vězení a dne 24. února 1927 odešel nedovoleně v době denního zaměstnání z kasáren, za což obdržel trest 12 dnů vězení po službě. Při propuštění ze základní služby na konci března 1927 byl velitelem shledán „Povahy přímé, ale zaostalé, značně nechápavý, skoro negramotný“ a „vojenské vystupování dosti dobré, ale vojenské znalosti slabé, jinak však snaživý a svědomitý“. V roce 1928 odešel do Francie, kde na severu země pracoval jako horník v dolech. 

V databázi příslušníků čs. vojenských jednotek v zahraničí Vojenského ústředního archivu existují dva velmi podobné záznamy. První hovoří, že Josef Smolka narozený v Lazech, okr. Fryštát dne 13. prosince 1905 byl 18. prosince 1939 prezentován ve francouzském Toulouse. Vlastní spis, a ani kartotéční lístek, ale nebyl v archivu nalezen. Druhý patří jednoznačně výše popsanému Josefu Smolkovi, narozenému v Lazích, okr. Fryštát dne 31. prosince 1905. Vzhledem k podobnosti záznamů se lze domnívat, že se v československém zahraničním vojsku skutečně objevil již v roce 1939-1940. 

Josef Smolka se prokazatelně přihlásil do československé zahraniční armády na konci války – 4. dubna 1945. Byl svobodný, ale hlásil se k otcovství 1 dítěte. Stále pracoval jako horník. Naučil se mluvit polsky a francouzsky. A již 15. dubna 1945 byl prezentován jako vojín u Pěší výcvikové roty Náhradního tělesa v anglickém Southend-on-Sea a o tři dny později složil vojenskou přísahu. Měl zde drobný prohřešek, kdy 25. dubna 1945 nenastoupil k vyhlášení rotního rozkazu a následně si odseděl 5 dní kasárenského vězení. Jinak byl bezproblémový. Po skončení bojů, 23. května 1945, byl převelen k Čs. výcvikovému středisku, kde byl zařazen v pracovním družstvu. Jeho nadřízený kpt. Žalmann jej hodnotil jako vojáka, který je: „Tiché povahy, ukázněný, spolehlivý, spravedlivý.“ Přihlásil se k demobilizaci do Francie a 1. října 1945 byl znovu přemístěn k Náhradnímu tělesu, a to tentokrát k Pomocné rotě. Po odjezdu hlavních sil Náhradního tělesa do vlasti v listopadu 1945 zůstal ve stavu Zadního sledu NT, kde měl vyčkat návratu do Francie. Kpt. Stein do jeho dokumentů v posudku zapsal, že jej neznal. V říjnu prodělal šestidenní dovolenou v Londýně. 

Dne 10. prosince 1945, krátce po přestěhování Zadního sledu do posádky Withyham v Sussexu, svoji jednotku nedovoleně opustil. Předtím prohlásil na adresu výkonného rotmistra Zadního sledu, rtm. Pavla B., že se tento nakazil u nějaké ženštiny. Byl prohlášen za zběha. Směr a pohnutka útěku nebyli známé. Zmizel jen s tím, co měl na sobě – kompletním battledressem, polní čepicí, botami a spodním prádlem. Polní prokurátor NT v Praze proti němu zahájil 15. prosince 1945 trestní stíhání. Dne 22. prosince 1945 objevil rt. Michal Koščo, z oddílu polních četníků, jeho tělo. Josef Smolka spáchal sebevraždu oběšením. Za den úmrtí bylo oficiálně prohlášeno datum, kdy byly nalezeny jeho pozůstatky. Pohřben byl o týden později, 29. prosince 1945, na obecním hřbitově ve Withyhamu, kde odpočívá dodnes.

Josef Smolka tak naplnil smutnou statistiku, kterou československá společnost a armáda zdědila již z dob Rakousko-Uherska – vysoce nadprůměrnou sebevražednost obecně a obzvlášť mezi vojáky v době míru. Dlouhodobě se krizovým obdobím stával leden, po návratu vojáků z vánočních dovolených, a jaro, v době blížícího se odchodu do civilu a/či propukajících milostných vztahů. Zatímco v době 1. i 2. světové války sebevražednost mezi vojáky i civilním obyvatelstvem klesala, snad trochu překvapivě kvůli obavám o život, na absolutní minima (nejnižší hodnoty byly zaznamenány v letech 1917 a 1944), byl konec celosvětového konfliktu zahalen nejistotou a stresem z návratu do civilního života, posměchu pro pozdní nebo nebojovou službu, strachem z přijetí u rodin, z ekonomické situace po propuštění z armády apod. Situaci se vojenské orgány pokoušely již od doby první republiky mírnit a postupně se podařilo míru sebevražednosti díky důslednějšímu vyšetřování a včasnější psychologické pomoci podstatně snížit, ale nikdy bohužel ne zcela vymýtit. Dnešní objem a rozsah psychologické pomoci je z pohledu před 80 lety nepředstavitelný. Dnes platí zásada řekněte si o pomoc. Nezůstávejte v tom sami.

Linka první psychické pomoci pro dospělé od 18 let funguje zdarma a nonstop na telefonu: 

116 123

Případně lze využít také informace na adrese linkapsychickepomoci.cz

Vlastimil Křišťan

Válečný hrob s ostatky Josefa Smolky ve Whithyhamu: https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=GBR-1509

Summary
Private Josef Smolka was one of the last casualties of the Czechoslovak armed forces stationed in the United Kingdom after the Second World War. Born in 1905 in what is now the Karviná district, he worked most of his life as a miner and joined the Czechoslovak foreign army at the very end of the war. After training and service with replacement units in Southend-on-Sea and later in Sussex, he remained in Britain awaiting demobilisation to France. On 10 December 1945, shortly after his unit moved to Withyham, Sussex, Smolka left his post without permission and was declared a deserter. Twelve days later, his body was discovered; he had taken his own life.

Zdroje

Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sbírka kmenových listů, Smolka Josef 31. 12. 1905

Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Kartotéka příslušníků čs. jednotek za 2. sv. války, západ, východ, Smolka Josef 31. 12. 1905, on-line: https://www.vuapraha.cz/badatelna/fondy/1/45d61a71-cd6f-4c47-b05c-1e8f37397715

Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Databáze příslušníků čs. vojenských jednotek v zahraničí, on-line: https://www.vuapraha.cz/cechoslovaci-v-zahranici/70931

Zemřeli na Západě: ztráty československé pozemní zahraniční armády v Polsku, Francii, na Středním východě a ve Velké Británii v letech 1939-1945. Praha, 2012. On-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:fca27387-79bf-46c9-b13a-e2cdfd3fd38e

PAJER, Miloslav. Ve stínu slávy: bojový výcvik československých letců, příslušníků bombardovacích a dopravních jednotek RAF, ve Velké Británii v letech 1940 až 1946. Cheb: Svět křídel, 1992, s. 457.

Another Grave, Forum Army Rumour Service, příspěvek z 19. 3. 2021. On-line: https://www.arrse.co.uk/community/threads/another-grave.304227/

FISHER, Ludvík. Sebevražednost a armáda. Praha, 1932. On-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:5e16fd3b-a07a-42f3-86d1-e6bd82da9d93

Problémy sebevraždy ve válce. In: Hlas revoluce, 13.10.1967, s. 5. On-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:5eeb6636-0a02-474a-ad2e-56a4ac83d6a8

JAŠA, Oldřich. O vývoji vyšetřování sebevražd v obvodu vojenské obvodové prokuratury Brno. In: Praxe vojenských vyšetřovatelů a prokurátorský dozor nad vyšetřováním 1960, č. 8, s. 13–21. On-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:eec33d2b-9395-43cc-a09a-7520ec192242

PLAŠIL, Bohuslav. K některým otázkám hlášení, vyšetřování a hodnocení sebevražedných pokusů. In: Vojenská prokuratura 1974, č. 16, s. 18–23. On-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:7632836d-ff14-4960-a72a-2fb0d67d02ac

HLAVÁČEK, Jiří. Vojáci, společnost a „zlatá šedesátá“. In: Kulturní studia 2019, č. 2, s. 70–72. On-line: https://kulturnistudia.cz/wp-content/uploads/2021/01/2019-2.pdf