Bitva u Lovosic – první střetnutí Sedmileté války
Bitva u Lovosic – první střetnutí Sedmileté války
Před 270 lety, 1. října 1756, se u Lovosic odehrála první velká bitva sedmileté války na středoevropském bojišti. Proti sobě zde stanuly pruská armáda krále Fridricha II. a rakouské vojsko vedené polním maršálem Maximilianem Ulyssesem hrabětem Brownem. Střetnutí, které bývá často uváděno jako pruské vítězství, však jednoznačného vítěze nemělo. Zatímco Prusové nakonec ovládli bojiště, z širšího strategického pohledu dosáhli svého cíle Rakušané.
Kořeny konfliktu sahaly do válek o rakouské dědictví v letech 1740–1748. Marie Terezie v nich dokázala uhájit většinu habsburských držav, musela se však smířit se ztrátou značné části Slezska a Kladska, které ovládl pruský král Fridrich II. S tímto stavem se panovnice nikdy nesmířila a navrácení ztracených území zůstávalo jedním z hlavních cílů habsburské zahraniční politiky.
V polovině 50. let 18. století zároveň došlo k zásadní proměně evropských spojenectví, též označované jako diplomatická revoluce. Tradiční protivníci Rakousko a Francie se sblížili a v květnu 1756 uzavřeli spojeneckou smlouvu. Na druhé straně se Prusko přiklonilo k Velké Británii. Proti Fridrichovi se postupně vytvářela koalice Rakouska, Francie a Ruska, k níž se později připojilo také Švédsko.
Pruský král si nebezpečí hrozícího konfliktu dobře uvědomoval a rozhodl se své protivníky předejít. Dne 29. srpna 1756 vpadla pruská vojska bez vyhlášení války do Saska. Jeho armáda rychle obsadila Drážďany, saské vojsko se však stáhlo do opevněného tábora u Pirny, kde je Prusové obklíčili. Fridrich předpokládal jeho rychlou kapitulaci a současně zamýšlel proniknout do Čech, obsadit zde vhodné území k přezimování a vytvořit si výhodnou výchozí pozici pro tažení v následujícím roce.
Vrchním velitelem rakouské armády v Čechách byl zkušený polní maršál Maximilian Ulysses hrabě Browne. Jeho úkolem bylo zabránit Prusům v dalším postupu do vnitrozemí a zároveň se pokusit pomoci obklíčené saské armádě u Pirny.
Browne soustředil své hlavní síly v severních Čechách a na konci září zaujal postavení u Lovosic. Jeho záměrem nebylo za každou cenu svést rozhodující bitvu. Potřeboval především zastavit Fridrichův postup a uchovat svou armádu pro plánovanou vyprošťovací operaci ve prospěch Sasů.
Obě armády se setkaly 30. září 1756. Browne rozvinul své vojsko mezi Labem, Lovosicemi, Sulejovicemi a Čížkovicemi. Jeho postavení chránily vodní toky, mokřiny a rybníky. Předsunuté jednotky obsadily také svahy Lovoše. Fridrich rozmístil své síly mezi Lovošem a vrchem Ovčín, přičemž významné dělostřelecké postavení vybudoval na výšině zvané Homolka.
Síly obou protivníků byly přibližně vyrovnané. Na rakouské straně stálo okolo 33 000 mužů, zatímco Fridrich disponoval necelými 30 000 vojáky. Prusové měli početnější jezdectvo, Rakušané naopak více pěchoty.
Bitva u Lovosic
Ráno 1. října zahalila bojiště hustá mlha, která výrazně omezovala rozhled a ztěžovala oběma velitelům orientaci. Kolem půl osmé začala prudká dělostřelecká palba. V prostoru mezi Homolkou, Lovošem, Lovosicemi a Čížkovicemi se postupně rozhořel boj, do něhož zasáhlo téměř dvě stě děl.
Jednou z nejvýraznějších epizod bitvy se stal mohutný střet jezdectva v prostoru mezi Lovosicemi a Sulejovicemi. Do boje se postupně zapojily tisíce rakouských a pruských jezdců a celkem se zde mohlo střetnout až kolem 20 000 mužů. Bitva u Lovosic je proto považována za pravděpodobně největší jezdecké střetnutí, které se odehrálo na území dnešní České republiky. Rakouské jezdectvo dokázalo odrazit několik pruských útoků a způsobilo protivníkovi značné ztráty.
Tvrdé boje současně probíhaly na svazích Lovoše. Zde se pruská pěchota střetla především s rakouskými hraničáři a později s posilami vedenými plukovníkem Moritzem hrabětem Lacym. Rakušané kladli houževnatý odpor a v jednu chvíli se situace pro Prusy vyvíjela natolik nepříznivě, že Fridrich předal velení polnímu maršálovi Keithovi a podle některých zpráv uvažoval o ústupu.
Zvrat přineslo nasazení pruského dělostřelectva a příchod dalších pěších jednotek. Rakouské oddíly se nakonec z Lovoše stáhly směrem k Lovosicím.
Boje se poté přenesly přímo do města. Část Lovosic zachvátil požár a pruská pěchota postupovala mezi hořícími domy. Rakouské předsunuté jednotky město nakonec vyklidily. Hlavní Browneova armáda však zůstala bojeschopná a připravená pokračovat v boji. Vyčerpané pruské jednotky již k dalšímu útoku nepřistoupily.
Fridrich II. považoval bitvu za své vítězství. Jeho vojáci ovládli Lovoš i Lovosice a rakouské předsunuté jednotky před nimi ustoupily. Ztráty obou armád však byly srovnatelné a pohybovaly se kolem tří tisíc mužů na každé straně. Pruské jezdectvo navíc utrpělo takové ztráty a vyčerpání, že již nebylo schopno bezprostředně pokračovat v dalších bojích.
Z čistě taktického hlediska proto skončila bitva nejednoznačně. Mnohem zajímavější je její strategický výsledek. Browneovi se podařilo splnit hlavní úkol: zastavil pruský postup do nitra Čech a zachoval svou armádu bojeschopnou. Dne 2. října se spořádaně stáhl k Budyni nad Ohří a následně zahájil dlouho připravovanou operaci na pomoc Sasům.
S vybraným sborem přešel u Roudnice nad Labem na pravý břeh řeky a skrytým pochodem přes České středohoří a Českosaské Švýcarsko zamířil k saské armádě. Dne 11. října dorazil do prostoru nad Labem u dnešního Bad Schandau a čekal na její pokus o prolomení pruského obklíčení. Saská operace však selhala a obklíčené vojsko 16. října kapitulovalo.
Přesto Fridrich nedosáhl jednoho ze svých hlavních cílů. Nepodařilo se mu proniknout hlouběji do Čech a zajistit zde své armádě zimoviště. Pruská vojska proto 23. října české území vyklidila a stáhla se na zimu do Saska. Bitva u Lovosic tak sice mohla na první pohled působit jako Fridrichovo taktické vítězství, ze strategického hlediska však znamenala úspěch Browneovy armády.
První velká bitva sedmileté války zároveň ukázala, že reformované rakouské vojsko bude pro dosud mimořádně úspěšnou pruskou armádu mnohem nebezpečnějším protivníkem než v předchozích válkách. Sedmiletý zápas Marie Terezie a Fridricha II. o Slezsko i postavení obou mocností ve střední Evropě teprve začínal.
Ztráty obou armád byly srovnatelné a pohybovaly se kolem tří tisíc mužů na každé straně. Zvláště těžké ztráty utrpělo pruské jezdectvo. Část raněných vojáků obou stran byla ošetřována v lazaretech zřízených v Lovosicích, někteří z nich však uhořeli při požáru města během bitvy.
Padlí byli pohřbíváni přímo na bojišti a v jeho okolí. Jejich památku dnes v Lovosicích připomíná kaple Panny Marie Einsiedelnské. Nechala ji roku 1764 postavit vdova po rakouském polním podmaršálkovi Juliu Caesarovi hraběti Radicattim na místě, kde byl její manžel během bitvy smrtelně raněn.
Bezprostředně u kaple se nachází hromadný hrob vojáků padlých v bitvě. Do hrobky byly postupně ukládány také ostatky příslušníků rakouské i pruské armády, které byly v následujících desetiletích a staletích nacházeny na někdejším bojišti. K takovým nálezům docházelo ještě téměř 250 let po bitvě. V létě roku 2005 byly při stavebních pracích u Lovosic objeveny kosterní pozůstatky dalšího padlého vojáka.
Kapli původně doplňovala pamětní deska s německým nápisem. Ta byla po druhé světové válce nahrazena novými deskami s českým textem, které v roce 1948 vytvořil lovosický kamenosochař Antonín Hnida. Jedna z nich na zadní straně kaple připomíná vojáky padlé v bitvě u Lovosic roku 1756.
Samotný hrabě Radicati však na tomto místě pohřben není. Po smrtelném zranění v bitvě byly jeho ostatky uloženy v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích. Jeho památku zde připomíná také mramorová pamětní deska, kterou nechala z vděčnosti zřídit panovnice Marie Terezie.
Petr Hažmuka
Odkaz na hrob ve Veřejném portálu Centrální evidence válečných hrobů:
https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/Graves/Detail/4c97e966-0666-4e90-af5f-80a90bc12f32
Summary:
On 1 October 1756, the Prussian army of Frederick II and the Austrian forces commanded by Field Marshal Maximilian Ulysses Count Browne clashed near Lovosice in the first major battle of the Seven Years’ War in Central Europe. Although the Prussians eventually held the battlefield, Browne halted their advance into Bohemia and preserved his army, making the strategic outcome an Austrian success. Around 3,000 men were lost on each side. The fallen were buried on and around the battlefield, and their remains continued to be discovered for centuries. Their memory is preserved by the Chapel of Our Lady of Einsiedeln in Lovosice, built in 1764 near the site where Austrian commander Julius Caesar Count Radicati was mortally wounded. A mass grave beside the chapel contains the remains of Austrian and Prussian soldiers found on the former battlefield.
Litografie bitvy u Lovosic
Město Lovosice pohledem z vrcholu Lovoš. V dolní části je svah, na němž došlo k hlavnímu střetu pěchoty.
Polní maršál Maximilian Ulysses hrabě Browne (* 1705 – † 1757), velitel rakouské armády v Čechách. Jeden z mála rakouských vojevůdců, kterého uznával pruský král Friedrich II. Jeho rodina byla irského původu.
Polní maršál Franz Moritz hrabě von Lacy (* 1725–† 1801) vstoupil roku 1743 do rakouské armády, v níž o deset let později dosáhl hodnosti plukovníka. V bitvě u Lovosic byl raněn a za své zásluhy v tomto střetnutí následně povýšen na generálmajora.
Pruský král Friedrich II. (* 1712 – † 1786), vrchní velitel pruské armády v bitvě u Lovosic. Pod jeho vládou Prusko výrazně rozšířilo své území a stalo se významnou vojenskou mocností v Evropě.
Polní maršál James Francis Edward Keith (psaný též jako Jakob von Keith (* 1696 – † 1758), skotský emigrant v pruských službách. Během bitvy u Lovosic převzal velení po pruském králi. S Fridrichem II. je pojilo osobní přátelství.
Poměr sil bojujících stran v bitvě u Lovosic.
Rakouský pěšák tzv. německé pěchoty, tedy z pluků odváděných v Rakousku a českých zemích.
Pruský pěšák
Bitva rakouského a pruského jezdectva pod vrchem Lovoš na obraze Rudolfa Ottenfelda.
Rekonstrukce bitvy u Lovosic v podání klubů vojenské historie. I tenkrát před 270 lety panovala v dopoledních hodinách mlha.
Socha polního maršála Maximiliana Ulyssese Browna z kararského mramoru ve Vojenském historickém muzeu ve Vídni.
Celkový pohled na kapli Panny Marie Einsiedelnské. Před kaplí stojí stará lípa, která byla pravděpodobně vysazena již krátce po jejím vybudování.
Kaple i hrob prošly po roce 1989 postupnou obnovou, při níž byl rekonstruován také kamenný hrob a jeho oplocení.
Pamětní deska ze švédské žuly připomíná vojáky padlé v bitvě u Lovosic roku 1756.
Boční pohled na kapli Panny Marie Einsiedelnské s pamětní deskou připomínající rakouského generála Radicattiho a základní údaje o bitvě u Lovosic.
Detail desky s textem
Zdroje:
RICHTER, Karel. Třeba i železem a krví: prusko-rakouské války 1740–1866. 2., revidované vydání. Praha: Epocha, 2019. 495 s.
HOFMAN, Jiří. Pravděpodobně největší jezdecká bitva na území České republiky (2. část). Vojenský historický ústav Praha [online]. 12. 10. 2016 [cit. 2026-09-30]. Dostupné z: https://www.vhu.cz/pravdepodobne-nejvetsi-jezdecka-bitva-na-uzemi-ceske-republiky-2-cast/
BISKUPSTVÍ LITOMĚŘICKÉ. Katedrála. Diecéze litoměřická [online]. [cit. 2026-09-30]. Dostupné z: https://www.dltm.cz/historie/katedrala
HZ. Kaplička Panny Marie Einsiedelské. Lovosický dnešek [online]. 2005, prosinec, s. 3 [cit. 2026-09-30]. Dostupné z: https://dnesek.lovosice.com/dnesek/2005/0512_03.html
